Duševní infekce

Psychiatrie před lety objevila zajímavý jev související se sebevraždami:
Když vezmeme statistiku, vidíme, že k nim nedochází nějak plynule, nejsou rozložené v čase rovnoměrně.
Přicházejí ve vlnách.
Určitou dobu se uvažovalo o možnosti spojování ataků deprese (coby podezřelého původce sebevražd)
s ročním obdobím, nebo aspoň s počasím. Jenže ani to se neukázalo jako moc věrohodné.
Vlny sebevražd nejsou ukotvené v kalendáři.
Zato se ukázalo, že sebevraždy, ke kterým došlo v jedné vlně, vždy mají mnoho společných znaků v provedení. Výsledek, který uvádí i Gladwell, je pro leckoho nečekaný:

Ačkoli někdy jde opravdu o útok depresivní ataky, tedy endogenní psychózu, která nevzniká na základě viditelných impulzů zvenčí a dotyčný nad ní zcela ztratí kontrolu, častěji je to jinak. 
Nejčastěji je to důsledek určitého vyprovokovaného sentimentu. 
Většina sebevrahů napodobuje čin někoho jiného. Doslova a do písmene.

Svým způsobem se dá říct, že většina sebevražd je důsledek velmi specifické duševní infekce. 
Jen místo virů a bakterií ji roznášejí memy. Zasahují společnost stejně jako epidemie chřipky nebo eboly.
Čím významnější opinion maker se zabije, a čím víc jeho smrt média rozpitvají, tím pravděpodobněji strhne domino, v horším případě řetězovou reakci.

Mimochodem stejně infekční je řada dalších memů, ať už vzpomeneme na explozi #metoo, ke kterému
se z čista jasna přidávaly davy lidí, které reálně nikdy nikdo neznásilňoval, nevydíral a nezneužíval – jen v danou chvíli silná opinion makerka spustila lavinu a byla následována.
A stejně zběsilá memetická infekce se začíná šířit v podobě stovek a tisíců rodičů, kteří nás přesvědčují,
že jejich sotva chodící a mluvící dítě si přeje změnit pohlaví.
Protože je to silný mem, podpořili ho vlivní opinion makeři v podobě hollywoodských hvězd, a média jejich pobláznění vydojila až na kost a spustila jimi lavinu.

Stejně se to děje se sebevraždami. 
Pokud se sám zabije někdo, kdo je v určitém okruhu lidí vnímán jako významný opinion maker, nebo ho
z něho udělají třeba následně média, probudí ve svém sociálním okruhu chuť k následování.

A tak přijde vlna tu mladíků, kteří se věší kvůli romantické lásce, tu rozumných mužů, kteří ve středním věku schytali pracovní neúspěch a střílí se do spánku atd. A každá informace a další a další přísun podrobností
o sebevraždě opinion makera probouzí další sebevraždy.

Ve skutečnosti vysloveně platí – čím víc a důkladněji se média věnují sebevraždám, tím jich přibývá.
Pro bulvár je to samozřejmě krmivo k nezaplacení a vždy se snaží vyždímat z každé takové události co nejvíc čtenářů – a tedy prodaného reklamního prostoru.
Jenže tím způsobují sebevraždy další.

Pokud bychom chtěli sebevraždy minimalizovat a mysleli to vážně, prostě bychom o nich měli přestat psát
a mluvit. Nepřikládat jim důležitost. 
Nechat je tiše odeznít a oplakat, ale nepovažovat za událost. 
A už vůbec bychom neměli sklouzávat k tomu, abychom jejich oběti vyzdvihovali jako hrdiny.
Bez ohledu na to, co si o nich a jejich motivech myslíme a za koho je máme.
(Tomáš Houška)

https://pravyprostor.cz/dusevni-infekce/

sdílet na