16. března roku 1968 vtrhla do vietnamské vesnice My Lai americká armáda a dopustila se tam zvěrstev, nad kterými dodnes tuhne krev v žilách. 

Simon and Garfunkel – The Sound Of Silence (bombing run)/The Vietnam War

Masakr v My Lai: Ženy byly před smrtí krutě mučeny a znásilňovány!

Několik amerických vrtulníků se snese na zem a z jejich útrob vyskáče stovka vojáků roty Charlie.

Jejich rozkazy zní jasně. Zabít vše, co bude chodit, utíkat nebo se ukrývat.

Jen pár minut nato se ve vietnamské vesnici My Lai rozpoutá krvavé peklo.

Spojené státy v druhé polovině 60. let zabřednou do bojů ve vietnamské džungli natolik, že už není cesty zpět.
Po celém jižním území dohasínají konflikty, rozpoutané za masivní komunistické ofenzivy Tet a jejichž průběh je plný špatných rozhodnutí a morálních selhání.

Oddíly Vietkongu postupně přejdou od otevřeného boje k partyzánské taktice pastí a náhlých přepadů, na což Američané, frustrovaní ztrátami ve vlastních řadách, musí reagovat.

Nepřátelským hnízdem, plným komunistických fanatiků a zarytých přívrženců Vietkongu, má být i vesnice My Lai. A protože cílem amerických jednotek je ohniska odporu zničit, vtrhnou vojska v březnu 1968 i tam.

To, že v osadě se kromě čtyř partyzánů nacházejí i stovky nevinných civilistů, ovšem nikoho nezajímá…

Spálit domy, zabít dobytek!

Akce začne absolutně bez varování a náhle, proto mnozí obyvatelé hned nepostřehnou, co se děje.
Až když jeden z příslušníků 1. čety probodne bajonetem starého muže pracujícího na poli, propukne ve vesnici panika. Vojáci hned poté spustí divokou palbu a začnou házet granáty na vše, co se v okolí pohne. 

„Muži nás zahnali do příkopu… Pak najednou začali střílet,“ 

vzpomíná později Pham Thi Thua, která přežije jako jedna ze čtyř jenom proto, že je na samém dně příkopu a zůstane skryta pod hromadou mrtvých těl.

Dvouhodinové běsnění

Američtí vojáci nemají slitování ani s malými dětmi či mladými ženami.

Ty ještě před smrtí brutálně mučí a znásilňují.

 „Došlo to dokonce tak daleko, že ženy při střelbě ukrývaly děti
pod svými těly a příslušníci roty Charlie je pak z pod jejich mrtvol vytahovali a zabíjeli,“ 

zmiňuje se historik Libor Vykoupil.

Vojáci vraždí ve vesnici více než dvě hodiny, přičemž bilance jejich běsnění je opravdu tragická.

Přes 500 mrtvých civilistů a 300 domů srovnaných se zemí.

Z roty je zraněn jediný americký voják, který se sám postřelí do nohy.

Psychologická odplata za genocidu

Každý pravděpodobně slyšel takový termín jako „vietnamský syndrom“. 

Vietnamská válka je jedním z největších vojenských konfliktů druhé poloviny 20. století. 
Válka může být rozdělena do několika období:

• partyzánská válka v jižním Vietnamu (1957 – březen 1965),

• americká vojenská intervence (březen 1965 – 1973)

• a závěrečná fáze války (1973 – 1975).

30. dubna 1975 vietnamská válka oficiálně skončila. Mnoho vojáků nepřežilo její důsledky po návratu domů.

Tato válka začala a byla plánována jako běžná vojenská krátkodobá speciální operace. A začala na první pohled ze spravedlivé příčiny. Ale pak si někteří američtí vojáci uvědomili, čím byli v tomto konfliktu.

“Vaše porozumění je naším hlavním zdrojem, hlavní silou v této válce,” řekl prezident Lyndon Johnson lidem Spojených států a armádě, když oznámil mobilizaci. A pochopení bylo. Ale ne na dlouho.

Speciální operace se proměnila ve zdlouhavou válku s těžkými ztrátami a zabitím velkého počtu civilistů. 
Američtí vojáci se už necítili jako osvoboditelé a proměnili se ve vědomé vrahy a sadisty.

Americká armáda začal aktivně aplikovat napalm, který zaživa spálil celé vesnice i s civilisty. 

To vše se stalo před očima amerických vojáků a důstojníků.

Vietnamci však nadále bojovali a Američané utrpěli těžké ztráty. 

Výhoda ve vojenské technologii a letectví byla ve vietnamské džungli zanedbatelná.

Tehdy Američané přešli do ještě většího extrému. 

V roce 1962 začali používat chemické zbraně. Tato operace dostala kódové označení „Ranch Hand“.

Cílem této operace bylo vypustit na oblasti kontrolované Vietkongem dostatečné množství defoliantů a herbicidů. Tím by se zničila veškerá vegetace a pro vietnamské rebely by bylo obtížnější se schovat. 
Vietnamci by navíc nebyli schopni pěstovat jídlo.

Bylo vypuštěno a rozstříkáno šest různých chemických směsí (Agent Pink, Agent Green, Agent Purple, Agent Blue, Agent White), ale nejčastěji se používal „Agent Orange“. 

Během operace „Ranch“ bylo spotřebováno 76 milionů litrů směsí. 22 000 čtverečních kilometrů džungle a zemědělské půdy bylo úplně zničeno, stejně jako všechny živé věci.

Podle vietnamské vlády bylo během operace “Ranch” zabito nebo vážně zraněno asi 400 tisíc lidí. 
Onkologická onemocnění, poranění páteře, cukrovka a neurologická onemocnění způsobená dioxinem obsaženým v „Agent Orange“ postihují Vietnamce i dnes.

Ve Vietnamu je nyní muzeum, ve kterém jsou vystaveny exponáty a fotografie obětí «Agent Orange»,  fotografie pocházejí z různých období, včetně 80., 90. let a roku 2000.

Fotografie dokonale ilustrují skutečnou podstatu americké demokracie a „bojovníků“ za práva a svobodu utlačovaných národů. Dovolte mi také připomenout, že Spojené státy americké jsou jedinou zemí, která použila jaderné zbraně proti jinému státu. A udělala to dvakrát.

Všechny tyto krutosti a masakry žen a dětí, které se odehrávaly před očima amerických vojáků, negativně ovlivnily jejich psychiku…. Všichni nebyli psychopati a faktor svědomí nikdo nezrušil.

Vietnamem prošlo 2,5 milionu Američanů, a většina z nich byli mladí kluci. 
Ztráty činily více než 58 tisíc vojáků a důstojníků. Více než 150 000 veteránů z Vietnamu, již ve své domovině, spáchali sebevraždu, neschopni nést vzpomínky na to, čeho se zúčastnili. 

Americké úřady se pokusily tyto statistiky skrývat, vydávaly sebevraždy za nešťastné nehody, ale marně.

To samé, i když ne tak brutálně, dělají Američané dodnes. Rozdávají svojí démoNkracii.

https://bit.ly/2xMkkzH
https://bit.ly/2TTkRby

sdílet na