Informační válka v plném proudu

Konečným cílem informační války proti Rusku je absolutní dehumanizace, dehumanizace ruského lidu a jeho démonizace, a ve světle toho jakákoliv akce, která bude proti němu přijata, bude uznána nejen absolutně přijatelnou, ale naprosto nezbytnou. 

V 18. a 20. století v západní Evropě a Spojených státech “odůvodňovaly” vykořisťování a otroctví a (nebo) vybíjení “primitivních” národů, zpočátku z náboženského a pak
z “vědeckého” hlediska.

Tak například “potřeba” přeměnit Afričany na otroky byla vysvětlena biblickou legendou o prokletí, které uvalil Noe na svého syna Cháma, jehož děti (Kenaan) měly otročit ve službě Šéma a Jáfeta. A jejich genocida je biblickým popisem toho, jak Jehova nařídil Židům, aby vyhubili všechny Kanaány, kteří žijí v zaslíbené zemi (američtí osadníci a další anglosasští kolonizátoři se rádi srovnávali s Židy, kteří opustili Egypt a šli do Svaté země).

“Divoši” (africké a asijské národy, a indiáni) byli vylíčeni jako dokonalé příšery, kanibalové, v nichž není vůbec nic z člověka, a vysvětlovali, že pro ně bude lepší, když bílí lidé zaberou jejich zemi a bohatství. 
A  z nich udělají otroky nebo dokonce je zabijí – protože takový život sám o sobě je břemeno.

Nepřeháním: ….. v 19. století bylo v USA i Evropě velké množství  “akcí” tohoto druhu. 
Koneckonců nacisté vlastně nevymysleli nic nového, převzali pouze osnovu „práce“ anglosaských a francouzských teoretiků.

A to vše v poněkud upravené, měkčí, “politicky korektní” formě tvoří základy myšlenek eurocentrismu, což je základní ideologie Západu. Která je zapletena do tak krutého rasismu jako před několika desítkami let nazpátek, ačkoli v poněkud upravené podobě.

Při návratu k “ruské otázce” na „znepokojeném“ Západě, je třeba poznamenat, že bojovníci proti Rusku čelí dvěma hlavním problémům. 

První z nich je, že Rusové a většina ostatních národů žijících na ruské zemi jsou bílí. To znamená, že patří
k europoidní rase a jsou Evropané, a to mnohem výraznější než mnoho lidí v západní a střední Evropě. 
To znamená, že nejsou podobní  “divokým kanibalům” Goebbelsovy propagandy a není možné tuto skutečnost skrýt v dnešním informačním věku a ve věku internetu. 
Právě to vytváří vážnou překážku ruské dehumanizaci v myslích obyvatel EU a USA.

Druhou překážkou je skutečnost, že ruská země zvítězila nad fašismem a zachránila Evropu – tím se bortí celý informační “domeček z karet”, představ o Rusku jako věčného zdroje a ohnisku absolutního zla. 
A právě tato otázka je dnes tématem hlavního zaměření propagandistického útoku. 

Dnes se všichni nepřátelé Ruska, jak vnější, tak i vnitřní, snaží o revizi historie a výsledků druhé světové války. 
A dnes se k tomuto revizionismu přidávají i německé zdroje, které se dříve většinou držely stranou.

Německé vydání Süddeutsche Zeitung nedávno zveřejnilo článek, v němž byla těžce kritizována oslava výročí prolomení blokády v Leningradu.  Autorem tohoto materiálu je novinářka Silke Bigalke.

Ve svém opusu nezmiňuje, že za velkou tragédii a genocidou před více než sedmdesáti lety stála hitlerovská, finská a španělská (“Modrá divize”) vojska, ale dává jasně najevo, že odpovědnost za smrt lidí (od 600 000 do
1 500 000, podle různých zdrojů) nese sovětské vedení, které nevydalo město na milost vítězi.

Snaží se vyvrátit názor, že oběti blokády ztratily svůj život v boji za vítězství sovětského národa, uvedla, že v Rusku oslava výročí prolomení blokády Leningradu „získala charakter oslav, zatímco je to velká tragédie”. 
Podle ní se nejednalo o hrdinství obyvatel Leningradu, ti prý chtěli jen přežít.
Vláda, organizující přehlídku, „se soustředí na národní hrdost, a ne na paměť a to je nebezpečné.”

Ve skutečnosti se autorka domnívá, že lidé nevykazovali žádné hrdinství, protože jejich smrt od hladovění nebyla jejich volba. Vyvrátit toto tvrzení, je možné mnoha důkazy, lze například citovat nedávné prohlášení člena estonského výboru pro zahraniční věci Oudekki Loone.
S Kremlem, jak je k pozici Estonska známo, není spojena.

