Co leží v černé skříňce NATO?
Klíčové výbory schválily pro přijetí na londýnském summitu novou strategii obrany Aliance.
Podle tiskové služby NATO nejvyšší správní orgán – Vojenský výbor nakonec schválil novou nebo aktualizovanou obrannou strategii Severoatlantické aliance.
V Bruselu jsou stále přesvědčeni, že rozšíření bloku na východ nelze v žádném případě považovat za agresi, zatímco Rusko naopak zákeřně a agresivně postavilo svou hranici na hranicích Severoatlantické aliance.
Na tom však nezáleží.
Hlavní věc je, že tento dokument má být oficiálně přijat jako základ pro politický orgán organizace – Severoatlantickou radu, stejně jako její hlavní strukturu – Skupinu pro jaderné plánování – na příštím summitu NATO v Londýně, který je naplánován na prosinec 2019.
Poté se stane osnovou pro všechny další následné akce, jak politické tak i vojenské.
V současné době je Strategie uzavřeným dokumentem a ani ve formě návrhu nebyla publikována nikde ve veřejné sféře. Vzhledem k důležitosti této otázky se však pochopení toho, co v této nové černé skříňce leží, stává otázkou nesmírně důležitou.
Napomoci pochopení můžou charakteristiky byrokracie jako systému. Zvláště západní.
Základní řešení téměř nikdy nevzniknou z ničeho. Než se dostanou do řady oficiálních dokumentů, projdou obtížnou cestou diskusí a všemi druhy testování.
Zvláště pokud jde o otázky armády a oblasti národní bezpečnosti. Je tedy možné s dostatečnou přesností předpokládat obsah uzavřené strategie na základě analýzy informací od fáze jejího testování.
Existují tři výchozí body.
- Zaprvé, i na posledním summitu, účastníci formulovali samostatné prohlášení o hrozbě transatlantické bezpečnosti pocházející z Ruska. Tam byly zmíněny i provokativní vojenské aktivity, i zasahování do vnitřních záležitostí sousedních států, i „krymský scénář“. Tento je vnímán vedením Bloku jako nejzávažnější hrozba, proti němuž protiopatření na Západě chybí.
- Za druhé, zejména po dobře známém prohlášení ruského prezidenta Vladimíra Putina k tématu …. „Kdo půjde do nebe a kdo prostě zemře“, generální tajemník NATO Jens Stoltenberg během uplynulého roku hodně hovořil o potřebě vytvořit novou strategii Aliance z důvodu zvýšené „jaderné hrozby“ ze strany Ruska.
- Zatřetí, on i řada vojenských hodnostářů se zaměřili na potřebu revize politických a organizačních mechanismů pro reakci na vnější a vnitřní hrozby způsobené vážnými změnami v mezinárodní situaci. Zejména vzhledem k nastíněnému rozdělení v řadách samotného bloku. Patří sem napjaté vztahy mezi Spojenými státy a Tureckem, stejně jako neochota většiny klíčových evropských partnerů (především Francie, Německa, Belgie, Rakouska a Nizozemska) se jakýmkoli způsobem podílet na činnostech NATO.
Kombinace všech těchto bodů přivedla Brusel k nebezpečnému bodu ztráty geopolitického významu.
Po celou dobu své historie se vždy snažil zaujmout aktivní pozornost Sovětského svazu a poté Ruské federace. Věřilo se, že Rusko nebude nikdy schopno ignorovat faktor NATO, a to jak z politického, tak
z vojenského pohledu.
……. A pak náhle, 15. dubna 2019, Moskva deklaruje úplné ukončení spolupráce na vojenských a civilních liniích a tiše odchází…. dělat jiné věci.
Tento krok neměl nic společného s lehkomyslností.
Skutečné schopnosti Aliance skutečně klesly hluboko pod úroveň skutečné hrozby.
V létě roku 2014 se šesti taktickým skupinám ukrajinských tankových praporů v Novorosiji nepodařilo prorazit přibližně 150 kilometrovou frontu. NATO má nyní pouze čtyři prapory nasazené v celých pobaltských státech a Polsku, z nichž pouze jeden je tankový. A celkový počet bojeschopných částí Litvy, Lotyšska, Estonska a Polska je dokonce nižší než úroveň Doněcké a Luhanské republiky.
Z těchto faktů je možno učinit některé předpoklady o složení a povaze této Aktualizované strategie, o které dnes všichni aktivně mluví, ale nikdo ji nikdy neviděl.
Může to znít zvláštně, ale poprvé za sedmdesát let své historie, NATO skutečně hovořilo o potřebě obrany.
Rozehrávajíc kartu nacionalistického radikalismu, kolektivní Západ pod vedením Washingtonu, se považoval
za jediného vlastníka nové účinné strategie vedení válečné ofenzívy bez rizika odvetné úderu.
Rozmístění lodí a pozemních prvků systému globální protiraketové obrany navíc ve Washingtonu vytvořilo přesvědčení, že jeho nezranitelnost je absolutní.
