A tohle jste o maršálu Koněvovi a jeho armádě věděli?
A tohle jste o maršálu Koněvovi a jeho armádě věděli? Vojenský analytik přehledně shrnuje, jak to skutečně bylo v květnu 1945.
Bezpečnostní analytik Martin Koller se pro ParlamentníListy.cz vyjadřuje ke kauze sochy maršála Ivana Koněva na Praze 6. Napadlo jej například, jaká by byla reakce, kdyby se vandalové a posléze radnice příslušného obvodu vyřádili na památníku prvního amerického prezidenta Washigtona, neboli vzbouřence, násilníka a rasisty.
Na české, především pražské politické scéně není žádná hovadina dost hloupá a sprostá, pokud může nějakému primátorovi, starostovi a jejich partě posloužit k tomu, aby se zviditelnili s cílem zajistit si hlasy těch, kteří se neunavují používáním vlastního mozku. Vidíme to především v posledních letech, obzvláště vydatně na různých demonstracích, kde se předvádějí individua, která evidentně ani nechápou, o čem demokracie vlastně je. Jaksi to koresponduje se zjištěním, že klesá inteligence lidstva, minimálně Evropanů, a to od poloviny sedmdesátých, v naší střední Evropě od devadesátých let. V EU řízené německými euromarxisty (moderními trockisty) se tomu nelze divit, nicméně v USA je to rovněž nepřehlédnutelné.
Opravdová sklizeň socialistické politiky multikulturalismu, likvidace národa, státu, rodiny a funkčního školství, neboli takzvaných evropských hodnot z kuchyně Sorose, Albrightové a jejich slouhů typu Jandy či Mináře.
Tentokrát bych odpovědi na otázky Parlamentních listů zahájil netradičně citátem z knihy „Stařeček Pagáč vyprávjajů“ od Zdeňka Galušky, blahé paměti. Nový startosta Martin Kordula tam v povídce „Poslední súd“ napomíná rozhádané a rozsouděné vesničany následujícími větami.
„Občané. Na jedno sem v poslední době došél. Naša dědina je zachvátěná morem. Morem zloby a nenávisti. Ale od zajtrajška sem pustíme inší luft… A starajte sa o rozumné věci a né o také hovadiny jak doposaváď.“
Doporučoval bych více lidové moudrosti jak zbytečným a drahým senátorům, tak Pirátům a dalším euromarxistickým chvilkovým demokratům, a především primátorům a starostům typu Hřiba a Kováře, kteří na jednu stranu nadšeně podporují, dokonce finančně, veřejné reje pedofilů a bezuzdně podlézají cizáckým zájmům, a beze studu rovněž podporují přepisování historie v zájmu německé EU a sudeťáků a ničení pomníku jednoho z reprezentantů spojeneckých armád.
Těm, kteří začnou v diskusi povykovat, že jsem se nechal v roce 2016 „ukecat“ k senátním volbám připomínám, že jsem měl jako součást programu zrušení Senátu.
Socha maršála Koněva v městské části Praha 6 budí velké vášně. Existuje podle vás více důvodů pro to, že tato socha v nadživotní velikosti na náměstí Interbrigády patří, nebo nepatří?
Je ilustrativní, že socha maršála Koněva stojí na náměstí Interbrigadistů. Tito stateční demokraté z celého světa jsou od roku 1990 cílem systematických a lživých pomluv. Právě oni šli dobrovolně bojovat ve druhé polovině třicátých let proti španělskému fašismu, podporovanému vojsky nacistického Německa a fašistické Itálie, za tiché podpory demokratických i nedemokratických zemí, především Británie.
Vzorovou ukázkou prolhané propagandy je film “Je třeba zabít Sekala”. Zde je třeba připomenout, že mezi interbrigadisty bylo bez ohledu na propagandu pouze 17 % komunistů, stejně jako fakt, že Franco přivedl
do Španělska marocké islámské žoldáky, kteří se vyžívali ve vraždění a znásilňování bezbranného civilního obyvatelstva. Rozvrat obrany a porážku legálně zvolené vlády zajistili především anarchisté a trockisté, předchůdci současných euromarxistů typu Pirátů a Zelených. Na straně legální vlády bojovali i vojáci z tehdejšího Sovětského svazu a řada z nich tam položila život, stejně jako mnozí Čechoslováci.