Estonská poslankyně uvedla:

“Obyvatelé tohoto hrdinného města udělali za blokády vše, aby zachovali svůj krásný domov:
ačkoli lidé umírají z chladu a hladu, rozhodli se neřezat stromy v botanické zahradě. 
Některé tropické stromy mohly dát pár minut tepla, ale nakonec by stejně lidské životy nezachránily. 
Ale péče o botanickou zahradu dala obyvatelům města něco neocenitelného: …….. lidství. 
Dokonce i při blokádě můžete přemýšlet o budoucnosti, přemýšlet o ostatních …
Jděte na Piskarevský hřbitov  v Petrohradě, poslouchejte klasickou hudbu, která tam hraje dvacet čtyři hodin denně, podívejte se na obrovské kamenné desky, které pokrývají jeden z největších společných hrobů v historii. Myslete na ty statisíce  lidí, kteří padli při blokádě Leningradu za své město, svobodu, zemi a pokojnou budoucnost.  Za to, aby v budoucnu  v jejich městě byly tropické stromy a úžasně krásná architektura. 
Proto, aby budoucnost byla.”

Existuje mnoho dalších příkladů vědomé volby a ohromujícího hrdinství. 
Připomeňme si Daniila Ivanoviče Kjutinena, pekaře obléhaného Leningradu, který umřel vyčerpáním přímo
v práci, ale nedotkl se chleba, který pekl.

Můžeme si vzpomenout na zaměstnance Ústavu rostlinného institutu, kteří umírali od hladu, ale nedotkli se jedinečné sbírky Vavilovských  semen. 

Zaměstnance ze zoologické zahrady v Leningradu, které ani nenapadlo sníst svěřená zvířata kvůli své spáse. 
Navíc nosili v kbelících vodu z vysekaných otvorů na zamrzlé Něvě, ohřívali ji nad ohněm, a polévali s ní hrocha, aby se jeho kůže nevysušila.

Tisíce dalších příkladů může být uvedeno, příkladů, které potvrzují, že život každého občana Leningradu
v té době byl obrovský výkon – neuvěřitelný a plně vědomý.

Nyní o možnosti záchrany obyvatel Leningradu za cenu vzdát se města. 
Nejdříve stojí za povšimnutí, že pokud by se to stalo, nacisté, i kdyby měli takovou touhu, nemohli nakrmit a léčit obyvatelstvo umírající od hladu a nemocí, jednalo se o milionové město. 
Prostě pro to neměli potřebné “svobodné” zdroje. 
Připomeňme, že na podzim roku 1941, nemohli dokonce nakrmit ani vojenské zajatce, z nichž většina nepřežila strašnou zimu, která následovala.

Ano, nacisté se v žádném případě nechystali nakrmit Leningradčany.
Dnes jsou k dispozici dokumenty, které potvrzují záměr nacistů zničit obyvatele města-hrdiny. 
I těm, kteří nyní viní sovětské vedení za to, že se nevzdalo Leningradu, jsou tyto skutečnosti dobře známé,
na rozdíl od blokovaných obyvatel Leningradu… ti se o tom mohli v duchu dohadovat.

Nyní můžeme očekávat, že germánská a jiná západní média začnou psát, že hrdinství ruského lidu je důkazem jejich “bestiální, nelidské podstaty” spojené s “nedostatečným pochopením hodnoty života” nebo dokonce “nedostatkem sebevědomí”. Právě tato “vysvětlení” se nacházejí v pamětech esesáků, kteří budou nepochybně v poptávce současných propagandistů. 
Západní společnost je znovu připravována k potřebě začít “trestat” Rusy za zločiny, kterých se nedopustili,
i za ty “bestiální rysy”, které jim vymysleli a připsali propagandisté.

Ve světle toho, co se děje, snaha některých ruských představitelů přesvědčit Západ o tom, že se v hodnocení Rusů mýlí, že “jsou dobří”, hovoří v nejlepším případě o jejich nedostatku odbornosti, o nedostatečném pochopení situace a tudíž o neslučitelnosti těchto postojů s jejich postavením.

https://topwar.ru/153135-germanija-nachala-pereosmyslenie-leningradskoj-blokady.html

Před 74 lety skončila blokáda Leningradu, během které obyvatelé města vykazovali mimořádnou odvahu
a odolnost. Pro nás je neuvěřitelně obtížné pochopit, čím museli projít. 
Ale přinejmenším to zkuste – můžete.
Bože, neexistují slova, jak to vyjádřit. Neuvěřitelně silné video, rozbrečelo mě to, znalosti ruštiny netřeba:

A něco pro Scipia:

sdílet na