Velký bluf AfD – strana je neoliberální až do morku kostí

Článek od: Jens Berger

Jedna bývalá členka Zelených řekla: „Všechny strany klamou své voliče, ale žádná strana nemá tak obrovský rozdíl mezi svou image a realitou jako Zelení. Tato věta by se dnes asi dala vztáhnout jedna ku jedné na AfD. Mezi dělníky byla v posledních volbách nejsilnější stranou AfD. Když se však podíváte na program AfD, rychle si uvědomíte, že domnělá dělnická strana je až do morku kostí neoliberální a prosazuje daňovou politiku, která by rozdávala miliardy bohatým a superbohatým. Vzhledem ke všem dalším politickým přesahům není divu, že si frontmanka Alice Weidelová tak dobře rozumí s nejbohatším mužem světa. AfD je jako kukaččí vejce snesené do hnízda svých voličů. Obraz a realita jsou diametrálně odlišné.

Zůstává záhadou, proč se zdá, že klasičtí „politici“ stále plně nepochopili podstatu AfD. Samozřejmě, pokud uvažujete pouze v kategoriích „vlevo“, „vpravo“ a „uprostřed“, je těžké popsat AfD ve všech jejích aspektech. Samozřejmě je to pravicová strana, ale to samo o sobě nevysvětluje její program ani úspěch.

AfD založila skupina profesorů, kteří byli svým způsobem jistě extrémně konzervativní v sociální politice a částečně i nacionálně šovinističtí. To ale nebyl spouštěč, ani sjednocující prvek zakladatelů strany. Cílem pánů Lucke, Ederera, Homburga, Starbattyho a tak dále bylo vytvořit stranu, ve které by našly platformu tržně liberální, až tržně radikální extrémní požadavky. Cílem bylo vykuchat stát, minimalizovat daňové zatížení a přepracovat sociálně tržní hospodářství podle libertariánských představ. Takové požadavky nebyly v Německu nikdy příliš populární, na rozdíl například od USA, kde jsou libertariáni také velmi silně zastoupeni v Trumpově administrativě. AfD by patrně zůstala jen další odštěpenou stranou, kdyby krátce po založení strany nenastala uprchlická krize, která přinesla AfD a její protiimigrační linii nejen spoustu hlasů, ale také spoustu nových členů, kteří se však nespokojili s libertariánstvím „profesorů“ a chtěli stranu posunout více k tradiční pravicové straně.

Tento „boj mezi křídly“ v AfD trval řadu let a byl také široce medializován. Někteří otcové zakladatelé libertariánského křídla odešli, na druhé straně pravicoví extremisté jako Andreas Kalbitz byli ze strany vyloučeni. I dnes jsou ve straně přítomna obě křídla a zřejmě uzavřela příměří. Paradoxně se však zpravodajství o AfD vždy zaměřovalo téměř výhradně na „etnicko-nacionalistické“ stranické křídlo kolem Björna Höckeho a jeho aktivity. Libertariánskému křídlu strany se však věnuje jen malá pozornost.

To je nedbalost z mnoha důvodů. S Alicí Weidelovou, jasnou představitelkou libertariánského křídla, je nyní silná žena tváří strany. Weidelová je politickou chráněnkou Petera Oberendera – radikálního myslitele AfD a spoluzakladatele strany, která byla předchůdkyní AfD – „Wahlalternative 2013“. Oberender, který zemřel v roce 2015, byl neoliberálním ekonomem, který mimo jiné požadoval, aby příjemcům sociální pomoci Hartz IV bylo umožněno prodávat své orgány na financování životního minima. Právě tento Oberender byl školitelem doktorského studia Weidelové. Později byla Weidelová mimo jiné členkou libertariánské Hayek Society, která se dostala na přední stránky novin právě loni, když udělila cenu rovněž libertariánskému argentinskému prezidentovi Mileiovi.