Po vítězství Franka se Španělsko stalo na dlouhá léta nejzaostalejší zemí Evropy naplněnou chudobou, tmářstvím a koncentráky.
Maršál Koněv byl velitelem té části Rudé armády, která osvobodila Prahu a především větší část prostoru
na sever od ní. Z východu postupovala další část Rudé armády, spolu s 1. Čs. armádním sborem v SSSR.
Americká armáda stála v době vypuknutí pražského povstání 5. května v Plzni, nehnula se odtud před zoufalé volání o pomoc a dokonce zabránila i postupu nevelké jednotky podplukovníka Sítka, vyčleněné od čs. obrně-
né brigády na Západě na Prahu.
Zároveň britské velení odmítlo shoz výzbroje pro povstalce. Američané a Britové bez ohledu na vážnost situace dokonce ani nepodporovali povstalce ze vzduchu, aby nedošlo k nepředvídanému střetu se sovětským letectvem. V době, kdy německé letectvo už nemělo benzín a ustupovalo z Prahy pěšky a na koňských povozech, takže setkat se mohla až na naprosté výjimky pouze spojenecká letadla.
Zde je třeba připomenout, že americké velení se rozhodlo nedobývat Berlín z obav před velkými ztrátami a přenechalo tak konečné vítězství Rudé a polské armádě.
V rozporu se snahou generála Pattona odmítlo překročit linii styku mezi svojí a Rudou armádou a pokračovat na Prahu, přestože Rudá armáda byla stovky kilometrů daleko a Němci radostně a bez boje kapitulovali.
Zároveň však uniformovaní i neuniformovaní Němci, především sudeťáci, s chutí vraždili české bojující vlastence, neozbrojené civilisty a vězně. Bez ohledu na humanitu a boj proti zbytkům německých ozbrojených formací, upřednostnili západní spojenci dobré vztahy k SSSR a přenechali mu osvobození Prahy, výměnou za pomoc při válce proti Japonsku. Maršál Koněv proto osvobodil Prahu z vůle západních spojenců a spojenecké koalice, jako jeden z předních spojeneckých velitelů. Proto je zbytečné diskutovat o vhodnosti umístění jeho sochy v Praze.
Řečnění o takzvaných vlasovcích (Ruská osvobozenecká armáda – ROA) je pouze propagandistickou snahou
o zastírání zásadního podílu Rudé armády na osvobození převážné většiny území ČSR.
Na 66.000 vojáků rumunské armády, kteří padli při osvobozování jižního Slovenska a jižní Moravy, se již zcela zapomnělo. Přitom jim veleli generálové, kteří ještě nedávno, a to od roku 1941, bojovali proti spojencům.
Takzvaní vlasovci skutečně účinně napomohli při obraně části Prahy, nicméně pouze dočasně a pouze ve vlastním zájmu. Zde je třeba připomenout, že se jednalo pouze o část divize generála Buňačenka, který jednal v rozporu s rozkazy generála Vlasova. Ze strany Buňačenka se jednalo o snahu o politický handl, který měl umožnit kapitulaci vlasovců bez trestu za zradu a válečné zločiny.
Ve chvíli, kdy vlasovci zjistili, že k úspěšnému politickému handlu nedojde, nechali klidně pražské povstalce Němcům, především kamarádům z SS, a prchali do americké okupační zóny, která jim však zůstala uzavřena. Přeběhlíci z Rudé armády, zajatci, kteří se nechali přemluvit k zradě (někteří z důvodu příšerných poměrů v zajateckých táborech, kde zahynulo 3,5 milionu zajatců Rudé armády) a zrádci z několika desítek tisíc Ukrajinců a krymských Tatarů, byli považováni všemi spojeneckými armádami za nepřátele, případně válečné zločince.
Armáda generála Vlasova ROA podléhala SS, což byla zločinecká organizace. Podíleli se nejen na boji proti Rudé armádě a na teroru vůči civilnímu obyvatelstvu na Ukrajině, v Polsku a v Jugoslávii.
