Evropská unie: Vstříc evropskému superstátu “EU je falešná demokracie”

Německá ministryně obrany Ursula von der Leyen nominovaná na příští předsedkyni Evropské komise vyzývá k vytvoření evropského superstátu. “Mým cílem jsou Spojené státy evropské….,” řekla v rozhovoru pro týdeník Der Spiegel. Paní von der Leyen se také zasazuje za vytvoření evropské armády.

Belgický premiér Charles Michel nominovaný na příštího předsedu Evropské rady prohlásil, že země východní Evropy, které jsou proti sdílení břemena migrace, by měly v EU ztratit některá práva. Michel je silným zastáncem íránské jaderné dohody
Španělský ministr zahraničí Josep Borrell navržený do funkce vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku po Federice Mogherini je známým zastáncem íránských mulláhů. Borrell také prohlásil, že doufá, že Británie EU opustí, protože překáží vytvoření evropského superstátu.

Ředitelka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagarde nominovaná na pozici prezidentky Evropské centrální banky (ECB) podpořila prezidenta USA Donalda Trumpa v jeho obchodní válce s Čínou. “Prezident Trump má ohledně duševního vlastnictví pravdu. Nikdo by neměl krást duševní vlastnictví, a získávat tak náskok….

Je zřejmé, že musí dojít ke změně, pravidla musí být respektována.”

Po dlouhých týdnech zuřivého zákulisního handrkování nominovali 2. července 2019 evropští lídři čtyři federalisty na nejvyšší pozice Evropské unie. Nominace, které musí schválit Evropský parlament, vysílají jasný signál, že proevropský establishment bude dále neúnavně budovat evropský superstát – “Spojené státy evropské”, i když proti tomu roste napříč kontinentem opozice.

Toto jsou stručné profily kandidátů na čtyři nejvyšší pozice v Evropské unii, které budou zastávat po dobu pěti let od 1. listopadu 2019.

Ursula von der Leyen, předsedkyně Evropské komise

Německá ministryně obrany Ursula von der Leyen, dcera prominentního úředníka Evropského společenství, byla nominována na příští předsedkyni Evropské komise, mocné byrokratické vlády Evropské unie, kde nahradí odcházejícího Jean-Clauda Junckera.

Paní von der Leyen, ze středopravicové křesťansko-demokratické unie (CDU), byla kompromisní volbou poté, co kandidatura Manfreda Webera, favorita německé kancléřky Angely Merkelové, byla odmítnuta kritiky vedenými francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem.

Macron se zasazoval za kandidaturu místopředsedy Evropské komise Franse Timmermanse, nizozemského sociálního demokrata. Timmermans však byl odmítnut Visegrádskou skupinou – Českou republikou, Maďarskem, Polskem a Slovenskem – kvůli jeho časté a vehementní kritice jejich postoje proti masové migraci a soudním reformám.

Ursula von der Leyen vyzývá k vytvoření evropského superstátu. “Mým cílem jsou Spojené státy evropské – na základě modelu federálních států, jako je Švýcarsko, Německo nebo USA,” řekla v rozhovoru pro týdeník Der Spiegel. Podporuje také vytvoření Evropské armády.

Paní von der Leyen je však doma i v zahraničí ostře kritizována za výsledky svého působení ve funkci německé ministryně obrany. Podle parlamentního komisaře pro ozbrojené síly Hanse-Petera Bartelse se obranyschopnost německé armády během jejího funkčního období katastrofálně zhoršila v důsledku rozpočtových škrtů a špatného managementu.

“Stav Bundeswehru je katastrofální,” napsal Rupert Scholz, který byl ministrem obrany ve vládě Helmuta Kohla, jen několik dní před tím, než byla Ursula von der Leyen nominována do vrcholové funkce EU. “Obranné schopnosti Spolkové republiky se snížily – to je naprosto nezodpovědné.”

