2 karafiáty pro soudruha Stalina. 5.3.2021
Kladení květin k hrobu Stalina u příležitosti 68. výročí úmrtí generalissima.
Datum 5. března 1953 stále přitahuje zájem analytické komunity v mnoha zemích.
Stalinova smrt se stala pro SSSR mezníkem a strategickým milníkem. Mnoho odborníků se domnívá, že od té doby začalo postupné „samo demontování“ systému sovětské strany a státu. Protože údajně byla zaměřena na kapacitu jediné kultovní osobnosti.
Je však možné, že demontáž tohoto systému byla urychlena záměrnou politikou řady vysoce postavených stranických funkcionářů a jejich „zástupců“ v různých resortech a svazových republikách.
Pokud jde o „zorganizovanou“ smrt Stalina, tato verze je opodstatněná.
Emocionálně sám Chruščov vykřikl o vraždě Stalina, když hovořil 19. července 1964 na recepci v Kremlu na počest maďarského vůdce Jánose Kádára:
„… Černého psa neumyješ do běla. Marné jsou pokusy těch, kteří se pokoušejí Stalina bránit …
(myslel tím orgány ČLR a Albánie, které odsoudily antistalinismus Chruščova na oficiální úrovni, vedení KLDR „neoficiálně“ v solidaritě s pro-stalinským postojem Pekingu a Tirany). … v historii lidstva bylo mnoho tyranů, ale všichni zahynuli stejně – sekerou, protože sami podporovali svou moc sekerou.“ – vztekal se Chruščov.
Rádio Svoboda ve svém programu v ruštině okamžitě odpovědělo štiplavým komentářem s názvem:
„K čemu se Chruščov přiznal?“ (19. července 1964, 14:30 moskevského času).
Ale v sovětských a východoevropských médiích – s výjimkou albánských, rumunských a jugoslávských a také v médiích v ČLR – se tento fragment projevu Chruščova ze zřejmých důvodů rozhodli nepublikovat.
Úplné publikace Chruščovova projevu v Albánii, Rumunsku a ČLR však nebyly v médiích Sovětského svazu a „prosovětských“ socialistických zemích komentovány.
Pohled „Albánského Stalina“ – vůdce Albánie (1947-85) Envera Hodži je docela charakteristický:
„Od chvíle, kdy bylo oznámeno o Stalinově smrti a o tom, jak byl organizován jeho pohřební obřad, jsme my, albánští komunisté a albánský národ, stejně jako ostatní jako my (tj. vedení ČLR a Severního Vietnamu), měli názor, že mnozí v prezidiu ústředního výboru KSSS se těšili na jeho smrt. Informace o smrti Stalina byly již na začátku března.
… Chruščov a jeho komplicové na spiknutí byli pokrytečtí před Stalinovou rakví a spěchali dokončit pohřební obřad, aby se znovu zavřeli v Kremlu a pokračovali v dělení a přerozdělování postů.
… Chruščov a někteří z jeho doprovodu – například Mikojan – brzy po Stalinově smrti se rozjeli po celém světě a často tam říkali, jak „pomohli“ Stalinovi zemřít.
… Oni, opilí, o tom říkali i mě v únoru 1960 v Moskvě.“ («Во главе со Сталиным: воспоминания», Tirana, 1979, rusky).
Nejen E. Hodža měl podezření na násilné odstranění Stalina.
Spolu s ním tedy na Stalinův pohřeb nepřišli Mao Ce-tung (ČLR), Kim Ir-sen (KLDR), Ho Či Min (Vietnam).
Co například řekl Chin Peng, vůdce „pro-stalinistické“ komunistické strany Malajsie (v letech 1948-1993):
„… Stalinovi na počátku 50. let nebylo dovoleno vytvořit skupinu, která by pokračovala v jeho velkém díle.
Samotný Stalin však v těch letech ztratil čas na jejím vytvoření, což urychlilo odstranění samotného Stalina.
A tajně byla vytvořena vládnoucí skupina, která byla od 5. března 1953 rozšířena tak, aby diskreditovala a přetvořila SSSR a KSSS.
Nenávist Kremlu vůči Stalinovi je projevem závisti i destruktivních plánů Chruščovovy vůdčí skupiny a jejích následovníků. Stačí připomenout výkřik Chruščova k čínským a albánským soudruhům na 3. sjezdu rumunské komunistické strany v roce 1960:
„Pokud potřebujete Stalina, rychle nám vezměte jeho rakev! Pošleme ho na speciálním voze!“
[Tuto skutečnost zaznamenávají také memoáry E. Hodži v korespondenci mezi ústředním výborem KSK a ústředním výborem KSSS (1961–63); viz také «III. sjezd rumunské komunistické strany. Stenografická zpráva», Bukurešť-Moskva, Ústřední výbor KSSS (DSS), 1960], («III съезд Румынской коммунистической партии. Стенографический отчёт», Бухарест-Москва, ЦК КПСС (ДСП), 1960 г.) – А.Ч.)
… Vedení SSSR s největší pravděpodobností záměrně vede věc k rozpadu strany a země a smrt Stalina a strašlivé rouhání s jeho popelem – je prvním krokem v takové politice“ …
[“Pozdravy komunistických stran a národně osvobozeneckých hnutí VII. Sjezdu albánské strany práce (listopad 1976).“, Tirana, rusky, 1976]. [«Приветствия коммунистических партий и национально-освободительных движений VII съезду Албанской партии труда (ноябрь 1976 г.)», Тирана, рус. яз., 1976 г.].
Podobná hodnocení vyjádřili například – Kazimierz Mijal, Nikos Zachariadis, Joao Amazonas, Elamkulath Nambudiripad, Jose Maria Sison, Takin Tang Tun – vůdci „pro-stalinistických“ komunistických stran v Polsku, Řecku, Brazílii, Indii, Filipín, Barmy (Myanmar).
Dnes jako obvykle byly květiny položeny v rámci akce „2 karafiáty pro soudruha Stalina“.
Akce se konala ve shodě s kanceláří velitelství Kremlu – v době pokládání květin byl otevřen přístup ke hrobu a po uctění památky byl přístup uzavřen.
Položení květin k památníku Stalina proběhlo také třeba v Novosibirsku https://tayga.info/165264 za účasti starosty města a dalších úředníků.
Ve městě Vladimir se místní toponymická komise rozhodla pojmenovat jednu z ulic nového obvodu Stalingradský bulvár. Hlasy byly rozděleny – 10 pro, 2 proti.
