Na fotografii: Československá pohraniční stráž, 1945.

V červnu 1947 zahájila československá armáda a speciální služby operaci „B“ (Akce B), soubor vojensko-pátracích opatření, aby zabránily gangům OUN (Organizace ukrajinských nacionalistů) – UPA (Ukrajinská povstalecká armáda), které se snažily odejít na Západ, proniknout do Československa z Polska a Ukrajiny.

Skutečnost, že gangy ukrajinských nacionalistů operovaly v Polsku a SSSR mnozí vědí. O jejich akcích na území československého státu se píše a hovoří méně, ačkoli Československo také trpělo banderovským terorem.

Banderovci se primárně zajímali o Slovensko. Zde byla nejkratší cesta do americké okupační zóny v Rakousku a Německu. Poprvé zahájila OUN-UPA průzkum ve východoslovenském směru v dubnu 1945. 

V létě toho roku odešel člen OUN jménem Skalsky (zvaný Skala) na Slovensko, aby navázal kontakty s bývalými funkcionáři režimu Jozefa Tisa (slovenský spojenec Hitlera, popraven za válečné zločiny rozsudkem československého soudu v roce 1947) a sympatizanty z řad místní ukrajinské populace.

Skalsky byl také pověřen, aby v budoucnu zastával funkci průvodce pro jednotky OUN-UPA. 

Všechno dopadlo jinak:
o rok později Skalského zadrželi spolupracovníci NKVD, ve stejném roce jej soud odsoudil k trestu smrti.

Skalský zdaleka nebyl jediným banderovským agentem, který infiltroval na Slovensko. 
OUN-UPA doufala, že bude Slováky vřele přivítána, protože ve druhé světové válce bylo Slovensko spojencem Hitlera. První velké gangy ukrajinských nacionalistů se objevily na Slovensku v létě 1945.

Nejprve jejich akce měly propagandistický charakter – distribuce letáků, výzvy k připojení k gangům OUN-UPA, kritika sovětského režimu, …

Ale … pokud má šakal zuby, určitě kousne. 

V listopadu 1945 UPA obsadila několik slovenských vesnic a zastřelila tucet místních Židů. 
Navíc vesnice Zboj, Ulič, Kolbasov navštívili Banderovci více než jednou. Zastřelili československé celníky, policisty a okrádali civilisty. Jak uvádí polský historik Wiesław Tokarczuk, ze 16 zabitých Židů bylo deset žen.

Připomenu klíčový fakt:
OUN-UPA začala vraždit československé občany „špatné“ národnosti. 
Československé úřady prostě nemohly nereagovat na tento závažný případ, ale to byl jen začátek.

Na jaře 1946 přišli Banderovci do několika desítek vesnic na východním Slovensku. Pokusili se rozehrát nacionální kartu, vyzvali Slováky, aby bojovali za Jozefa Tisa a proti českým okupantům. 
Jinými slovy, ukrajinští nacionalisté se po vstupu na území sousedního státu pokusili o rozdělení na národní bázi a poštvat Slováky na Čechy.

Slováci na tyto výzvy reagovali chladně, protože většina nepodporovala Tisa a nebojovala na straně Hitlera. 

Úřady však reagovaly rychlostí blesku. Armádní jednotky vyhnaly ukrajinské bandity za hranice země, východní hranice byla posílena dalšími armádními jednotkami a vybavena střeleckými body.

Nebezpečí návratu banderovských gangů však přetrvávalo. V létě 1947 vtrhlo na území Československa tři sta bojovníků OUN-UPA najednou.  Utekli před postupem polské armády, která honila banderovce ve východním Polsku. V reakci na to začala československá armáda pod vedením protifašistického generála Júliuse Noska provádět operaci „B“. 

Čechoslováci neměli zkušenosti s proti partyzánským bojem, jednotky byly špatně vyzbrojeny, projevil se nedostatek personálu (25-35%), pouze 12% vojáků mělo skutečné bojové zkušenosti. 