Myslel si, že z různých důvodů se Moskva nebude uchylovat ke strategickým jaderným zbraním, a pokud i ano, stávající obranný systém sníží škody na přijatelnou úroveň.
Bylo by to sice nepříjemné, ale Spojené státy mají dostatek jaderného arzenálu pro drtivý útok.
Takže jim o nic nešlo,… pokud by se tedy ve světě něco stalo, je to jen v rámci evropského kontinentu.
Rusko však klidně vyložilo vlastní trumfy na stůl, které se ukázaly být vražedné.
Žádný monopol na hybridní formu války Spojené státy nemají – tuto hru může hrát jenom kolektivně.
Přičemž západní pozice se ukázaly být mnohem zranitelnější než ruské. Ano, Washington dokázal hrát na Ukrajině poměrně úspěšně, ale šestý rok za sebou jeho taktika nátlaku na Rusko selhává.
Navíc ztratili strategicky důležitý Krym a najednou si uvědomili, že v téměř celém postsovětském prostoru východní Evropy nejsou na takové rány připraveni, jsou zranitelní.
Zejména v pobaltských státech, kde scénář vývoje podobného konfliktu není modelován pouze analytiky RAND, ale také velením NATO na skutečných vojenských cvičeních.
Podle jejich názoru je perspektiva vzniku Latgalské republiky stejně realistická jako současná LNR a DNR.
Ukázalo se, že deštník protiraketové obrany je mnohem méně spolehlivý než jak ho prezentovaly reklamy amerických zbrojařských korporací.
Moskva nejenže na přehlídce ukázala přesvědčivé instrumenty, jako Avangard, ale také oznámila přezbro-
jení raketové divize v regionu Orenburg, a to do konce roku 2019…… A objasnila, že “pokud něco”, dostanou své nejen zlomyslné ruce, ale také hlava, bez ohledu na to, kde se nachází.
Něco takového, řečeno jednoduchým jazykem, dešifruje prohlášení ruského vedení o připravenosti v případě vzniku konfliktu v Evropě okamžitě přejít k nanesení úderů „na rozhodovací centra“ v jiných zemích, včetně Spojených států.
A aby o tom nebylo pochyb, ministerstvo obrany Ruské federace zveřejnilo v otevřených zdrojích informace
o úspěšném absolvování Avangardu v programu státních zkoušek.
Z toho dokonce i těm nejtvrdohlavějším americkým vojenským expertům je jasné, že jejich zachycení Spojenými státy nebude fungovat. A to mimochodem, není jediná nepříjemná ruská strategická inovace.
Začalo tedy být jasné, že éra západní nadvlády, včetně v blokových uskupeních, je skutečně u konce.
A tak je třeba urychleně změnit strategii.
Včetně pochmurné perspektivy zaručené ztráty pobaltských států, stejně jako jasně úspěšného ruského nástupu na koridor Suwalski, který je tradiční vstupní branou do západní Evropy.
Té samé Evropy, která dnes sama není nadšená členstvím v NATO a kde, po velkých diskuzích, podle plánů
za šest měsíců mobilizace, může být uvedena do provozu pouze jednotka rychlé reakce, a to 25 tisíc vojáků a důstojníků…. Za celou západní Evropu.
Proto je dobrý důvod se domnívat, že Aktualizovaná strategie je věnována opatřením na zvýšení bojových schopností vojsk NATO zemí východní Evropy. Především Polska.
Dostanou-li z toho cokoli, co stojí za to – ukáže čas. S největší pravděpodobností ne.
Což přispívá k rostoucí krizi Evropské unie, která je u občanů východních zemí „Společné Evropy“ silně spojena se severoatlantickým vojenským blokem.
Ochrana před ruskou invazí společné evropské země, jejíž součástí jste sami….. je jedna věc, ale umírat pod pásy ruských tanků kvůli přežití samotné Ameriky….. je věc zcela jiná.
Nezáleží na tom, zda jsou ty tanky skutečné nebo jen imaginární. I když – ne, je to důležité.
V tom smyslu, že invaze mechanizovaných brigád pod ruskou trikolorou je nevědeckou fantazií, zatímco Severní a Turecké proudy jsou skutečnou realitou. A je to více než výhodné.
Z toho plyne konečný závěr.
V černé skříňce, kterou v prosinci přinesou do Londýna ke schválení, leží papíry s mnoha hlasitými, ale naprosto iracionálními výrazy, které jsou již dnes silně odtržené od objektivní reality.
Po 15. dubnu 2019 Severoatlantická aliance ve skutečnosti již zemřela….. Úplně.
Nyní pokračuje jen její posmrtní agónie. Doprovázena pokusy USA uspět a přeformátovat vojenský blok na něco nového, skládajícího se pouze z pobaltských států, Polska, Maďarska, Bulharska a dalších zemí bývalého Sovětského svazu, na způsob Východního valu, který stále brání sbližování Ruska se západní Evropou.
To je bezesporu jenom předpoklad. Míru jeho pravdivosti ukáže čas. Nicméně ten je za dveřmi.
Již na jaře příštího roku se jistě objeví výňatky z dokumentu v otevřených zdrojích…. A možná ještě dřív.