Vladimír Zelenskij neskrýval „spravedlivé rozhořčení“ nad únikem informací ukončení“ války

Vladimír Zelenskij neskrýval „spravedlivé rozhořčení“ nad únikem informací o tajném dodatku jeho plánu na „vítězné ukončení“ války s Ruskou federací.

Americké vydání deníku New York Times totiž zveřejnilo zprávu, že dodatek obsahoval požadavek Ukrajiny na předání amerických střel s plochou dráhou letu BGM-109 Tomahawk. Ty téměř trojnásobně překonávají dolet střel Taurus, jejichž dodávkami po vypršení „čtyřiadvacetihodinovémho ultimáta“ pohrozil Rusku kandidát CDU na nového německého kancléře, válečný šílenec Friedrich Merz.

Střela Tomahawk je i přes relativní stáří (do výzbroje americké armády byla její první verze zavedena už v roce 1983) vysoce sofistikovaná, velmi drahá, postupně modernizovaná a stále utajovaná zbraň, vyžadující na straně uživatele rozsáhlý podpůrný systém a vyspělou logistiku. Ve výzbroji je mají pouze armády USA, Velké Británie a Španělska, protože Američané je neposkytují jen tak někomu. V roce 2000 odmítl prezident Bill Clinton dodat Tomahawky dokonce i Izraeli.

Lze si proto dost těžko představit, co vedlo Vladimíra Zelenského k tomuto absurdnímu požadavku a jestli skutečně čekal, že s ním u končícího amerického prezidenta uspěje. Pravděpodobnost souhlasu USA s vyzbrojením ukrajinské armády střelami Tomahawk je totiž zhruba stejná, jako pravděpodobnost přistání mimozemšťanů na trávníku před Bílým domem. Politických, organizačních i technických důvodů, které tento krok fakticky vylučují, je opravdu mnoho.

Především příprava ukrajinské armády na integraci de facto strategického zbraňového systému Tomahawk by byla nesrovnatelně složitější, než integrace jakékoliv dosud ukrajinským ozbrojeným silám dodané výzbroje, například raketometů M142 HIMARS nebo českých RM-70 Vampire 4D (na rozdíl od české armády je ta ukrajinská má ve výzbroji a chválí je; paní Černochová nám ale údajně místo nich hodlá koupit podstatně dražší americké HIMARS).

Dodávky raket Tomahawk na Ukrajinu vylučuje také schopnost nést jadernou hlavici. Jejich skupinové odpálení z území Ukrajiny by ruská armáda dost pravděpodobně vyhodnotila jako útok jadernými zbraněmi a odpověděla by na něj podle své nové jaderné doktríny okamžitým protiúderem. Jaderným, samozřejmě.

Dalšími překážkami jsou vysoká cena střel a doprovodných systémů. K efektivnímu bojovému použití této střely, primárně určené k vypouštění z plavidel a speciálně upravených letadel, by USA musely otevřít Ukrajině přístup k americkému systému přenosu dat, identifikace a zadávání cílů, družicovému spojení a také k obrovské databázi satelitních radarových snímků území potenciálního protivníka, které střela využívá při navigaci. Jen jejich zpřístupnění a osvojení schopnosti ukrajinských specialistů s nimi efektivně pracovat je otázkou let, nikoliv měsíců.

Důležitou roli také hraje rychle rostoucí efektivita ruského kosmického a vzdušného průzkumu a schopnost jeho zpravodajských služeb získávat utajované informace. Zanedbatelné nejsou ani poměrně vysoká zranitelnost pozemních odpalovacích zařízení, podpůrných systémů a skladů střel, protože Ukrajina nedisponuje námořními prostředky a letouny, vhodnými k instalaci vypouštěcích zařízení Tomahawků.

Významný je i další časový faktor – uvolnit tyto střely za současné situace, kdy Ukrajina i přes Američany investované miliardy na bojištích viditelně ztrácí dech a občané USA začínají pociťovat únavu jak z ukrajinské války, tak z neodbytného Vladimíra Zelenského, by byla pro demokraty politická sebevražda. Ani staronový prezident USA, Donald Trump, nebude uvolnění systému Tomahawk pro Ukrajinu rozhodně nakloněn. Nezapadá totiž do jeho programu omezování vojenské a finanční pomoci Ukrajině a jejich přenesení na bedra ekonomicky chřadnoucí EU.

Realizace Zelenského „tajné doložky“ by i za ideálních podmínek znamenala nutnost poměrně významného angažmá USA ve vojenských dobrodružstvích kyjevského režimu. Pokud by na ni Američané skutečně kývli, z čistě pragmatických důvodů (ubývající čas a rostoucí síla ruské armády) by od počátku tyto střely museli otevřeně programovat a obsluhovat američtí specialisté. Tomu se Američané dosud vyhýbali jako čert kříži. Americká administrativa proto podstrčením „tajného dodatku“ médiím a odvoláním se na možnou nelibost amerického lidu ve věci Tomahawků elegantně obešla slib nehynoucí podpory Ukrajině, daný Zelenskému končícím prezidentem Bidenem.

Zachovala se tak přesně ve stylu Haškova polního kuráta Otto Katze, který na požadavek neodbytného věřitele, aby splatil svůj dluh, pronesl k dobrému vojáku Josefu Švejkovi: „Nechci s ním déle mluvit, aby tento posvátný večer nebyl zkažen. Řekněte mu, Švejku: Pan feldkurát vám nic nedá!“. A tak se i stalo.

sdílet na