Bez iluzí
Bez iluzí… Spojené státy jsou připraveny na otevřený teror proti Rusku.
V Rusku začala reálná domácí politika na pozadí americké zadržovací strategie.
Medveděvova vláda rezignovala v plné sestavě. Všechno jde podle plánu.
Na pozadí těchto událostí je třeba připomenout, co může následovat.
Mike Pompeo, Reuters , 14.01.20:
„Za vraždou Sulejmani stojí ta největší strategie zadržování… Důležitost zadržování se neomezuje pouze na Írán … Obnovujeme důvěru v zadržování.“
A nyní dešifrujeme slova ministerstva zahraničí USA v části „zadržování se neomezuje pouze na Írán“.
Abychom nezabředli do divočiny zeměpisu, dovolte mi připomenout: v současné době se americká zadržovací strategie také intenzivně prosazuje s ohledem na Rusko. Zde mi mohou mnozí oponovat, že také existuje Čína, KLDR, Venezuela atd., … a do jisté míry i Evropská unie a obecně téměř celý svět.
Souhlasím bez výhrad, ale dnes se omezím „jen“ na 1/8 světové souše.
Doslova v předvečer svého prvního prezidentského funkčního období, 30. prosince 1999, Nezavisimaja gazeta zveřejnila Putinův programový článek „Rusko na přelomu tisíciletí“, za kterým následoval článek „Rusko: nové východní vyhlídky“ (09.11.2000), které nastínily nejen hlavní problémy řízení a bezpečnosti, ale již tehdy nastínily vyhlídky na obrat největší euroasijské mocnosti na Východ.
Proč, na rozdíl od převládajícího názoru o údajně reflexivním a nesystematickým jednáním Vladimira Putina na západní sankce, na samém začátku svého prezidentského období střízlivě posoudil budoucí problémy Ruska se Západem?
Musím říci, že to co se stalo s Ruskem na konci 20. století, má mnoho vysvětlení, někdy se vzájemně vylučují, někdy se doplňují, ale bohužel se nikdy neobjevil úplný obraz.
Ocituji jen malé množství originálních prohlášení poměrně vysoce postavených západních osobností, s nimiž se Rusko a ruský prezident museli vypořádat a musí jednat.
Stejně jako výňatky z některých médií, které zněly před i po nástupu Putina.
Seznamte se.
Podle časopisu „American Thinker“ Herbert E. Meyer, místopředseda Národní zpravodajské rady CIA
v administrativě prezidenta Reagana, byl prvním člověkem, kdo v roce 1980 předpovídal rozpad SSSR.
Právě na základě jeho zprávy o „referenčních bodech“ sovětské říše Reagan inicioval pracovní skupinu pro řízení operací kolapsu Sovětského svazu.
Od té doby uteklo hodně vody, někteří aktéři jsou už pryč a někteří jsou ještě stále, ale Meyerovo jméno, jak se ukázalo, je stále žádané. Ale o tom později.
Mezitím malá přehlídka citátů postav, z nichž ne všechny přežily své předpovědi, některé stále žijí a někdy dokonce navštěvují Moskvu a Kreml.
J. Soros krátce po rozpadu SSSR v roce 1992 otevřeně prohlásil:
„Nyní jsme se konečně dostali na úklid, do Ruska. V sázce je hlavní jackpot – celý stát jako celek … “
Bývalý státní tajemník USA Henry Kissinger:
„Raději bych v Rusku upřednostnil chaos a občanskou válku před spojením do jediného, silného, centralizovaného státu“ (citováno z Kissinger G. Diplomacy, M., 1997).
Generál Colin Powell, státní tajemník USA za prezidenta George W. Bushe:
„Rusko musí zapomenout, že má některé zájmy v republikách bývalého SSSR … Nedovolíme Rusku zasahovat do záležitostí bývalého SSSR, protože obnovení SSSR není součástí strategických cílů americké vlády a státu“ (2001).
V roce 1993 časopis «Foreign Affairs» publikoval mapu ilustrující geopolitické plány USA. Na ní byla většina evropského území bývalého SSSR – pobaltských zemí, Ukrajiny, Běloruska, Moldavska a celého Kavkazu – označena za zónu pod americkou kontrolou (viz Foreign Affairs N 3, 1993).