Dalším libertariánským „makléřem moci“ je americký miliardář německého původu a podporovatel Trumpa Peter Thiel, který je v současnosti spolu s Weidelové idolem Elonem Muskem považován za nejvlivnějšího politického loutkáře v USA i mimo ně. Tím je kruh uzavřen. O spojeních mezi Weidelovou a AfD a libertariánskými kruhy však překvapivě v našich médiích téměř nic neslyšíte. Je to o to překvapivější, že AfD se při jiných příležitostech ráda prezentuje jako „kritická vůči USA“. V Bundestagu není žádná jiná strana, která by byla tak ideologicky spojena s novou Trumpovou administrativou a jejími podporovateli jako AfD.

Ale zpět k aktuálnímu tématu. V tomto bodě se pozornost soustředí méně na zahraniční politiku a geopolitické otázky, ale půjde spíše o sociálně-ekonomická témata, v nichž se AfD programově diametrálně liší od zájmů většiny svých voličů a která v tomto případě nepatří k etnicko-nacionalistickému, ale spíše libertariánskému křídlu. Když se podíváte na volební program AfD, rychle vám vyjde najevo, že zatímco v sociálně-ekonomických otázkách existují „stopy“ etnického nacionalismu, požadavky z velké části pocházejí z rýsovacího prkna tržních radikálů a neoliberálů z libertariánského křídla.

Daňová politika AfD – dárek pro miliardáře

To je patrné zejména v daňové politice. U daně z příjmu chce AfD ukončit „studenou progresi“ a zavést „pohyblivý tarif “. Proti tomu v zásadě nelze nic namítat, neboť „studená progrese“, tedy následné zvýšení klíčových čísel daňových sazeb, je skutečně problém, ale požadavky na daňovou politiku AfD jdou daleko za tuto rozumnou a poměrně malou změnu. AfD volá po „zásadní daňové reformě“. Současné rozdílné zdanění různých příjmů má být nahrazeno jednotnou daní z příjmu. Daňová sazba této daně z příjmu má být paušální sazbou 22 procent, která bude doplněna o „obecní živnostenskou daň“, kterou vybírají obce. Celkově by sazba daně neměla „běžně“ přesáhnout 25 procent.

Jediný klíčový údaj, který je v daňovém konceptu AfD stále přítomen, je základní daňová sleva, která je velmi štědrá, a to 15 000 eur na dospělou osobu a 12 000 eur na dítě v případě společného vyměřování. Daňoví poradci se však nemusí bát, že by se nyní stali nezaměstnanými. Model AfD také počítá s četnými možnostmi odepisování a výjimkami. Například zdravotní a důchodové rezervy – samozřejmě v modelech soukromého pojištění – by měly být daňově uznatelné.

Jako kdyby stát plaval v penězích, tento model daně z příjmu je doplněn celou řadou škrtů v dalších daních. Nová daň z příjmu má být jedinou přímou daní – stará daň z příjmu bude zrušena, stejně jako solidární přirážka, korporátníní daň a živnostenská daň.

Udělejme zjednodušený výpočet pomocí tří vzorových příkladů. Vynecháme přídavky na děti a výdaje, které jsou odečitatelné. Nejde o desetinná místa, ale o to ukázat, kudy by cesta vedla.

Osamělý rodič s jedním dítětem v zaměstnání s nízkou mzdou

Roční příjem: 28 000 eur hrubého

Stará daň z příjmu: 3 845 eur

Daň z příjmu podle modelu AfD s 25% sazbou daně: 250 eur

Úspora: 3 595 eur (13 % ročního příjmu)

Dělnická a zaměstnanecká rodina se dvěma dětmi v pásmu průměrné mzdy

Roční příjem: 98 000 eur hrubého

Stará daň z příjmu: 21 030 eur

Daň z příjmu podle modelu AfD s 25% sazbou daně: 11 000 eur

Úspora: 10 030 eur (10 % ročního příjmu)

Nejlépe vydělávající rodina bez dětí

Roční příjem: 500 000 eur hrubého

Stará daň z příjmu: 199 106 eur

Daň z příjmu podle modelu AfD s 25% sazbou daně: 117 500 eur

Úspora: 81 606 eur (16 % ročního příjmu)

Vidíte: I když AfD prodává reformu jako rodinnou a sociálně vyváženou, s tímto modelem by masivně absolutně i relativně profitovali právě více a nejlépe vydělávající. Je ale také vidět, že daňový model AfD zvýhodňuje všechny domácnosti, které dříve podléhaly dani z příjmu. Na tomto místě je třeba si položit otázku, jak AfD hodlá tento déšť daňových škrtů financovat. Ale o tom později.