Komentátor Stefan Ulrich napsal v mnichovských novinách Süddeutsche Zeitung, že Ursula von der Leyen je “nevhodná” volba:

“Nominace paní von der Leyen je nevhodná, protože po šesti letech ve funkci ministryně obrany zanechala Bundeswehr v žalostném stavu. Měla už dávno odstoupit. Jako předsedkyni Evropské komise jí to všechno přeroste přes hlavu.”

Zpravodajský týdeník Der Spiegel, v září 2015 uvedl, že v disertační práci Ursuly von der Leyen byl nalezen opsaný text na 27 z celkových 62 stran, ale v březnu 2016 byla paní von der Leyen obvinění z plagiátorství zbavena. Prezident Lékařské vysoké školy v Hanoveru (Medizinische Hochschule Hannover) Christopher Baum řekl, že ačkoliv disertační práce Ursuly von der Leyen obsahovala opsaný materiál, škola se rozhodla jí titul ponechat, protože se nejednalo o úmyslný podvod. “Nebylo to provinění, byl to omyl,” řekl.

Ursula von der Leyen je v současné době vyšetřována Státním zastupitelstvím v Berlíně za nepotismus v souvislosti s přidělováním zakázek v hodnotě stovek milionů eur externím konzultantům. Jednou z takových firem je McKinsey & Company, kde pracuje jako partner její syn David.

Bývalý předseda Evropského parlamentu Martin Schulz tweetoval: “Ursula von der Leyen je naše nejhorší ministryně. Ale zdá se, že na funkci předsedkyně Evropské komise to bohatě stačí.”

Průzkum trendů v Německu zveřejněný 4. července 2019 zjistil, že se 56 % Němců domnívá, že paní von der Leyen není dobrou volbou pro vedení Evropské komise, 33 % dotázaných řeklo, že je dobrou volbou.

Evropský parlament bude hlasovat o její nominaci do funkce 16. července 2019 ve Štrasburku. Pokud bude zvolena, převezme řízení Evropské komise od Jeana-Clauda Junckera 1. listopadu 2019.

Charles Michel, předseda Evropské rady

Belgický premiér Charles Michel, syn prominentního úředníka EU, byl jmenován do funkce předsedy Evropské rady jako nástupce Donalda Tuska z Polska. Evropská rada definuje celkové politické směřování a priority EU. Členy Evropské rady jsou hlavy států nebo předsedové vlád 28 členských států EU, předseda Evropské rady a předseda Evropské komise.

Charles Michel se stal v roce 2014 nejmladším premiérem Belgie ve věku 38 let. V prosinci 2018 odstoupil poté, co prohrál hlasování o důvěře, které vyvolala jeho podpora iniciativy OSN – Globálního kompaktu pro bezpečnou, řádnou a legální migraci. Tento Kompakt propaguje základní práva migrantů, ale kritici tvrdí, že zamlží hranici mezi legální a nelegální migrací. V současné době vede Michel úřednickou vládu ustavenou po všeobecných volbách v květnu 2019, které skončily patem.

Michel prohlásil, že země východní Evropy, které jsou proti sdílení břemena migrace, by měly v EU ztratit některá práva. “Evropská unie není bankomat, když potřebujete podporu,” řekl. “Spolupráce znamená solidaritu a odpovědnost.”

Michel je silným zastáncem íránské jaderné dohody, formálně známé jako Společný komplexní akční plán (Joint Comprehensive Plan of Action, JCPOA) a kritizoval administrativu prezidenta Trumpa za odstoupení od této smlouvy: “Absence dohody s Iránem znamená větší nestabilitu nebo dokonce válku na Středním východě. Je mi moc líto, že prezident Donald Trump odstoupil od smlouvy JCPOA. EU a její mezinárodní partneři jí musí zůstat věrní, a Írán musí nadále dodržovat své povinnosti.”

