Ivan Hrozný
Před 435 lety, 28. března 1584, zemřel ruský car Ivan Hrozný. Ještě během let jeho života na Západě začali vytvářet černý mýtus o „krvavém tyranovi Hrozném“.
Ve špinavé kampani pokračovali jak na západě, tak liberálové v Ruské říši, a pak i v Ruské federaci.
V důsledku toho byl vytvořen obraz krutého despoty („Černý mýtus“ o prvním ruském carovi Ivanovi Hrozném, informační válka Západu proti Ivanovi Hrozném), který dokonce zabil svého vlastního syna, obraz „krvavého monstra“, který ničil svůj vlastní lid, rozpoutal řadu dobyvačných válek, které přinesly Ruskému carství jen těžké ztráty a nakonec způsobily Smutu, takže téměř zničil Rusko.
Nicméně, objektivní studie ukazují, že to byl Ivan Vasilijevič, kdo dokončil proces obnovy jádra ruského impéria, které se zhroutilo v důsledku feudálního rozpadu, separatismu a elitního egoismu bojarsko-knížecí elity. Ivan hrozný díky několika vítězným válkám zvětšil území státu dvakrát, připojil k ruskému carství
Kazaňský a Astrachanský chanát (Volžská oblast), území na severním Kavkaze a západní Sibiř.
Moskva se stala jediným dědicem hned dvou impérií, dvou tradic – byzantské a ruské-hordy.
Ruské carství se pod Ivanem Hrozným stalo novou inkarnací starověké severní tradice, která prochází přes staletí z Hyperboree, země Árijců, Velké Scythie do starověké ruské říše Rurikovců (dynastie Sokola), Moskevského carství, Ruské říše a Rudé říše (SSSR).
Pod Ivanem Hrozným se tak obnovilo hlavní jádro říše.
Během jeho vlády, se ruský stát rozprostíral – na jih, na Kavkaz a ke Kaspickému moři, a k jihovýchodu
a východu, k Povolží, Uralu a Sibiři. Jednou silnou ranou bylo Rusku-Rossiji vráceno – celá oblast Volhy (Kazaň a Astrachan), celá starobylá volžská obchodní cesta a otevřela se cesta za Uralem (kampaň Jermaka Timofějeviče).
Domorodé obyvatelstvo velké stepi, Europoidi, (bílá či kavkazoidní rasa) – potomci dávných Scythů – Alanů – Sarmatů, – “Kozáci”, se vrátilo pod autoritu jediného ruského centra moci. Poté, se “kozáci” stali předvojem ruského státu, rychle a obratně osvojovali země starověké severní civilizace – prostory severní Euroasie.
Rus se tedy stala pod Ivanem Vasiljevičem dědicem říše Hordy a Velké Scythie – euroasijské říše,
která se od dávných dob táhla od břehů Dunaje a Karpat na západě až k hranicím Japonska a Číny na východě, od Severního ledového oceánu na severu a Indie na jihu. Současně se Rusko stalo dědicem byzantské tradice – vedoucí úloha ve východním křesťanském a slovanském světě, Cařihradu-Konstantinopoli a sv. Sofii.
Výsledky vlády Ivana IV. byly opravdu velkolepé. Území Ruska se zdvojnásobilo z 2,8 milionu na 5,4 milionu kilometrů čtverečních. Byly připojeny regiony Střední a Dolní Volhy, Ural a západní Sibiř, lesostepy a stepní území bývalého Divokého pole – Černozemě. Ruština se zakořenila na severním Kavkaze.
Ruské carství se stalo největším státem v Evropě. Byly těžké války, kampaně a nájezdy, epidemie, únosy lidí
ve stepích, ale populace Ruska rostla, a její růst, podle různých odhadů, byl 30-50%. Rusko nevymíralo,
jako na konci XX. století a v začátku XXI. století.
Rusko nedokázalo rozdrtit dravé hnízdo na Krymu – Krymský chanát. Nicméně, Osmanská říše byla tehdy
na vrcholu své vojenské a ekonomické síly, a Moskvě by se nepodařilo převzít Krym.
Nepodařilo se probít cestu k Baltskému moři. Ale vždyť proti Rusku se tehdy spojily velké mocnosti Západu – Rzeczpospolita, Švédsko, za nimiž stála svatá Římská říše a katolický trůn.
