Evropské snění versus masová migrace
Mohla by Evropa místo neustálého fňukání o “populismu” a “nacionalismu” přehodnotit svá rozhodnutí?
Evropa po pádu Berlínské zdi v roce 1989 slíbila, že se stavbě dalších zdí vyhne. Ale nové zdi se zvedají jedna za druhou, aby řešily současnou situaci, která nemá obdoby. Ve španělských exklávách Ceutě a Melille je 15 metrů vysoká bariéra, pak máme maďarský plot postavený vládou Viktora Orbána, další bariéra je v Calais ve Francii, Rakousko plánuje plot na hranicích s Itálií, Slovinsko chce postavit bariéru na hranicích s Chorvatskem a Severní Makedonie na hranicích s Řeckem.
Ať už se to někomu líbí nebo ne, zdá se, že Evropa vnímá tyto velké migrační toky jako existenciální a kulturní hrozbu. Není to jen tlak ilegální migrace, existuje také značná zátěž způsobená legální migrací. V roce 2017 požádalo ve Francii o azyl více než 100 000 lidí a to bylo tehdy “historicky bezprecedentní“ číslo. V roce 2018 bylo těchto žádostí podáno více než 123 000. V Německu požádalo v roce 2018 o azyl 200 000 lidí.
Tato masová imigrace mění strukturu obyvatelstva Evropy. V Antverpách, druhém největším městě v Belgii a hlavním městě Flander, je na základních školách polovina dětí muslimská. V bruselském regionu můžeme získat představu o populační změně, když se podíváme na podíl žáků a studentů na hodinách náboženství na základních a středních školách. 15,6 % jich navštěvuje výuku katolického náboženství, 4,3 % navštěvuje výuku protestantského a pravoslavného křesťanství, 0,2 % navštěvuje hodiny judaismu a 51,4 % navštěvuje výuku islámu. (Pro úplnost: sekulární “etiku” navštěvuje 12,8 % žáků a studentů.) Je vám již nyní jasnější, jaká bude budoucnost hlavního města Evropské unie? Neměli bychom být proto překvapeni, že migrace je největším zdrojem obav belgického obyvatelstva.
Marseille, druhé největší město ve Francii, je již z 25 % muslimské. Rotterdam, druhé největší město v Nizozemsku, je muslimské přibližně z 20 %. V druhém největším britském městě Birminghamu žije 27 % muslimů. Odhaduje se, že za jednu generaci bude celá jedna třetina obyvatel Vídně muslimská. “Švédsko je v situaci, ve které se nikdy neocitla žádná moderní země na Západě,” poznamenal Christopher Caldwell. Podle výzkumného centra Pew Research Center může žít ve Švédsku do roku 2050 až 30 % muslimů, nebo 21 % muslimů v nepravděpodobném případě, že by se tok imigrantů úplně zastavil. Dnes má 30 % švédských dětí matky narozené v zahraničí. Obyvatelstvo Leicesteru ve Velké Británii tvoří v současnosti 20 % muslimů a v Lutonu je z 200 000 obyvatel 50 000 muslimů. Přírůstek populace ve Francii mezi lety 2011 a 2016 vznikl ve velkých městských aglomeracích. Podle studie francouzského Národního institutu pro statistiku a ekonomické studie jsou největšími tahouny metropolitní oblasti Lyonu, Toulouse, Bordeaux a Paříže. Ve čtyřistatisícovém Lyonu žije přibližně 150 000 muslimů. Podle jednoho článku dostává 18 % novorozenců ve Francii muslimské jméno. Během 60. let minulého století to bylo 1 %.
Nejextrémnější scénář předpovídá nárůst podílu muslimů v evropských zemích do roku 2050 na tyto hodnoty: Francie (18 %), Velká Británie (17,2 %), Nizozemsko (15,2 %), Belgie (18,2 %), Itálie (14,1 %), Německo (19,7 %), Rakousko (19,9 %), Norsko (17 %). (Poznámka překladatele: v ČR 1,2 %.) Rok 2050 je těsně za horizontem. Co můžeme očekávat za dvě nebo tři generace – když historik Bernard Lewis řekl, že Evropa bude “nejpozději do konce tohoto století“ islámská?
