Prokletí
Prokletí – kouzla, která způsobují nemoci, neštěstí, škody,
zabraňují tomu, aby se člověk těšil ze života.
K dosažení prokletí se nejčastěji přivolávají pomocníci – nadpřirozené
síly.
Podle všeobecných přesvědčení se může prokletí rozšířit až na sedm (9 nebo 13)
generací, také se může předávat blízkým lidem postižené osoby nebo jeho
následníkům.
Kletby mohou mít několik typů:
- osobní, z nichž trpí pouze sám člověk a pouze nepřímo jeho rodina a blízcí
- Rodové, když prokletí jsou vystaveny několik generací jedné rodiny.
Rodové prokletí může být:
- rodinné nebo rodičovské (pokud negativní dopad vykazuje některý z členů rodiny…. například matka proklíná své děti nebo děti – rodiče, bratr prokleje svého bratra, atd.),
- Magické nebo cikánské (rodinu prokleje cizí člověk),
- A také církevní a tzv. “automatické” (projevované v důsledku spáchání těžkých hříchů, někdy bez dopadu ze strany někoho z lidí).
Uvrhnutím prokletí se chce člověk někomu pomstít.
Nejčastěji je to oprávněně.
Ale v některých případech jsou prokletí vyslovována k ochraně nějakého objektu (poklad, rituální předmět, budova nebo pohřebiště). Příkladem tohoto druhu dopadu je prokletí mumie Tutanchamona (někteří účastníci vykopávek, kteří našli faraónovu hrobku a hliněnou destičku varující o prokletí, zemřeli v poměrně krátké době za záhadných okolností).
Další příklad – smutný příběh diamantu „Naděje“ – Hope, vloženého do sochy Buddhy a později ukradeného francouzským dobrodruhem Jean-Baptiste Tavernier (tento kámen přinesl všem svým vlastníkům neštěstí, strasti nebo smrt).
Dopad kletby se velmi rychle projevuje…..
Ne nutně.
Někdy se projeví okamžitě, ale v některých případech může uplynout mnoho let – a teprve pak se kletba začne projevovat.
Pro prokletí člověka, se provádí určitý rituál, doprovázený slovní formulí, která by se měla vyslovit nahlas.
Ve většině případů je prokletí doprovázeno rituály zahrnujícími určité předměty (modly, kameny nebo talismany, okultní předměty apod.).
Ale slovní formule nemusí být nutně vyslovována nahlas – někdy stačí ji vyslovit mentálně, myslet na to, nebo napsat, nebo jednoduše vstoupit do určitého stavu mysli směřujícího pocity a myšlenky na objekt dopadu.
Zaslaná kletba také ničí i toho, kdo ji vysloví.
Ano, tak to opravdu je.
Prokletí je nejvíce nebezpečné z magických vlivů, protože negativní důsledky (tzv. „vrácení zpět“ “Rollback”, někdy způsobuje značné zdravotní problémy, zkreslené vnímání reality, šílenství atd.)
Po pronesení prokletí má potíže nejen prokletý, ale i mág posílající prokletí, a dokonce i příbuzní a milované osoby čaroděje.
Proto, po zahájení, adept tohoto směru magie (Magia Maleficio) především přeruší jakýkoli kontakt s lidmi jemu blízkými, aby na ně nepřivolal potíže.
V některých případech mágové používají jiný druh předmětů (zlaté šperky, velké bankovky), aby je osvobodili od negativní energie generované jejich činnostmi, a pak je vyhazují na přeplněných místech.
Kdokoliv zvedne takový předmět, přebere část „černé“ energie na sebe, proto se nedoporučuje zvedat věci tohoto druhu, obzvláště pokud vypadají velmi lákavě a atraktivně.
Kromě toho, je třeba mít na paměti, že „vrácení zpět“ nedoběhne jenom mága – operátora, ale i objednavatele škodlivého dopadu.
Jakýkoli mág může i poslat, i odstranit prokletí.
Ne, posláním prokletí se zabývají jen „černí“ mágové.
Ale neutralizovat tento typ nárazu (odstranit prokletí) může jak černý, tak i bílý mág.
Pouze profesionální mágové mohou poslat silné prokletí.
Ano, je to tak.