Proti ruské armádě bojovali maďarští vojáci, němečtí, italští, angličtí a skotští žoldáci. Bitva o Livonii, která začala primárně z ekonomických zájmů, vyústila v civilizační konfrontaci. Válka Západu proti Rusku-Rossiji.
Přičemž Rusko tehdy odolalo úderu sjednocených sil Západu. Tehdy na Západě, v průběhu informační války, vytvořili archetypy – obrazy evropských názorů na Rusy, o vousatých, krutých barbarech, věčných agresorech, nepřátel celého “svobodného světa”.
A ruského vládce, cara právě tehdy začali ukazovat jako „krvavého tyrana, despotu“, který vládl svým poddaným-otrokům za použití nejkrutějších metod.
Tyto obrazy zakořenily a po několik století definují vztahy mezi Ruskem a Západem.
Narodil se ten obraz „ruských barbarů“, který pak používali Napoleon i Britové, Hitler i američtí ideologové.
Následné generace ruských vládců, státníci, budou používat metody vlády Ivana Vasiljeviče, posílat regimenty a kozácké oddíly tam, kam je nasměroval impozantní car.
Rusko bude bojovat s Polskem, aby si vrátilo jižní a západní ruské země, území bývalé Kyjevské Rusi.
Tyto země byly úrodnější, bohatší, přinášely lepší sklizně než země severního Ruska. Podnebí bylo mírnější, teplejší. Rusko potřebovalo chleba.
Také bylo důležité oslabit Polsko. Tehdy to byl hlavní “beran” Západu, jeho “velitelské centrum” v Římě, namířené proti ruské civilizaci.
Bylo nutné prolomit cestu k Baltu – přímá obchodní cesta přes Baltské moře na západ, do severního Německa, Holandska, Francie a Anglie.
V budoucnu bude metodika Ivana Hrozného použita k pohybu na jih, k usmíření nepřátelských stepních lidí
a horalů vytvořením opevněných linií. Rusko potřebovalo úrodné země na jihu k rozvoji ekonomiky.
Posilovat, rozšiřovat a chránit ruský stát budou ruští kozáci. Projdou celou Sibiří, přijdou na břehy Velkého oceánu, přeskočí dále na Aljašku. Osvobodí od nepřítele severní Přičernomořskou oblast – Azovský regionu, Dněpr, Podněstří a Podunají, Krymský poloostrov a Kubaň, Kavkaz a Kaspické moře. Z Uralu a Orenburgu se přesunou do Turkestánu.
Ivan Vasiljevič vytvořil osnovu pro harmonický rozvoj ruské civilizace, státu, lidu a vlády – zemského systému samosprávy.V letech Smuty je to ona, kdo zachrání ruskou státnost a lidi před zničením.
Všechny instituce moci, celá vertikála moci, bude zničena a rozložena, ale horizontální zemské struktury (sověty té doby) se budou vzájemně ovlivňovat, tvořit milice, pluky, zásobovat je. A v době míru umožní zemský systém Rusku zotavit se z následků Smuty – Času potíží, rozvíjet zemi, její hospodářství.
V zájmu zachování státu, odstranění bojarsko-knížecí svévůle, separatismu, který ohrožoval Rusko nesčetnými pohromami, novým rozpadem knížecích dědictví a zemí, byl vytvožen systém opričniny.
Ivan Hrozný zároveň vyřešil několik problémů:
- uhasil spiknutí a intriky tehdejší ruské elity, připravené rozdělit Rusko kvůli svým osobním zájmům a zájmům úzkých skupin;
- vyřešil kádrovou otázku – “výběr lidí”; vytvořil jádro nové armády a položil základy „nové ekonomiky“.
V zájmu zachování státu se Ivan Vasiljevič uchýlil k tvrdým opatřením.
Historici-specialisté na epochu Ivana Hrozného mluví o 4-6 tisíc popravených během půl století jeho vlády.
Nejedná se pouze o „politické“ zločince – zrádce, ale také o kriminální zločince.
Pro srovnání, v Paříži na noc sv. Bartoloměje (24. srpna 1572) bylo zabito asi 2000 lidí a tisíce lidí bylo zabito po celé Francii. Francouzští katolíci a francouzští hugenoti (protestanti) vedli kruté války, organizovali kruté války, zabíjeli jeden druhého po tisících.
