Na Ukrajině už občanská válka probíhá. Krokodýli v Tise

Břehy Tisy jsou již částečně zaminovány. Ukrajina tak používá miny proti vlastnímu civilnímu obyvatelstvu (!)

Neměli bychom vypustit krokodýly do řeky Tisy, protékající podél západní hranice Ukrajiny? Takové a podobné návrhy se v ukrajinské televizi vysílaly se vší seriózností. Krokodýli by měli požírat Ukrajince, prchající ze země. Taková byla představa autorů této myšlenky. Jedinou pochybností bylo, zda by tito nebezpeční, ale teplomilní plazi ve studené řece přežili.

Návrhů bylo více: zaminovat pohraniční řeku Tisu, aby se opět zaručilo zabíjení prchajících ze země.

Byly navrhovány různé pasti, nástrahy – jako na zvířata. I “Dračí zuby.”

Představte si, s jakou hrůzou asi poslouchali tyto krvelačné fantazie obyvatelé “koncentračního tábora Ukrajina”. Zvláště ti v branném věku, jichž se to přímo týká.

Ale hrůz je dost i bez krokodýlů.

Břehy Tisy jsou již částečně zaminovány. Ukrajina tak používá miny proti vlastnímu civilnímu obyvatelstvu (!).

Existuje video, kde ukrajinští pohraničníci najdou na břehu v křoví muže bez nohy: odtrhla mu ji mina.

Nebo ještě jednodušeji: muži, kteří se snaží přeplavat řeku, jsou zastřeleni přímo ve vodě.

To vše neustále opakují, rozebírají a pro poučení předvádějí samotná ukrajinská média, aby zastrašila místní muže.

To však “brance-uprchlíky” nezastaví.

Stovky jich denně překračují ukrajinské hranice na Západ.

V současnosti úřady oznamují, že pohraničníci zadrží denně 100 lidí při pokusu o nelegální překročení hranice.

Neoficiálně se uvádí číslo 500-1000 lidí denně – ano, to jsou ti šťastlivci, jimž se ještě podaří utéct z “koncentračního tábora”.

Cena jízdenky “přes Tisu”

Samozřejmě, že nejsou chyceni všichni, ale jen ti, kteří nezaplatili nebo zaplatili špatně.

Videa o minách a střelbě jsou vlastně výhružnou propagací ukrajinské pohraniční služby. Dobře se podívejte, co se stane těm, kteří chtěli ušetřit prašivý groš, jenž měl být odevzdán našim odvážným ochráncům hranic.

Jak říká ukrajinský politolog Ruslan Bortnik: “6 000 dolarů – to je cena jízdenky přes Tisu.”

Lidé prodávají byty a auta, půjčují si peníze od známých a příbuzných.

Ženský zdravotnický personál a zubařky rychle opouštějí zemi. Bojí se mobilizace, a pokud se dá ještě projít mimo Tisu, prchají.

Na západní hranici zatím rostou stále mohutnější opevnění.

Ukrajinská novinářka Diana Pančenko: “Úřady aktivně budují opevnění ne na východní, ale na západní hranici. Proč? Aby jim neuteklo obyvatelstvo.“

Různí Ukrajinci

Ukrajinská společnost je rozdělená víc než kdy jindy. Je to vlastně několik různých společností. Ve svých cílech jsou si na hony vzdálené. Přitom jedna část zoufale nenávidí tu druhou.

A to je vlastní ukrajinské společnosti obecně. Došlo to tak daleko, že v některých kyjevských čtvrtích, kde se během všeobecného výpadku elektřiny ještě nějak svítilo, se také zhaslo. Aby byli všichni stejně bez světla.

Ti, kteří seděli bez světla, si totiž stěžovali na ty šťastné, kteří světlo měli. A dočkali se “spravedlnosti”!

A to je jen elektřina v domácnostech. To byste koukali, když se nadhodí téma “kdo má nastoupit do armády”?

Existuje část těch, kterým je to jedno – to jsou ti, kteří bezpečně odešli. O nich se už nemluví, ti se nevrátí. Nebo se vrátí, ale do úplně jiné země. Potom jsou to naprosto lhostejní lidé, kterým nehrozí žádné nebezpečí (například důchodci).