Bojovali rovněž proti spojencům ve Francii a je doložena i jejich činnost na trestných výpravách proti civilnímu obyvatelstvu ve Francii. Proto byla většina z těch, kteří utekli do britské a americké okupační zóny, vydána k potrestání do SSSR.
Ti, co volají po odstranění sochy, mimo jiné tvrdí, že Ivan Stěpanovič Koněv byl jenom jedním z vykonavatelů Stalinovy politiky. Dá se i takto hodnotit jeho činnost během druhé světové války?
Sovětský svaz byl v době druhé světové války řízen komunistickou stranou, jejímž vůdcem byl Stalin. Odborně řídila strategické vojenské operace takzvaná stavka, které předsedal Stalin. Nicméně je doloženo, že vojáci dokázali prosazovat odborný názor i přes odpor Stalina. Stejně jako v současných demokratických zemích podléhala armáda, včetně nejvyšších velitelů, politické reprezentaci státu.
Koněv proto vykonával rozkazy, které byly založeny na politických rozhodnutích strany, kterou vedl Stalin, ceněný spojenec Roosevelta a Churchilla. Zpochybňovat podřízenost Koněva Stalinovi je stejné, jako zpochybňovat podřízenost Montgomeryho Churchillovi. Současnou válku v Afghánistánu nebo v Sýrii američtí či evropští vojáci rovněž nevedou bez rozkazu politiků.
Vyčítá se mu také, že při Karpatsko-dukelské operaci hnal vojáky do útoku bez ohledu na ztráty, a tak z toho byla jatka s obrovskými ztrátami na životech. Lze proto brát tuto událost jako jeho velitelské selhání, kvůli němuž padlo 18 tisíc sovětských a 2 tisíce českých a slovenských vojáků?
Karpatsko-dukelská operace byla ovlivněna faktory, na něž se zapomíná, a není vnímána v souvislostech. Nicméně je pravda, že sovětští velitelé, stejně jako dříve ruští, vojáky nešetřili.
Operace měla otevřít cestu na Slovensko, kde ji mělo podpořit Slovenské národní povstání, takže bylo třeba spěchat. Povstalci se také dlouho neudrželi, protože bojovali v obklíčení. Spěch vede ve vojenských operacích obvykle k vyšším ztrátám. Nicméně 18.000 padlých Rudé armády a 2000 z Čs. armádního sboru není mnoho z hlediska děsivého terénu, kterým se museli probojovávat přes vybudovanou německou obranu. K útoku přes hory na hornaté Slovensko jinak nebyl důvod, jestliže přes Polsko a Maďarsko lze postupovat masivními tankovými útoky po rovině a Slovensko následně uzavřít do velkého kotle vstřícnými útoky přes Slezsko a severní Rakousko.
V poslední době je zlehčován příspěvek Sovětského svazu v boji s hitlerovským Německem. Dá se odhadnout, jak by se druhá světová válka vyvíjela, kdyby Sovětský svaz nekladl takový odpor, kdyby prohrál bitvu u Stalingradu, nebo kdyby se následně nevzchopil k takové protiofenzívě?
Kdyby SSSR nekladl odpor, případně byl poražen, zvítězilo by nacistické Německo a jeho nacionálně socialistická ideologie. Na evropském kontinentu, v severní Africe a v části Asie by byl dokončen holocaust, byla by zlikvidována a zotročena převážná část slovanského obyvatelstva včetně Čechů. I ti, kteří by konvertovali k takzvanému němectví, by byli občany druhé kategorie. Došlo by k rozsáhlému stěhování národů.
Například Holanďané (Nizozemci) měli být přestěhováni na Ukrajinu, kde by zbytky Ukrajinců otročily na statcích německých pánů po vzoru feudálního Pruska. Je obtížné odhadnout, jaký by byl vývoj v Británii a v USA. Británie by se pravděpodobně neudržela. V USA existovalo velmi silné hnutí proti válce v Evropě. Pro USA bylo hlavním ohrožením Japonsko. Zničení SSSR by rovněž vedlo k porážce Číny a k jejímu úplnému obsazení Japonskem. Lze předpokládat, že by došlo k novému rozdělení světa mezi Německo, Japonsko a USA, možná by něco kolonií zůstalo Británii, kde bylo rovněž nemálo přátel Německa.
