Útok na paměť

Pokračování ke článku:
https://www.pokec24.cz/politika/evropsky-parlament-rusove-musi-cinit-pokani-za-vitezstvi-ve-druhe-svetove-valce/

Evropská unie propaguje „společnou kulturu paměti“, která se chápe jako osvícení prostřednictvím učebnic
a učebních osnov mladých lidí na straně „společné evropské historie“, ve které jsou SSSR a hitlerovské Německo stejně zodpovědné za válku a způsobené utrpení. 

Kdo říká jinak, je nyní nepřítelem Evropy. A znesvěcení hrobů a bourání památek bývalých vojáků-osvoboditelů (nyní „okupantů“) se zdá být od nynějška nejen vyřešeno, ale dokonce schváleno.

Hnusné? Do znechucení. Cynické? Více než. 
MÁM POCIT, ŽE „TOTALITNÍ“ NACISMUS NEBYL PŘÍMÝM PRODUKTEM ZÁPADNÍ CIVILIZACE, ALE BYL HOZEN NA ZEMI ODNĚKUD ZE VZDÁLENÉ GALAXIE. 

Je obzvláště odporné, že taková rozhodnutí přijímají právě země, které bojovaly na straně Hitlera, krmily
a zásobovaly Hitlera, spáchaly zločiny v ruské zemi společně s Hitlerem a teprve v poslední chvíli – jako obvykle, přešly na stranu vítěze.

***

Ale víte, co? I Rusko na tom má vinu! Protože po mnoho desetiletí doslova tolerovalo tyto nepoctivé darebáky a jejich rouhání. 

• Zaprvé, z politických důvodů, nechtělo narušit vztahy se zeměmi „sociálního tábora“,

• a poté – pro idiotskou „toleranci“, která vyžadovala, aby opakovaně uvádělo nesouvisející oficiální verzi války, podle níž mírumilovnou Evropu od fašistického Německa „osvobodil SSSR a jeho věrní spojenci“.

A tak historická polopravda je pomalu krok za krokem nahrazena poloklamem, který se postupem času nahrazuje zcela úplnou lží.

Co asi Rusové čekali? Koneckonců oni sami, kdo nečinností a tichem, krmili tuto lež, nereagovali na stále intenzivnější plivání západních a i domácích parchantů na hroby vítězů.

Blahosklonně se zasmáli, když Američané přepsali historii a nárokovali si vítězství nad Hitlerem, i když se zapojili do války doslova na poslední chvíli „sebrat trofeje“ vítězství, a jejich evropské satelity s tím radostně souhlasily. 

Zapomnělo se na to, jak „civilizovaný Evropan“ dr. Goebbels říkal: 

„Stokrát opakovaná lež, začíná být vnímána jako pravda.“ 

A nyní, nejen v „nevzdělané“ Americe, ale také v samotné Evropě, je mnoho lidí překvapeno, když se ukáže,
že Hitler nebyl poražen hrdinskými Anglosasy.

Žádný div… současná mládež, která nejprve pochopila historii z učebnic Sorose a poplatných historiků a poté z Wikipedie a internetu, je schopna převzít všechny tyto nesmysly.

A tak se prezentují autoři odporných myšlenek pod rouškou „tolerance“? (pravděpodobně „svoboda projevu“) jakože se Sověti „měli vzdát Němcům u Leningradu, aby zachránili lidi a pili v klidu bavorské pivo?“ 

A pak jsme sami překvapeni, že mezi mládeží (bohužel i ruskou), mezi níž již existuje mnoho lidí, kteří si neumí dobře představit, kdo, proč a na čí straně bojoval právě před asi 75 lety. Jednak nemají možnost a také ze zásady nechtějí sledovat (protože je to „staré“!) sovětské filmy o válce, místo toho obdivují krásně natočené hollywoodské pohádky o „záchraně obyčejného Ryana“.

Rusko zjevně zapomnělo na slavný výrok starověkého Publilia Syra:

„Odpusťte jednu urážku a určitě jich obdržíte mnohem víc.“ 

A přesně tohle Rusko dělalo…. Odpouštělo.

