Kostěj nesmrtelný.

Existuje názor, že bájný Kostěj – Koščej  je odrazem konkrétní historické postavy – císaře Gótského impéria Hermanarecha, Ermanaricha (Ermenrich, Hermanarich, Erminrich, Emmerich, Ermanrik,  Aírmanareiks, Ermanaricus) – jméno není vlastní, titul stejně jako u Čingischána, překládá se – velký monarcha, držitel říše.

Jedná se o velmi ponuré stránky ruské “prehistorické” historie, v eposech a hymnách se toto období nazývá Velkou Tmou nad Ruskou Zemí.

Název Koščej (nebo přezdívku) dostal za plenění a chamtivost, neboť dobyl a vyraboval všechny národy (Rody) od předělu Galie (resp. Gallia) do Donu a středního toku Volhy.
Termín existence tohoto Koščejova carství  – je konec 2. až konec 4. století (185 – 375 nl).
Během tohoto období, Gótové pod vedením žreců a epizodní aliancí s Římem, vyhráli Borus – zemi Venedů, Kimrů a částečně Chetů, a Ruskalanů – při Černém moři, Azovském moři, Krymu a na sever do Voroněže.

Hermanarech (Ermanarich) žil dlouhý život, ale na stará kolena se rozhodl vzít si pro sebe krásnou mladou ženu – ruskou carevnu, jelikož měl již 100 let, zamkl ji ve věži a tam ji držel, ……… protože na víc už neměl, nebyl schopen.
Dívka uprchla z vězení, ale byla chycena, svlečena do naha, přivázána za ruce ke chvostům dvou divokých koní a poslána do stepi ….. rozervána, roznesena po stepi.

Co také můžeme očekávat od divochů Gótů – vyznavačů ďábelských kultů, lidských obětí, odmítající hygienu a vědu, kteří až do 11. století pili kumys s koňskou krví, nosili zvířecí kůže kožešinou navrchu a rohy na helmách …  a postavili první kostel (!!!) z kostí 40 nebo 50 tisíc lidí (vždyť ve skutečnosti proto, bylo nutné zabít populaci několika evropských měst), i na Moravě …

Není divu, že po takovém zvěrstvu vypuklo povstání, které vedl ruský kníže Bus. Bratři zabité carevny zaútočili na Hermanarecha, zranili ho mečem na boku, ale zemřeli v boji s jeho tělesnými strážci.

Po tomto zranění byl Hermanarech nemocný
až do své smrti, do 110 roku svého ničemného života.
A vzpoura se v tom období rozhořela – povstala celá Ruskalan, ale síly Alanům nestačily …
A tehdy, k pokrevním bratrům pro pomoc,
se vydal syn Jarla Buse – Bajan (Bayan), který byl žákem nejvyššího volchva, kouzelníka Zlatogora.

Jeho mise byla úspěšná, podařilo se mu získat pomoc na boj.

A to – přikaspické kmeny Kanglů a Chvalisů, Saky (Šaky) a Massagety Sogdiana, Skýtů a Chunů (Hunové), ruské Číny (Čína byla ruskou děržavou, Чина – skupina žijící na Jihu a byli данниками = platili daně), a také těžké armády Sibiře……

A pomoc přišla včas, protože Alani už byli bojem vysíleni.
Bajanovi a Slavenovi (v našich končinách ho z nějakého důvodu neustále nazýváme Attila) se podařilo odhalit „tajemství Kostějovy smrti“ – v alegorické formě zní:

„Na ostrově uprostřed moře je vysoký starý dub, v horní části větví dubu (někdy se říká v kořenech dubu) je kamenná truhla, v truhle je zajíc, v zajíci kachna, v kachně vejce a ve vejci jehla. Na konci jehly je smrt Kostěje“.

Řeč je o Pantikapaion  (Panticapaeum  Panticapea) = dnes Kerč.
Přičemž:

• Dub – to je samotný ostrov Krym (při pohledu ze severu na jih).
  V horní části větví kamenná truhla  – to je silně opevněné město, pevnost Pantikapaion (Panticapaeum) – ve své době světové centrum obchodu s otroky, pohádkově bohatnoucí díky tomuto otrokářství.
• Zajíc – to jsou obyvatelé města.
• Kachna – to je kupecké, obchodní společenství s loděmi, které je schopné uniknout v případě obléhání města, vyplout na moře.
• Vejce – to je uzavřená komunita „cizinců“, otrokářů, z kmene bývalých egyptských otroků.
• A jehla – to je „starší“ = „hlava“ toho společenství, rabinát a žrečestvo – kněží (vykopávky pantikapaioského necropolis, pohřebiště – kostlivec s dlouhou lebkou, stejně jako na freskách egyptských faraonů a žreců…)

Právě z tohoto centra se řídila říše Hermanareha, právě v tom byla jeho životní síla…
A právě to je to tajemství, které odhalili Bajan a Slaven, ….. nezaútočili přes Don, kde je čekali nespočetné Koščejovy roty, ale přes Kerčskou úžinu prorazili na Krym, blokovali (obléhali) Pantikapai částí vojáků,
a hlavními silami udeřili do týlu Gótů.
A tím je přivedli ne do zmatku, ale do divoké paniky – kdo mohl uprchl přes Dněstr, někteří i  s Hermanarehem uprchli do země Kimrů (do Kyjeva), a tam čekali v obléhání …
Jiní se vzdali a přísahali věrnosti Hunům (zemegolům), Slavenovi na věrnost a zavázali se za něho bojovat.
Několik let trvalo obležení Pantikapaie a také Kyjeva (Kimrové podporovali nejprve Góty proti Hunům), ale když se ukázalo, že Řím Egypťanům nepomůže, rozhodli se vzdát … a byli všichni popraveni – do posledního.

Jehla byla zlomena.
Kimrové zavrhli Góty a starý Hermanareh když o tom uslyšel, upadl na vlastní meč a naposledy vydechl
ve 110 letech svého ničemného života.
Tak zlomená jehla v Pantikapaie vedla ke smrti Koščeje Nesmrtelného.

Jméno Kostěj (Koštěj) – od slova КОШ  – bohatství.
Proto je Kostěj sběratelem a vlastníkem bohatství.

A tak to bylo – okrádání a uvalení těžkých daní na celou zemi od Galie po Don, ukradl nespočetné bohatství.
Kromě toho organizoval prostřednictvím egyptských zprostředkovatelů obchod s Římem, obchodoval s chlebem. Prostě zabíral chléb od porobených zemědělců.
No, ale nejdůležitějším zdrojem jeho bohatství bylo otrokářství. V říši Hermanarecha vzkvétal obchod s otroky a jedno z center byl Panticapaeum.

Takže tak skončil ten strašný příběh, skončil čas Velké Tmy nad Ruskou zemí …

Ale válka pokračovala, a měla ještě další dvě velké a velmi důležité fáze s úplnou porážkou Gótů, zničení Římského impéria a osvobození Evropy od strašného otrokářského jha a hrozných ďábelských kultů … .

Ale to je úplně jiný příběh…..

 

sdílet na