Temná stránka osvobození

Vojáci, kteří se v Normandii vylodili v Den D, byli vítání jako osvoboditelé, ale když se američtí vojáci koncem roku 1945 vraceli domů, mnoho francouzských občanů na ně pohlíželo zcela jinak.

V přístavním městě Le Havre byl starosta bombardován dopisy rozzlobených obyvatel, kteří si stěžovali na opilství, nehody džípů, sexuální útoky – “režim teroru”, jak se vyjádřil jeden z nich, “nastolených banditů v uniformách”.

Nejedná se o “nejlepší generaci”, jak ji líčí populární historie. Ale v knize “Co dělají vojáci: V knize “Sex a američtí vojáci ve Francii za druhé světové války” historička Mary Louise Robertsová vychází z francouzských archivů, amerických vojenských záznamů, válečné propagandy a dalších zdrojů a předkládá provokativní argumenty: Osvobození Francie bylo vojákům “prodáváno” nikoli jako boj za svobodu, ale jako erotické dobrodružství mezi nadměrně sexuálními Francouzkami, které vyvolalo “tsunami mužského chtíče”, jež zničené a nedůvěřivé obyvatelstvo často vnímalo jako druhý útok na svou suverenitu a důstojnost.

“Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem četla,” vzpomíná paní Robertsová, profesorka francouzských dějin na Wisconsinské univerzitě v Madisonu, na okamžik, kdy na stížnosti občanů narazila v obskurním archivu v Le Havru. “Vytáhla jsem svůj malý fotoaparát a začala stránky fotografovat. Osm hodin jsem nešla na záchod.”

“Kniha What Soldiers Do (Co dělají vojáci), kterou příští měsíc oficiálně vydalo nakladatelství University of Chicago Press, vyšlo právě v době, kdy je sexuální zneužívání v armádě vysoce na pořadu dne, a to díky nedávné zprávě Pentagonu, která odhaduje, že v roce 2012 bylo sexuálně zneužito přibližně 26 000 příslušníků armády, což je více než třetinový nárůst od roku 2010.

Ačkoli argumenty paní Robertsové mohou být pro čtenáře zvyklé na čistě hrdinské příběhy obtížně prodejné, její kniha sklízí chválu od některých vědeckých kolegů: “Naše kultura balzamovala druhou světovou válku jako ‘dobrou válku’ a my se k této mrtvole příliš často nevracíme,” řekl David M. Kennedy, historik ze Stanfordovy univerzity a autor Pulitzerovou cenou oceněné knihy “Svoboda od strachu: Američané v krizi a válce, 1929-1945”.

“To, co dělají vojáci,” dodal, je “závan čerstvého vzduchu”, který poskytuje méně “aha”, než, jak sám ř”Dodal, že kniha What Soldiers Do (Co dělají vojáci) je “závan čerstvého vzduchu”, který nepřináší ani tak “aha”, jako spíše “samozřejmost”.

Paní Robertsová, jejíž rodiče se seznámili v roce 1944, když se její otec učil na námořního důstojníka, zdůrazňuje, že hrdinství a obětavost amerických vojáků byly velmi skutečné a vzbuzovaly upřímnou vděčnost. Francouzské prameny však podle ní odhalují i hlubokou rozpolcenost osvobozených.

“Boje mezi americkými a francouzskými úředníky o sex,” píše, “znovu oživily nevyřešenou otázku, kdo vlastně vládne”.

Osvoboditelé na sex rozhodně mysleli. Kniha cituje vojenskou propagandu a zprávy z tisku, které líčí Francii jako “obrovský bordel obývaný 40 miliony hédonistů”, jak napsal časopis Life. (Ukázka vět z průvodce francouzskými frázemi v novinách Stars and Stripes: “Jste velmi hezká” a “Jsou vaši rodiče doma?”).

Na zemi však vděčné polibky zachycené fotoreportéry ustoupily něčemu méně malebnému. V Národním archivu v College Parku ve státě Massachusetts našla paní Robertsová důkazy – včetně jednoho rozmazaného, kroutícího se snímku -, které potvrzovaly dlouho kolující barvité anekdoty o Modrošedém korálu, nevěstinci, který v září 1944 poblíž vesnice St. Renan zřídil generálmajor Charles H. Gerhardt, velitel pěší divize, která se vylodila na pláži Omaha, částečně proto, aby čelil vlně obvinění ze znásilnění vojáků. (Po pouhých pěti hodinách byl uzavřen.)

Ve Francii paní Robertsová našla také zoufalý dopis starosty Le Havru ze srpna 1945, v němž naléhal na americké velitele, aby zřídili nevěstince mimo město a zastavili tak “scény odporující slušnosti”, které ve dne v noci zaplavovaly ulice. Odmítli to, částečně podle paní Robertsové z obavy, že schvalování prostituce by vypadalo špatně před “americkými matkami a milenkami”, jak se vyjádřil jeden voják.

Píše, že utajení sexu s vojáky na domácí frontě zajistilo, že ve Francii bude na očích veřejnosti: “oboustranný přístup”, který se podle ní odráží v současné krizi sexuálního zneužívání v armádě.

Paní Robertsová není první badatelkou, která sexuální stránku druhé světové války přiblížila. Devadesátá léta 20. století přinesla prudký nárůst vědeckých prací o masovém znásilňování sovětskou armádou na východní frontě, který byl částečně podpořen mezinárodní kampaní za uznání znásilnění jako válečného zločinu po konfliktu v bývalé Jugoslávii. Ve stejné době se genderoví historici začali blíže zabývat “bratříčkováním” amerických vojáků, přičemž zvláštní pozornost věnovali tomu, co si ženy myslely, že z toho mají.