Nejbrutálnější zákony byly v Anglii ve vztahu k žebrákům a tulákům – takzvaná “Krvavá legislativa.”
Rolníci byli vyhnáni ze země v důsledku tzv. „ohrazování“, vystěhování farmářů z jejich půdy je změnilo na tuláky a žebráky a byla přijata tzv. “krvavá legislativa”. Jednalo se o zákony proti tulákům a žebrákům, zavedené v Anglii na přelomu XV-XVI. století za vlády Tudorovců. Představovaly tvrdé tresty pro lidi odsouzené pro tuláctví a žebrání. Chycené bičovali, značkovali, prodávali do otroctví, popravovali.
Začátek “krvavých právních předpisů” odstartoval v roce 1495 král Jindřich VII. Krutost k lidem byla zakotvena
v různých výnosech z r. 1536 a r.1547.
Podle zákona “O boji s tuláctvím” byli pověšeni.
Jen za Jindřicha VIII. (vládl od roku 1509 do 1547) za 15 roků, bylo popraveno více než 70 tisíc “tvrdohlavých žebráků”, včetně žen a dětí. Za Alžběty I. (vládla od 1558 do 1603), bylo popraveno asi 89 tisíc lidí.
…… Nicméně, tito vládci jsou považováni v Anglii za “Velké“.
Napoleon Bonaparte zničil Francii v nekonečných válkách, téměř všichni zdraví muži vojenského věku zemřeli nebo byli zmrzačení. Ale on je idol, hrdina Francouzů.
Existuje mnoho takových příkladů. Západní vládci jsou však “velcí” a Ivan Hrozný je “krvavý tyran a vrah.”
Obvyklá politika dvojího standardu.
Západní vládci píšou historii pro sebe, nepotřebují pravdu.
Informační válka pokračuje, protože ruská civilizace a ruský lid stále existují na Zemi.
Ruský lid si uchoval jasnou vzpomínku na Ivana Vasiljeviče.
Vzpomínku o carovi-otci, ochránci Světelného Ruska a národa, jak od vnějších nepřátel, tak od vnitřních,
od tyranie bojarů-utlačovatelů a zlodějů-podvodníků.
Koneckonců, za Ivana Hrozného zájmy vlády a zájmy národa nebyly od sebe odděleny. Stát a národ byly jeden.
Carská vláda zakládala, stavěla, neničila, “optimalizovala”.
Ruské carství bylo pokryto sítí škol, poštovních stanic, bylo založeno 155 nových měst a pevností.
Car zanechal Rusko, které nebylo zpustošené a zbídačené, ale bohaté, předal svému synovi velkou pokladnici.
Pro bezpečnost lidí, byla hranice pokryta systémem strážních linií, byla tam opevnění, malé pevnosti
a základny. A mimo ruské hranice, na vnějších přístupech, systém pokročilé obrany – kozácké jednotky. Záporožské vojsko, Donské, Volžské, Jaické (Ural), Orenburgské, Sibiřští kozáci. Kozáci se stali štítem a mečem ruského carství. Ivan Hrozný také provedl vojenskou reformu, vytvořil pravidelnou armádu.
Kromě toho, Ivan Vasiljevič byl jedním z nejvíce vzdělaných lidí své éry, měl fenomenální paměť, miloval historii a přispěl k rozvoji knihtisku. Rusko zažívalo rozkvět umění a architektury.
Velký panovník celého Ruska, Ivan Vasiljevič Hrozný, byl moudrý a rozhodný vládce.
Proto je tak nenáviděn vnějšími i vnitřními nepřáteli Ruska – Russiji i ruského národa. A ti společným úsilím vytvořili „veřejné mínění“ o „krvavém upírovi Hrozném“.
A tak v roce 1862, kdy byl v Novgorodě vytvořen epochální památník „Tisíciletí Ruska“, postava Ivana Vasiljeviče na něm nebyla! Jsou tam sochy básníků, spisovatelů, některých druhořadých státníků, avšak první ruský car – imperátor, který „založil“ Vlast, znovu vytvořil jádro ruského impéria, tam chybí.
Rozhodli, že si to nezaslouží. V liberální prozápadní žurnalistice Ruska tento názor stále převládá.
https://topwar.ru/156061-pochemu-zapadniki-nenavidjat-ivana-groznogo.html