Protože dárky, pokud jde o zdanění příjmů, zdaleka nejsou všechno! AfD chce také bez náhrady zrušit všechny daně z nemovitosti. Daň z bohatství – která se v současnosti stejně nevybírá – má být zrušena. Zrušena bude také daň z nemovitosti. Zajímavost na tomto místě: AfD v části o bytové politice popisuje zrušení daně z nemovitosti jako snížení dodatečných nákladů na bydlení pro nájemníky. V části daňové politiky je však zmíněno, že zrušení majetkových daní a daní právnických osob má být „plně“ kompenzováno novým příplatkem k dani z příjmu vybíraným obcemi. Ujasněme si to: majitelé domů již nemusí platit daň z nemovitosti, zatímco nájemníci tuto ztrátu daňových příjmů kompenzují prostřednictvím obecní daně z příjmů z podnikání, kterou obci odvádí vlastník domu, ale rozpočítává ji do cen nájemného. Jen AfD ví, co má na tom má být sociálně spravedlivého. V neposlední řadě chce AfD „samozřejmě“ také úplně zrušit dědickou daň. To je prý nespravedlivé, protože majetek, který má být zděděn, již byl v určitém okamžiku zdaněn a beztak nepřináší téměř žádný příjem. Myšlenka snížit dědickou daň tímto způsobem AfD ale samozřejmě nepřichází reformovat systém tak, aby něco přinesl a především aby extrémně vysoké dědictví po superboháčích bylo adekvátně a spravedlivě zdaněno.

Důchod a sociální věci – mlhavé formulace

Zatímco konkrétní čísla o daňové politice nelze najít ve volebním programu AfD, ale lze je najít v jejích návrzích zákonů, strana záměrně mlčí jak o důchodech, tak o sociální politice. AfD chce zabránit chudobě ve stáří – kdo by to nechtěl? Ve svém volebním programu strana opakovaně uvádí jako vzor Rakousko. To je překvapivé, protože ostatní požadavky mají s rakouským modelem velmi málo společného. Statistik Günter Eder napsal na NachDenkSeiten rozbor, v němž porovnal oba modely důchodů.

Warum sind die Renten in Deutschland nicht ähnlich hoch wie in Österreich?

Ve svém závěru zmiňuje Eder tři body, s nimiž by se německá důchodová úroveň dala sladit s rakouskou:

kompletní financování nepojistných plnění prostřednictvím daňových příjmů

přiměřené zvýšení sazby příspěvku na důchod

ukončení privatizace důchodového systému na úkor zákonného důchodu

AfD chce také kompenzovat nepojistná plnění výhradně prostřednictvím daňových příjmů. To je dobře, ale konceptu chybí protifinancování. Pokud však jde o budoucí sazby daní, AfD nabízí pouze stručné prohlášení, že budoucí zvýšení sazeb příspěvků chce kompenzovat snížením daní pro firmy a zaměstnance. Především celý program AfD postrádá jakoukoli kritiku privatizace důchodového systému. Právě naopak. Tento bod se kupodivu vůbec neobjevuje v požadavcích penzijní politiky, ale objevuje se na jiných místech, například ve výjimkách pro požadovanou daň z příjmu. AfD ve svém programu naznačuje, že chce použít rakouský důchodový systém, dva pilíře však úplně vynechává a neuvádí, jak hodlá financovat jediný stávající pilíř, daňové financování nepojistných dávek. To nemá s rakouským modelem nic společného.

A AfD zůstává, pokud jde o důchody, záměrně zakalená a mlhavá. Program například příliš neříká o snížení nebo zvýšení věku odchodu do důchodu; kromě toho, že chtějí umožnit flexibilní odchod do důchodu bez srážek po 45 letech odvádění příspěvků. To je hezké, ale jak vysoká by měla být sazba důchodu „bez srážek“? AfD uvádí, že jejím „vzdáleným cílem“ (sic!) je umožnit průměrnou úroveň důchodu ve výši 70 procent posledního čistého příjmu. Není však jasné, jak toho hodlá dosáhnout.