Podobně existují snahy zpochybnit zásluhy Rudé armády o osvobození Prahy. Argumentuje se tím, že v Praze padlo jen 30 sovětských vojáků, starosta Prahy 6 Ondřej Kolář se odvolává na to, že generál Karel Kutlvašr už stejně dojednal podmínky provedení kapitulace německých jednotek v Praze výměnou za jejich volný průjezd městem do zajetí ozbrojenými silami západních Spojenců. Na druhou stranu, nemělo by se brát v potaz to, na co upozornil bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby Andor Šándor, jenž na sociálních sítích položil otázku, zda někdo věří tomu, že by Němci opustili Prahu bez boje, kdyby nebyla v dohledu vojska 1. ukrajinského frontu?
Američané stáli v Plzni, Britové byli mimo republiku. Území takzvaného protektorátu ovládaly německé ozbrojené složky, pokračoval teror, koncentráky fungovaly, stejně jako věznice a popraviště, do země směřovaly pochody smrti z koncentráků v Polsku. Brno mělo být zničeno palbou děl a raketometů, Praha bombardováním. V prvním případě zasáhla Rudá armáda, bez ohledu na ztráty, ve druhém nedostatek pohonných hmot pro letadla. První povstání, které vypuklo v Přerově, bylo Němci brutálně potlačeno, přičemž jsou speciálně připomínáni sudeťáci.
Připravovalo se zničení českého průmyslu a dopravní infrastruktury v akci ARLZ. Ta byla do značné míry realizována na Slovensku, částečně na Ostravsku a Brněnsku. O jakési zákazy ARLZ jakýmsi Frankem od SS v Praze se nikdo nestaral. Kde bylo možné před příchodem Rudé armády ničit, tam se ničilo a odváželo.
Propagandista Krystlík se v zájmu sudeťácké propagandy ohání chimérami, místy i doslova hloupě lže, protože počítá s hloupostí, neinformovaností a propagandistickou dezorientací čtenářů. Pokračovalo by samozřejmě spojenecké bombardování vojenských i průmyslových cílů. Zhroutilo se zásobování. Němci ze země vyváželi poslední zbytky potravin a některá průmyslová zařízení. Každý den znamenal další mrtvé a další škody.
Kdyby Rudá armáda zůstala stát v Německu a Američané kolem západní hranice, německý teror by pokračoval, dokud by se spojenci nerozhýbali. Povstalci by se rozhodně neubránili, protože jim chyběl dostatek zbraní i munice. Proto také generál Kutlvašr kapituloval, což se ovšem nevztahovalo na prostor mimo Prahu, kterou nelze vnímat samostatně, bez ohledu na ostatní území. Nicméně teror pokračoval i poté a Němci neodcházeli bez boje. Kapitulace, oficiálně příměří, pro odchod německé armády se ostatně vztahovala pouze na německou armádu, aspoň tak ji chápali velitelé vojsk SS a rovněž příslušníci různých nacistických organizací, Hitlerjugend počínaje a Wehrwolf konče. Útok Rudé armády ze severu zachránil mnoho životů a zabránil dalším hospodářským škodám. Poměrně malé ztráty Rudé armády v Praze byly dány právě jejím příchodem. Před povstalci Němci neprchali bez boje, před Rudou armádou většinou ano.
Socha v Praze 6 byla opakovaně polita červenou barvou jako připomínka toho, že maršál Koněv má na svých rukou krev za to, jakým způsobem jako velitel potlačil celonárodní povstání proti stalinistické diktatuře v Maďarsku. V té souvislosti se ale zmiňují i prohřešky jiných velitelů včetně generála Pattona, pod jehož velením mimo jiné vojáci na Sicílii zmasakrovali 72 italských zajatců. Měly by tedy kvůli roku 1956 být zavrženy Koněvovy sochy u nás, i když armáda pod jeho velením tak významně pomohla při osvobození Československa?
Polévání sochy spojeneckého generála a osvoboditele barvou, stejně jako snímání desky ze staroměstské radnice, je projevem neúcty k padlým a obyčejné sprostoty s cílem vytváření primitivní protiruské válečné hysterie jako prvního kroku k jaderné válce v Evropě.