***

Jakmile už někdo nalije kbelík bahna, může Rusko z této události – dokonce musí – vyvodit závěry, aby se to už neopakovalo.

Vůbec to nezačalo v roce 1939, ale od chvíle, kdy Britové, Francouzi a Američané společně pečovali a starali se o Hitlerův režim, přesvědčeni, že ho dříve nebo později budou moci postavit proti Rusku – SSSR.

Nezapomeňte milovníkům „pravdy“ připomenout „dvě totalitní ideologie“ a porovnat je s „evropskými hodnotami“ – odkud ve skutečnosti Adolf Alojzič čerpal své nenávistné myšlenky. 

A on je čerpal … ze stejných „evropských hodnot“ a světových názorů, které existovaly v Evropě. 

To, že se stal nedílnou součástí evropského vědomí, „sociální darwinismus“, deklarující právo „civilizovaných národů“ okrádat a dokonce ničit národy „zaostalé“ a „podřadně“ ve jménu společného pokroku, bylo ve skutečnosti státní ideologií Britské říše a několika dalších evropských zemí a sloužilo jako omluva za to, co dělaly v koloniích – loupeže a genocida. 

Přesvědčený anglofil Hitler tyto myšlenky plně přejal a v Německu je jen nepatrně přizpůsobil. 

Zároveň, mimochodem, si vypůjčil od Britů myšlenku koncentračních táborů pro civilní obyvatelstvo, které Britové vynalezli na začátku století během Anglo-búrské války … Ale ve stejně odsuzované komunistické ideologii, nic takového nebylo ani vzdáleně!

Když kvílí o „Paktu Molotov-Ribbentrop“ („ach… ta hanba, jak mohl Sovětský svaz vyjednávat s nacisty?!“),
opět připomenu – dlouho před ním, v roce 1933 zástupci Itálie, Velké Británie, Německa a Francie podepsali „Smlouvu čtyř“ „Politická spolupráce“ (!) s nacistickým režimem. 
A pak další anglo-německá námořní smlouva z roku 1935. A také dohoda z Düsseldorfu z roku 1939,
která rozdělila sféry vlivu v Evropě na německé a britské monopoly. 

O „mnichovském spiknutí“ z roku 1938 nelze říci nic co by nebylo řečeno:

dvě „demokratické“ evropské velmoci předaly Hitlerovi suverénní Československo s jeho obrovským vojenským průmyslem (dovolím si spekulovat zda by bez něho druhá světová válka byla vůbec možná) a „hyeny“, které dorazily včas za vůní krve – Polsko a Maďarsko, využily příležitosti a rychle zabavily kousek území Československa.

ZAPOMEŇTE!!!, na zjevný nesmysl, na neustále se opakující ujištění, že západoevropské země byly okupovány Hitlerem a hrozně trpěly pod německým útlakem. 

Ano, je to ve většině případů absolutní lež! Nacistické myšlenky (a sám Hitler) byly v Evropě před válkou populární, profašistické strany byly velmi silné a v několika zemích existovalo několik fašistických režimů. 

Hitler byl produktem Západu, pro mnohé pochopitelný a přijatelný, a proto nikdo ze západních mocností nijak zvlášť nebránil Němcům při zabrání Polska (za pouhý měsíc v roce 1939) a poté porážka francouzských, belgických a britských jednotek ve Francii (za měsíc a půl v roce 1940).

Ale v „kampani na východ“ se Evropa aktivně zapojila. Více než 400 tisíc „civilizovaných Evropanů“ bojovalo v elitních jednotkách SS, které v Rusku vytvářely přímou genocidu . 

Na Hitlerově straně bojovalo celkem 59 oddílů, 23 brigád a několik národních pluků a legií. 

A nejen z Maďarska a Rumunska, které poslaly více než 450 tisíc vojáků na východní frontu. 

Ale také 340 tisíc Finů, kteří zablokovali Leningrad, když tam
lidé umírali hlady. 

Byli tam ale také Slováci, Češi, Chorvati, Francouzi, Italové, Španělé, Belgičané, Švédové, Poláci … proto není od věci konstatovat, že celá „sjednocená Evropa“ se zapojila do „drang nach osten“, stejně jako o století dříve pod Napoleonem,…
jen tentokrát byl vůdce nazýván jinak.

