Tajemství Krasnovo Berega
Mezi hrozné zločiny nacistického Německa během Druhé světové války, zvláštní místo zaujímá zřizování koncentračních táborů. V okupovaných zemích (Polsko a západní republiky Sovětského svazu) vytvořili
nacisté koncentrační tábory pro válečné zajatce a zástupce „nižších“ ras.
Vojáci a velitelé Rudé armády, komunisté, Židé a Cikáni se stali vězni koncentračních táborů.
Mezi vězni byli muži i ženy, starci i teenageři, a dokonce i malé děti.
O zvěrstvech nacistů v Osvětimi a Mauthausenu, Buchenwaldu a Dachau je známo mnoho.
Mnohem méně se ví o historii dětských koncentračních táborů.
Je těžké si představit, do jaké míry ztratili lidské kvality vůdci Třetí říše, kteří dali rozkazy nejen vytvořit dětské koncentrační tábory, ale také v nich provádět lékařské pokusy na dětech.
Krasnyj Bereg, v okrese Žlobin, Gomelské oblasti v Bělorusku, byl na počátku 40. let 20. století poměrně velkou vesnicí s vlastní školou a několika podniky.
5. července 1941 obsadily Krasnyj Bereg postupující jednotky Wehrmachtu.
V jedné ze starých usedlostí nacisté zřídili vojenskou nemocnici.
Kromě toho bylo v obci vytvořeno jedeno z největších spedičních míst na území okupovaného Běloruska.
První rok a půl války přijímal Krasnyj Bereg zraněné německé vojáky a důstojníky.
Nicméně, když v roce 1943 Wehrmacht utrpěl jednu porážku za druhou, monstrózní plán dozrál ve vedení Třetí říše. Zranění němečtí vojáci potřebovali obrovské množství krve.
Ale kde ji vzít?…. A nacisté si vzpomněli na … děti.
A tak v přístavcích na území vojenské nemocnice byl vybudován dětský koncentrační tábor.
Na rozdíl od většiny ostatních koncentračních táborů v Krasnom Beregu byly vězněny převážně slovanské děti.
Jednalo se o děti z obce Krasnyj Bereg i z okolních osad – děti z obyčejných rolnických rodin, které až do doby, kdy je nacisté unesli, si nemohly ani představit, co za strašný osud je velmi brzy čeká…….. Jejich osud by nechtěly mít ani oběti těch nejhorších nacistických koncentračních táborů, jako je třeba Osvětim.
Nacisté se vždy chovali osvědčeným způsobem – brzy ráno obklíčila jednotka SS vesnici.
Pak nacisté vyhnali lidi z jejich domovů a vybrali mezi nimi děti a mládež.
Všichni byli odvezeni v Krasnyj Bereg. Přivezli, vysadili a odvedli k řece Dobosně. Byly tam stany. Svlékli nás a museli jsme se umýt studenou vodou z řeky. Pak pod eskortou odvedli k inspekci. V jednom z pokojů byla umyvadla s vnitřními lidskými orgány. Vyděsilo nás, třásli jsme se,…
– vzpomínal jeden ze zázračně přeživších teenagerů v Krasnom Beregu.
Nacisté se nejvíce zajímali o děti ve věku 8-14 let. Řeklo by se, že děti tohoto věku ještě nemohou plnohodnotně pracovat, ale nacisté je nepotřebovali pro práci v dolech nebo továrnách.
Hitlerovští lékaři – vrazi velice dobře věděli, že v tomto věku se lidské tělo vyvíjí nejrychlejším tempem.
V těle malého človíčka dochází k hormonální bouři, takže krev má nejsilnější vlastnosti.
Hitlerovské vedení se rozhodlo využít děti jako dárce v masivním měřítku. Zvláštní pozornost byla věnována dívkám, které nejčastěji měly první skupinu s pozitivním faktorem Rh, který je univerzální.
Kvůli pravidelnému přísunu dárcovské krve byl organizován dětský koncentrační tábor v Krasnym Beregu.
