Británie na ostří nože. Česko-britský lékař promlouvá o životě v multikulturní zemi
Zatím jsme mluvili jen o multikulturním centru Spojeného království. Týká se ten hrozivý vývoj kromě Londýna i jiných měst?
S epidemií bodných zranění se nepotýká jen Londýn. Jedná se již o problém celonárodní. Stačí si stručně prolistovat denní tisk. Nárůst počtu útoků nožem hlásí i další britská města – Birmingham, Manchester, Liverpool, Nottingham, Blackpool, Newcastle, Leeds, Sheffield, Leicester, Bradford, Bolton, Derby, Stoke, Oxford, Coventry, Cambridge, Middlesbrough, Chester, Halifax, Burnley, Canterbury, Portsmouth, Preston, Newcastle, Rugby, Hastings, Poole, Salford, Reading, Southampton, Durham, Bath, York, Norwich, Luton, Milton Keynes, Bournemouth, Wakefield, Watford, Cleveland, Wolverhampton a … mnoho dalších. Statistiky z Manchesterupak tvoří zcela specifickou kapitolu. Zjistilo se, že údaje byly dlouhodobě podhodnocovány, a do roku 2017 proto ani nejsou započítány do celonárodní statistiky. Wasim Chaudry, vysoký představitel policie pro Grater Manchester, uvedl: „Bohužel z důvodu technických problémů policie nezapočítávala správně počty útoků nožem a předpokládáme, že data, která byla zveřejněna, nebyla správná, a zjistili jsme tak, že jsme tento problém podcenili.“
Wasim Chaudry má úplnou pravdu. Po odstranění technických problémů s počítáním teď aktuální policejní statistiky ukazují, že Manchester na tom v kriminalitě s použitím nožů není o nic lépe než Londýn.
Wasim Chaudry z Greater Manchester Police: „Bohužel z důvodu technických problémů policie nezapočítávala počty útoků nožem správně…“ (Manchester Evening News, 10. 3. 2019)
Takže právě tato dvě města, Londýn a Manchester, jsou na tom v Británii s kriminalitou za použití nožů nejhůře?
Situace může být i horší. V řadě míst v Británii totiž tato kriminalita akceleruje mnohem rychleji než v Londýně. Například v takovém Birminghamu přibývá útoků nožem dokonce čtyřikrát rychleji než v hlavním městě. Obzvláště varující je pak nárůst kriminality mezi mladistvými. Jen vloni bylo v Birminghamu, West Midlands, pobodáno téměř sedm set školou povinných dětí ve věku 10 až 16 let. Britský poslanec Dolní sněmovny zvolený za Birmingham, pan Khaled Mahmood, prohlásil: „Stala se z toho epidemie. Dokonce i děti ze základních škol cítí, že s sebou musejí nosit nůž, aby se ochránily. Je to proto, že tam není policie, která by je ochránila.“ Poslanec Khaled Mahmood apeluje na vládu, aby uvolnila prostředky, které by místním komunitám pomohly problém řešit. Policejní ředitel pro West Midlands, Dave Thomson, vyhlásil kvůli kriminalitě s noži krizový stav a posílil pravomoci policie na ulicích.
Problémem však není jen absolutní počet útoků, narůstá i jejich brutalita. Více než polovina pobodaných dnes nemá jednotlivé zranění, ale zranění mnohočetná. Tento trend se za posledních 30 let zhoršil více než dvojnásobně. Dalším problémem je neustále se snižující věk útočníků i jejich obětí. Nože u sebe nosí už desetiletí. „Před dvaceti lety jsme viděli nejmladšího pobodaného ve věku sedmnáct let, dnes jsou to i dvanácti- až třináctileté děti,“ uvádí profesor Brohi, ředitel státního londýnského trauma systému.
Britský poslanec Dolní Sněmovny, pan Khaled Mahmood: „Dokonce i děti ze základních škol cítí, že s sebou musí nosit nůž…“ (The Guardian, 12.3.2019, foto Wikipedia)
Je naděje, že se nynější stav se smutnými rekordy počtu zraněných a zabitých nožem začne zlepšovat? Co se proti tomuto způsobu kriminality vlastně dá dělat?
To vše záleží na kvalitě analýzy příčin tohoto problému a na nalezení jejich možných řešení. Žádné rychlé a snadné řešení však na obzoru není.
Z možných příčin se nejčastěji uvádějí obchod s drogami, boje uličních gangů, chudoba a sociální vyloučenost určitých komunit, umocňujícím faktorem pak pokles počtu policistů v posledních letech.
Výše citovaný profesor Brohi však například zdůrazňuje, že mnoho obětí nemá s kulturou gangů vůbec nic do činění. „Je to jen násilnická kultura deprivovaných oblastí, ve kterých vyrůstají. Čím více se to děje, tím více to odráží společnost, ve které žijeme“.
Profesorovi dávají za pravdu i údaje Metropolitní policie v Londýně, které ukazují, že gangy stojí jen za „relativně malým množstvím“ závažné násilné kriminality mladých – hrají roli pouze v méně než pěti procentech případů.
Přes veškerou horečnou snahu problém uchopit je však často cítit i jistou bezradnost.
Britský ministr vnitra Sajid Javid prohlásil, že se kvůli nárůstu počtu útoků nožem obává o bezpečnost svých vlastních dětí. (SkyNews, 16. 4. 2019)
Například jedna z nejvýše postavených policejních důstojnic v Británii, šéfka Metropolitní policie v Londýně, paní Cressida Dick, prohlásila, že za nárůstem útoků s noži stojí též sociální média jako YouTube, Snapchat nebo Instagram. Již však neobjasnila, proč v jiných zemích, kde jsou tato média také užívána, ke stejnému efektu nedochází. Šéfka londýnské policie kritizovala v souvislosti s útoky noži i vliv určitých druhů hudby.
Zajímavá je analýza dat z londýnských trauma center. Poukázala na fakt, že k prudkému nárůstu bodných zranění dochází při velké koncentraci dětí v ulicích, tedy v době po skončení vyučování. Jedním z navrhovaných řešení tohoto závažného problému proto je, aby školy v určitých oblastech nekončily vyučování ve stejný čas, tak aby se počet školáků v ulicích naředil.
Komisařka pro ochranu práv dětí v Anglii, paní Anne Longfield, pak přišla s poněkud odlišným řešením. Navrhuje naopak, aby školy zůstaly pro děti otevřeny až do nočních hodin a také o víkendech.
Londýnská farářka Rosemarie Mallet pak zase apeluje na anglikánskou církev, aby otevřela brány svých kostelů, v nichž by děti vracející se ze školy mohly hledat bezpečná útočiště. Svoji dvanáctiletou službu v londýnském Angell Town farářka popisuje: „Můj čas tady byl poznamenán příliš mnoha úmrtími příliš mnoha mladých lidí. Byla jsem u příliš mnoha pohřbů.“
No, to je síla. Ale mají co chtěli.
Když jsem po převratu poprvé jel do Londýna, trochu mě překvapilo, že skoro všude bylo opravdu hodně nebělochů, záplava Indů a Pákistánců se mydlila mezi sebou prakticky nepřetržitě na veřejnosti, když jsem zabloudil do Tottenhamu do ulice 7sisters (ta z “Jak jsem vyhrál válku z první kapitoly) , tak v ní byli samí Nigerijci a zdrhal jsem až se mi od pat kouřilo. Britanie už tehdy byla Britanistan.