Co mohl v Soči Pompeo nabídnout Putinovi
Velká dohoda RF-USA: výměna prostoru na čas nebo návrat ke sférám vlivu
Znakem státního politického systému Spojených států je přítomnost četných „myšlenkových továren“.
Oficiálně je nereprezentuje prakticky nikdo, v nejlepším případě soukromý klub „podle zájmů“, nicméně hrají klíčovou roli nejen při formování veřejného mínění, ale i politiky státu jako celku.
Jejich prostřednictvím, skutečně vládnoucí lidé, klany a další vedoucí skupiny sondují společnost, jaká je její míra připravenosti přijmout nové politické a ekonomické kurzy, a také zahajují procesy veřejné diskuse, později končící přijetím idejí už jako oficiální státní strategie Spojených států.
Za jedno z takových míst je zaslouženě považována analytická publikace The National Interest (za kterou stojí Henry Kissinger), dvakrát měsíčně zveřejňující názory předních odborníků země na vojensko-politická témata.
12. května 2019 se objevil článek pod názvem “Dohoda s Ruskem o sférách vlivu” (Striking a Deal with Russia on Spheres of Influence).
Na příkladu událostí ve Venezuele autor logicky odůvodňuje jednoduchou myšlenku:
Pokud by nebylo vnější ruské vměšování, vláda Madura by se dávno zhroutila a moc v zemi by byla v rukou “pravého člověka pro Ameriku”.
Jasné vítězství Washingtonu v Caracasu by zajistilo navýšení úspěchu v ostatních sporných bodech “amerického světa“, včetně Kuby. Ale bohužel, ti „oškliví Rusové“ se k myšlenkám Monroeovy doktríny staví otevřeně bez respektu, což vytváří vážný problém a dokonce hrozbu pro Spojené státy.
V minulosti Amerika měla ekonomické a vojenské schopnosti reagovat na tyto hrozby včas a rozhodným způsobem….. Včetně vojenské síly.
Skutečností dneška je však to, že dokonce i o vyslání sto dvaceti tisíc vojáků uklidnit Írán je Donald Trump nucen mluvit pouze teoreticky . Pod ironickým hvizdem kritiků z médií na jedné straně a nesouhlasným bučením v Senátu – ale kdo ti něco takového dovolí! – na straně druhé.
Od té doby se časy kardinálně změnily. Spojené státy již nemohou pokračovat v útocích, kdekoliv a kdykoliv
je to potřeba, jak to vyžaduje strategie světového lídra. Etapa americké geopolitické expanze je u konce.
Velikost zachyceného prostoru navíc jednoznačně převyšuje schopnost Ameriky pro jeho bezpečného udržení.
Přesně odtud vznikají kořeny myšlenky návratu k doktríně Monroe. Na základě nadměrné expanze zóny západního vlivu na územích tradičně zahrnutých do oblasti ruských geopolitických zájmů nabízí The National Interest jednoduchou logiku tržní výměny.
Vzhledem k tomu, že Amerika není schopna udržet všechna území, a Rusko nejenže nesouhlasilo s tím,
že se bude považovat za poražené, ale za posledních pět let zjevně a docela úspěšně znovu získalo ztráty
z postsovětského období, myšlenka na výměnu prostoru vypadá teď jako nejvhodnější.
Rusové nepolezou do “Ameriky pro Američany”, v odpovědi na to Američané přestanou zasahovat do východní Evropy, oblasti Černého moře, střední Asie, Kavkazu a Zakavkazska a také souhlasí s tím, že vezmou v úvahu ruské postavení na Blízkém východě a v Africe.
Nutno přiznat, že je obtížné se udržet od klasického konstatování…”dobře,… a co jsme vám dva roky říkali?”.
To znamená , že nejen Pax Americana skončil, začal systémový rozpad globálního společného světa na uzavřené a velmi izolované hospodářské klastry .
Podstata toho, co se děje, je velmi jednoduchá. Dokud byl volný prostor pro expanzi, produkce se snadno rozmístila kdekoli. Zboží, které generovali, prodávali na nových územích, zatímco v USA se kumulovaly zisky.
No, nebo v offshore amerických korporacích. Nyní je volný trh u konce.
Rozhodujícím faktorem se stala bilance zahraničního obchodu, která v podstatě znamenala konečný ekonomický výsledek celkového souhrnu všech finančních a investičních operací.
A ten je pro USA negativní. Bez ohledu na to, jak velké zisky ze zahraničních investic obdrží americké TNC, celková hodnota dováženého zboží a služeb se ukazuje být mnohem vyšší.
To znamená, že v konečném důsledku je Amerika zničena. Sice se ještě nehroutí průlomovým tempem (nedej bože, jinak zkolabuje celá globální ekonomika), ale 910 miliard dolarů v „minusu“ – celkový zahraniční obchod, to je 4,73% HDP Spojených států (19,2 bilionu za rok 2018).
Deset let při zachování tohoto trendu a nepomůže více ani notoricky známá tiskárna.
Kromě toho, pokus o vyřešení problému neomezenou a nekontrolovatelnou peněžní emisí, během několika let přivede Ameriku do pozice Venezuely a dolar nikdo nebude potřebovat už vůbec.
Varianty rozvoje událostí jsou …. přesně jedna.
Udržovat i nadále globální společný trh je pro Washington sebevraždou.
Všechny peníze světa odchází do Číny. Pro americké korporace tam neexistuje žádná svoboda. Jsou povinni hrát podle čínských pravidel ve prospěch čínského státu nebo opustit trh, což znamená – zemřít.