Všechny děti podstoupily před vstupem do tábora lékařskou prohlídku, po které dostaly značku označující jejich osobní údaje a krevní skupinu.
Poslední bod byl obzvláště důležitý, protože to byla krev dětí, o kterou měli nacisté klíčový zájem.
Lékařské vyšetření bylo
prováděno za účelem zjištění všech nemocí u dětí, které by mohly být překážkou
jejich použití jako dárců. Pokud německý lékař nenalezl žádné nemoci, děti
byly připraveny na přepravu do Německa – do nemocnic, kde již měly být použity
jako dárci.
Krev byla odebrána dětem buď úplně – zabíjením nešťastných malých vězňů, nebo byl
odebrán objem potřebný v danou chvíli.
Některé vynalézavé děti
napodobovaly nemoci, a tak unikly hroznému osudu.
Dvě dívky například mnuly rukama kopřivy a díky napodobenému svrabu je německý
lékař během lékařského vyšetření „odmítl“ a nedostaly se do vlaku, který děti
přepravoval do německých nemocnic.
Děti byly rozdělovány do dvou skupin. První skupina měla být koncentrována na shromaždišti pro děti s první skupinou krve. Z těchto dětí vzali veškerou krev.
Druhá skupina byla poslána na opakovaný odběr krve – v průměru 8 až 16 krát každé dítě.
Pouze děti, které se dostaly do druhé skupiny měly šanci přežít.
Potřeba čerstvé krve v nacistické armádě, která měla statisíce vojáků a důstojníků zraněných, rostla závratným tempem. A počet zločinů spáchaných nacistickými lékaři na dětech v koncentračním táboře v Krasnom Beregu a v četných vojenských nemocnicích Wehrmachtu rostl.
Je opravdu velice těžké si představit všechna ta zvěrstva, která byla páchána na dětech.
Dokonce i slavný hitlerovský sadista doktor Mengele vypadal nevinně ve srovnání se sadisty, kteří pracovali
v koncentračním táboře Krasnyj Bereg.
Poprvé v historii byla v masivním měřítku použita dětská „dárcovská“ krev a nacisté se nezastavili ani před úplným odčerpáním krve z dětí a dospívajících.
Je pozoruhodné, že němečtí lékaři – lidé s vyšším vzděláním, vychovaní v evropské kulturní tradici, nejenže se blahosklonně dívali na to, co se děje, ale také se aktivně podíleli na organizaci dětských koncentračních táborů pro malé dárce. Bez nich, těchto pseudo-specialistů, kteří kdysi složili Hippokratovu přísahu, by monstrózní experimenty na dětech nebyly možné.
Stali se skutečnými vraždícími pijavicemi – tito elegantní absolventi německých vysokých škol.
Krasnyj Bereg se stal jedním z hlavních transferových bodů pro posílání dětí do divokých experimentů.
Hitlerovští lékaři = kati vyvinuli děsivou sadistickou metodu odkrvení lidí.
Nejprve byl “dárci” podán Antikoagulant (látka snižující srážení krve), pak ho zavěsili za podpaží a mačkali hrudník pro větší průtok krve.
Spodní část nohy dítěte hluboce rozřízli, po čemž začala krev vytékat do speciálních nádob.
V některých případech byla kůže zcela odstraněna z nohy, nebo byly nohy amputovány úplně.
Po takové hrozné proceduře nikdo samozřejmě nemohl přežít.
Těla mrtvých dětí hořela na hranicích.
Obludné je i to, když pominu okupanty – hitlerovské esesáky, že i místní kolaboranti sloužili v ochraně a správě tábora v Krasnom Beregu. Bělorusové, Ukrajinci, Rusové, kteří přešli na stranu nacistů, se vyznačovali ještě větší krutostí, protože se snažili získat důvěru a pochvalu od svých nových pánů.
Byli to oni, kdo byli nejkrutějšími popravčími.