Evropské myšlení bohužel odmítá čelit realitě, jako by tato výzva byla příliš náročná na to, aby byla řešena. “Když pozoruji tento nezastavitelný vývoj, tak mi to připomíná čajový dýchánek na palubě Titaniku,” píše prominentní francouzský filosof Alain Finkielkraut.
“To, že budeme zavírat oči a uši před blížící se tragédií, neznamená, že se nestane. Jaká bude tvář Francie za padesát let? Jak budou vypadat města Mulhouse, Roubaix, Nantes, Angers, Toulouse, Tarascon, Marseille a celý department Seine-Saint-Denis?”
Když se změní obyvatelstvo, změní se také kultura. Spisovatel Éric Zemmour zdůrazňuje, že “po překročení určitého počtu kvantita diktuje kvalitu.”
Z hlediska demografe a kultury je evropské křesťanství ve volném pádu, zatímco islám dělá v Evropě obrovské pokroky. Není to jen otázka migrace a porodnosti, je to také otázka jeho vlivu. “V září 2002 jsem se zúčastnil setkání kulturních center předních členských států Evropské unie v Bruselu,” napsal německo-syrský intelektuál a emeritní profesor mezinárodních vztahů na Univerzitě v Göttingenu Bassam Tibi.
“Konference se jmenovala ‘Islam en Europe’ (Islám v Evropě) a její podtitul zněl ‘Penser l’Europe’ (Přemýšlíme o Evropě). Na této konferenci mě znepokojilo, když jsem slyšel, jak Tárik Ramadán mluví o Evropě jako o ‘dar al-Shahada’, tj. domu šahády (islámského vyznání). Posluchači byli poněkud znepokojeni, ale vůbec nepochopili, že islámské myšlení dnes vnímá Evropu… jako součást domu islámu. Pokud Evropa již není vnímána jako ‘dar al-Harb’ (dům války), ale je vnímána jako součást islámského domu míru, pak to není známka umírněnosti, jak někteří mylně předpokládají – je to konstatování úspěšně pokračující islamizace Evropy….”
Dobrou zprávou je, že nic z toho ještě není stoprocentně jisté. Evropané se stále ještě mohou sami rozhodnout, kolik migrantů jejich společnosti potřebují. Mohou předejít chaosu a zavést opatření, která dávají smysl. Evropané stále ještě mohou znovu objevit hodnoty svého humanistického dědictví. Mohli by znovu začít zakládat rodiny a plodit děti a mohli by zahájit důkladný a efektivní integrační program pro imigranty, kteří již v Evropě jsou. Nic z toho se však neděje. Tyto kroky jsou přitom naprosto nezbytné pro to, aby se zabránilo nevratné transformaci evropského kontinentu a jeho rozpadu.
Je skutečně důležité prognóze Pierra Manenta naslouchat a odmítnout současnou módu výčitek svědomí a sebemrskačství. Zdá se, že Evropa trpí skepticismem ohledně své budoucnosti, jako by úpadek Západu byl oprávněným trestem a vykoupením z jeho hříchů napáchaných v minulosti. Ano, stalo se skutečně mnoho hrozných chyb, ale jsou snad chyby evropských zemí horší než chyby jiných zemí, jako například Íránu, Číny, Severní Koreje, Ruska, Mauretánie, Kuby, Nigérie, Venezuely nebo Súdánu? Důležitější je, že se západní země na rozdíl od mnoha jiných zemí pokouší své chyby alespoň napravit. Nejdůležitější je nápravu svých chyb nepřehnat a nedopadnout ještě hůře.
“Pro mě je dnes,” poznamenává Finkielkraut, “naprosto nejdůležitější věcí evropská civilizace.”
Giulio Meotti je kulturní redaktor deníku Il Foglio, italský novinář a spisovatel.
Překlad původního textu: European Dreams vs. Mass Migration
Překlad: Helena Kolínská, Libor Popovský
https://bit.ly/2WmhKIG
Šílený čísla. Jo, stalo se spousta hrozných chyb a historické chyby západních evropských zemí jsou horší než chyby jiných zemí,