Martin Koller se podíval pod pokličku eurovoleb. Našel spoustu špíny a pár statečných

21. 5. 2019 17:08

ROZBOUŘENÝ SVĚT MARTINA KOLLERA Za dveřmi jsou volby do europarlamentu ovládaného německými zájmy. Volby mohou přece jen trochu ovlivnit naši budoucnost, takže účast by měla být hojná. Rozhodně to nevzdávat. Jinak půdou k volbám organizovaně, možná se zpěvem Ódy na radost pouze bezmyšlenkovitě věřící voliči těch, kterým nic neříká vlast, národ, jejich historie, rodina tvořená mužem, ženou a jejich dětmi, slušnost a další pojmy, především čest, na nichž stojí lidská civilizace ve své pozitivní vývojové fázi.

Následující článek rozhodně nebude oslavou a podporou EU, jejího německého vedení, ani jejich bezcharakterních místních slouhů. Hned na počátku je třeba si položit otázku: Proč nás, stejně jako Brity, německá EU nechce za žádnou cenu pustit? Vždyť podle prolhané legendy nás všechny živí a doplácí na nás dotacemi. To jsou pangermáni, především sudeťáci takoví milovníci českého národa, že bez nás nemohou žít a s nadšením do nás cpou svoje peníze? Takovou otázku by si měli položit všichni, kdo chtějí dát hlas stranám a hnutím, které nás táhnou do větší podřízenosti EU a jaderné války, tedy především ANO, Pirátům, ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a bohužel i současné KSČM, vedené Filipem, Dolejšem a Konečnou. Stačí se podívat, jak soudružka Konečná hlasovala v europarlamentu. Standardně proti vlastní zemi, jako pravá euromarxistka u koryta, a zakrývá to pokryteckými řečmi, stejně jako socialistický euromarxista Keller. Mají nás tedy sudeťáci, německá euromarxistická reprezentace řídící EU a jejich slouhové, počínaje komickým Macronem, nezištně rádi, jak se nás snaží přesvědčovat ČT a další protinárodní média ovládaná Sorosem, Bakalou, Babišem a jim podobnými? Není to jen lživá propaganda určená pro duševní malorolníky? Opravdu nám euromarxisté, kteří nemají s klasickým marxismem a komunismem nic společného, radostně cpou svoje peníze jako dotace?

Samozřejmě opak je pravdou. V minulém roce odešlo z českých zemí kolem 800 miliard korun do zahraničí. Jedná se především o německé majitele, ale nejen o ně. Část mizí beze stopy v takzvaných daňových rájích tolerovaných německým vedením EU a jeho slouhy typu Junckera. V rámci dotační komedie se vrací jen část z uvedené sumy, přičemž i tak mnohdy způsobem, který opět vydělává peníze cizákům. Hlavními domácími uživateli jsou slouhové cizáků v zavedených partajích, s mnohdy neprůhlednými projekty, a různé politické neziskovky. Oprava dálnice na věčné časy, most pro neexistujícího medvěda, solární, větrníková a řepková zlodějina. Stačí se rovněž podívat na přehled úvěrů, dluhové portfolio našeho údajně nejlepšího premiéra a multimiliardáře. Kolik má půjček u našich bank? Prakticky žádné, naprostou většinu v EU, případně v USA. Je s nimi totálně provázaný, a kdyby neposkakoval jako opička německého koloniálního vedení EU a jeho amerických šéfů, euromarxistů typu Sorose a Allbrightové, brzy by byl s Agrofertem konec, protože by musel začít platit dluhy.

Takže Babišovo tvrzení, že budou s Charanzovou ochraňovat Česko, tvrdě a nekompromisně, je drzá lež určená pro prázdné hlavy. Ostatně se stačí podívat, jak Charanzová hlasovala v europarlamentu o důležitých věcech. Podpořila, stejně jako všichni námi placení europoslanci, kromě Jiřího Payna, africkou deklaraci zvýhodňující černochy. Hlasovala pro potrestání naší republiky za odmítání migrace. Stejná, ne-li horší, pokud je to možné, je další Babišova hvězda euromarxismu a cizích zájmů Jourová. A to Babiš beze studu vykřikuje, jak je proti migraci a kvótám a lže, jak jsou deklarace z Marrákeše a migrační kompakty OSN nezávazné. Ohlupuje voliče stejně, jako většina pražské havlérky a jejích europoslanců, včetně socialistického krále pokrytců Kellera, jenž může soutěžit s bývalým komunistickým kádrovákem Halíkem, který se tváří jako katolický kněz a přitom dostal v předlistopadovém období zvláštní ocenění od komunistického ateistického centra v Brně za svoji práci o prolhanosti církve a hlouposti věřících. Vzorná ukázka euromarxistického charakteru spjatá se sudeťáky a s německou EU. Babiš vykládá, jak nemůžeme bez EU žít, a přitom myslí jen na svoje konto. Mezi řečmi a činy je u kápů pražské havlérky obrovský rozdíl a nedá se jim věřit ani slovo. Takoví nás opravdu a bezpečně neochrání. Nanejvýš nás budou v zájmu cizáků a svých koryt chránit s pomocí evropských totalitních zákonů, protinárodní ČT a politických neziskovek před statečnými a zodpovědnými vlastenci, kterým vlast, národ, zodpovědnost, čest, rodina, rasa a odkaz předků nejsou prázdnými slovy.

Nicméně čecháčkové opět potvrdili, že jsou Lojzové na druhou. Už tím, že údajně roste počet těch, kteří chtějí být v současné euromarxistické EU, kde je jim vyhrazena pozice ponížených slouhů, děvek a levných pracovních sil. Pokud jsem se nepřepočítal, tak na přehledu stran a hnutí je 133 partají zaregistrovaných do voleb. Některé se spojily, každopádně volebních lístků je 40. Kolik z nich má reálnou šanci na úspěch? Odhaduji, zhruba šest až sedm. Každopádně se opět úspěšně podařilo rozdrobit české voliče tak, že zmizí nějakých 20 % hlasů, možná i víc, které by byly vesměs proti bruselské a berlínské totalitě, kolonialismu a jaderné válce v Evropě. Samozřejmě to není náhoda. Část těch zaregistrovaných stran a hnutí, která nejhlasitěji vlastenecky povykují a přesto nemají šanci, stejně jako v minulosti, je s velkou pravděpodobností dotována euromarxisty z Bruselu a Berlína, aby se rozptýlil počet hlasů a snížila pravděpodobnost úspěchu průchodných vlasteneckých stran a jejich kandidátů. 

Rovněž nelze přehlédnout fakt, že většina volebních kandidátů v posledních letech představuje odborně i morálně ubohý průměr, místy doslova bezcharakterní, avšak ve většině případů spolehlivé, pokrytecky prolhané a zavedené slouhy cizáků. Kromě nemnohých vlasteneckých idealistů jsou to především namyšlení psychopati, žvanilové, komedianti a profesionální paraziti placení bůhví kým. Místo vůdčích osobností, až na výjimky, vydíratelné a zkorumpované nuly a šašci, jedním slovem slouhové, nebo potenciální slouhové. Přesně takové vládcové EU potřebují. Rodiny zrádců a slouhů se osvědčily už v dobách rakouské okupace a germanizace, znovu v době takzvaného protektorátu, kde za podivných okolností přežili, stejně jako následnou národní očistu od kolaborantů a zrádců. Někteří vyrazili do akce ve prospěch německých, především sudeťáckých zájmů v roce 1968 a opět od roku 1989.

sdílet na