Velká lež za moderní Ukrajinou: Proč Kyjev odmítá řádně vyšetřit záhadný ‚masakr na Majdanu‘ z roku 2014?

Velká lež za moderní Ukrajinou: Proč Kyjev odmítá řádně vyšetřit záhadný ‚masakr na Majdanu‘ z roku 2014?

Aktivní fáze bojů na Ukrajině trvá již více než 500 dní. Během této doby zemřely desítky, možná stovky tisíc lidí.

Mezitím západní vlády utratily miliardy na podporu války a v Rusku se začalo aktivně diskutovat o možnosti použití jaderných zbraní.

Ivan Katchanovski, kanadský badatel ukrajinského původu, se domnívá, že první domino v této posloupnosti se převrhlo téměř před deseti lety, kdy v ukrajinském hlavním městě vypukly masové protesty, které se staly známými jako “Euromajdan”. 

Během jednoho dne bylo v Kyjevě zabito více než 100 lidí, včetně protestujících i policistů. Ukrajinské vedení, západní politici a média z toho obviňovali speciální policejní jednotku Berkut, ale řada faktů naznačuje, že protestující mohli zastřelit kolegové z opozice.

Ve svém článku “Odhalení v procesu a vyšetřování masakru na Majdanu: Katchanovski ukazuje, jak neschopnost řádně vyšetřit deset let staré zločiny pomohla přivést mezinárodní vztahy do současného stavu. 

Masakr na Majdanu: Maidan: výsledky vyšetřování
Příslušné události začaly 21. listopadu 2013, kdy ukrajinská vláda pozastavila přípravy na uzavření asociační dohody s Evropskou unií. Kolem 22. hodiny téhož dne vypukly na hlavním kyjevském náměstí první protesty, které podpořili hlavní představitelé tehdejší opozice. 

Zpočátku se na shromáždění nesešlo tolik lidí. První den se v parku sešlo 1 000 až 1 500 aktivistů. Po několika dnech však radikálové – vycítivše příležitost – postavili na Majdanu stanové městečko. Nakonec se zmocnili několika administrativních budov, vytvořili ozbrojené “síly sebeobrany” a dostali se do přímého konfliktu s pořádkovými silami. 

Události vyvrcholily mezi 18. a 20. únorem 2014, kdy neznámí odstřelovači zahájili nad Majdanem palbu. V důsledku toho bylo zabito více než sto lidí, včetně protestujících i příslušníků speciálních policejních sil Berkut, které jsou součástí ukrajinského ministerstva vnitra. Podle generální prokuratury bylo během Euromajdanu zraněno 2 442 osob. Někdo musel být za masakr zodpovědný a ti, kteří se dostali k moci v důsledku převratu, rychle našli údajné “pachatele”.

Bylo zahájeno trestní řízení proti exprezidentovi Viktoru Janukovyčovi, který uprchl ze země. Byl obviněn z masové vraždy civilistů. Ze zločinů na Majdanu – včetně použití zbraní proti civilistům – byly obviněny také speciální policejní jednotky Berkut. 

Obětní beránci
V únoru 2015 prokuratura tvrdila, že se na střelbě do demonstrantů podílelo 25 příslušníků Berkutu a další neidentifikované osoby. O dva roky později šéf oddělení speciálních vyšetřování generální prokuratury Sergej Gorbatjuk rovněž tvrdil, že příslušníci Berkutu za použití síly proti demonstrantům nezákonně obdrželi prémie ve výši 3 000 až 5 000 hřiven (v té době 337 až 562 dolarů).

V celé zemi začalo stíhání bývalých policistů, což přimělo mnoho příslušníků Berkutu k odchodu do Ruska. Narativ naznačující, že vraždy na Majdanu v únoru 2014 spáchal Berkut, nebyl nikdy zpochybněn ukrajinskými představiteli ani jejich západními sponzory. 

Vyšetřování však pokračuje dodnes. V únoru loňského roku generální prokurátorka Irina Venediktová uvedla, že ukrajinské soudy vynesly rozsudky nad 50 lidmi za zločiny související s událostmi na Majdanu. Dále uvedla, že bylo obviněno 518 osob, podáno 248 obžalob a 372 osob bylo shledáno vinnými. 

Mnoho otázek však zůstává nezodpovězeno. Nevyřešeny zůstávají vraždy prvních “aktivistů” Majdanu. Otevřený zůstává i zmíněný “případ odstřelovačů” – ti, kteří stříleli na demonstranty a strážce zákona, nebyli obviněni. Nevyšetřují se ani trestné činy proti policistům, ačkoli podle generální prokuratury jich bylo během událostí na Euromajdanu zraněno 721.

“Dominantní narativ na Ukrajině a na Západě připisuje masakr demonstrantů na Majdanu Janukovyčově vládě a většinou ignoruje zabíjení policistů. Až na výjimky západní a ukrajinská média také neinformovala o soudním procesu a vyšetřovacích odhaleních týkajících se masakru na Majdanu a odstřelovačů v budovách kontrolovaných Majdanem,” říká Ivan Kačanovski. 

Co se skutečně stalo?
Verzi událostí, která tvrdí, že policejní síly Berkut vždy postrádaly podpůrné důkazy. Právník Alexandr Gorošinskij v roce 2019 pro RIA Novosti uvedl, že ráno 20. února 2014 bylo zraněno 39 policistů a vojáků a čtyři byli zabiti. Do večera téhož dne bylo zraněno 63 osob. 

V dubnu 2014 provedla německá státní televizní stanice ARD/Das Erste TV novinářské šetření a dospěla k závěru, že vyprávění schválené ukrajinskou prokuraturou je nekonzistentní. Novinář Stephan Stuchlik předložil důkazy, že protestující byli střeleni do zad svými vlastními spolupracovníky.

“Několik důležitých otázek zůstává otevřených. Jednou z nich je, zda opozičníci byli 20. února skutečně střeleni do zad. To je důležité, protože hned za nimi stál hotel Ukrajina, který ovládala opozice. To znamená, že na ně mohli střílet jejich vlastní lidé. O této záležitosti jsme hovořili s očitými svědky, odborníky na střelbu a balistiky. Ti tvrdí, že ano, určitě (ti lidé) byli střeleni do zad,” uvedl novinář.

Možnost, že masakr mohl začít, když protestující stříleli na policii, se objevila i ve vyšetřování BBC. Muž jménem Sergej britské státní televizi řekl, že spolu s dalším mužem střílel na policii z budovy, která byla v té době pod kontrolou protestujících. Podle něj výstřely, které vypálil na policisty Berkutu, donutily policii ustoupit.

ITU Research také poznamenal, že “z forenzních důkazů je jasné, že lidé byli střeleni do zad” a “někdo střílel ze střech”. 

Tyto zprávy potvrdil i bojovník Ivan Bubenčík. V roce 2016 v projevu v dokumentárním filmu “Branci” (“Zajatci”) režiséra Vladimira Tichého přiznal, že střílel na policisty ministerstva vnitra ze samopalu. “Říkají, že jsem je zabil zezadu do hlavy, a je to pravda. