Znáte nejlepší vojsko středověku?

Znáte nejlepší vojsko středověku? Jeho jádrem byli Češi a dokázali pravé divy.

Ze složité historie husitských válek se zaměříme na bitvu, která znamenala konec husitů jako takových,
a posílení vlivu Matyáše Korvína, tehdejšího uherského krále.
Odehrála se 30. ledna 1467 u Veľkých Kostoľan nedaleko Piešťan, v tehdejších Horních Uhrách.

Střetlo se v ní vojsko tzv. bratříků, následovníků radikálních husitů, kteří byli poraženi umírněnými husity
u Lipan roku 1434, s vojskem Matyáše Korvína.
Bratříci už byli tehdy oslabeni prohrou v bitvě u Šarišského Potoka (Sárospatak, též Blatný potok) roku 1458, v níž je porazil uherský král Matyáš Hunyadi, známý jako Matyáš (na Slovensku Matej) Korvín.
V této bitvě také padl vůdce bratřického Petr Aksamit.

Novým hejtmanem bratříků se stal Jan Švehla, který nechal u Veľkých Kostoľan nedaleko Trnavy zřídit obvyklý husitský opevněný tábor. Historie pak ukázala, že byl posledním husitským táborem vůbec.
Matyáš Korvín, který se tou dobou chystal k válce s Jiřím z Poděbrad, si nemohl dovolit nechat v zázemí vojsko tak zkušeného bojovníka, protože předpokládal, že v případě války se postaví proti němu a může mu vpadnout do zad. Obecně v té době také uherská šlechta s králem v čele likvidovala bratříky „na potkání“
i proto, že v té době bratříci už jen rabovali a drancovali uherské majetky.

Na podzim roku 1466 tedy Matyáš přitáhl se svým vojskem k Trnavě a po delších přípravách 6. prosince tábor bratříků obklíčil. Švehla začal s Matyášem vyjednávat, že se mu bratříci vzdají, když je potom propustí na svobodu. Matyáš tuto nabídku nepřijal a několikrát se marně pokusil tábor dobýt.

Bratříci se hrdinně bránili, jejich tábor však trpěl nedostatkem vody a tak se pokusili 30. ledna 1467 nepřátelským obklíčením probít. Přitom byli buď pobiti, nebo zajati.
Do zajetí padl i Švehla a Matyáš Korvín ho nechal spolu s asi stovkou nejvýznamnějších bratříků hned druhý den pověsit. Ostatní bratříci byli uvězněni v různých žalářích a zbývající vstoupili do služeb krále Matyáše. Dobytím Švehlova tábora u Veľkých Kostoľan také historie bratříků, tedy českých vojenských rot, v Horních Uhrách, tj. na dnešním Slovensku, končí.

Některé jejich příslušníky však čekala další skvělá vojenská budoucnost.

Uherský král Matyáš Korvín si bývalé husitské vojáky, kteří k němu byli loajální, tak oblíbil, že z nich sestavil pod záminkou stále hrozícího tureckého nebezpečí svou tělesnou gardu, tzv. černou rotu (Fekete sereg).

Ta také skutečně, kromě jiného, dosáhla vítězství nad osmanskými Turky roku 1479 na tzv. chlebovém poli v Rumunsku.

Černá rota byla skutečným tvrdým jádrem celého uherského vojska v počtu cca 6000 mužů a skládala se z téměř samých Čechů, Moravanů a Slezanů. Matyáš svoji „černou rotu“ také používal v případě potřeby k pacifikaci bouřících se uherských magnátů.
Několikrát se proti králi vzbouřila i sama „černá rota“, protože jí nebyl vyplacen příslušný žold.

V době její největší slávy k černé rotě patřilo až 28 000 mužů, z nichž čtvrtina měla již palnou zbraň, arkebuzu. Šlo tedy o nejlépe vyzbrojené vojsko v Evropě v té době. Palné zbraně tehdy byly „horkou novinkou“ a Matyáš Korvín správně odhadl její budoucí potenciál. Nedal se odradit ani vysokou pořizovací cenou arkebuz.
Dvě třetiny černé roty tvořilo jezdectvo a patřilo k ní i dělostřelectvo, byť početně skromné.
Převahu nad protivníkem získávala černá rota tím, že využívala osvědčené husitské bojové taktiky.
Proto je také černá rota celkově považována za nejlepší evropské vojsko středověké Evropy.

Jako profesionální armáda byla černá rota ovšem závislá na žoldu vypláceném jejím pánem, tj. v tomto případě z královské poklady. Po Korvínově smrti roku 1490 jeho nástupce, Vladislav Jagelonský, za podpory šlechty, výdaje na vojsko snížil postupně až o 60 – 80 % a černá rota se rozpadla.

https://nasregion.cz/znate-nejlepsi-vojsko-stredoveku-jeho-jadrem-byli-cesi-a-dokazali-prave-divy-83774?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

sdílet na