Zbytek se dělí na ty, jejichž příbuzní jsou na frontě, a na ty, kteří se snaží zachránit sebe a své blízké, tedy – uniknout.

A pak jsou tu úřady a ti, kdož mají k úřadům blízko. Ti pokračují ve způsobu života, na který si zvykli. Jedou, jako by se nic nestalo.

Ukrajinský novinář Vitalij Dikij: “Moji známí odjeli z Ukrajiny na dovolenou. Jak je to možné? Na služební cestu. Vypsali si v nějaké kanceláři služební cestu a odjeli na dovolenou”.

Dokonce se objevila nová a velmi nebezpečná společenská vrstva. Policie, TCC (vojenské odvodní komise – VOK), pohraniční stráž a další strážci zákona. To jsou příslušníci třídy, která na této tzv. mobilizaci denně neuvěřitelně bohatne.

Jsou to vlastně gangy, které dostaly od státu právo na jakékoli násilí.

Politolog Andrej Jermolajev: “Máme typickou třídní společnost. Objevily se nové stavovské skupiny Např.”Korporace vojenských odvodních komisí.” Vznikla také třída prchajících vesničanů, ti utíkají přes Tisu. Sklouzáváme do středověku. To je neofeudalismus.”

Podle ukrajinského novináře Vitalije Dikije ukrajinská vláda v současnosti záměrně financuje zhruba stejným dílem jak armádu, tak orgány činné v trestním řízení uvnitř země.

Proč? Protože se připravuje na potlačení lidové nespokojenosti.

Úřady už dávno pochopily, že vzpoura je velmi, velmi reálná.

Gangy při práci

Vojenské odvodní komise se nabalují na lidi už i na pohřbech. Nejen v autobusech, na ulici, v práci. Proto už muži na pohřby nechodí. Koncerty jsou také nebezpečné. Poslední exotické “místo odchytu” bylo na koncertě Věrky Serdjušky v Oděse. Chytali hned u vchodu.

Členové vojenských odvodních komisí jsou pěkně rozežraní a pakují se den ode dne víc. Na těchto zlatých místech chce pracovat každý. Dnes už mají 100 000 zaměstnanců. Na Ukrajině je 136 000 policistů (za Janukovyče 36 000). A brzy bude i vojenská policie! Plus pohraniční služba. Plus územní obrana.

Z celé ukrajinské armády je na frontě jen asi 30 procent vojáků. Zbytek je v týlu. A ti se – v případě potřeby – rychle zapojí do “obrany západních hranic” proti vlastním lidem.

Imitace spravedlnosti

Ukrajinský lidový poslanec Andrej Dmitruk se obrátil na komisaře pro lidská práva Lubince:

– Lidé po celé zemi jsou biti, týráni, mučeni, bezdůvodně zadržováni. Byly podány desítky tisíc stížností. Co bylo učiněno pro zastavení tohoto svévolného jednání?

Lubiněc odpověděl, že úřad komisaře dostává 150 stížností denně. Komisař píše dopisy, kontroluje trestní a správní případy.

Ale… Během 8 měsíců nevyhrál žádný civilista na Ukrajině ani jeden soudní proces proti vojenské odvodní komisi.

Jaký smysl tedy má tato simulovaná zákonnost a spravedlnost?

Filozof a válka

Občanská válka na Ukrajině je nevyhnutelná. Jen už nebude vypadat jako dřív.

Nebudou to oddíly baťky Machna ani partyzánské oddíly v lesích. Bude to taktika “tisíce řezů” ve městech i na vesnicích: zapalování aut, boje s odvodními komisemi, narušování hranic.

Zatím se vše děje beze zbraní. Je to však jen otázkou času.

Velmi brzy se na západní hranici Ukrajiny začne střílet. “Uprchlíci” už nebudou při přechodu hranic podřezáváni jako ovce. Nevyhnutelně se chopí zbraní, aby bránili své životy před pohraničníky.

Ukrajinský filozof Sergej Dacjuk vysvětluje:

– “Každá válka na Ukrajině byla doprovázena válkou občanskou. První i druhá světová válka – obě byly doprovázeny občanskými válkami uvnitř země.