Jen tak pro nic se Krasnyj Bereg nenazývá „dětský Katyň“.
Do dnešních dnů není známo, kolik dětských duší zahubili hitlerovci, kteří sloužili v tomto táboře.
Dosud bylo identifikováno pouze patnáct jmen nešťastných dětí, které nacisté zabili v koncentračním táboře pro děti. Pokud se budeme řídit archivními údaji, nejméně 1990 dětí bylo převezeno z koncentračního tábora Krasnyj Bereg do Německa – pro sběr dárcovské krve.
Ze druhé skupiny, kde byly děti drženy, aby jim opakovaně odebírali krev, se devíti dětem podařilo přežít.
Tyto děti se staly jedněmi z hlavních svědků těchto hrozných válečných zločinů hitlerovského Německa.
V první skupině, kde odebírali od dětí krev, nepřežil nikdo – zde malé vězně doslova odkrvili.
Tělíčka obětí pak spálili.
25. června 1944 při osvobozování Běloruska, se sovětská vojska dostala v Krasnyj Bereg.
Tak skončil příběh strašného koncentračního tábora.
Mimořádná státní komise pro vyšetřování krutostí nacistických útočníků v okrese Žlobin v Gomelské oblasti, sestavená v listopadu 1944 zdůraznila, že z tábora Krasnyj Bereg do Německa, za účelem odběru krve pro léčbu raněných vojáků a důstojníků Hitlerovy armády, bylo Němci odvezeno 1990 dětí.
Bezpečnostní orgány vyšetřující válečné zločiny nacistů na okupovaných územích Sovětského svazu dokázaly prokázat, že tábor v Krasnom Beregu nebyl v žádném případě jediným koncentračním táborem v Běloruské SSR. Na území Běloruska nacisté vytvořili nejméně 15 „dárcovských“ táborů pro děti.
V Krasnom Beregu a ve vesnici Skobrovka v minské oblasti, fungovaly dva tábory s „dárci“, zaměřené na úplnou likvidaci dětí, které se do nich dostaly.
Kromě toho, bezpečnostní orgány navíc zjistily, že v Krasnom Beregu existoval i koncentrační tábor pro dospělé. Je pravda, že fungoval relativně krátkou dobu – jen pár měsíců.
V táboře bylo až 8 tisíc vězňů. Pak z nich bylo vybráno asi 1000 mladých lidí, z toho 43 obyvatel Krasnovo Berega a okolních vesnic. Tito mladí lidé byli nacisty odvezeni do Německa.
V sovětských časech se krutosti nacistů v koncentračních táborech pro děti raději nerozšiřovaly.
- Zaprvé, sovětské vedení věřilo, že informace
o koncentračních táborech dětí, kde jim byla odebrána krev, přispějí k
zachování nenávisti vůči německému lidu. V podmínkách, kdy již byla NDR
spojencem SSSR, to bylo nepřijatelné.
- Za druhé, obávaly se psychického stavu
sovětských občanů. Nikdy nevíte, jaké důsledky by takové informace mohly
přinést, zejména s ohledem na to, že bylo mnoho lidí, jejichž děti během
válečných let zmizely bez stopy.
- Zatřetí, sovětské úřady nechtěly zveřejňovat podrobnosti o činnosti mnoha kolaborantů, kteří působili na území Běloruska.
Teprve v roce 2007 vznikl v Krasnom Beregu památník, který má dnes národní význam.
Toto je jediný památník dětí, které zemřely v hrozných koncentračních táborech nacistického Německa.
Památník pravidelně navštěvují exkurze nejen z Běloruska a Ruska, ale také z různých zemí světa.
Přijíždějí i z Německa…….. Zajímalo by mě, zda současní občané této země přemýšlejí o tom, co všechno jejich dědové a pradědové prováděli na okupovaných územích Sovětského svazu……
https://topwar.ru/155785-tajna-krasnogo-berega-kak-nacisty-zabirali-krov-u-sovetskih-detej.html