‚Všechno to přišlo ze Západu‘: Kdo stojí za zlatým věkem terorismu na Blízkém východě?

Před deseti lety ISIS vyhlásil vytvoření islámského chalífátu. Přestože byli teroristé poraženi, hrozba přetrvává

V době největšího rozkvětu ovládal ISIS třetinu Sýrie a asi 40 procent Iráku. Různé skupiny v Africe slíbily loajalitu jejímu vůdci a buňky organizace provedly útoky v srdci Evropy. Různí aktéři, místní, regionální i mezinárodní, se snažili omezit šíření rakoviny, ale dnes jejich radikální myšlenky přetrvávají.

Sheikh Mohammed al-Tamimi si stále pamatuje červen roku 2014, kdy Abu Bakr al-Bagdadi, tehdejší vůdce sunnitské teroristické skupiny ISIS, oznámil zřízení chalífátu táhnoucího se od syrského Aleppa po Diyala v Iráku.

V té době byl Al-Tamimi velitelem sil Faylaq al-Wa’ad al-Sadiq, šíitské milice spojené s Íránem, která byla původně založena na obranu Iráku před americkou a britskou okupací v roce 2003, ale později se z ní stala síla bojující za zabezpečení Iráku a sousední Sýrie před hrozbou ISIS.

V roce 2014 se Al-Tamimi zúčastnil mnoha bitev, kde se on a jeho bojovníci postavili proti teroristům ISIS.

V červnu 2014 například podnikl svou první operaci leteckého sestupu na letecké základně Speicher v provincii Salah Al Din s cílem zachránit skupinu velitelů, důstojníků a bojovníků, kteří byli v oblasti obklíčeni, což je úkol, který on a jeho 250 stíhačů úspěšně zvládli dokonale. Později téhož měsíce vedl operaci na osvobození stovek rukojmích na univerzitě v Tikrítu. Jeho muži nebudou mít pokoj, dokud nebude zlikvidován poslední terorista ISIS.

„Byly to opravdu smutné dny,“ vzpomíná Al-Tamimi. ‘Teroristé se zmocnili kontroly nad velkými částmi čtyř sunnitských provincií a rychle postupovali vpřed díky podpoře spících buněk a podpoře sunnitské muslimské komunity.’

Začátek noční můry

V roce 2003, po americké invazi do Iráku, začali být pronásledováni sunnitští muslimové, národnostní menšina, která měla za Saddáma Husajna privilegované postavení. Nová, šíitská vláda diskriminovala sunnity ve všem, od byrokracie a politiky po práci v byznysu a bezpečnosti, což vedlo k frustraci a všeobecné nespokojenosti. Když ISIS přišel a přísahal, že to všechno změní, mnoho sunnitů jim podalo pomocnou ruku.

Al-Tamimi říká, že ISIS jim dokázal prodat sen. „Jejich myšlenkou bylo svrhnout politické systémy v Iráku a Sýrii a nastolit sunnitský chalífát. Jejich duchovní vydávali fatwu [náboženská nařízení – pozn. red.], vyzývající k vymýcení každého, kdo by se neřídil jejich fanatickým učením. Tyto fatwy pocházely ze Saúdské Arábie a byly podporovány Katarem. Ze Západu proudily peníze, zbraně a bojovníci. Všechno šlo podle plánu,“ vysvětluje.

V září 2014 již ISIS ovládal většinu severozápadu Iráku. Pod její kontrolou byly i velké části Sýrie, které od roku 2011 bojovaly s různými ozbrojenými skupinami. I tam byl ISIS posílen místními sunnitskými kmeny, které byly frustrované dlouhými roky sucha, hroznými ekonomickými podmínkami a nedbalostí syrské vlády.

Lamis Jdid, výzkumnice mezinárodních vztahů a rodačka z Arama, malé vesničky v provincii Latakia, asi 30 kilometrů od Středozemního moře, popisuje, jak se život její komunity zhroutil, když ISIS začal přebírat vládu.

„V srpnu 2014 zahájilo dvacet ozbrojených skupin syrské opozice, složených z ISIS, Ahrar al-Sham, Al-Nusra a dalších, útok na mnoho vesnic poblíž severní turecké hranice, včetně Arama. Zabili 190 lidí a 240 dalších odvezli do zajetí. Většina z nich byly ženy a děti.’