Navíc se věří, že nejnebezpečnější kletby posílají autoritativní lidé: …. vládci, zástupci královské rodiny, kněží, žreci, atd.
Nicméně i obyčejní lidé mohou vyslat velmi účinné prokletí.
Například největší sílu má kletba vyslovená osobou na pokraji smrti, protože všechna životní síla umírající osoby je soustředěna do jediného slovního vzorce-formule.
Stejně nebezpečné je prokletí lidí, kteří nemají možnost se bránit nebo se pomstít jiným způsobem (chudí, oslabení a nemocní, atd.)
Kvůli posílení fungování kletby používají mágové voskové figurky.
Opravdu, ve výše zmíněném magickém rituálu se často používá portrét (fotografie) nebo figurka symbolizující oběť daného efektu.
Ve starověku v mnoha zemích Východu, Afriky i Evropy byly takové figurky vyrobeny z vosku, kromě nich používaly hadrové, hliněné nebo dřevěné, a také slepené z chleba.
V některých případech nahrazené živočišnými srdci nebo rychle se rozkládajícími objekty.
Aby se zvýšil dopad na prokletého, udělali na nich jisté značky, upevnili něco, co se týkalo prokletého člověka (části oděvu, vlasů, exkrementů, prachu z podrážky obuvi nebo země, která byla odebrána ze stopy, apod.).
Cikáni mají vrozený sklon k posílání prokletí.
To není úplně pravda.
Cikáni jsou lid čarodějů, a i když ztratili většinu svých znalostí, zachovali si silnou energetickou obranu.
Proto jakýkoliv negativní dopad jejich směrem (špatná slova a myšlenky, fyzická agresivita) se vrátí pachateli dvojnásobnou silou, a to i tehdy, když cikánka nevykonává obřad zasílání hmotných škod nebo prokletí agresora.
Proto nejlepší, správný postoj – chování ve vztahu k cikánům je zcela ignorovat jejich přítomnost (v takovém případě i když bude cikánka říkat na vaši adresu negativní přání, nebudou účinná).
Nikdy byste jim neměli dávat peníze, a pokud je dáte, nelitujte ztraceného, a hlavně byste se neměli hádat se zástupci tohoto národa, neměli byste si něco od nich brát, nebo jim dávat své osobní věci.
Pokud setkání nekončí dobře, musíte jít co nejrychleji domů a sprchovat se, představte si, že trysky vody vyplaví z aury všechny negativní informace.
Koruna celibátu (svobodných) a pečeť osamělosti – synonyma.
Ne, to jsou různé výsledky negativního dopadu na energii (nejčastěji kletba zaměřená na “uzavření rodu”).
Pečeť osamělosti se projevuje v tom, že člověku zástupci opačného pohlaví nevěnují pozornost.
Koruna celibátu se projevuje jinak – člověk může mít spoustu partnerů a vztahy s nimi mohou být celkem dobré, ale obvykle nikdy nedojde ke společnému životu, nebo svatbě.
Anathéma – církevní kletba.
Anathéma (exkomunikace) je exkomunikací od církve, doprovázená vyloučením ze společnosti a zastavením všech druhů komunikace. Byl to nejvyšší církevní trest pro nejzávažnější hříchy (schisma, kacířství, zrada). Předpokládá se, že anathéma se odráží nejen v jedné osobě, ale také v jeho potomcích – až do sedmé generace.
V případě, že by anathématizovaná osoba činila pokání, tento typ trestu mohl být z něho odebrán (někdy posmrtně). V období od XIII. do XVII. století byl tento typ trestu doprovázen “kletbou žalmů” – jeden z druhů Božího soudu, kterým trestali těžkého hříšníka, stejně jako lidi, kteří spáchali trestný čin a skrývali se před soudem.
Učelem „kletby žalmů“ měl být dopad na zdraví, život a majetek zločince a celoživotní rány (zejména – tělo člověka, na kterého dopadla kletba, během několika dní mělo zčernat, opuchnout a začít se rozkládat, a po smrti se nemělo rozložit, ale zachovat si svou ošklivost).
Zmíněný obřad vykonávalo v chrámu sedm kněží, kteří si po liturgii oblékli oblečení obrácené naruby, přezuli boty z levé nohy na pravou nohu a naopak.