Michel také odsoudil uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele Trumpovou administrativou. “Víme, že napětí v Izraeli a Palestině je zdrojem nenávisti a násilí, které je pociťováno všude na světě. Proto jednoznačně odsuzujeme prohlášení Donalda Trumpa. Jenom přilévá olej do ohně, a to rozhodně nepotřebujeme.”

Josep Borrell, šéf zahraniční politiky EU

Španělský ministr zahraničí Josep Borrell byl navržen do funkce vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Stejně jako Federica Mogherini, kterou má nahradit, je i Borrell známým zastáncem íránských mulláhů a pravděpodobně bude nadále v konfliktu se Spojenými státy a Izraelem ohledně jaderné smlouvy s Teheránem (JCPOA).

Socialista Borrell v rozhovoru publikovaném 18. února 2019 na serveru Politico prohlásil, že Izrael se bude muset s existenciální hrozbou íránské jaderné bomby naučit žít:

“Američané se rozhodli íránskou jadernou dohodu (JCPOA) jednostranně zničit. Udělali to bez jakékoli předchozí konzultace s námi, aniž by se starali o to, jaké zájmy máme my Evropané. Nejsme děti, abychom tancovali podle toho, jak budou Američané pískat. Máme své vlastní názory a strategii a budeme pokračovat ve spolupráci s Íránem. Pokud Írán vyvine jadernou zbraň, bude to pro nás velmi špatné… Írán chce vyhladit Izrael, to není nic nového. S tím se nedá nic dělat.”

11. února 2019 oslavil Borrell 40. výročí íránské revoluce tím, že pochválil úspěchy íránských žen, kterých dosáhly od té doby, co ajatolláh Rúholláh Chomejní uchvátil v roce 1979 v Íránu moc. Ve skutečnosti byla práva a postavení íránských žen díky Islámské revoluci přísně omezena. Na Twitteru Borrell také doporučil íránskému režimu, aby trpělivě přečkal americké sankce, a doufal, že v roce 2020 nebude Donald J. Trump znovu zvolen prezidentem.

Kvůli rostoucímu napětí mezi Washingtonem a Teheránem stáhlo v květnu 2019 Španělsko svou válečnou loď, fregatu Méndez Núñez, z úderné námořní skupiny vedené letadlovou lodí USS Abraham Lincoln.

Poté, co Trumpova vláda uznala předsedu venezuelského Národního shromáždění Juana Guaidóa za prozatímního prezidenta země, obvinil v květnu 2019 Borrell Spojené státy, že si hrají na “kovboje z divokého Západu”. Borrell řekl, že Španělsko “se nepřipojí k brutálnímu nátlaku, který má blízko k vojenskému zásahu,” a jehož cílem je odstranit z funkce venezuelského prezidenta Nicoláse Madura. Španělská socialistická a dělnická strana má dlouhou historii podpory marxistických revolucionářů vedených Madurem a jeho předchůdcem Hugem Chávezem.

V listopadu 2018 Borrell vysvětlil, proč jsou Spojené státy politicky integrovanější než Evropská unie: “Spojené státy mají velmi krátkou minulost. Nezávislost získaly v době, kdy prakticky neměly žádné předchozí dějiny. Jedinou věc, co udělaly, bylo zabití čtyř indiánů.” Borrell se později omluvil za “příliš hovorový způsob”, jakým bagatelizoval “kvazi genocidu” domorodých Američanů. O genocidě původních obyvatel Střední a Jižní Ameriky španělskými dobyvateli se Borrell nezmínil.

Borrell řekl, že “Evropa potřebuje nový leitmotiv,” a že boj proti změně klimatu “by měl být zásadním motorem znovuzrození Evropy.”

Borrell také prohlásil, že doufá, že Británie EU opustí, protože překáží vytvoření evropského superstátu:

“Jsem přesvědčen, že se Spojeným královstvím v EU se nám nikdy nepodaří změnit EU na politickou unii. Jsem zastáncem politické unie, a proto jsem rád, že Spojené království z EU odejde, protože doposud bránilo její další integraci.”

