Elity EU jsou ve válečné horečce – ale kdo má vlastně bránit Evropu?

MUDr. Ivan David

Článek Gábora Stiera pro maďarský portál Moszkvatér, do češtiny přeloženo z německého webu NachDenkSeiten:

Členské státy EU vyzbrojují Ukrajinu do krajnosti, jako by se sami mohly bránit, kdyby na to došlo. Ale o tom nemůže být řeč. Otázkou tedy již není, zda EU dokáže Ukrajinu bránit, ale zda se dokáže bránit sama. Zdá se, že Evropská unie to nechápe, ale ještě není pozdě tuto nepochopitelnou a nezodpovědnou politiku změnit. Do této války by mohla být zatažena nejen Ukrajina, ale i EU.

Německý kancléř oznámil dodávku raket Patriot a IRIS-T na Ukrajinu. Olaf Scholz na konferenci o rekonstrukci Ukrajiny v Berlíně řekl, že prý je levnější zabránit ničení v zemi. Kromě vojenské pomoci Ukrajině jednali Volodymyr Zelenskyj, který byl v Německu, a Scholz také o rozšíření kapacit protivzdušné obrany a společné výrobě zbraní. Německý kancléř uvedl, že Německo brzy poskytne Ukrajině třetí systém protivzdušné obrany Patriot, další systémy protivzdušné obrany IRIS-T, tanky „Gepard“ a rakety a munici. Kancléř také vyzval účastníky konference k dalšímu posílení protivzdušné obrany Ukrajiny proti ruským útokům a vyzval spojence, aby podpořili příslušnou německou iniciativu na posílení protivzdušné obrany Ukrajiny „všemi možnými způsoby“. Zelenského návštěva v Německu přišla krátce po berlínském obratu, který Ukrajině umožnil použít německé zbraně k útoku na ruské území.

Jistě si vzpomenete, že po vypuknutí války šlo o helmy a poté Němci přešli na systémy Leopard a IRIS-T a také Patrioty. A vzhledem k trendu bychom se neměli divit, že Scholz nakonec bude souhlasit s dodávkou raket dlouhého doletu Taurus.

A to se tady bavíme o stále opatrném Německu, ne o rusofobních Polácích nebo stejně bojovných Britech či o Emmanuelu Macronovi, který se v posledních měsících stal z taktických důvodů jestřábem. Faktem je, že divoká a bojovná rétorika francouzského prezidenta od února vyvinula nový tlak na evropské politiky, kteří se jaksi nemohou odpoutat od své morální povinnosti. Washingtonský model pomalého a postupného přesouvání nákladů na udržení a vojenskou podporu Ukrajině na Evropu je přitom stále jasnější. Evropa, která je nyní konfrontována se skutečností, že její obranné schopnosti byly za posledních 30 let nebezpečně snižovány, ale světový mír a konec dějin ještě nenastaly. Její bezpečnost tak mohou zaručit pouze Spojené státy. To samozřejmě vede k větší závislosti, takže se Evropa stala vazalem Ameriky.

Evropa by v této situaci měla oživit svůj zdecimovaný obranný průmysl, doplnit své sklady, které byly po vypuknutí války na Ukrajině zcela vyčerpány, zlepšit své obranné schopnosti, udržet si konkurenceschopnost a nadále pomáhat Ukrajině.

To je nemožný úkol, proto by měly být stanoveny priority. Abychom toho dosáhli, je třeba nejprve porozumět zájmům Evropy. A jakmile se tak stane, jde o prosazení těchto zájmů, za předpokladu, že bude dostatek manévrovacího prostoru – na strategickou autonomii zapomněl hlavně Macron, muž, který ji nejvíce požadoval.

Teď jsme v určitém bodě a zdá se, že Evropská unie považuje za důležitější podporovat Ukrajinu půjčkami než rozvíjet vlastní obranné schopnosti. Některé země o tom přemýšlejí – Polsko je nejzřetelnějším příkladem –, ale Evropa má ještě daleko k tomu, aby se dokázala bránit. Uznává se potřeba posílit obranné schopnosti, ale v praxi jsme k dosažení tohoto cíle ještě hodně daleko.

