Británie na ostří nože. Česko-britský lékař promlouvá o životě v multikulturní zemi
Je tedy jedním z možných řešení navýšení počtu policistů na ulicích?
Do jisté míry ano, neřeší to však příčinu. Zajímavým faktem je, že tyto problémy se týkají především měst, tedy míst, kde v posledních letech dochází k dalekosáhlým společenským změnám doprovázeným zásadní změnou složení obyvatel. Když například herec John Cleese (z Monty Python) prohlásil, že Londýn už není anglické město, měl svým způsobem pravdu. V Londýně už jsou totiž Angličani v menšině. John Cleese se také již z Londýna odstěhoval.
Na anglickém venkově a v malých sídlech, kde stále převažuje tradiční anglická společnost, taková krize s útoky noži není.
Následník trůnu Prince Charles vyzval k ukončení „všudypřítomného teroru“ útoků s noži. (BBC, 19. 4. 2019)
Souvisejí tedy tyto problémy s přeměnou země v multikulturní společnost?
Británie prochází naprosto zásadní historickou kulturní změnou. Pokud se jedná o námi diskutované problémy, existuje zde nepopiratelná časová a místní koincidence. Pokud existuje příčinný vztah, tak na to musejí odpovědět politici a odborníci. Nemyslím si však, že najdou odvahu si takovou otázku vůbec položit.
Teď už jen čekám, že mi řeknete, že se pozornost místo k pachatelům útoků obrací k jejich zbraním. Pletu se?
Opravdu ne. Na národní krizi začaly reagovat i velké obchodní řetězce. Například v obchodech Asda, Co-op nebo Poundland zcela přestali prodávat kuchyňské nože.
V řetězcích Tesco, Argos nebo objednávkách Amazonu nedávno BBC prokázala velké nedostatky v prodeji nožů mladistvým a situace se bude dále řešit.
Pokud se tedy zatím nerýsuje jednoznačné řešení, existují i nějaká další preventivní opatření než například navrhované otevírání kostelů?
Tak například žáci v anglických školách začaly být plošně vyučováni o nebezpečích a prevenci kriminality s použitím nožů. Ministerstvo vnitra pak na letošek připravilo další zintenzivnění této výuky před letošními letními prázdninami.
Žáci z oblastí, kde jsou útoky nožem běžné, navíc začali být ve školách vyučováni, jak poskytovat první pomoc při pobodání – jak zastavit život ohrožující krvácení a jak aktivovat složky bezpečnostního systému.
Starosta Londýna Sadiq Khan čelí kritice, že za tři roky jeho úřadování kriminalita v hlavním městě nebývale narostla: útoky nožem o 52 %, vloupání o 17 %, krádeže o 59 %. (The Sun, 29. 5. 2019)
Tak ve školách se na útoky nožem připravují, jak se ochrání dospělá populace?
V Birminghamu šli v opatřeních reagujících na kriminalitu s noži ještě z jiné strany a začali tam na veřejná místa rozmísťovat balíčky první pomoci při pobodání. Obsahují tlakový a krycí obvazový materiál, škrtidla a tepelnou fólii. Jde o umožnění rychlé laické pomoci pobodanému, aby nevykrvácel ještě před příjezdem zdravotníků. Principiálně jde tedy o podobné opatření jako v případě na veřejnosti rozmístěných defibrilátorů.
O rozmístění podobných balíčků první pomoci při pobodaní, tzv. stab packs, na veřejná místa už projevili zájem například i v jihoanglickém Bristolu a budou zřejmě následovat i další města.
Jenom se chci ujistit, mluvíme spolu opravdu o tom, jak dnes vypadá život ve „staré dobré Anglii“?
Pokud u někoho předchozí řádky vyvolaly dojem čtení úryvku z nějakého laciného sci-fi románu o postupném zániku „staré dobré Anglie“, tak si teď může zhluboka vydechnout. Žádný takový strašidelný román není.
Vše výše uvedené je bohužel realita moderní multikulturní Velké Británie.
Tradiční kultura „staré dobré Anglie“, tak jak jsme ji dosud znali, samozřejmě stále ještě na mnoha místech existuje, nikdo však nedokáže říct, jak dlouho to ještě bude trvat. Proces přeměny Británie v novou společnost je již nezvratný.
Na samý závěr bych pak sám položil dvě otázky. Za prvé, jestli chceme podobný vývoj zažívat i v České republice, a za druhé, proč o skutečném rozsahu tohoto dění v Anglii neinformují i česká média.
Pozn.: V rozhovoru zveřejněné informace nereprezentují názory, postupy nebo hodnoty žádného ze zaměstnavatelů MUDr. Vladislava Rogozova.
https://bit.ly/2YzkXor
No, to je síla. Ale mají co chtěli.
Když jsem po převratu poprvé jel do Londýna, trochu mě překvapilo, že skoro všude bylo opravdu hodně nebělochů, záplava Indů a Pákistánců se mydlila mezi sebou prakticky nepřetržitě na veřejnosti, když jsem zabloudil do Tottenhamu do ulice 7sisters (ta z “Jak jsem vyhrál válku z první kapitoly) , tak v ní byli samí Nigerijci a zdrhal jsem až se mi od pat kouřilo. Britanie už tehdy byla Britanistan.