Čechoslováci utrpěli nepřiměřeně vysoké ztráty, ale generál Nosko byl zkušeným vojákem a provedl taktické změny v plánu operace. Nyní byly armádní jednotky, vybavené vysílačkami, rozděleny do skupin a rozptýleny v lesích a horách. Když obdržely zprávu o objevení banderovců v určité oblasti, všechny jednotky se tam stáhly, aby je zničily.

Díky těmto kompetentním akcím byla jedna ze tří stovek OUN-UPA (stovka Burlaki – Michajla Ščigelského) obklíčena, zničena a částečně zajata. 

Ukrajinský institut národní paměti dnes Burlaku zobrazuje jako nepokořeného hrdinu, ale je známo, že ze zajetí vyzýval zbývající spolupachatele, aby se vzdali svých zbraní. Pak utekl z vazby, ale druhý den byl chycen a vydán do Polska, kde byl popraven za vraždy civilistů.

Z dalších dvou stovek (Michajla Dudy a Romana Grobelského) se do Německa dostala víceméně celá jen jedna (stovka Dudy). Grobelsky byl zajat Čechoslováky a Duda v roce 1950 spáchal sebevraždu, když byl britskou rozvědkou vysazen padákem v oblasti Ivano-Frankovské oblasti a dostal se do obklíčení.

V roce 1947 se první skupiny banderovců přesunuly ze Slovenska přímo do České republiky a začaly hledat ve městech jídlo. 

2. června 1947, v přestřelce poblíž moravského města Vyškov, byl jeden Bandera zabit, jeden zajat, dvěma se podařilo uprchnout.

O pět dní později byla poblíž Starého Hrozenkova spatřena skupina devíti lidí. Náčelník regionální pobočky Národní bezpečnostní služby (Sbor národní bezpečnosti), plk. Mlynář, informoval o rostoucím výskytu banderovců na okraji Brna. 

V sestavě banderovských band bylo i několik nezlikvidovaných hitlerovských vojáků, slovenských stoupenců Tisa a slovenských Ukrajinců. V batohu měli sovětské vojenské uniformy.

Oběťmi banderovců se stávali civilisté. Během přestřelky bezpečnostních složek se skupinou Banderovců poblíž Vlárského průsmyku, Vlársky priesmyk, (hlavní trasa OUN-UPA ze Slovenska do České republiky) byl zabit rolník. Úřady uložily místním obyvatelům dočasný zákaz rybolovu a lovu, aby nepadli do spárů Banderovců a nedezorientovali československé hlídky výstřely z loveckých pušek.

“Až do 2. září 1947 bylo zadrženo 118 Banderovců, třicet bylo zabito.” 

Při střetech s banderovci na Slovensku, na Moravě a v jižních Čechách bylo zabito 49 zaměstnanců československých zvláštních služeb. Vláda definitivně ukončila vojenské akce 17. listopadu 1947.

Někteří banderovci se opět začali objevovat na československém území se zbraněmi v ruce, .. ale již jako agenti … A opět umírali [českoslovenští] pohraničníci.

Banderské gangy OUN-UPA, které operovaly v Československu po kapitulaci hitlerovského Německa, špatně zapadají do konceptu Ukrajinského institutu národní paměti o „osvobozenecké válce OUN-UPA“ údajně pro nezávislou Ukrajinu. 

Banderovci vlastně na území Československa dělali to samé jako všude, kam přišli – zabíjeli a okrádali civilisty, organizovali etnické čistky a snažili se podněcovat nacionální nenávist. 

Musela se uskutečnit vojenská operace, aby tohle zlo bylo vyhnáno z území Československa. 

To vše však nebrání představitelům Ukrajiny dělat z banditů OUN-UPA „hrdiny Ukrajiny“.

Pro Pokec přeložila Janinna.

Vladimir DRUŽININ
https: //odnarodyna.org/content …

sdílet na