Konec konců nepochodovali na východ z donucení, ale spíše ochotně, inspirovaní staletým evropským snem – zničit Rusko s celou jeho populací, ať už se Rusko nazývá jakkoli – Ruská říše nebo SSSR. A bez ohledu na to, jakou ideologii vyznává.

Ti, kteří se Sovětským svazem nebojovali, dodávali Němcům zbraně a poskytovali služby v týlu. 
Celý průmysl 300 milionové hitlerovské Evropy pracoval na válce proti SSSR. 

Vojenské a policejní jednotky zabezpečily týlové oblasti, chytily a zlikvidovaly účastníky antifašistického odporu a tím uvolnily stovky tisíc, ne-li miliony německých vojáků na frontu.

Je proto důvod se ptát potomků těchto spojenců a spolubojovníků Hitlera, kteří nyní sedí v Evropském parlamentu a snaží se Rusko naučit historii:

„A vaše země ve skutečnosti, na které straně tehdy bojovaly? 

Pozor… Ne v roce 1945!!!, kdy svorně běžely na stranu vítěze, ale od samého začátku?…. A z jakého důvodu
se dnes považujete, ne-li za vítěze, pak alespoň za oběti nacismu?”

A na sovětské „spojence v koalici proti Hitlerovi“ existuje také mnoho otázek. 

Předtím, než Hitler zaútočil na Francii v roce 1940, se zabývali jinou činností – připravovali invazi do SSSR. 
Potom se z pochopitelných důvodů plány změnily:
Francie byla obsazena a Anglie byla bombardována a blokována od moře, takže Anglosasové místo obvyklého vysedávání a pozorování  evropského masakru ze svých ostrovů, se museli chtě nechtě zapojit. 

Pokud jde o hlavní „osvoboditele“ – Spojené státy, ty se plazily ven z Velké hospodářské krize, jednou rukou poskytovaly techniku Sovětskému svazu – „půjčky“ a druhou rukou ji dodávaly Hitlerovi až do roku 1944.

Takže neexistoval žádný americký „boj proti nacismu“! Nebyl! 

Ale bylo tu pevně zavedené krédo zahraniční politiky USA, které formuloval jejich budoucí prezident Truman: 

„Pokud budou vítězit Němci, musíme pomáhat Rusům. Pokud Rusové – pomůžeme Němcům. A snad se navzájem zabijí co nejvíce.“ 

To znamená, že přístup k této válce byl přibližně stejný jako v době, kdy Yankeeové prodávali zbraně znepřáteleným indiánským kmenům, aby se navzájem zničili co nejefektivněji. 

Mimochodem, tento přístup byl naprosto fašistický.

Stejně jako barbarské bombardování německých měst „spojenci“ v posledních měsících války, která se měla přesunout do zóny vlivu SSSR. 

Jen v Drážďanech, kde neexistovala vůbec žádná vojenská zařízení, bylo zaživa spáleno více než 200 tisíc uprchlíků – dvakrát tolik než v Hirošimě …

Je jasné, že Američané o tom mlčí. Ale proč o tom mlčí Rusko?!

Obzvláště nelze vzpomenout Polsko, které se nyní prezentuje v póze uražené nevinnosti. 
Vždyť nakonec to byli Poláci a v žádném případě SSSR, kteří uzavřeli dohodu s Hitlerem již v roce 1934 – čtyři roky PŘED „Mnichovským spiknutím“, což byl skutečný začátek druhé světové války, to Poláci pomohli Hitlerovi roztrhnout Československo, které mu bylo předloženo na podnose. 

Ano, a celou dobu až do září 1939 Polsko, které úzce spolupracovalo s Hitlerem, ho důrazně vybízelo, aby společně pochodovaly na SSSR a požadovalo Ukrajinu jako platbu. 

A jenom brilantní diplomatický krok SSSR – Pakt Molotov-Ribbentrop – tomu zabránil tím, že umožnil jednomu z predátorů napadnout predátora druhého a zároveň vrátil ruské území odtrhnuté Poláky v roce 1920.

