Západ se proměnil v totalitní sektu 

Jak se nevyplácí neznat skutečnou historii, zvláště té „nejdemokratičtější země světa“. Pak by se nikdo nemohl divit, jak že se to vlastně tam v té Americe vlastně chovají „najednou tak šíleně“. Oni taková byli vždy a právě historie očištěná od mýtů Západu to potvrzuje jednoznačně.   Peter 008

Dmitrij Orechov

Současný euroatlantickýZápad se proměnil v obrovskou kvazináboženskou sektu, která sní o rozdrcení svých vnitřních odpůrců a poté o podřízení celého světa pod sebe. Hovořit s jeho představiteli o tom, že jiné země a civilizace mohou mít své vlastní hodnoty a zájmy, je jako mluvit o kráse starého moskevského kostela s příznivci Hare Krišny nebo svědky Jehovovými*. 

Sledujete-li jakýkoli rozhovor, který poskytl ministr zahraničí Lavrov nebo prezident Putin zahraničním médiím, tak vždy je to stejné. Zástupce západních médií klade otázku, která je záměrně provokativní a výsměšná. V reakci na to je poklidná prezentace našeho postoje s uvedením některých známých faktů s vysvětlením, které by mělo být srozumitelné pro školáka, s odkazem ani ne na naše, ale na západní hodnoty. Ale podívejme se na toho, kdo otázku položil. On neposlouchá! Ve tváři má pohrdání, oči má skelné, ironicky přikyvuje a veškerá jeho síla zjevně směřuje pouze k tomu, aby ukázal světu každým svalem své tváře: nepochyboval, neohnul se, nezapochyboval a nenechal se zmást „diktátorem“ nebo jeho kumpány. Tento přístup, v němž je možnost dialogu zjevně tabu, nutí k zamyšlení. Ostatně takové skleněné oči, demonstrativní chování a rituální gesta najdeme v totalitních sektách. 

To vše ve skutečnosti již předpověděl Herbert Marcuse a další filozofové Frankfurtské školy. Ještě v šedesátých letech dvacátého století prohlásili, že západní společnost se zvrhává v monolitický totalitní systém, v mechanismus, kde je individuálnímu člověku přisuzována role malého šroubku nebo ozubeného kola. A analogie se sektou je zde velmi vhodná: sektáři jsou jen  lidi-šroubky, neschopní samostatné akce (ani samostatného myšlení – pozn.překl.). 

O něčem podobném nyní hovoří Noam Chomsky, který Spojené státy dlouhodobě nazývá totalitní zemí, v níž se „výroba souhlasu“ systematicky provádí. Chomsky věří, že velká část americké populace „praktikuje alternativní realitu, postrádající faktické základy“ a lpí na ní „s náboženskou houževnatostí“. Podle něj je „přístup k informacím ve Spojených státech omezený“, „ve společnosti je implantována dominantní rétorika“ a „odpůrci se okamžitě stávají vyvrženci“. Chomsky přímo říká, že Spojené státy se staly „hlavní teroristickou silou“ na planetě, ačkoli stále „pějí ódy na nádheru svého demokratického systému“. 

Metoda „výroby souhlasu“ má v Americe svou vlastní historii. Během První světové války byla ve Spojených státech provedena rozsáhlá operace s cílem přepojit vědomí obyvatelstva pomocí demonstrativního bití odpůrců. Když všechny země světa, včetně sovětského Ruska, stále požadovaly „věrnost v činech“, v Americe již začaly dosahovat „věrnosti v myšlenkách“. Nespokojili se s tradičními metodami státního nátlaku a začali vytvářet univerzální mechanismy kontroly nad masami, postavené na metodách manipulace. 

Byly to právě tyto společnosti za prezidenta Woodrowa Wilsona, které vedly Johna Goldberga k prohlášení, že „moderní totalitarismus se poprvé neobjevil na Západě v Itálii nebo Německu, ale ve Spojených státech amerických“ a že „během První světové války se Amerika stala fašistickou zemí.” Goldberg se ve své knize o liberálním fašismu rétoricky ptá: „Jak jinak lze popsat zemi, kde vzniklo první současné ministerstvo propagandy na světě; kde byly tisíce odpůrců režimu špehovány, bity, pronásledovány a vězněny za to, že jednoduše řekli svůj názor; kde hlava národa obvinila cizince a přistěhovalce, že „vstřikovali jed zrady a zrady do krve Ameriky“; kde byly zavřeny noviny a časopisy za kritiku vlády a téměř sto tisíc vládních propagandistických agentů bylo vysláno mezi lidi, aby zajistili podporu režimu a vojenské politice státu; kde univerzitní profesoři nutili své kolegy, aby složili přísahu věrnosti vládě; kde téměř čtvrt milionu násilníků dostalo zákonnou pravomoc zastrašovat a fyzicky obtěžovat „flákače“ a disidenty; kde se přední umělci a spisovatelé zabývali popularizací vládní ideologie?“ 