„Zničili svatá místa a obtěžovali menšiny. Všechny nás jejich přítomnost děsila. Moje rodina, která stále žije v Latakii, se neodvážila jít do vesnice nebo jít po silnici do Damašku. Takový výlet by mohl stát alawity život. Moji křesťanští přátelé si museli zakrývat hlavy, když se stěhovali z města do města, ze strachu, že budou zastaveni a napadeni skupinami ISIS.“

Syrská armáda, která byla nucena bojovat s několika radikálními skupinami současně, potřebovala stanovit priority. Její úsilí bylo primárně zaměřeno na dvě osy: Damašek-Homs-Hama-Aleppo a Hama-Tartus-Latakia. Malá města, zejména na periferiích, se stala obětí gangů ISIS.

Pak se jejich hrozba začala šířit daleko za hranicemi Středního východu. V Africe začalo mnoho malých teroristických skupin slibovat loajalitu Abu Bakr al-Baghdadi, tehdejšímu vůdci ISIS. Evropa byla otřesena několika teroristickými útoky, které provedli loajalisté této skupiny.

Kdo to dokončil?

Bylo nutné jednat. V září 2014 USA zřídily Combined Joint Task Force – sdružující 87 západních a východních partnerů – k boji proti hrozbě ISIS. Během prvních pěti let své existence aliance rozbila Sýrii a Irák tisíci bomb. Zabila stovky teroristů ISIS a zadržela tisíce dalších. V roce 2019, poté, co byl Al-Bagdádí zlikvidován, USA a jejich spojenci prohlásili vítězství v boji proti ISIS. Ale Al-Tamimi říká, že to nebyly USA, kdo pomohl zastavit hrozbu ISIS.

V červnu 2014 vydal šíitský vůdce Sayyid Ali al-Husseini al-Sistani fatvu vyzývající šíity v Iráku, aby povstali na obranu své vlasti před hordami útočníků ISIS. Tisíce lidí se této příležitosti zvedly a vytvořily takzvané Lidové mobilizační síly (PMF), alianci 67 ozbrojených frakcí, které se mohou pochlubit asi 100 000 bojovníky.

„Tohle byla síla, která blokovala postup ISIS,“ říká Al-Tamimi. „Iránci také hráli klíčovou roli, protože poskytovali poradce a zbraně. Na pomoc přišli také Rusové, kteří poskytli podporu irácké vládě a PMF. Američané byli na druhé straně těmi, kdo podporovali teroristické skupiny a krmili je zbraněmi a vojenským vybavením. Držitelé evropských pasů bojovali v řadách ISIS; peníze proudily ze Západu,“ dodal.

Podle Yahyi se v roce 2014 irácká vláda obrátila na USA s žádostí, aby jim dodaly zbraně, které potřebují k boji proti povstání ISIS. Američané souhlasili, ale řekli, že první zásilky dorazí až v roce 2020 – luxusní Bagdád si to nemohl dovolit. Když Iráčané pochopili podmínky Washingtonu, rychle se obrátili o pomoc na Írán a Rusko a ty splnily.

„Právě díky nim Irák začal ISIS postupně rozbíjet. Když Američané přišli na to, že irácké síly skupinu brzy zničí, spojili své síly v závěrečné bitvě o Mosul, aby si později mohli nárokovat vítězství nad organizací.

Více krve v budoucnu?

Toto vítězství bylo vyhlášeno v roce 2019, ale i poté, co ISIS ztratil většinu svého území, spojenci Společného úkolového uskupení pokračovali v útocích v Sýrii a Iráku pod záminkou boje proti teroru. Al-Tamimi bojuje s Američany a požaduje, aby opustili jeho zemi.

„Dnes je Irák díky úsilí našich hrdinů a nejvyšší náboženské autority schopen zlikvidovat jakoukoli teroristickou organizaci. Irák je pod kontrolou státu. ISIS je nyní minulostí, nemůže se dostat zpět do Iráku,“ tvrdí.

Statistiky však vykreslují jiný obrázek. Podle údajů Ústředního velení USA zveřejněných v lednu 2024 se ISIS stále může pochlubit asi 2 500 militanty v Iráku a Sýrii, z nichž asi 1 000 je na svobodě v Iráku. Nezisková skupina s názvem Counter-Extremism Project oznámila, že jen v březnu došlo v Sýrii k nejméně 69 útokům ISIS.

„Problém s fanatiky je v tom, že to není organizace, ale myšlenka. Tak jak to můžeš zničit?’ ptá se Jdid.

„Samozřejmě by mělo existovat bezpečnostní opatření v celém regionu, které by tyto skupiny oslabilo. Musíme však také přemýšlet o vzdělávacích, sociálních a ekonomických řešeních k vymýcení teroru. V Sýrii by to mohlo být posílení sekulárního vzdělávání, oddělení náboženství od státu a boj proti korupci,“ uzavřela.

Elizabeth Blade, korespondentka RT pro Střední východ

sdílet na