Donbaský tribunál musí odsoudit nejen nacisty, ale i jejich sponzory

JURIJ GORODNĚNKO

Jakým způsobem se mají účastníci budoucího procesu s nacisty vyvarovat nedostatků norimberské justice a přitom zachovat její důstojnost.

Vedení Doněcké lidové republiky oznámilo svůj záměr uspořádat mezinárodní soud s ukrajinskými válečnými zločinci. Vzhledem k tomu, že zločiny byly spáchány na obyvatelích Donbasu, je to DLR spolu s LPR, kdo vytváří chartu mezinárodního tribunálu. Účastníkem tohoto tribunálu se kromě Doněcké a Luhanské lidové republiky, jak je plánováno, stane i Ruská federace.

Hned zdůrazňujeme, že není vyloučena účast dalších zemí, ale i bez nich bude budoucí proces považován za mezinárodní. K tomu ostatně stačí účast tří subjektů mezinárodního práva. Mezinárodní právní status DLR a LLR byl potvrzen rezolucí Rady bezpečnosti OSN ze dne 17. února 2015. 

Doněck a Luhansk budou vystupovat jako postižená strana. 

Pokud jde o Rusko, je jedním ze zakladatelů OSN a stálým členem Rady bezpečnosti OSN. V tomto statutu vystupuje Ruská federace jako garant bezpečnosti celého lidstva a v souladu s bilaterálními dohodami – DLR a LLR. Účast Ruska umožní zahájit proces v souladu s Chartou OSN.

A zde je jeden důležitý moment. 

Nadcházející mezinárodní proces bude nejen historickou událostí, ale poslouží také jako mezinárodní precedens. Jeho rozsudek se stane právním základem pro odsouzení nacismu v dalších zemích. 

Nejde tedy jen o odsouzení jednotlivých zločinců, ale celé nacistické ideologie, nacistického státu jako takového. Mluvíme o zničení nacismu jednou provždy.  Všechny postupy, včetně přípravných, proto musí být maximálně přesné, maximálně ověřené.

V tomto ohledu stojí za pozornost skutečnost, že podle prohlášení vedení DLR budou mezinárodnímu procesu předcházet „meziprocesy“. Jsou zaměřeny na odsouzení jednotlivých válečných zločinců. Tyto procesy musí probíhat na území republiky. Jeden z nich, konkrétně nad představiteli nacistické divize “Azov”, se má konat v Mariupolu.

Jako vzor pro vedení těchto procesů má sloužit schéma procesů s nacistickými zločinci za Velké vlastenecké války a po ní.

Zkušenosti z historie

V roce 1943 proběhly v SSSR tři procesy nad nacistickými zločinci. 

V Krasnodaru, Krasnodonu, Charkově byli souzeni vykonavatelé trestních rozkazů vedení „Třetí říše“ za vraždění sovětských občanů. Tyto procesy vytvořily mezinárodní precedens pro odsouzení hlavních nacistických zločinců – vedení Německa.

Právním základem pro vypracování stanov Norimberského tribunálu se staly stanovy Krasnodarského, Krasnodonského a Charkovského tribunálu. Materiály sovětských procesů (v letech 1943-1946 se jich uskutečnilo celkem 11) byly předloženy Mezinárodnímu vojenskému tribunálu v Norimberku a jím uznány. Sloužily jako jeden z podkladů pro verdikt norimberského tribunálu.

Mezinárodní význam sovětských procesů nad nacisty je zakotven v článku 107 Charty OSN. Jejich rozhodnutí a potažmo stanovy jsou tedy všeobecně uznávány. 

Pokud se tyto stanovy použijí jako vzor, ​​nemusí se usilovat o následné uznání. A v tom je výhoda navrhovaného schématu.

Zároveň je v jeho použití jedno „ale“.

Nacismus jeho sponzoři ještě potřebovali

SSSR vycházel z toho, že sovětské tribunály odsoudí jednotlivé nacistické zločince a mezinárodní tribunál – vůdce „Třetí říše“ a celý nacismu. 

Takové schéma bylo přijato, protože právě to souhlasili podpořit spojenci Sovětského svazu v antihitlerovské koalici – Spojené státy a Anglie.

Když však zástupce SSSR v Norimberském tribunálu Iona Nikitčenko požadoval odsouzení nacismu a nacistického státu, jeho „kolegové“ z USA, Anglie a Francie tento návrh zablokovali. 

Uvedli, že předchozí („meziprocesy“) procesy probíhaly nad nacistickými zločinci, což znamená, že i mezinárodní soud by měl soudit pouze je. Zároveň odkazy na předchozí dohody byly prostě ignorovány. 

Udělali to záměrně. 

Ostatně odsouzení nacismu předpokládalo a znamenalo i odsouzení jeho sponzorů. 

Sponzory teroristického státu zvaného „Německá říše“ byly Spojené státy a Británie.  Pokud jde o Francii, byla zcela spojencem „Třetí říše“.

Když Sovětský svaz začal naléhat na předchozí dohody, západní země ústy svých politiků otevřeně pohrozily SSSR hrozbou jaderné války.

V důsledku toho, do konečného rozhodnutí Norimberského tribunálu nebyla zahrnuta klauzule o odsouzení nacistického státu a NSDAP. Iona Nikitčenko mohl k verdiktu připojit pouze samostatné stanovisko, ve kterém zaznamenal nesouhlas s takovým rozhodnutím. Sovětský svaz, v podmínkách nezabezpečení vůči jaderné hrozbě, nemohl udělat víc.

Následně takové polovičaté rozhodnutí Norimberského tribunálu posloužilo jako formální základ pro západní země k tvrzení, že nacistická ideologie nebyla odsouzena. Na tomto základě jsou nacistická hnutí legalizována ve Spojených státech a dalších západních zemích.

Neopakovat chyby

Dnes se rýsují příznivé podmínky pro odsouzení nacismu. Rusko má v jaderných zbraních paritu s USA. Rusko není vázáno žádnými závazky vůči západním zemím. Republiky Donbasu mohou vést soudní procesy podle právní a ne politické logiky.

Právní logika je následující: nejen mezinárodní tribunál, ale i „meziprocesy“ by měly zajistit odsouzení jak jednotlivých zločinců, tak nacismu jako celku. Jakýkoli proces musí odsoudit nacistický stát jako takový. A je jedno, zda se bavíme o jednotlivých nacistech z „Azova“, nebo o ukrajinských vůdcích či jejich západních sponzorech.

Pokud půjdeme touto cestou, pak bude možné se opřít i o rozhodnutí sovětských procesů a bude možné se vyhnout rizikům.

Pro Pokec přeložila Janinna.

https://bit.ly/3wXr3CV

sdílet na