Zbigniew Brzezinski:
„Rusko, zvané Sovětský svaz, vyzvalo USA. Bylo poraženo. Nyní není třeba podněcovat iluze o velké síle Ruska. Je třeba odrazovat takový způsob myšlení. Rusko bude také roztříštěné a pod opatrovnictvím.“
Barack Obama:
„V loňském roce, kdy jsme my a naši spojenci tvrdě pracovali na uvalení sankcí, někteří oponovali, že agrese pana Putina je příkladem mistrovské strategie a síly. Dnes je Amerika silná a sjednocená se svými spojenci, zatímco Rusko je izolované a jeho ekonomika je v troskách“ (21. 1. 2015).
Carnegie American Institute, Adam Stahlberg:
„… setrvačnost může Rusko učinit obzvláště zranitelným vůči vnějším otřesům – natolik, že i relativně malé problémy způsobené například přírodní katastrofou mohou vést ke krizi celospolečenské povahy … Kolaps vládních struktur také zvýší mezinárodní riziko spojené s možností nekontrolovaného šíření zbraní hromadného ničení a infekčních nemocí a je také schopno proměnit Rusko v arénu mezinárodní konkurence sousedících s ním zemí a nejvlivnějších mocností na světě, což ve svém důsledku, zhorší faktory napomáhající k dezintegraci Ruska“.
Emmanuel Macron:
„Agrese pochází z Ruska, to znamená, že Ukrajina není agresorem. Rovněž uznáváme, že anexe Krymu je nezákonná, což znamená, že všichni víme, kdo zahájil válku a kdo vytvořil tuto situaci a v jaké situaci jsme”
Donald Trump:
„Rusko dohodu porušilo, nyní střílí, bombardují a to vše ve stejném duchu. Tomu je nutno učinit konec a musí to být provedeno rychle.“
A vracíme se k
nezapomenutelnému vysoce postavenému panu Meyerovi z CIA.
Není to tak dávno ve stejném «American Thinker» v čísle z 05.08.2014 vychází
dlouhý článek „Jak vyřešit problém Putina?“ (How to Solve the Putin Problem).
Citace:
„… Musíme ruským oligarchům a vrcholným manažerům, proti nimž jsou směrovány západní sankce, dát prostor pochopit, že Putin je jejich problém, ne náš. Možná tito lidé nemají politického génia a vznešeného vlastenectví našich otců-zakladatelů, ale nejsou to idioti.
S největší pravděpodobností nebudou potřebovat mnoho času, aby se sešli na tichou konverzaci – například
v moskevské kanceláři nebo což je pravděpodobnější, na jachtě někde u Azurového pobřeží – aby … no, řekně-
me rozhodli, co bude lepší pro budoucnost Ruska.
Jelikož delikátně to s Rusy nejde, měl by americký prezident a jeho evropští kolegové dát těmto lidem naprosto jasný signál o tom, že nás nezajímá, jak vyřeší Putinův problém. Pokud dokážou přesvědčit starého dobrého Vladimíra, aby opustil Kreml s vojenskými vyznamenáními a důstojným salutováním, …. vynikající.
Pokud je Putin příliš tvrdohlavý na to, aby pochopil, že jeho kariéra skončila, lze jej z Kremlu vynést
nohama napřed s dírou v hlavě, …. i to nám bude vyhovovat.
Nebudeme nic namítat ani proti černému humoru …
Například, když se Putin bude příště vracet do Moskvy po další návštěvě svých kubánských, venezuelských nebo íránských přátel, jeho letadlo mohou sestřelit nějací pochybní povstalci, kterým se nepochopitelným způsobem dostala do rukou raketa «země-vzduch».
A nakonec …. Mike Pompeo:
„Důležitost zadržování a odstrašování se neomezuje pouze na Írán. Ve všech případech musíme zdržovat všechny své nepřátele, abychom chránili svobodu. V tom spočívá veškerý smysl práce prezidenta Trumpa, proto se tak snaží aby naše armáda byla tou nejsilnější, jakou kdy byla.”
Vojenská pomoc Ukrajině slouží stejnému účelu … odstoupení Trumpa od dohody o kontrole zbrojení s Moskvou a testování nové americké okřídlené rakety středního doletu.
Komentáře jak se říká,… jsou zbytečné, poskytují však přímé a nepřímé odpovědi na četné otázky týkající se neočekávaných a atypických letových tras ruského letadla №1, a to i během nedávné návštěvy Vladimíra Putina v Sýrii.
Incident s íránským generálem – druhou nejdůležitější osobou ve státě – byl neočekávaný pouze pro naivní pozorovatele, ale ne pro plukovníka KGB, který ze své podstaty je povinen vyvodit správné a bezchybné závěry z každé události.