V dubnu 2012 byl Borrell nucen odstoupit z funkce prezidenta Evropského univerzitního institutu (EUI, European University Institute) z důvodu konfliktu zájmů poté, co vyšlo najevo, že je mu jako členovi správní rady španělské společnosti pro udržitelnou energetiku Abengoa současně vypláceno 300 000 eur ročně.

V říjnu 2016 uložila Borrellovi Národní komise pro trh s cennými papíry (CNMV, Comisión Nacional del Mercado de Valores) pokutu 30 000 eur za obchodování na základě neveřejných informací (insider trading) poté, co v listopadu 2015 prodal 10 000 akcií společnosti Abengoa.

Christine Lagarde, prezidentka Evropské centrální banky

Christine Lagarde, bývalá francouzská ministryně financí a současná ředitelka Mezinárodního měnového fondu (MMF), byla nominována na pozici prezidentky Evropské centrální banky (ECB) jako nástupkyně Maria Draghiho. Její nominace vyvolala smíšené reakce. Jako šéfka MMF je velmi kompetentní ve vedení, řízení a komunikaci. Je to však právnička, nikoli ekonomka, a nemá žádné zkušenosti s měnovou politikou.

V talk show The Daily Show Lagarde řekla, že prezident Donald Trump “má” ve své obchodní válce s Čínou “v mnohém pravdu”:

“Prezident Trump má ohledně duševního vlastnictví pravdu. Nikdo by neměl krást duševní vlastnictví, a získávat tak náskok. Má pravdu také ohledně subvencí. Nemůžete konkurovat ostatním, když jsou silně dotovaní. Je zřejmé, že musí dojít ke změně, pravidla musí být respektována.”

Finanční zpravodaj Bjarke Smith-Meyer poznamenal, že nominace Christine Lagarde byla překvapivá a “tlačí Evropskou centrální banku do politiky, které se snažila po celou svou 21letou historii vyhnout.”

Komentátor serveru Politico Paul Taylor dodal:

“Centrální bankovnictví je ‘raketová věda’. Pokud to pokazíte, důsledky mohou být tragické.”

“To je důvod, proč lídři EU svým rozhodnutím svěřit vedení Evropské centrální banky Christine Lagarde nezodpovědně hazardují. Christine Lagarde je politická rocková hvězda bez ekonomického vzdělání, která nemá žádné praktické zkušenosti s měnovou politikou.”

“V době, kdy ECB nemá dostatek možností pro stimulaci hospodářství, může být Lagarde tou správnou osobou, která přesvědčí zdráhající se konzervativní Německo a Nizozemsko o naléhavé potřebě poskytnout více fiskálních stimulů.”

“Ale navržením bývalé francouzské ministryně za následovnici Itala Maria Draghiho – odvážného prezidenta banky, který v roce 2012 evropské hospodářství zachránil příslibem, že učiní “cokoli, co bude potřeba k zachování eura,” – se lídři EU rozhodli, že k řízení jejich centrální banky nepotřebují bankéře…”

“Překvapující výběr 64leté Christine Lagarde byl součástí francouzsko-německé dohody, jejíž součástí byla i nominace 60leté konzervativní německé ministryně obrany Ursuly von der Leyen do čela Evropské komise, a která prolomila patovou situaci poté, co byli všichni původní kandidáti odmítnuti.”

“Hlavním důvodem, proč dostala Lagarde přednost před zkušeným guvernérem francouzské centrální banky Françoisem Villeroyem de Galhauem se zdá být gender.”

“Citlivá volba šéfa ECB se poprvé stala předmětem politického handlování s vrcholovými pozicemi v EU – přestože má být banka na politice přísně nezávislá.”