Zároveň slouží k mediálnímu zviditelňování reprezentantů euromarxismu a slouhů cizáckých zájmů v protinárodních médiích typu ČT. Kdyby nešel do Maďarska velet Koněv, šel by někdo jiný a Koněva by popravili pro neuposlechnutí rozkazu. Jako všude jinde měl i on za povinnost poslouchat rozkazy politické reprezentace.
Zde je třeba připomenout, bez ohledu na současnou propagandu, že povstání v Maďarsku roku 1951 nebylo všenárodní. Byl to boj mezi vládnoucí komunistickou stranou Maďarska a jejími sympatizanty a reprezentanty především předválečné oligarchie a fašistů a jejich sympatizanty.
Asi nebylo tak úplně demokratické, protože USA a další země NATO mu poskytly pouze morální podporu a neriskovaly válku s SSSR pro demokracii a lidská práva v Maďarsku. Povstání začalo vražděním politické reprezentace, vojáků, policistů a pracovníků státní správy. Vraždění tedy nezačala Rudá armáda, která dorazila až na pomoc spřátelené vládě. V Maďarsku si především mezi sebou vyřizovali účty Maďaři. Připomněl bych v této souvislosti slova jedné z demokratických ikon pražského jara Smrkovského, který varoval v roce 1968 před možností vývoje v Československu po vzoru Maďarska.
(O maďarském povstání více zde: https://www.pokec24.cz/politika/to-co-vidime-zavisi-na-uhlu-pohledu-ii-cast-aneb-ulov-si-sveho-komunistu/)
Válečné zločiny vůči zajatcům jsou průvodním jevem války a dopouštějí se jich všechny armády. Nejvíce jich napáchaly německé ozbrojené složky za druhé světové války (v té první poněkud méně, přičemž v těsném závěsu byla rakousko-uherská armáda na Balkáně) a samozřejmě všemožní islámští teroristé od Palestiny a Alžírska po Afghánistán.
Přikládal byste větší význam jeho roli v Československu, kde pobýval už jako penzista před vpádem pěti vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968?
Podle mého názoru byl význam důchodce Koněva z hlediska operace Dunaj zanedbatelný. V Moskvě už dávno nebyl Stalin, v socialistických zemích vládly nové kádry a v armádách veleli noví generálové chtiví dobýt si zásluhy. Koněv byl pravděpodobně vyslán s cílem připomenout společný boj proti nacistickému Německu v době sílící antisovětské propagandy.
Máte zkušenosti s tím, jak Rusové vnímají sochy a především ty, které jim připomínají Velkou vlasteneckou válku? Měla by být Koněvova socha v Praze vnímána spíše jako pocta samotnému maršálovi, nebo Rudé armádě za osvobození valné části Československa?
To není jen o Rusech, kteří si zachovali hrdost a vlastenectví. Kdybychom z hlediska historických faktů minulosti neustále měnili metr podle požadavků euromarxistické propagandy, musely by se kácet sochy po celém světě. Naštěstí málokde vládnou v cizích službách takoví diletanti, ignoranti a exoti jako v Praze, kteří oslavují i banderovské zločince vraždící na Ukrajině, v Polsku, na Slovensku a na Moravě.
Stačí si pro srovnání připomenout George Washingtona, prvního amerického prezidenta.
Plantážník a vlastník otroků povstal proti svému anglickému králi, což by mělo rozhořčovat současné propagandisty rakušáctví, kteří kydají hnůj na naši meziválečnou ČSR.
Byl to tedy vlastenec, což musí odpuzovat všechny euromarxisty bojující proti státu a národu.
Heterosexuál, který navíc využíval k sexuálním službám svoje černé otrokyně a nebyl sám.
K indiánům, kteří bojovali vesměs na straně Británie, nebyl rovněž zrovna přátelský.
To musí znechucovat homosexualisty a jejich pedofily na Prague Pride, stejně jako multikulturní bojovníky proti rasismu a bělochům, o lesbické lobby a její MeeToo nemluvě.
Z hlediska současných euromarxistů skrz naskrz záporná figura, kam se hrabe nějaký Koněv.
Mělo by se přejmenovat hlavní město USA? Měla by se socha prvního amerického prezidenta polévat červenou barvou, popisovat stupidními hesly a zakrývat lešením s hadry