14 afrických zemí musí Francii platit daň z kolonizace ve prospěch otroctví a kolonizace

#1.  Dluh z kolonizace ve prospěch francouzské kolonizace

Nové „nezávislé“ země by měly platit za infrastrukturu postavenou Francií během kolonizace.

Ohledně sumy, o ohodnocení kolonizačních výhod a podmínek plateb stále hledám kompletní detaily.

#2. Automatické zabavení národních rezerv

Africké země by měly uložit své národní peněžní rezervy do Francouzské centrální banky.

Francie zadržuje národní rezervy 14 afrických zemí od roku 1961: Benin, Burkina Faso, Guinea-Bissau, Pobřeží slonoviny, Mali, Niger, Senegal, Togo, Kamerun, Středoafrická republika, Čad, Kongo-Brazzaville, Rovníková Guinea a Gabon.

„Peněžní politika řídící nakupování zemí není složitá, protože je řízena Francouzským Ministerstvem financí bez zmínky na centrální fiskální úřady WAEMU nebo CEMAC. Pod podmínkami dohody, které tyto banky vytvořily, centrální banka jakékoliv africké země CFA je povinna udržet alespoň 65% svých devizových rezerv na „operačním účtu“ zadržovaném Francouzským Ministrem financí a dalších 20% pro pokrytí finančních závazků.

Centrální banky CFA také uvalují omezení na kredit rovnající se 20% veřejných zisků zemí v předcházejícím roce. I když BEAC a BCEAO mají u Francouzského Ministerstva financí povoleno přečerpání, výběry z přečerpaných účtů musí být schváleny Francouzským Ministerstvem financí. Poslední částí je to, že Francouzské Ministerstvo financí investuje do devizových rezerv afrických zemí na Pařížské burze.

Ve zkratce, více jak 80% devizových rezerv těchto afrických zemí je uloženo na „operačních účtech“ ovládaných Francouzským Ministerstvem financí. Dvě banky CFA jsou africké jen ve jméně, nemají vlastní peněžní politiky. Samotné země nevědí, kolik procent z devizových rezerv Francouzského Ministerstva financí patří jim.

Výdělky z investicí do těchto fondů ve Francouzském Ministerstvu financí mají být přidány do společných fondů, banky ani země ale nedostávají účetnictví. Malá skupina vysokých představitelů Francouzského Ministerstva financí, která má nad sumami dohled, ví, kam jsou fondy investovány a zda je z toho zisk, nemohou ale bankám CFA nebo centrálním bankám afrických států sdělit jakékoliv informace.“ napsal Dr. Gary K. Busch

Odhaduje se, že Francie zadržuje ve své pokladně 500 miliard dolarů od afrických zemí a je odhodlána bojovat s každým, kdo chce tohle staré impérium odhalit.

Africké země nemají k těm penězům přístup.

Francie jim dovoluje přístup jen k 15% kterýkoliv rok. Pokud chtějí víc, tak si musí půjčit ze svých 65% za komerční úroky.

Aby věci byly ještě tragičtější, Francie uvaluje omezení na množství peněz, které si země mohou z rezervy půjčit. Omezení je stanoveno na 20% z jejich zisků z předešlého roku. Pokud si země budou chtít půjčit víc než 20%, Francie má veto.

Bývalý francouzský prezident Jacques Chirac nedávno o afrických penězích ve francouzských bankách promluvil. Tady je video, jak mluví o francouzském vykořisťovacím schématu. Mluví francouzsky, tady je krátký přepis: “Musíme být upřímní a přiznat si, že velká část peněz v našich bankách pochází výhradně z vykořisťování afrického kontinentu..”

#3.  Přednostní právo na jakoukoliv surovinu nebo národní zdroj objevený v zemi

Francie má jako první právo koupit jakékoliv přírodní zdroje nalezené na území bývalých kolonií. Když Francie řekne „Nemáme zájem,“ africké země musí hledat jiné partnery.

#4. Upřednostňování francouzských zájmů a společností ve veřejných zakázkách a veřejných aukcích

Při udělování vládních kontraktů musí být prvně zvažovány francouzské společnosti a až pak se tyto země mohou dívat jinam. Nezáleží na tom, zda africké země dostanou od někoho víc.

Ve spoustě bývalých francouzských kolonií jsou všechny ekonomické prostředky v rukách francouzských vyhnanců. V Pobřeží Slonoviny francouzské společnosti vlastní a ovládají všechny velké zdroje – vodu, elektřinu, telefon, dopravu, přístavy a velké banky. To samé platí i v obchodu, stavebnictví a zemědělství.

#5. Výhradní právo dodávat vojenské vybavení a cvičit vojenské činitele daných zemí

Přes sofistikované schéma stipendií, grantů a „Dohod o obraně“ přiložené k Dohodě o kolonizaci mohou Afričané poslat své vysoké vojenské činitele na výcvik do Francie nebo do zařízení vedených Francouzi.

Situace na kontinentu je taková, že Francie cvičila stovky, dokonce i tisíce zrádců, které i vyživovala. Když jsou nepotřební, tak spí a jsou aktivováni jen pro potřeby převratu nebo jiných účelů!

#6. Právo nasadit své vojáky a vojensky zasáhnout na obranu svých zájmů

Pod „Dohodami o obraně“ má Francie právo vojensky zasáhnout a umístit do zemí natrvalo vojáky a vojenské základny.

Francouzské vojenské základny v Africe

Když se prezident Pobřeží Slonoviny Laurent Gbagbo snažil ukončit francouzské vykořisťování, Francie zorganizovala převrat. Během dlouhého procesu do konfliktu zasáhly přímo francouzské tanky, vrtulníky a zvláštní jednotky, střílely na civilisty a spoustu zabily.

Francie odhadla, že obchody francouzské komunity ztratily několik milionů dolarů, když ve spěchu při opuštění Abidjanu v roce 2006 francouzská armáda zmasakrovala 65 neozbrojených civilistů a zranila 1200 dalších.

Když Francie s převratem uspěla a předala moc Alassanemu Outtarovi, požádala jeho vládu, aby zaplatila kompenzaci francouzské obchodní komunitě za ztráty během občanské války.

Ouattaraova vláda jim zaplatila dvakrát.

sdílet na