20 let od “humanitární” války NATO-USA proti Jugoslávii. Přijde teď do Venezuely?
Blíží se den, kdy “oslavíme” 20. výročí “hrdinského” aktu NATO, za podpory USA. 24. března 1999 začala válka Západu proti Srbsku. V ten den bombardéry NATO shodily první várku bomb na Bělehrad.
Západ své zločinecké přepadnutí – bez mandátu OSN – suverénního evropského státu cynicky nazval humanitární intervencí, jejímž cílem bylo darovat Srbům západní “hodnoty” a západní “demokracii”.
Situace v Srbsku ale nenaplňovala ani bod 2 článku 5 tzv. severoatlantické smlouvy, kdy je NATO oprávněné
k vojenskému zásahu.
Později, po zničení Srbska přišlo oficiální prohlášení z hlavních měst nejdůležitějších členských států NATO,
že rozbombardování Srbska bylo nutné, aby srbskému národu bylo dopřáno užívat demokracii, lidská práva
a volné tržní hospodářství.
Tak tehdy o tom nadšeně psala západní média, ale ani slovem se nezmínila o tom, že bombardující NATO-teroristé nebrali absolutně žádný ohled na civilní obyvatelstvo a že jejich bomby zavraždili tisíce nevinných,
i žen a dětí.
Tehdejší mluvčí NATO, Jamie Shea, který vícekrát informoval v televizi o průběhu úspěšných útoků NATO, pokaždé s žoviální úšklebkem vyslovil politování nad nezbytnými kolaterálními škodami, které byly daní
za svobodu, kterou Srbům přineslo NATO….. Těmi škodami bylo míněné vraždění civilistů.
Od té doby se tento výraz stal důležitou součástí “slovníku” NATO.
Pravý důvod útoku NATO, ale měl tak málo společného s demokracií a humanitou, jakož i všechny další
NATO-USA války v Iráku, Afghánistánu, Sýrii, Libyi.
Skutečným důvodem útoku na zbytek Jugoslávie (od 1992 už jen Srbsko a Černá Hora) byla skutečnost,
že její vláda s prezidentem Miloševićem nechtěla akceptovat diktát neoliberálního společenství Západu
a odmítala se mu podřídit.
Ostatní státy bývalého východního bloku se k němu s nadšením připojily (dobrovolně podřídily) a trvalo jim dlouho, než jejich národy zčásti pochopily, že nové uspořádání východní a střední Evropy nebylo ničím jiným než imperiálním a moderno-kolonialistickým pohlcením jejich území Západem. Miloševič nechtěl něco takového připustit a proto byl trnem v oku Západu, a proto musel být za každou cenu odstraněn.
V podstatě v té době šlo EU a USA jen o to přivlastnit si vše z východu Evropy (ze které se po roce 1991 stáhl Sovětský Svaz), což mělo ekonomický a strategický význam.
Brusel a Washington udělaly všechno proto, aby si přivlastnily vše nejcennější z východoevropské ekonomiky
a výzkumu. A pak namísto slíbeného blahobytu pro všechny na východě, přišlo zničení a rozbití všeho pozitivního, co na východě existovalo. Přišla bída a chudoba, životní nejistota, nezaměstnanost, pro mnohé nedosažitelné nájemné, inflace, neustále stoupání cen i masová migrace z východu.
Např. Bulharsko a Rumunsko ztratily více než 20 procent obyvatelstva, to jistě platí i pro východní Německo.
A Srbsko trpí dodnes na následky “skvělých darů”, které mu přinesly bomby NATO a životní úroveň většiny Srbů je mnohem nižší než za vlády Slobodana Miloševiče. Bomby NATO kromě mrtvých způsobily také mnoho nové a nesmiřitelné nenávisti mezi Srby a Chorvaty, která přetrvává.
A Západ způsobil i další hlubokou a nevyléčitelnou ránu na srbské duši – vytrhl jí Kosovo, kde je pro Srby posvátné Kosovo pole a odevzdal ho Albáncům.
To je něco podobného, jako kdyby židům Rusko vzalo Jeruzalém a odevzdalo ho Arabům.
USA nyní hrozí “mečem” Venezuele, a to se souhlasem Bruselu i NATO.
Zopakuje se Jugoslávie z roku 1999 nyní ve Venezuele?
USA jí přece slibují humanitární pomoc – jak NATO před 20. lety Jugoslávii!
Bylo to bombami a srbskou krví!
(Roman Bednár)
…USA nyní hrozí „mečem“ Venezuele, a to se souhlasem Bruselu i NATO.
Zopakuje se Jugoslávie z roku 1999 nyní ve Venezuele?
USA jí přece slibují humanitární pomoc – jak NATO před 20. lety Jugoslávii!