Je proto nejen nepochopitelné, ale také nezodpovědné, že Evropa pořád tluče do válečných bubnů – více, než její „velký bratr“ za oceánem očekává – a riskuje eskalaci války, přímou konfrontaci s Ruskem, nejprve myšlenkami a poté stále nebezpečnějšími činy.

Tato politika je nezodpovědná, protože představuje riziko velké války, a je nepochopitelná, protože Evropa nemá kapacitu na velkou válku. A to jsme ani nezmínili, že nejen evropské armády, ale ani společnosti nejsou připraveny na možnou horizontální eskalaci války. Lidé se pomalu, ale jistě probouzejí. Začínají chápat, že zhoršování životní úrovně není jen důsledkem přehnaně medializované „zelené revoluce“ a špatného řízení migrace, ale stále častěji také důsledkem války.

Přesto jsme neviděli, že by voliči v evropských volbách skutečně potrestali národní a bruselské elity. Jak ukazují výsledky, již existují známky nespokojenosti, ale politické vůdce to neoslabilo.

Problém je ale větší, než si mnozí myslí. Ohromně klesá nejen konkurenceschopnost Evropy a životní úroveň Evropanů, ale také bezpečnost. Vzhledem k tomu, že většina evropských zemí z morálních nebo obchodních důvodů likviduje své zásoby a předává velkou část svých stávajících zbraní Ukrajině, obranné kapacity evropských zemí NATO se výrazně snížily. Obranný průmysl je samozřejmě stimulován, ale zvýšení jeho kapacity vyžaduje čas a peníze. Obojího je v současnosti nedostatek. Kromě toho, jak je popsáno výše, přemístění zbývajících systémů protiraketové obrany sníží evropské obranné kapacity. To přichází v době, kdy agresivní prohlášení francouzského prezidenta riskují rozšíření války do Evropy.

Samozřejmě víme, že Ukrajina nemá ani letectvo, ani protivzdušnou obranu, takže vyhlídky jsou čím dál chmurnější, ale nesmíme zapomínat, že stále viditelnější výzbrojí Kyjeva – F-16, systémy Patriot, raketami dlouhého doletu – se Evropa sama stává bezbrannou. Pokud to bude pokračovat, evropský vzdušný prostor a s ním i evropské obyvatelstvo budou stále bezbrannější, zatímco jejich vlády budou nadále provokovat Rusko k odvetě.

Stojí za připomenutí, že Kyjev nedávno požádal Západ o celkem 25 praporů systémů protivzdušné obrany, zatímco blok má mimo USA asi dvanáct praporů a 200 až 220 odpalovacích ramp. Vedoucí představitelé NATO by měli zvážit, co se stane s evropskou bezpečností, až bude rozmístěno více systémů protiraketové obrany. Protože si nedělejme iluze: Stejně jako je geopolitickým cílem Spojených států oslabit Rusko, Moskva nehraje jen na vykrvácení Ukrajiny, ale také na oslabení Evropy. A neměli bychom na nic spěchat: 500 miliard eur, které jsou potřeba na rekonstrukci Ukrajiny, má své místo i v EU, jak Patrioty, tak rakety se také musí neustále vyměňovat, což jen zatěžuje rozpočet.

Měli bychom si dvakrát rozmyslet, než evropští politici začnou tlouct do válečných bubnů a příliš se vzrušovat vidinou porážky Ruska. Místo toho by se diplomacie měla zaměřit na co nejrychlejší ukončení války a přebudování evropského bezpečnostního systému – a samozřejmě na posílení vlastních obranných kapacit. A konečně, současná politika oslabuje bezpečnost Evropy a zároveň nadšeně pomáhá při zničení Ukrajiny. Ani Rusko to sice neposílí, ale stojí to za to na úkor stále zjevnějšího a bolestnějšího oslabování Evropy?! Stěží pravděpodobné. Nemluvě o tom, že dnes již není otázkou, zda Evropa dokáže Ukrajinu bránit. Pokud nezmění svou dosavadní politiku, vyvstává stále častěji otázka, zda se dokáže bránit sama, když dojde k nejhoršímu.

sdílet na