29. srpna 1949 byla provedena první zkouška sovětské atomové bomby. 

Jaderné zbraně se pro Sovětský svaz staly skutečným štítem a jejich držení je stále jedním z klíčových argumentů v konfrontaci s nepřátelskými mocnostmi.

“Kdybychom se zpozdili o jeden a půl roku, pravděpodobně bychom si toto zařízení vyzkoušeli na sobě.” 

Tato slova, podle vzpomínek akademika Julija Charitona, přednesl Josif Vissarionovič Stalin při slavnostním předávání cen za „za mimořádné služby státu při provádění zvláštního úkolu“. 

S tímto zněním bylo 29. října 1949 vydáno nařízení o okamžitém udělení vyznamenání pro 845 osob. 
Ale jaké byly osobní zásluhy těchto lidí? A o čem mluvil Stalin? 

29. srpna 1949 je jeden z největších dnů v historii. Jak Ruska, tak i světa. 

11. února 1943 Stalin podepsal rozhodnutí Státního výboru obrany SSSR zahájit praktickou práci na vytvoření atomové bomby. Nikdo by si však neměl myslet, že atom nebyl v Sovětském svazu zkoumán již dříve: ve dvacátých letech dvacátého století vědci ze země, která byla stále agrární, stále se vyrovnávající s devastací a dalšími důsledky intervencí a občanské války, úspěšně prováděli výzkum v těch nejvíce průlomových vědních oborech té doby.

Ve 30. letech byl v SSSR, stejně jako v celém progresivním světě, aktivně prováděn atomový výzkum a myšlenka na vytvoření bomby, jejíž síla je založena na řetězové reakci, vznikla přibližně ve stejnou dobu v USA, Británii, Německu, SSSR, …

Sovětští vědci z Charkova (pod vedením Fritze Langeho) již v roce 1940 navrhli schéma s detonací konvenčních výbušnin, v důsledku které se z dvou podkritických mas radioaktivního materiálu tvoří kritická masa – to je dnes klasické. Tehdy byl tento plán zamítnut.

Práce se prováděly nejen v Charkově, jaderným problémem se zabývali přinejmenším ještě v Moskvě a Leningradu. V 41. roce byl atomový výzkum klasifikován jako tajný a byl jmenován kurátor – Molotov. 
Je otázkou zda vývoji sovětské jaderné bomby zabránil útok Německa a jeho evropských spojenců.

Ve stejném 41. roce byly získány první zpravodajské informace o podobné práci ve Spojených státech a Velké Británii – a o koordinaci úsilí těchto dvou zemí. Následující rok přinesl informace o práci na atomové otázce v Německu. Závěr byl jednoznačný: ….. spojenci i nepřítel byli zaneprázdněni vytvářením nových, mocných zbraní.

Na konci 42. roku bylo jasné, že Spojené státy jsou daleko před ostatními, proto se sovětská rozvědka soustředila na získávání informací ve Spojených státech …

Soustředili se na úkol tak efektivně, že opravdu rychle získali velmi, velmi důležité informace. 

Tehdy bylo také rozhodnuto pokračovat v praktických úkolech na vytváření vlastní uranové bomby.  Vedoucím byl jmenován fyzik Kurčatov, byla vytvořena Laboratoř № 2 Akademie věd SSSR (nyní Kurčatovův institut)

Plnohodnotná práce na provedení bomby „v kovu“ však mohla začít až po vítězství nad Německem. 
Tehdy začala výstavba potřebné infrastruktury. Od nuly. 

V nejkratším možném čase se objevila budoucí jaderná centra: Čeljabinsk-40, Arzamas-16, Obninsk a vznikly velké vědecké ústavy a výrobní zařízení. Na projekt již dohlížel Lavrentij Berija.

Ameriku nebylo možné předhonit, ale bylo urgentně nutné ji dohnat – čas se krátil. Krátil se, protože pravděpodobnost nové války, tentokrát již s bývalými spojenci, byla extrémně vysoká (Operace Nemyslitelné – Unthinkable). Je pravda, že na to bylo nutné se připravit, a na přípravu se stanovil časový plán vývoje sovětské bomby.

Stejný spěch ovlivnil konstrukci RDS-1 (První atomová bomba dostala označení RDS-1).

Data získaná od zpravodajců hovořila o nedokonalosti amerického designu, ruští fyzici mohli nabídnout mnohem racionálnější řešení, ale před nimi stál úkol co nejdříve dokončit praci.

Abychom pochopili závažnost hrozby a důvody spěchu, stačí si připomenout načasování a podrobnosti amerických plánů útoku na SSSR:

Pincher (1946), Broiler (1947), Bushweeker (1948), Crankshaft (1948), Houghmun (1948), Fleetwood (1948), Cogwill (1948), Offtek (1948), Chariotir (1948), Dropshot (1949), Troyan (1949).

Podle plánu „Chariotir“ tedy měla válka začít masivními nálety za použití atomových a konvenčních bomb. Měla být zasažena průmyslová, politická a administrativní střediska Sovětského svazu. 

V první periodě (30 dní) se chystali shodit 133 atomových bomb na 70 měst, z toho 8 na Moskvu
a 7 na Leningrad. Během dalších dvou let pak dalších 200 atomových a 250 tisíc tun konvenčních. 