Poté vyšli do středu chrámu, usadili se kolem nádoby s octem, s nehašeným vápnem, vzali do svých rukou černé smolné svíčky a přečetli některé pasáže ze žalmu.
Osvobození (rozhřešení) od zmíněného proklínání mohlo být také provedeno služebníky církve během podobného obřadu (spolu s přečtením jiných pasáží z textu, jinými atributy a provedeného v tradičním oblečení), v případě pokud se hříšník náležitě kál.
Osoba, která spáchá těžký hřích, bude trpět prokletím Božím.
Ne, Bůh nikoho neproklíná.
Ale osoba, která se dopustí vážného pochybení proti zákonům života (například vražda), získává osobní kletbu, tj. sám sebe vylučuje z určitých vztahů s Vesmírem.
V tomto případě mohou senzibilové vidět nad hlavou člověka tmavý „poklop“, skrze nějž nemůže proniknout životně důležitá síla ze Světa k jednotlivci, což vede ke ztrátě vitálních znaků, mentální a fyzické degradaci
a v některých případech také způsobuje rakovinu.
Taková kletba může být přenášena “do sedmého kolena” od otce k synovi, tj. přerůstá v rodovou.
Přítomnost prokletí může být definováno některými nepříjemnými událostmi, ke kterým dochází v životě člověka nebo rodiny po dlouhou dobu.
Ano, přičemž uvedené události se mírně liší v závislosti na typu prokletí.
Například v rodině, která si nese rodové prokletí, se může vyskytnout takové nebo jiné dědičné onemocnění po ženské (mužské) linii, zastaví se prodloužení rodu (děti se bud vůbec nenarodí, nebo zemřou v dětství, nebo se rodí pouze dívky a často nezdravé).
Stejný druh prokletí se může objevit i jinak:
člověk několikrát ve svém životě ztrácí vše co má (rodina, bydlení, podnikání, příjem), a dokonce i když má dostatek síly k tomu, aby začal znovu na novém místě – po několika letech se historie znovu a znovu opakuje.
Kletba se může také projevit v různých tragických událostech, které se opakují pravidelně v životě člověka – nemoci, narození dětí s různými deformacemi, atd.
Rodové prokletí může působit po velmi dlouhou dobu, protože je neustále živeno zlou sílou mága, který ji poslal.
To není úplně pravda.
Koneckonců, rodinné prokletí nadále funguje i poté, co mág, který ho poslal, zemře.
Taková odolnost negativního energetického dopadu není vytvořena kvůli síle mága nebo „útočníka“, který byl “zákazníkem” poslání prokletí, ale kvůli trvalému skeptickému nastavení lidí postižených výše zmíněným dopadem a strádající kvůli němu.
Když lidé v rodině pronásledované neštěstím a strádáním začnou mít podezření, že je někdo proklel
(a nekonečný řetězec malých a velkých potíží jen posiluje jejich víru v tento závěr) – oni sami „přivolávají“ svými strachy a nenávistí negativní informaci vytvořenou mágem, čímž je silnější.
A nejen to – kletba je schopna proniknout do DNA lidí, mění se k horšímu jejich dědičnost.
Výsledkem je, že představitelé prokletého rodu budou po několik generací trpět problémy, které předávají od otce k synovi, od matky k dceři smutnou zprávu o “prokletí rodu”, a s ní i silné spojení s negativní energetickou strukturou, jejíž původce již dlouho není mezi živými.
Proto prolomit začarovaný kruh bídy, nestačí jen odstranit prokletí z jednoho nebo ze všech členů rodiny – musí se také zcela změnit jejich životní postoj, zaměnit dobře zavedený strach z neštěstí a problémů, na postoj vnímání života jako světlého a radostného Daru.
Pokud je prokletí zkoncentrováno v nějakém předmětu, je nutné se ho zbavit – a problém bude vyřešen.
Bohužel, tak to není.
Tento způsob je dobrý pro zbavení se poškození, ale od prokletí – dopady silnější a cílenější – málo pomáhá.
Za prvé, předmět tohoto druhu nejčastěji představuje nějakou drahocennost, která je zděděna a je obtížné se zbavit takové věci, třeba i pouze kvůli chamtivosti
Pokud je prokletý dům, pak on sám o sobě i místo, kde byl dům vybudován, nemá negativní dopad na každou osobu, ale pouze na představitele konkrétního rodu.