V prosinci 2016 uznal francouzský Soudní dvůr Republiky Lagarde vinnou z nedbalosti za to, že v roce 2008 jako ministryně financí nezablokovala protiprávní finanční náhradu politicky spřátelenému magnátovi. Soudní dvůr rozhodl, že nedbalost Lagarde v dlouhodobém rozhodčím řízení týkajícím se magnáta Bernarda Tapieho umožnila de facto zpronevěru veřejných peněz ve výši 403 milionů eur. Tato částka byla součástí arbitrážní dohody a byla v roce 2008 vyplacena společnosti Tapie za zpackaný prodej společnosti Adidas v 90. letech.

Úvahy o evropské “demokracii”

Publicista Allister Heath v eseji “EU je falešná demokracie” napsané pro deník The Telegraph poznamenal:

“Děkuji vám, eurokraté, že se nepřetvařujete. Nejlepším lékem na eurofilii je pohled na velké unijní ryby, jak ve svém přirozeném prostředí kšeftují mezi sebou a přitom kašlou na demokracii, odpovědnost a dokonce i na obyčejnou morálku.”

“V několika posledních dnech jsme sledovali trhák: byli jsme svědky vzácných záběrů tajného procesu, který bez špetky ohledu na veřejné mínění vynesl do důležitých funkcí v Bruselu a ve Frankfurtu druhořadé aparátčíky.”

“I umírnění Britové se změnili v zuřivé zastánce brexitu, když si zděšeně uvědomili šokující propast mezi vládnoucími elitami a obyvatelstvem EU.”

“Sledovali jsme všechno, co je na EU špatné: dohodu Francie a Německa, dnes již obvyklé převálcování menších zemí a zejména východních Evropanů a ústavní převrat, který odsunul stranou (bezzubý) Evropský parlament. Mnozí z nové generace vedoucích představitelů EU měli v minulosti problémy se zákonem, které by v USA nebo ve Spojeném království zaručeně ukončily jejich politickou kariéru. Mnozí z nich se nadšeně angažují v projektu vybudování “Spojených států evropských” a “evropské armády” (a stále nám o tom lžou, jak když tiskne). A pak je tu ten zpěv Evropské hymny, i když nám po odmítnutí evropské ústavy slibovali, že tato hymna nebude zavedena.”

“Ačkoliv EU převzala některé demokratické obřady, je přesto nestydatým podvodem a vždy jím bude. EU je říše technokratů a ničím jiným být ani nemůže.”

Jorge Valero si ve svém článku publikovaném na evropské mediální platformě Euractiv postěžoval:

“Po pěti dnech summitu a stovkách hodin telefonátů, schůzek a jednání v zákulisí se Evropská rada dohodla na kandidátech pro vrcholné pozice EU. ‘Bílý kouř ‘, který vystoupal z budovy Evropské rady, však je pro tyto kandidáty i evropský lid předzvěstí bouřky.”

“Z rozdělování vrcholových postů, které proběhlo 2. července 2019, vzešlo několik vítězů, evropská demokracie však mezi nimi nebyla ani náhodou.”

“Ursula von der Leyen, Charles Michel, Josep Borrell a Christine Lagarde mají dobré důvody si otevřít šampaňské a připít si na své nečekané povýšení na předsedkyni Evropské komise, předsedu Evropské rady, vysokého představitele EU a prezidentku ECB.”

“Za genderovou rovnováhu však byla zaplacena příliš vysoká cena.”

“Nové vedení bude stát ve stínu starých skandálů, soudních případů a nekalých praktik. Lagarde byla shledána vinnou z nedbalosti ve skandálu Bernarda Tapieho. Borrell byl pokutován španělským regulátorem trhu s cennými papíry za to, že při prodeji akcií zneužil neveřejné informace (insider trading).”

“Německý parlament zahájil vyšetřování Ursuly von der Leyen pro nepotismus a nesrovnalosti při přidělování obřích zakázek. A Michelova kariéra by sotva byla stejná, kdyby jeho otec nebyl belgickým ministrem a komisařem Evropské komise.”

sdílet na