Plán „Dropshot“ počítal již v první fázi shození tří set jaderných bomb a čtvrt milionu tun konvenčních bomb. Celkově se plánovalo vypustit „účelný“ počet jaderných bomb a 6 milionů tun konvenčních bomb. Podle tohoto plánu se předpokládalo úmrtí sto milionů sovětských občanů a SSSR by byl rozdělen do 4 zón vlivu.

Američané byli zastaveni pouze nedostatkem požadovaného počtu bomb. A také výpočty naznačovaly že válka, a to i s nejaderným SSSR, hrozí nenapravitelnými, nepřijatelnými důsledky. 
A to i “rudým” přistáním v New Yorku.

Stručně řečeno, utajení vytvoření RDS-1 bylo takové, že Američané pevně věřili, že v SSSR nebudou do poloviny padesátých let žádné jaderné zbraně. 

Ale …

29. srpna 1949 explodovala na cvičišti poblíž Semipalatinsku bomba o hmotnosti 4,7 tun, průměru 1,5 metru, délce 3,3 metru a kapacitě 22 kilotun.

Šok za oceánem byl obrovský a …. dlouho trvající: teprve 23. září vydal Harry Truman prohlášení o dostupnosti jaderných zbraní v SSSR. Celková výbušná síla není známa.

Před 4 lety na Postupimské konferenci se Truman chlubil Stalinovi svými americkými jadernými úspěchy. Tehdejší vyrovnanost Josifa Vissarionoviče, který však měl veškeré a úplné informace od rozvědčíků, byla považována za “banální” nepochopení.

Uběhly čtyři roky a Stalin a Truman si vyměnili místo. Stalin Trumana přehrál. A počet jaderných zbraní v SSSR pro bývalé spojence tehdy zůstal tajemstvím.

Proč je tedy 29. srpen 1949 jeden z největších dnů v historii?

Tehdy Spojené státy ztratily svůj jaderný monopol, svět se v té době nestal unipolárním. A válka nezačala. Destruktivnější a hroznější než před 4 roky ukončená Druhá světová válka.

V Rusku právem děkují veteránům Velké vlastenecké války za život. Ale jsou tu i ti, kteří Rusko zachránili znova, 4 roky po Velkém vítězství. Těchto 845 lidí bylo oceněno výnosem ze dne 29. října 1949 Řádem Lenina, Rudým praporem práce a „Čestnými odznaky“. 30 z nich se stalo Hrdiny socialistické práce.

Všichni tito lidé byli oceněni za velkou věc – vytvoření atomové bomby. Za nesmírně časově náročnou práci, která by byla nemožná bez vhodné vědecké a průmyslové základny. V SSSR byla tato základna vytvořena. Rozvědka však pomohla přesně dvěma věcem:

• držet krok s americkým vývojem

• a neopakovat chyby bývalých spojenců. 

Výzvědné služby ovlivnily pouze načasování.

RDS-1 se nestal přesnou kopií amerického produktu, ať už uvnitř nebo vně: veškerá elektronika byla domácí, aerodynamické výpočty byly prováděny sovětskými vědci.

Základna založená v těchto vzdálených letech pomohla Rusku nejen v tom, že se úplně nerozpadlo v nejtěžších dobách, ale také ve znovuzrození.

29. srpna 1949 se poválečný svět úplně a neodvolatelně změnil. Spojené státy ztratily svou hlavní výhodu oproti Sovětskému svazu, kterou měly čtyři roky po skončení Druhé světové války. 

Výroba vlastní atomové bomby Sovětského svazu znamenala, že nyní v případě ozbrojeného konfliktu se sovětským státem by Spojené státy čelily velmi hrozivým důsledkům.

Oficiální výskyt atomové bomby v Sovětském svazu však byl oznámen teprve šest měsíců po prvním testu RDS-1 v testovacím místě Semipalatinsk. 8. března 1950 místopředseda Rady ministrů SSSR maršál Sovětského svazu Kliment Jefremovič Vorošilov oficiálně oznámil, že SSSR má jaderné zbraně.

Pro SSSR bylo testování atomové bomby skutečným průlomem. Zásluhu na tomto průlomu mají fyzici, konstruktéři, technický personál, politické a vojenské vedení SSSR, bezpečnostní úředníci a vojenští pracovníci, kteří vytvořili všechny nezbytné podmínky pro vznik atomové bomby – od materiálních a technických, po informační a organizační.

Po objevení jaderných zbraní v Sovětském svazu byli na Západě zděšeni hrůzou. Ve Washingtonu byla atomová bomba v dialogu se sovětským státem považována za jeden z trumfů, ale po objevení vlastních zbraní hromadného ničení v SSSR byla mezi stranami vytvořena rovnováha. 

Není pochyb o tom, že svět, který jsme pozorovali ve druhé polovině 20. století, na počátku 21. století, mohl existovat ve své podobě právě proto, že Sovětský svaz vytvořil tuto rovnováhu v oblasti jaderných zbraní.

https://cont.ws/@djadkohobb/1430584
https://cont.ws/@vv900535441/1430816

sdílet na