Evropská unie v současné podobě je odsouzena k zániku
Nelze se vyhnout dojmu, že Evropa vstoupila do roku 2019 ve stavu hromadného šílenství.
Ve Francii po několik týdnů pokračovaly protesty – mimořádně bouřlivé svou formou a širokou škálou požadavků. Přestože policie využívala veškeré možné metody přesvědčování, včetně vodních děr, gumových nábojů a slzného plynu, a prezident Macron učinil významné ústupky, nijak to zatím nesnížilo protestní vlnu.
Navíc, pokud jde o vášně, stále více se nabízí podobnost s francouzskou revolucí se všemi jejími obecnými rysy – podpalováním automobilů, budováním barikád, rituálním znesvěcením památek.
….. K veřejným popravám, zatím ještě nedošlo, ale pokud to bude pokračovat, budou téměř nevyhnutelné.
Samozřejmě, je nepravděpodobné použití gilotiny z muzeí, ale hlavy některých politiků budou padat, protože protestující a jejich stoupenci požadují nejen kosmetické změny, ale radikální revizi v mnoha aspektech domácí i zahraniční politiky, a zejména také účast v Evropské unii.
Neméně horké vášně bublají na druhé straně kanálu. Kdyby byl Shakespeare naživu, pravděpodobně by napsal další, možná ne jednu, tragikomedii o událostech, které se odehrávají v jeho vlasti.
Není přehnané říct, že nejen v Anglii samotné, ale po celém světě se zájmem sledovali skutečnost, kterou jeden z posledních velkých politiků naší doby sir Winston Churchill nazval “zápas buldoků pod kobercem”.
Bylo tam všechno – a šlo to za rámec známé anglické „zdrženlivosti“ … veřejné hádky a demonstrativní rezignace ministrů a dokonce i pokusy v nejlepším stylu palácových převratů minulých staletí “tajných spiknutí”, jejichž cílem bylo odstranění předsedy vlády od moci.
Podle tiskových zpráv se ministr obrany Williamson pokusil zorganizovat „palácový převrat“ spolu
se skupinou nespokojenců a společně s bývalými ministry.
Podle časopisu The Times účastníci “čisté anglické vraždy”, používající procedurální triky, měli připravit vládu
o právo rozhodovat v Poslanecké sněmovně britského parlamentu.
Vláda tak ztratí schopnost vládnout, vysvětlují noviny myšlenku “spiklenců”.
V zemi nebyly podobné precedenty téměř 150 let!
S podepsanou smlouvou s Evropskou unií nesouhlasil z různých důvodů nikdo – ani Brexitoví příznivci, ani oponenti. Po několika týdnech zákulisních bitev parlament v úterý odmítl schválit tento dokument, těch několik stovek stran, přičemž drtivá většina pozorovatelů již tento krok nazvala největším selháním vlády
v celé historii Velké Británie.
V důsledku toho byla země ponořena do propasti politického chaosu. A teď se můžeme jenom dohadovat co se bude dál. Diskutují se různé možnosti – od odstoupení premiérky až po předčasné parlamentní volby.
Zdálo by se, že Anglie visí mezi dvěma světy a Hamletovo “být či být” se nyní transformovalo na otázku:
jestliže se bude konat rozvod s Evropskou unií – stane se po vzájemném souhlasu stran, nebo Anglie odejde a hlasitě zabouchne dveře…… A možná zůstane v rodině.
Zatímco tyto vášně zuří v hlavním městě, země se začala připravovat na “tvrdé odpojení” od kontinentu.
Britské obchodní sítě, a dokonce i rodiny, jsou vybízeny, aby vytvořily zásoby zboží, hlavně toho, které se na ostrov dováželo z Evropy. Britové se bojí skutečnosti, že kvůli tvrdému “Brexitu” může dojít k akutnímu nedostatku potravin a základního zboží v zemi.
Výzvy k následování příkladu francouzských sousedů, se již objevily v Německu.
Němci zjevně upřednostňují vyčkávací postoj a sledují, jaké závěry vyvodí vládní strany po selhání v podzimních volbách do místních úřadů. A to, jak víte, na konci loňského roku vedlo k politické krizi, což mělo za následek, že vůdce křesťanských demokratů Angela Merkelová, musela odstoupit a skončila ve funkci předsedy strany.
Je pravda, že si zachovala funkci kancléře.
Důvody, proč němečtí voliči odmítli důvěřovat vládní straně, jsou dobře známé:
– nespokojenost s kurzem, kterým Evropská unie vede Evropu, vládní migrační politika, německá oddanost slepého štěňátka k Washingtonu, a tak dále.
Podle nedávného průzkumu časopisu Stern 72% Němců podporuje větší míru nezávislosti politiky země
na Spojených státech a 47% výslovně uvádí, že vztahy mezi Německem a Spojenými státy by měly být sníženy. Zároveň 69% respondentů vystupuje za užší spolupráci s Ruskem.
Extrémní klid politické atmosféry v Německu je tedy poněkud klamavý.
V zákulisí jsou bouřlivé debaty, které stejně jako v případě Anglie a Francie, letos mohou vést nejen k náhlé změně v samotné zemi, ale také ovlivnit další průběh událostí na kontinentu.