Celý koncept důchodu připomíná taktiku kouřové clony. Na některých místech slibují modré z nebe, ale pokud jde o nástroje, je o nich málo zmínek a místo nich se používají neoliberální fráze. Například mezi „stavebními kameny, které dlouhodobě stabilizují důchody“, je první zmíněnou položkou „usnadnění racionalizačních investic za účelem zvýšení produktivity a mezd prostřednictvím snížení podnikových daní“. Nechápete? Určitě nejste sami. AfD říká, že když firmám snížíme daně, vytvoří více pracovních míst a budou platit lepší mzdy, což se pak systémově pozitivně projeví na výši důchodů. Toto je neoliberalismus ve své nejčistší podobě a už i AfD si pravděpodobně uvědomila, že nechvalně známý „efekt stékání“ prostě mimo neoliberální učebnice neexistuje. (Libertariánští teoretici tvrdí, že při snížení daní bohatství samo proteče od bohatých k chudým – pozn. překl.)

Zatímco požadavky penzijní politiky AfD jsou z velké části neúplné, „základní jistota“, po níž volá a která má nahradit příspěvky v nezaměstnanosti, je zcela mlhavá. Konkrétní čísla zde budete hledat marně. Místo toho najdete spoustu neoliberálních manter, že většina lidí pobírajících peníze v nezaměstnanosti prostě pracovat nechce a že příspěvek je tak vysoký, že se práce stejně nevyplatí. To je známo i z CDU a FDP. AfD má navíc také celou řadu hesel kritických k migraci. OK, AfD nechce vyplácet občanský příspěvek „cizincům“ a „žadatelům o azyl“. To není překvapivé. Jak by ale mělo vypadat základní zabezpečení pro německé nezaměstnané? V programu se o tom nedozvíte téměř nic. Lidé nechtějí, aby se lidé, kteří mohou pracovat, stali pro společnost zátěží. Místo toho by měli pracovat. To není nijak zvlášť originální. Zajímavější by bylo zjistit, jak toho hodlá AfD dosáhnout. Bohužel v programu nejsou žádná východiska, která by přesahovala otřepané fráze.

Kdo by za to měl platit?

AfD není nešikovná. Mnohé z jejich požadavků připomínají koncert naplněných přání. Je pozoruhodné, jak AfD vykouzlila daňový model, díky kterému se všichni budou mít lépe. Kdo je proti snížení daní? Ale v reálném životě a zejména v politice, jak všichni víme, nic není zadarmo. Zásadní otázkou je, jak AfD hodlá financovat všechny své dary, které jdou hlavně bohatým? O tom je v programu ohlušující ticho.

Německý výzkumný institut DIW spočítal pouze požadavky konkrétně uvedené v programu a přichází u AfD s náklady 150 miliard eur ročně. A to zde nebyla zohledněna ani „velká daňová reforma“ daně z příjmu, protože tento požadavek je v programu zmíněn jen okrajově. AfD je velkým fanouškem dluhové brzdy. Nejen, že chce zastavit nové půjčování, ale ve svém programu dokonce zmiňuje, že chce snížit státní dluh. Nyní by se dalo čekat, že strana předloží konkrétní návrhy, kde chce tak gigantické peníze ušetřit. Ale o tom tam nic není… alespoň nic relevantního. Samozřejmě se na mnoha místech mluví o snaze zastavit jednotlivé „levicově-zelené ideologické projekty“. Můžete to tak udělat. Věří však někdo vážně, že zastavení expanze obnovitelných zdrojů energie nebo zastavení financování jakýchkoli „genderových programů“ by ušetřilo třícifernou miliardovou částku?

