Ale pane Okamuro, povinné očkování u nás přece nikdo zavádět nechce
Mnozí z vás si to budete pamatovat. Libovolná předvolební debata na ČT, pokaždé jiný moderátor/ka a pokaždé stejný dotaz: „Pane Okamuro, proč ‚ne povinnému očkování‘, když ho žádná politická strana či hnutí neprosazuje?“
Otázka pokaždé doprovázena pobaveným úšklebkem a dobře viditelným, byť pochopitelně nevysloveným neoficiálním pokračováním: “To přece může mít v programu jenom pravicový extrémista, co vede stranu pro blbce.“
Okamura na všechny tyhle podpásovky vždy reagoval poměrně inteligentně, takže jako blbec pak působil spíše moderátor/ka, ale o to teď nejde. Dneska bych rád trochu prošťoural spíše to, co u nás podle ČT nikdo nikdy zavádět nebude. Protože to přece nemá v programu a v kampani o tom přece neřekl ani slovo. Povinné očkování.
Neboť tento dotaz byl velice hloupým i před volbami. Jeho argumentační síla byla takřka nulová. Vzhledem k obecně známému faktu, že to, že politici něco neříkají nebo se něčemu usilovně vyhýbají rozhodně neznamená, že nemají v plánu to realizovat. Nyní, po volbách, se pak už jeví jako téměř imbecilní.
Protože evropský trend fakt nemohl uniknout nikomu. Očkovat! Zaklínání se dobrovolností silně slábne, stavění neočkovaných do pozice občanů druhé kategorie je již obecně přijatou unijní politikou. Nejbrutálněji to jede to ve Francii, přidala se Itálie. A podle těch, co se nyní dostali ke kormidlu, my přece patříme na Západ.
„Ale pane Okamuro, povinné očkování u nás přece nikdo zavádět nechce.“
No, a taky hlavně proto, že dneska ráno jsem v rádiu slyšel Smejkala (to je ten, co byl v Americe, což je v jeho případě ekvivalentem části životopisu jednoho slavného brouka jenž se narodil v kině) a ten tam rozprávěl o tom, že vzhledem k situaci je povinné očkování jednou z variant, která je na stole.
A protože jde o člena mimořádně vlivné vlivové skupiny kovidové církve, a „odborníka,“ kterému je podle politiků přece třeba se zatajeným dechem naslouchat, měli by se asi i na Kavčích horách rychle navrčet podobný typ otázek.
Nyní předvedu možnou variantu toho, jak by ona otázka na Okamuru mohla vypadat, kdyby ji byl položil někdo objektivní, nezaujatý a především inteligentní: „Jak dlouho si myslíte, že bude trvat, než tento zjevný evropský trend dorazí i k nám?“
Například Itálie včera zase přitáhla už tak dost utažené šrouby: do práce mohou jen držitelé covidpasu. A být držitelem covidpasu znamená být plně očkovaný, mít test nebo být do šesti měsíců po kovidu. Čili standardní unijní požadavky, liší se již jen míra donucení. A EU, jak jistě všichni víte, stojí na jednotných řešeních. Jak tedy asi bude vypadat toto, když nejdůležitější země jdou brutálně jasným směrem?
„Ale pane Okamuro, povinné očkování u nás přece nikdo zavádět nechce.“
Můžete namítnout, že mít covidpas přece neznamená být jenom očkovaný. Že tam jsou přece i další varianty. Jsou. Třeba testy nebo prodělaná nemoc, viďte?
Ve Francii a Itálii už testy nejsou „zdarma,“ lidi si je nyní musí platit a nejsou zrovna levné. Navíc, dalším „evropským trendem“ je významné zkracování doby jejich platnosti. V kombinaci s vysokou cenou poměrně spolehlivý donucovací prostředek k „dobrovolné“ vakcinaci z donucení. Viz článek na Seznamu. A nemoc? Šest měsíců uteče jako voda a jste tam, kde jste byli předtím. Übermensch.
Reálně to znamená, že zdraví a zaměstnaní neočkovaní Francouzi i Italové se všichni furt dokola testují a platí jak mourovatí proto, aby mohli chodit do práce a nechcípli hlady. Bravo. Bravissimo.
Mimochodem, oboje právě dorazilo k nám. Hlavní hygienička včera oznámila zkrácení doby platnosti testů a jejich placení je avizováno od prosince. Tramtadadá.
Dalším evropským trendem je dále zavádění povinného očkování alespoň u určitých skupin. Typicky u zdravotníků či státních zaměstnanců. O zdravotnících se dokonce už před časem otevřeně mluvilo i u nás. A protože kovid tu už s námi určitě zůstane, jak dlouho asi bude trvat, než se jako jediné řešení nekonečné „pandemie“ schválí povinné očkování dalších skupin či rovnou všech?
„Ale pane Okamuro, povinné očkování u nás přece nikdo zavádět nechce.“
Z volně dostupných informací musí být tedy už každému delší dobu nad slunce jasné, tedy kromě zaměstnanců ČT, poustevníků a lidí s již příliš nízkým IQ, kam EU ve věci očkování směřuje a odkud a hlavně kam ten očkovací vítr fouká.
Závěrem bych chtěl jen dodat, že například Itálie, která do toho nyní šlape fakt brutálně, má proočkovanost populace cca 80%. Tedy cifru, ke které my se, myšleno v režimu „dobrovolnosti,“ nikdy ani nepřiblížíme. V této souvislosti vypadá známý vládní slib, že až se nás naočkuje cca 75% tak přestanou tlačit na pilu, poněkud…ééé… málo důvěryhodně.
„Ale pane Okamuro, povinné očkování u nás přece nikdo zavádět nechce”.