Projekt Trumpa „Znovu udělat Ameriku skvělou“ vypadá jako pokus domluvit se racionálně a šetrně
s americkými TNC. Něco jako:
….jsme všichni na stejné lodi, milujeme Ameriku a přežít můžeme jen společnými akcemi pro společné blaho.
Ale jak je nyní zřejmé, korporátní chamtivost se ukázala být mnohem větší než vlastenectví. Je třeba přiznat, že v tomto hraje významnou roli americký politický populizmus, podporovaný samotnými korporacemi .
Snížením daní z příjmů právnických osob a korporací, a dalšími preferencemi, se nepodařilo přilákat korporace zpět do Ameriky. Dobrovolně jít do ztráty, převodem výroby do USA, odmítly.
Ve výsledku Spojeným státům zůstala jediná možnost pro další akce – silné zakousnutí do těla některých
v současném světě. S přísným dodržováním řady základních pravidel:
Ekonomické zákony v něm zakládají a mění pouze Spojené státy. Dolar je jediný způsob platby.
Komoditní dovoz za velmi nepřiměřených celních poplatků. Vše potřebné je vyrobeno výhradně uvnitř.
Toto se nazývá klastr, a nyní hovoříme pouze o konečné konfiguraci jeho hranic.
Ačkoli teoreticky polovina světa v současné době patří Americe, pokus o jeho strčení do amerického klastru selhal v letech 2015-2016, když Obama nedokázal prosadit TTIP a TTP za amerických podmínek.
Přiškrtit Čínu se nedaří.
Evropa se také nevzdává.
Mimochodem, obchodní bilance s Evropou, i když méně než čínská, ale je také stabilně záporná.
Jedinou stabilní konstrukcí, která v USA dnes existuje, je doktrína Monroe. V této konfiguraci mají Spojené státy absolutní ekonomickou a technologickou převahu nad všemi ostatními zeměmi obou Amerik, což jim dovoluje udržet nad nimi nadvládu na dlouhou dobu.
Právě tento dočasný segment nyní také slouží jako náhrada, za kterou analytici The National Interest navrhují vyměnit části geopolitického prostoru zabaveného Spojenými státy.
A protože politika je vždy derivátem ekonomiky a plyne z ní, jsou to právě vznikající ekonomické předpoklady, které nutí americké “myšlenkové továrny” začít pracovat na přípravě národa na globální geopolitické změny.
Je nutno to oznámit. Po více než století, počínaje ještě Rooseveltem, ne-li dříve, žili Američané v přesvědčení, že jsou doslova celý svět. Nyní je nutné, aby se pohled na svět, rychle změnil na opak.
Hlavní věc – je život v naší “vlastní americké vesnici” a celý svět může (a měl by) jít bokem, aniž by zasahoval do našich záležitostí. Není to snadné. Inertní myšlení je vážná věc. Ale opravdu není jiná volba.
Proč není nabídka adresována Číně?
Protože ekonomicky, Washington a Peking byly příliš těsně spjatí. Téměř jako siamská dvojčata.
Pro přežití je pro Ameriku zásadní, aby se tyto vazby přetrhaly.
Čína, pro přežití, musí tyto vazby zachránit. Pokud ne navždy, pak co nejdéle.
Problém dosáhl té míry propletení, že se i velká válka začíná jevit jako platný nástroj řešení.
Domluvit se s tím, s kým budeš možná nucen bojovat, není možné ani teoreticky.
Zatímco vztahy s Ruskem jsou mnohem jednodušší a a co je nejdůležitější – pochopitelnější.
Ekonomicky Rusko a USA nejsou provázány prakticky nijak.
Geopolitická ruská situace obecně vypadá jako ta americká.
Moskva také naléhavě potřebuje vytvořit svůj vlastní ekonomický klastr, jehož hranice (východní Evropa, Střední Asie, Kavkaz) jsou daleko od potenciálního amerického, což vylučuje pohraniční konflikty.
Kreml má zároveň významný mezinárodní vliv, včetně vlivu na všechny klíčové oponenty Spojených států.
Včetně ČLR….. Ne absolutní, ne rozhodující, ale dostatečně závažný.
A co je nejdůležitější, dosažení tohoto cíle vyžaduje, aby Rusko integrovalo a vytvořilo silnou systémovou vzájemnost s územími, která po dlouhou dobu byla přímo přitahována Spojenými státy.
Například – Střední Asie a východní Evropa – během celého post-sovětského období a západní Evropa – obecně od konce druhé světové války.
Nemluvě o tom, že Američané v těchto státech mají absolutní moc, stále existuje jejich dostatečný vliv na politický obchod na rozdělení sfér vlivu. Navíc, bude-li Washington úspěšný, bude mít šanci Peking, aby zformoval analogický klastr v rámci asijskotichomořských hranic.
Je nutno poznamenat, že vše, co bylo řečeno výše, bylo jasné, už když v prezidentském klání v roce 2016 Trump vstoupil do skupiny lídrů a všichni diskutovali o otázce: který z kandidátů je vhodnější.
Hillary Clintonová usilovala o hegemonii za každou cenu. Včetně velké války, včetně té jaderné. V této souvislosti se pozice alternativního kandidáta na reorganizaci světového řádu jevila jednoznačně výhodně.
Naakumulované ekonomické změny nakonec nasměrovaly proces k potřebě začít s příslušným geopolitickým přeformátováním. Odsud pochází i zřejmý začátek sondujícího pohledu oponentů na myšlenku návratu do sfér vlivu. O tom napsal americký přední analytický časopis.
S největší pravděpodobností o tom Mike Pompeo mluvil s Vladimirem Putinem v Soči.
A o tom, ve velmi krátkém čase, se bude otevřeně mluvit všude….. Amerika má příliš málo času.