Současný objem federálního rozpočtu je 478 miliard eur. Největší výdajovou položkou jsou platby důchodového pojištění ve výši 116 miliard eur. Když se vezme její program doslova, AfD nechce toto číslo snižovat, ale ve skutečnosti ho chce zvýšit. I kdyby položka zůstala nezměněna, stále by zůstalo 362 miliard eur. Ale počkejte! AfD chce navýšit rozpočet na obranu na více než pět procent hrubého domácího produktu, aby „posílila Bundeswehr a bránila zemi“, jak říká Alice Weidelová. Těchto pět procent prozatím vynechme a předpokládejme, že AfD nechává současné výdaje na zbrojení a armádu ve výši 72 miliard eur nedotčené. Pokud z celkového objemu rozpočtu 478 miliard eur vyloučíme výdaje na penzijní pojištění a obranu, které AfD škrtat nechce, zůstane „zbývající rozpočet“ 290 miliard eur.

Použijeme-li konzervativní čísla z DIW, všechny ostatní vládní výdaje by musely být více než poloviční, aby bylo možné financovat daňové škrty AfD ve výši 150 miliard eur, aniž by se země zadlužovala. Jak to chce AfD udělat? A mějte prosím na paměti, že se jedná o velmi konzervativní výpočet. Pokud vezmeme prohlášení AfD doslovně, musela by výrazně navýšit jak dotace na důchodové pojištění, tak výdaje na obranu, a protože chce snížit celkové zadlužení, musely by se i na tuto položku přidat velké částky. Pokud by se například AfD „pouze“ řídila přáním Trumpa a Weidelové a chtěla zvýšit výdaje na obranu na pět procent HDP, znamenalo by to dodatečné náklady ve výši 137 miliard eur. Zůstalo by 13 miliard eur pro celý(!) federální rozpočet, bez penzijního pojištění a obrany.

Neoliberální až do jádra

Tato absurdní čísla ukazují, že program AfD je až do morku kostí neoliberální a zcela pochybný, protože nechává otevřené, jak se vlastně mají financovat miliardové dary bohatým a superbohatým. Pokud by byl daňový model AfD implementován, výpadek příjmů by byl tak velký, že případná vláda AfD by měla na výběr pouze buď převzít masivní nový dluh, nebo provést stejně masivní orgie škrtů napříč všemi resorty spolkového rozpočtu. A to by v žádném případě nebylo zcela vyloučeno. Jádrem libertariánské politiky je potlačit stát, kdekoli je to možné.

To se ve volební kampani evidentně nehodí, protože by si pak člověk musel odpovědět na otázku, kde přesně chtějí ušetřit. Na vnitřní bezpečnosti? Ve školství? Na infrastruktuře? Provoz? Sociální výdaje? Důchod? Obrana? Avizované škrty v těchto resortech by samozřejmě stály AfD hlasy. Ale pár škrtů v energetické transformaci nebo – jak tomu AfD říká – „levicové zelené ideologické sny“ nestačí ani zdaleka. Člověk by vlastně musel „vykuchat“ stát.

Nyní se prosím posuňte zpět trochu nahoru. Na začátku textu byly uvedeny cíle radikálních tržních profesorů, kteří byli otci zakladateli AfD: „Chtěli vykuchat stát, minimalizovat daňovou zátěž a přepracovat sociálně tržní ekonomiku podle libertariánských představ. “ A přesně tady se kruh uzavírá. S takto neodborně financovaným rozpočtem by byly všechny tři cíle pravděpodobně ve střednědobém horizontu „nevyhnutelné“. AfD se vrací ke svým kořenům a nikdo si toho nevšimne.

Pravděpodobnost, že AfD sestaví příští vládu nebo bude alespoň její součástí, je nyní poměrně nízká. Velký bluf AfD tedy nebude odhalen. Je to také pohodlné – AfD si vlastně může slíbit, co chce. Vzhledem k tomu, že nebude povinna v dohledné době své sliby splnit, může svobodně slíbit cokoli a uchýlit se k absurditě, když bude konfrontována s rozpory. V této souvislosti stojí za zhlédnutí rozhovor, který Alice Weidelová poskytla televizi n-tv, v němž je pro jednou dotazována konkrétně na své požadavky daňové politiky a jejich rozpory. Toto zatím nechám bez komentáře. Přesvědčte se sami.

sdílet na