Metody popsané Goldbergem a Chomsky nazývané „výroba souhlasu“ mají mnoho společného s sektářskou indoktrinací. Po Druhé světové válce se tyto praktiky přenesly do západní Evropy. Německý politolog Alexander Rahr jednou poznamenal, že východní Němci „nebyli šikanováni ani indoktrinováni“, jako tomu bylo v západním Německu. Podle něj bylo v západním Německu vše postaveno „na oslavě amerického ducha, americké a francouzské revoluce a také na příběhu neustálého boje evropských národů za svobodu“. A takto byly vychovávány celé generace Němců, kterým od dětství v hlavě vrtalo, že „hlavním chrámem svobody, ve kterém visí svaté ikony, je Washington a Spojené státy, které osvobodily Evropu od strašlivé rány fašismu a daly jí demokracii.” Pokud jde o Rusy, v tomto paradigmatu východní Evropu neosvobodili, ale obsadili, načež se část Evropy stala zlou – evil – socialistickou.

Tyto pohledy nám dnes přednáší lidé se skleněnýma očima. Jejich nepřipravenost na dialog, jejich vlastní pokrytectví, samolibost, stereotypní myšlení a odmítání druhých odpovídají autoritářskému či dokonce fašistickému typu vědomí, které popisuje právě ta stejná frankfurtská škola. Pikantní na situaci je, že dnes jsou představitelé fašistického typu vědomí pevně přesvědčeni, že oni a jen oni mají právo mluvit ve jménu svobody a demokracie. Zdá se jim, že díky své samotné příslušnosti k Západu vypadají v této roli přirozeně a krásně a že toto právo jim je navždy přiděleno.

Neuvědomují si, že v očích celého světa se již dávno stali terčem posměchu a není v nich o nic víc krásy a přirozenosti než v nešťastné mamutí samici z animovaného filmu „Doba ledová 2“, která se považovala za vačici a pokoušela se viset hlavou dolů na stromě a ocasem se zachytit větve. 

Pro sektářské vědomí však žádné rozpory nepředstavují problém. Sektář má jakousi selektivní slepotu, která mu umožňuje žít v prostoru snů a mylně si to pletou se skutečným životem. Stejně jako Borrell věří, že žije v rajské zahradě, zatímco zbytek světa je divoká džungle. Mimochodem, přechod šéfa evropské diplomacie k jazyku posvátných metafor není náhodný, protože současný euroatlanticista dodává nadpřirozenou auru samotné západní společnosti, její struktuře, institucím a principům. Kritický pohled je pro něj nemožný. V zásadě se na sebe nedokáže podívat očima druhých a naslouchat svému protivníkovi, protože ho kdysi učili, že jediným zdrojem správných informací je jeho vlastní komunita. Tento nejdůležitější mechanismus psychologické a informační obrany existuje v každé totalitní sektě: informace se vyhodnocují v závislosti na jejich původu a slova lidí mimo sektu jsou předem prohlášena za lživá. Není divu, že jediným typem komunikace s vnějším světem, který sektáři uznávají, je indoktrinace protivníka. Takže chování představitelů západních médií na tiskových konferencích Putina a Lavrova už není něčí osobní hrubost, ale obecné posvátné pravidlo nepartnerů. 

V této situaci i volby jen málo změní. Současný euroatlantický Západ se proměnil v obrovskou kvazináboženskou sektu, která sní o rozdrcení svých vnitřních odpůrců a poté o podřízení celého světa pod sebe. Hovořit s jeho představiteli o tom, že jiné země a civilizace mohou mít své vlastní hodnoty a zájmy, je jako mluvit o kráse starého moskevského kostela s příznivci Hare Krišny nebo svědky Jehovovými*.  Zdá se, že z této situace existuje jediné východisko: pracovat na podmínkách, za nichž atlantistická sekta co nejdříve dospěje ke svému nevyhnutelnému konci. Pak se místo lidí se skleněnýma očima objeví jiní – myslící po svém, ale živí. 

* Organizace v Ruské federaci zlikvidovány nebo je jejich činnost zakázána

https://vz.ru/opinions/2024/7/23/1276804.html

Překlad Peter 008

sdílet na