Strana “Alternativa pro Německo”, která se dostala do Bundestagu, přijala program pro květnové volby do Evropského parlamentu, který obsahuje doložku o případném odstoupení Německa z EU, pokud nebude Evropská unie reformována.
“Domníváme se, že je nezbytné, aby se Německo stáhlo z EU nebo řádně rozpustilo Evropskou unii a vytvořilo novou evropskou hospodářskou a politickou unii založenou na společných zájmech společenství,”
píše se v dokumentu.
Mezi zásadními reformami, které požaduje Alternativa – odmítnutí jednotné evropské měny, společné zahraniční politiky a dokonce zrušení Evropského parlamentu na základě toho, že legislativní pravomoci
by měly patřit výhradně národním státům.
Ve skutečnosti “Alternativa pro Německo” není zdaleka první ani jediná, která upřímně a v poměrně drsných tónech, hovoří o potřebě reformovat současnou Evropskou unii.
Minulý rok italský premiér Matteo Salvini a jeho francouzská kolegyně na pravém křídle evropské politiky Marine Le Pen na konferenci v Římě vyjádřili odhodlání zahájit v Evropské unii “revoluci zdravého rozumu”.
“Volby do Evropského parlamentu v květnu budou konečnou zastávkou pro revoluci zdravého rozumu, která se nevyhnutelně šíří po celé Evropě, a nejen to,” uvedl Salvini.
“Bojujeme s Evropskou unií jako s totalitním systémem a náš boj je zaměřen na záchranu skutečné Evropy,” řekla Le Pen, vůdce Národní fronty.
A tady se ve skutečnosti dostáváme k nejdůležitější otázce, kterou Marine Le Pen a Salvini jasně formulovali.
Jak je dobře známo, cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.
Myšlenka vytvoření “sjednocené Evropy” samozřejmě v sobě nesla mnoho pozitivního. Neexistence hranic, možnost volného pohybu po celém kontinentu – to samozřejmě nemohlo nenajít podporu v srdcích obyvatel starého světa. Ale jakákoli umělá aliance, ať už v rámci jednoho státu nebo několika, je možná pouze s upřímnou touhou a jednotou názorů účastníků nebo prosazovaná díky tvrdé diktatuře.
Ale tato touha, jednota, ani dohoda prostě není. Počáteční euforie po vytvoření Evropské unie již dávno vyprchala, přišlo zklamání, které se změnilo v pobouření. Po dlouhou dobu se „Železnému kancléři“ Německa dařilo udržet nespokojené pod kontrolou, ale každý rok jich bylo stále více a více.
Dokonce i noví členové EU z těch států, které se objevily ve východní Evropě ve zničeném post-sovětském prostoru, se odvážily oponovat.
Poslední kapkou bylo prosazování zavedení takzvaných “kvót” pro rozmístění uprchlíků v rámci “jednotné” evropské migrační politiky.
Ve skutečnosti však existuje spousta dalších důvodů pro nespokojenost, neboť politika Evropské unie v podstatě zbavila svrchované evropské země práva rozhodovat o vlastní finanční, hospodářské a zahraniční politice. A snahy o uskutečňování nezávislé politiky byly tvrdě potrestány, jako například v případě Maďarska, kdy Evropský parlament zahájil soudní proces a vznesl otázku o zbavení země jejího práva volit v Radě Evropy.
Stručně řečeno, země usilovaly o svobodu, ale postupem času skončily v táboře s přísným režimem.
Takže ty protestní výbuchy, které v různých podobách nyní probíhají ve vedoucích evropských zemích, vůbec neznamenají, že Evropané jsou běsní nebo se prostě zbláznili.
V podstatě je to projev zoufalství způsobený zjevným rozporem ve vidění Evropy v jaké by její občané chtěli žít a způsob, jakým ji prosazuje Evropská unie a někteří evropští vůdci.
EU ve své současné podobě vedla ke ztrátě významné části svrchovanosti zemí, které ji tvoří, a pokud k tomu přidáme tvrdě prosazovanou podřízenost většiny menšině, zvrácenou politiku “tolerance”, která odporuje všem křesťanským základům evropského způsobu života, pak tyto země ztratí i národní identitu..
Do jisté míry katalyzátorem pro urychlení odstředivých sil se stala politika amerického prezidenta Trumpa, který uvedl, že Spojené státy už nemají v úmyslu „hlídat“ Evropu a zejména ne vynakládat na ni peníze.
Na rozdíl od velkých politických stratégů minulých staletí označuje svou funkci prezidenta výlučně za “krizového manažera”, zbavit se zbytečných aktiv, včetně povinností vůči Evropě.
A oslabení Washingtonu, spojené s mizející autoritou jeho hlavního guvernéra na kontinentu Merkel, vytvořilo příznivé podmínky pro záblesky antiglobalistických nálad na kontinentální úrovni.
Političtí pozorovatelé se shodují v názoru, že vystoupení Anglie z Evropské unie může vést k efektu hroutícího se domečku z karet. Je nepravděpodobné, že k tomu dojde velmi rychle, ale ani tato možnost není vyloučená.
S největší pravděpodobností – Evropská unie v současné podobě je odsouzena k zániku.
S největší pravděpodobností – Evropská unie v současné podobě je odsouzena k zániku
Bude to řešení. Dobrý článek.