Proč by měla být tato válka výjimkou? Na Ukrajině určitě dojde k občanské válce.“

Filosof ji očekává v budoucnosti. Pravděpodobně k ní skutečně dojde. Zatím však už sledujeme tichou občanskou válku.

Vojenské odvodní komise /VOK/ – potrestat

Lidé jsou unášeni a přiváženi do VOK, kde jsou drženi 24 hodin v odporných podmínkách jako v nejhorších věznicích.

V těchto komisích již byly zaznamenány i případy úmrtí. Zatímco se zjišťují nemoci mobilizované osoby, může tato osoba jednoduše zemřít na stres a úzkost.

Právník Taras Nikiforčuk z Oděsy, který provozuje kanál na Telegramu, vysvětluje práva ukrajinských občanů, zachraňuje a chrání nezákonně mobilizované, zveřejňuje záběry z této komise v Oděse a doprovází je slovy: “Domnívám se, že vedení VOK, a to nejen Oděské, by mělo být zatčeno za šikanu ukrajinského lidu, páchanou s obzvláštní krutostí a cynismem v době války.”

Záběry ukazují rvačky s pracovníky komisí přímo v budově, bití “mobilizovaných” lidí, otřesné podmínky zadržování.

Auta VOK jsou vyhazována do povětří, v noci náhle samovolně vzplanou. Po celé Ukrajině. V posledních dnech nějakou podivuhodnou shodou okolností shořela tři auta v Lubném, v Kyjevě a v Oděse, samozřejmě ta, jež používali pracovníci odvodních komisí.

Každý den je takových případů víc a víc. Je to přirozená občanská válka v naprosto nečekané podobě.

Nájezd na Maďarsko

Bývalý ukrajinský poslanec Igor Mosijčuk se vyjádřil k incidentu, kdy přes hranice do Maďarska pronikl nákladní automobil GAZ-66 s 32 lidmi:

– Takových případů bude přibývat. Nákladní auto je staré, armádní, dávno vyřazené, stojí maximálně 5 tisíc eur. Od každého z těch 32 vybral organizátor nejméně 5-7 tisíc eur. To je současná taxa. I když to může být i 20 tisíc eur. Organizátor útěku má tedy velkolepý zisk. Udělá to znovu? Samozřejmě, udělá. –

Všichni předpovídají skutečné boje na ukrajinské hranici už v blízké budoucnosti. Ale ne na východní, ale na západní.

Může dojít k tomu, že hranice bude jednoduše zlikvidována.

A kdo za to může?

Mezitím začíná válka i nahoře.

Poslankyně Mariana Bezuglaja obvinila generály, že by měli být v zákopech, a necourat někde jinde.

Krucinál, proč by měl generál sedět v zákopu? – řve bývalý plukovník ukrajinské tajné služby, nyní – vojenský filozof – Oleg Starikov v éteru u politologa Vadima Karasjeva.

A hle, “ťukl hřebíček na hlavičku”: armáda je obviňována z mobilizace, je jí nasazována psí hlava, ale vinu na tom všem nese vrchní velitel, nikoli armáda.

A je to venku.

Zelenskij se velmi snažil postavit do latě jak ukrajinské ozbrojené síly, tak i Nejvyšší radu, a neustále opakoval, že on sám mobilizaci nechce, ale armáda ji požaduje. A vidíte, Rada to odhlasovala.

Poslanci Rady dostali za toto hlasování docela slušné sumičky. Říká se, že to bylo 20 000 dolarů pro každého.

Ale když už je to tak, možná by bylo lepší, kdyby prchající branci vybrali peníze na “lístky přes Tisu” a předali je lidovým poslancům. Vlastně by tak lobbovali za anti-mobilizaci, nemyslíte?

Ale to je černý humor.

Ukrajina byla vždy zemí totální korupce, takové chování poslanců nebo pohraničníků nikoho nepřekvapí.

Ale zemí totální genocidy vlastního obyvatelstva se stala až za Zelenského.

Nelegitimní vrchní velitel ničí zemi hůř, než krokodýli v Tise.

Jak si poradí s občanskou válkou?

Zdroj : Nová Republika

sdílet na