A pokud jde o stranu, na které Polsko následně bojovalo a jak legitimní je zahrnout jej mezi vítěze, mám osobně velké pochybnosti. 

Věc se má tak, že ve Wehrmachtu sloužilo 150 tisíc Poláků, a to nepočítám obrovské množství policistů, četníků a „zaměstnanců“ táborů smrti v Polsku (složení téměř úplně z polských a ukrajinských „posluhovačů“), jejichž ruce pomohly vytvořit neslavný holocaust.

Polsko rádo vzpomíná na své ztráty 6 milionů “Poláků” a nějak zapomíná zmínit, že více než polovina z nich jsou polští Židé, do značné míry zničeni … samotnými Poláky, často civilním obyvatelstvem. 

Masakrovali je – aby se mohli “blýsknout” před Němci, nebo jen kvůli banální loupeži. 
Poláci nezapomněli na ukrajinský banderovský „Volyňský masakr“, ale sami se nechovali o moc lépe…

Stačí říci, že polovina válečných zajatců, kteří uprchli po slavném povstání v táboře Sobibor, byla zabita
na místě nebo zajata a odevzdána Němcům polskou populací.

A dnes mají tito Poláci odvahu ničit památníky sovětských vojáků a obviňovat SSSR z „okupace“?!

***

Obecně, je na čase, aby se Rusko mobilizovalo a zapojilo se do informační války, která se na něj vztahuje. Protože v těchto dnech nezačíná zabírání cizí země bombardováním, ale bitvou o mysl,
o minulost, o „obraz světa“… A teprve potom začnou „hrát“ zbraně. Pokud vůbec je to pak nutné.

Ve válce (a zejména v informační válce) neexistují žádná „rytířská pravidla“, „zakázané metody“ ani
„podlé údery“, ale důležitý je pouze výsledek. 

Jenom ten, kdo přežije a vyhraje bude psát pro potomstvo historii této války, samozřejmě ve své interpretaci. 
A s moderním vývojem – také ukazovat “dokumentární důkazy” vytvořené pomocí počítačové grafiky.

Němcům – kultivovanému a vzdělanému národu –  za několik let nacisté kompletně a efektivně vymyli mozky, že obyčejní němečtí chlapi ve vojenských uniformách klidně zabíjeli ženy a děti, upřímně přesvědčeni, že to nejsou „úplní lidé“, ale spíše položivočichové, které “kvůli pokroku “ můžou a měli by zabít. 

Novějším příkladem je současná Ukrajina. 

Není snaha Evropského parlamentu zaměřena na stejnou „revoluci ve vědomí“?..  snaha revidovat historii a prohlašovat za ďábla z pekla toho, kdo osvobodil Evropu v roce 1945 s neuvěřitelnými ztrátami a utrpením? 

Kromě toho osvobodil nejen od fašismu, který Evropa sama porodila, ale také jí nedovolil proměnit se v jedno velké hitlerovské Německo, ke kterému celá ta věc směrovala?! 

Takže vědomí dnešních Evropanů je připravováno přesně na to samé, k čemu svého času je připravoval sám Hitler – k seberealizaci jako „Čtvrtá říše“ a k „drang nach Osten“.

Pokud o tom někdo stále pochybuje, poslední rozhodnutí Evropského parlamentu ukončilo všechny pochybnosti. 

A to znamená „À la guerre comme à la guerre“ – „Ve válce jako ve válce“. 

Ještě není příliš pozdě, je třeba připravit silný protiútok na frontě propagandy. Pro začátek je třeba konečně napsat normální, bez falešné „tolerance“ historii Druhé světové války, která pojmenuje všechny věci pravým jménem. 

A pak pomocí všech dostupných prostředků vysílat tuto verzi alespoň v evropských zemích. Natočit absolutně pravdivé dokumenty, odtajnit archivy…a nebát se někoho urazit. Aktivně pracovat na internetu.

Jiné chování bude zradou všech padlých, kteří nám vykoupili právo na život svou krví. 

(Zkráceno)
http://zavtra.ru/blogs/ataka_na_pamyat_

sdílet na