Zadruhé, i kdyby předmět, který akumuluje negativní energii, je prodán někomu jinému nebo vyhozen – nejenže neztratí svou účinnost (mimochodem může přinést neštěstí i novému majiteli), ale po nějaké době se vrátí do rodiny, která trpí kletbou.
Někdy se takový návrat stává jakoby náhodou, o několik generací později, když lidé zapomněli na věc, která způsobila potíže jejich vzdáleným předkům.
Taková věc může ztratit sílu až po provedení rituálu, namířeného na odstranění prokletí nejen ze samotného předmětu, ale i z celého rodu.
Pro ochranu před prokletím je nutno si představovat zrcadlovou stěnu mezi sebou a lidmi.
Používání různých duševních obrazů k ochraně před negativními energetickými účinky je ve skutečnosti používáno poměrně často:
zmíněná zrcadlová zeď, i představa zlatého deštníku, otevřeného nad hlavou a ozdobeného zlatem.
Duševní obrazy zlatých šatů, obrovského okvětního lístku červené růže, do kterého se lze zabalit jako do přikrývky, vlajka svatého Ondřeje, která pokrývá a chrání tělo, jsou také dobrou ochranou.
Při sprchování je třeba si představit, že spolu s proudy vody na tělo tečou potoky zlatavé energie a omyjí vše, co je zlé. Obraz stejného deště (pouze proud v tomto případě bude mít modro-stříbrný odstín) může být doplněn o zaměření se k Vesmíru (Bohu, Stvořiteli,….), s žádostí o ochranu a očistění od negativní energie.
Navíc modlitby, nebo upřímné prosby mají silný ochranný účinek.
Od prokletí dobře chrání různé předměty – amulety.
Ano, věří se, že například, špendlík zevnitř na oblečení z levé strany dolů zapnutý, stejně jako uvázaná červená vlněná nit kolem zápěstí, můžou chránit před prokletím.
V některých případech roli amuletů splňují různé polodrahokamy.
Například nošení achátu, pruhovaný nebo bílý achát může pomoci ochránit před kletbou.
Avšak, aby se kámen skutečně stal “tvým”, musí být omyt teplou vodou a mýdlem, utřený dosucha, podržet ho v ruce, pohladit, a promluvit s ním, požádat o ochranu.
Darovat takový kámen někomu z vašich přátel, nestojí za to – je těžké “překonfigurovat” krystaly, přecházením z ruky do ruky, mohou nejen ztratit pozitivní náboj, ale také “zchladnout” a dokonce “umřít”.
Ale příbuzným (obzvláště blízkým), je možno kámen-amulet předávat, protože v rodině je “energetická nálada” přibližně stejná a nebude těžké, aby se krystal přepnul na nového majitele.
Silné amulety jsou kříž, ikony, medailon na hrudi člověka.
Některé aromatické oleje (rozmarýn, myrha, santalové dřevo) mají také ochrannou funkci.
Velmi efektivním prostředkem od škodlivých energetických účinků jsou některé rostliny:
celandin, borůvková tráva, chmel, reveň – rebarbora (používají se jako a odvar), kadidlo (vykuřuje se místnost).
Zpívání pomůže sejmout prokletí.
Starobylí Slované skutečně měli rituál, který používali k odstranění rodových prokletí.
Spočíval ve zvláštní reprodukci zvuků, která byla spojena s vykonáním určitých rituálů. Současně se věnovala maximální pozornost správnosti dýchání, ale samotný zpěv nebyl vůbec hlasitý – zvuk byl vyslovován tichým hlasem na začátku obřadu, poté pokračovali ve zpěvu, přičemž bylo nutné zajistit, aby celé tělo vibrovalo daným tónem. Pouze při správné kombinaci dýchání, duševní koncentrace, obřadných rituálů a zvuků byl dosažen požadovaný efekt.
Podobné rituály a zaklínání existují mezi mnoha národy na východě i v našich dnech.
……… ale o tom zase někdy příště……
Je tolik věcí mezi nebem a zemí. Některé věci, ve které věřily předchozí generace se nám z dnešního moderního pohledu zdají přinejmenším naivní….. ale také je dost možné, že naivní jsme my s naším přetechnizovaným pohledem na fungování okolního světa. Kdo ví??