Demonstrace proti CDU a AfD: Protest, který prohlubuje rozdělení země

Většina voličů je pro zpřísnění azylových zákonů. Přesto „celý Berlín nenávidí CDU“. Komu prospěje taková brutalizace debaty? Komentář.

Autor – Sophie-Marie Schulz pro Berliner Zeitung

Pochodují na louku před Reichstagem (Bundestagem). Pomaloučku. Kočárky, děti, a dokonce i domácí mazlíčci jsou vybaveni kartonovými nápisy „Anti Merz“. Po nedělní snídani, joggingu a povídání u kuchyňského stolu míří na demonstraci proti krajní pravici. Rituál, kterého se účastní tisíce lidí a který má demonstrovat jednotu v této zemi: My proti Merzovi. My proti AfD. My, ti rozumní.

Je to pravidelná podívaná někdy pod názvem: „Nás je víc“, jindy „Moře světel proti pravici“ nebo jako tuto neděli: „My jsme firewall“. Nebo cokoli jiného s „pravicí“ v názvu. Ale ve skutečnosti demonstrace dosahují přesně opaku toho, co tvrdí, že chtějí dosáhnout.

Sociální propast se neruší. Rozdělení se konsoliduje, projevuje, oslavuje. Údajně dobří lidé urážejí voliče CDU/CSU a AfD jako fašisty a nacisty. Musí to být menšina, která je na špatné cestě. Pravda je ale jiná. Podle nedávných průzkumů 60 procent obyvatel volí strany, které jsou pro zpřísnění azylových zákonů. Dvě třetiny voličů věří, že trvalé kontroly na hranicích a snížení počtu přijímaných migrantů jsou správné.

Podobně jako na školním dvoře stojí proti sobě dva znepřátelené sociální tábory. Jedna polovina je aktivní v neděli. Druhá polovina vyzývá k pondělním procházkám. Obě skupiny demonstrují, vykřikují hesla a malují nápisy. Mluvit spolu? To nepřipadá v úvahu. S fašisty se nevede žádný dialog a „wokeisti“ ztratili kontakt s realitou.

Důsledek: demonstrace budou pokračovat. A nedělní demonstranti kují železo: už jim nestačí vrhat nepřátelské pohledy na druhou skupinu na pomyslném školním dvoře. Levicoví extremisté okupují a poškozují kanceláře CDU a zaměstnanci jsou šikanováni. Proti tomu nejsou žádné demonstrace.

Údajně dobří lidé se cítí ohroženi voliči AfD a CDU. Obviňují je z otevírání dveří fašismu. Přehnané zobrazení toho, co žene demonstranty do ulic? Vůbec ne.

Na bezpočtu nápisů nesených nedělními demonstranty následuje jedno srovnání s Hitlerem za druhým. „CDU chce rok 1933,“ je napsáno na jednom. „Kdo seje Merze, sklidí fašisty“ na jiném. A nechybí ani „Friedrich Adolf Merz“.

Přesto jsou za brutalizaci debaty zodpovědné pouze AfD a Unie. Když jdete po louce před Reichstagem a slyšíte z reproduktorů písně jako „Všichni nenávidí tuto zemi“, vyvstávají pochybnosti.

Ve skutečnosti jsou obě strany, nedělní i pondělní demonstranti, znepokojeni. Někteří se obávají o bezpečnost v této zemi. Ostatní o… no, o co přesně? Pokud se na tuto otázku zeptáte demonstrantů na louce u Reichstagu, odpověď je vždy: „Jsem zde, abych vyslal signál“. Rituál je kompletní. Prostě tam patříte, s babičkami, psy a kočárky proti pravici.

V konečném důsledku je to touha po síle v masách, která obě skupiny spojuje. Kromě rituálů, které lidé vyhledávají a potřebují, aby snížili složitost tohoto světa, touží po společenství. Jak se říká: Člověk je stádové zvíře. Kdo tomu nevěří, prostě musí jít na demonstraci proti krajní pravici.

sdílet na