Vystoupení Velkého symfonického orchestru v Leningradě v srpnu 1942.

9. srpna 1942 v obleženém Leningradu, Velký symfonický orchestr pod vedením Karla Eliasberga, uvedl Sedmou symfonii Dmitrije Šostakoviče. 

Právě v tento den Němci zamýšleli obsadit město a dokonce měli připravené pozvánky na banket, který se měl konat v restauraci hotelu Astoria. Jaká byla cena představení tohoto orchestru?

Po hladové zimě 1941 zůstalo v orchestru pouze 15 lidí, ale bylo potřeba více než sto. 

Z příběhu flétnisty orchestru Galina Leljuchina:
„V rádiu bylo oznámeno, ať se hlásí všichni hudebníci. Bylo pro mě těžké chodit. Měl jsem kurděje a nohy hodně bolely. Zpočátku nás bylo devět, ale pak jich přišlo více. 
Dirigenta Eliasberga přivezli, protože byl hladem úplně oslaben. Dokonce byli povoláni muži z první linie. 
Místo zbraní vzali do rukou hudební nástroje. Symfonie vyžadovala velké fyzické úsilí, zejména dechové partie – obrovské zatížení ve městě, kde už i tak bylo těžké dýchat.“ 

Eliasberg našel  bubeníka Jaudata Ajdarova, považoval ho za mrtvého, když si všiml, že prsty hudebníka se mírně pohybují. „Ano, je naživu!“. 

Vysílený Karl Eliasberg chodil po nemocnicích a hledal hudebníky.

Hudebníci přišli z fronty:  z kulometné roty, z protileteckého pluku.
Z nemocnice utekl violista, flétnistu přivezli – přišel o nohy. 
Trumpetista přišel ve válenkách, a to i přesto, že bylo teplo: nohy oteklé z hladu se nevešly do jiných bot.

Klarinetista Viktor Kozlov vzpomínal:
„Při první zkoušce nemohli někteří hudebníci fyzicky vylézt do druhého patra, poslouchali níže. 
Natolik byli vyčerpáni hladem. Nyní je nemožné si ani představit takový stupeň vyčerpání. 
Lidé nemohli sedět, byli tak hubení. Během zkoušek museli stát.“

V den symfonie všechny dělostřelecké síly Leningradu pálily, aby potlačily nepřátelské palebné body. 
Symfonie byla vysílána v rádiu i v reproduktorech městské sítě. Slyšeli ji nejen obyvatelé města, ale také německá vojska obléhající Leningrad, kteří věřili, že město je prakticky mrtvé.

Po válce dva bývalí němečtí vojáci, kteří bojovali u Leningradu, hovořili s Eliasbergem, a přiznali mu:

 “Tehdy, 9. srpna 1942, jsme si uvědomili, že válku prohrajeme.”

https://cont.ws/@user3885/1412434

sdílet na