“Standardně se říkalo, že Sověti jsou násilníci, Američané bratříčci a Britové gentlemani,” říká Atina Grossmannová, autorka knihy Židé, Němci a spojenci: “Blízká setkání v okupovaném Německu”.

Práce, které se zabývaly sexuálními útoky amerických vojáků, a to i v malém měřítku, zůstávaly kontroverzní. Průlomová studie J. Roberta Lillyho “Taken by Force” (Vzato silou), která se opírá o záznamy vojenských soudů, jež pan Lilly objevil, a která popisuje znásilnění francouzských, německých a britských civilních žen vojáky, vyvolala po svém vydání ve Francii v roce 2003 silný ohlas. Kniha, která zdůrazňovala hrubě nepřiměřené stíhání černošských vojáků, však měla problém najít amerického vydavatele uprostřed napětí mezi Spojenými státy a Evropou kvůli Iráku.

“Americký tisk by se tohoto tématu nedotkl ani desetimetrovou tyčí,” řekl pan Lilly, profesor sociologie na Northern Kentucky University. (Palgrave Macmillan vydal jeho knihu ve Spojených státech v roce 2007.)

V současnosti se v populárních příbězích neobjevují ani ty nejpikantnější stránky osvobození. “Zbraně na Posledním světle: V závěrečném díle bestsellerové trilogie Ricka Atkinsona o válce, který vyšel tento měsíc, se krátce hovoří o armádním tažení proti pohlavním chorobám (“Nezapomínejte, že skopčáci blbli ve Francii už dávno předtím, než jsme sem přišli,” varovala vojáky armádní publikace v prosinci 1944) a také se zmiňuje o práci pana Lillyho.

Těch několik málo badatelů, kteří se znásilňováním vojáků z povolání zabývali podrobněji, přičítá jeho rasově zkreslené stíhání “armádě Jima Crowa”, která s oblibou líčila znásilňování jako problém pouze u nebojových podpůrných jednotek, k nimž byli černošští vojáci většinou omezeni.

“Bílí vojáci měli díky svému bojovému postavení výjimku,” řekl William I. Hitchcock, autor knihy Hořká cesta ke svobodě (2008), která popisuje historii osvobozování západní Evropy z pohledu často traumatizovaných místních civilistů. “Armáda neměla zájem stíhat seržanta s bojovými jizvami.”

Paní Robertsová, která podrobně prostudovala přepisy patnácti vojenských soudů v severní Francii, v tom rozhodně vidí americký rasismus. “Podívejme se na znásilnění!”, armádní brožura z roku 1944 připisovaná “černošskému kaplanovi”, obsahovala výraznou ilustraci oprátky – jasný náznak toho, že armáda hodlá “chránit barevnou linii”, píše. (Mezi vojáky oběšenými za znásilnění a vraždy byl i Louis Till, otec Emmetta Tilla.)

Její analýza je však sotva lichotivější pro Francouze, jejichž často vratká obvinění podle ní odrážela jejich vlastní potřebu promítnout ponížení z okupace na rasového “jiného”. (“Už tu nemáme žádné vojáky, jen pár černochů, kteří terorizují okolí,” poznamenal jeden civilista v dubnu 1945).

Paní Robertsová uvedla, že o knihu projevili velký zájem francouzští nakladatelé, kde se ochota zkoumat temné stránky osvobození potýká s přetrvávajícím strachem z toho, že budou vypadat nevděčně. Doma, jak zdůraznila, není jejím cílem “zkřivit příběh Normandie”.

“Opravdu věřím, že to, co jsme tam udělali, bylo úžasné,” řekla. “Ale mám zájem poskytnout bohatší a realističtější obraz.”
https://nyti.ms/2VqiHUt

---

Co dělají vojáci: Sex a americký voják ve Francii za druhé světové války.

Jak přesvědčíte muže, aby se vydali přes těžce zaminované pláže do smrtící kulometné palby? Apelujete na jejich pouto se spolubojovníky, na jejich vlastenectví, na jejich touhu skoncovat s tyranií a masovým vražděním? Jistě – ale pokud jste americká armáda v roce 1944, zkusíte i jinou taktiku: budete lákat na krásné francouzské ženy, které čekají na druhé straně drátů a jsou připraveny odměnit své osvoboditele mnoha způsoby.

To není obraz Největší generace, který se nám dostává do rukou, ale Mary Louise Robertsová ho v knize What Soldiers Do (Co dělají vojáci) vykresluje se zničujícím účinkem. Na základě neuvěřitelného množství zdrojů, včetně zpravodajských zpráv, propagandistických a výcvikových materiálů, oficiálních plánovacích dokumentů, válečných deníků a memoárů, vypráví Robertsová fascinující a znepokojivý příběh o tom, jak americké vojenské velení systematicky šířilo – a následně využívalo – mýtus o francouzských ženách jako sexuálně zkušených a dostupných. Výsledný chaos – od nehorázného veřejného sexu s prostitutkami až po otevřené znásilňování a řádění pohlavních chorob – vyděsil válkou unavené a demoralizované francouzské obyvatelstvo. Sexuální dravost a bezstarostná reakce amerického vojenského vedení také způsobily vážné třenice mezi oběma národy právě v době, kdy se pokoušely vyřešit otázky dlouhodobé kontroly nad osvobozenými územími a obnovení francouzské suverenity.

Kniha Co dělají vojáci sice nikdy nepopírá úspěch Dne D ani statečnost vojáků, kteří se ho zúčastnili, ale připomíná nám, že historie je vždy užitečnější – a zajímavější -, když je nejupřímnější a když přesahuje vypálenou krásu nostalgie a potýká se se skutečnými životy a skutečnými chybami lidí, kteří ji prožili.

sdílet na