Tento článek jsem napsal a ocitoval z různých zdrojů, protože patřím k těm, co zažívali pouto mezi umělci, herci, zpěváky, jejich diváky a posluchači. K lidem, kterým oni kdysi věřili, a pro které hráli a zpívali.

Patřím do doby, kdy nám umělci neříkali, že jsme debilové, co ničemu nerozumí. Patřím do doby, kdy
z pódia létaly narážky na tehdejší totalitní režim. 

Všichni jsme byli na jedné lodi, všichni jsme věděli, o čem je řeč, umělce vítaly výbuchy smíchu a potlesku.
Měli jsme pocit, že nám někdo rozumí, a že o nás někdo stojí, že se o nás někdo zajímá.

Takže milí dnešní „umělci“ – tohle všechno jste v nás zabili. Už neříkáme naši umělci, už vám říkáme jen šmíra a trapní komedianti. Mnozí z nás vás nechtějí ani poslouchat, ani vidět a nechtějí chodit na vaše divadelní představení.

*Zdeněk Svěrák* byl pro nás kdysi pojmem, protože byl ve svém oboru jedinečný.
Dnes je z něj zaujatý, nenávistný, zavilý stařík.

Kdysi jsem měl rád pohádku „Jak se budí princezny“. Tak na ni se dnes už nedokážu dívat, protože je mi ze zpitomělého sluníčkáře *Jana Hrušínského* zle.

Rád jsem poslouchal *Tomáše Kluse* – už to nejde a jeho cédéčka jsem hodil do koše na odpadky.

A ti mladí v čele s *Jiřím Mádlem a Marthou Issovou* jsou klasičtí vymetenci, z nichž padají pouze hovnokecy
a jejich mediální eurovypreparovanost křičí na dálku.

O jinak dobrém režiséru *Janu Hřebejkovi* ani nemluvě. 

Přál bych si, aby se oživilo znovu to souznění mezi národem a jeho umělci, ale to chci asi moc a cesta
k nápravě v nedohlednu.

Neustále na mne útočí z novin, z televize, z internetu záplava pitomostí od komediantů všeho druhu: 

– o lásce a pravdě

– o tom, jak se máme chovat

– o tom, jak jsme hloupí

– o tom, jací jsme hajzlové

– o tom, jací jsme rasisté a xenofobové

– o tom, že jsme rusofilové

– o tom, že důchodci by měli držet hubu a krok

– o tom, že bychom měli vychcípat i se Zemanem (tak to přesně řekla nedávno herečka Eva Holubová)

– o tom, že je lepší muslim než český nevěřící nebo křesťan

– o tom, jak ničemu nerozumíme. … A hlavně…

– o tom, že pokud tohle nevnímáme tak jako oni, marně žijeme.

Protože oni jsou „elitou“ národa, všemu rozumí, i když se mnozí narodili až po roce 1989, ale všechno o době před tím znají nejlíp, a všude byli mockrát. Jen nás neslyší, neposlouchají, a mezi námi asi ani nikdy nebyli…
Neznámý autor

(Připomínka metéra. Už víš milý čtenáři, co Marx myslel tím, když objevil „vývojový zákon lidských dějin, ten prostý fakt, že lidé musí především jíst, pít, bydlet a oblékat se, a teprve pak se mohou zabývat politikou, vědou, uměním, náboženstvím…?)

A ještě závěrem…

Sousoší dvou mužských postav, čůrajících do rybníku ve tvaru České republiky, vytvořil známý lakýrník smíchovského tanku „rádobyumělec“ David Černý.

Vyjadřuje vztah pražských umělců k vlasti a jejím obyvatelům? Cizinci je ani tak neobdivují – ale posmívají se
a diví našemu vztahu k vlastní zemi…

V Praze se močí na celou rozkradenou Českou republiku… Už chápu, proč se na nás některé země dívají
jako na kulturní barbary. Můžeme takto poděkovat našim elitám – havloidním komediantům a pitomcům,
co si nevidí na špičku frňáku, hrají si na noblesu, prezidenta urážejí, když nazve věci pravým jménem a kolem-
jdoucím vnucují pohled na výtvory psychicky labilních „umělců“.

Je to nechutné! A tyto nechutnosti financuje stát z našich daní?!

To jsou postoje noblesních umělců pražské kavárny!

http://www.rudyprapor.cz/2019/10/16/dnesni-radobyumelci/#more-1632

sdílet na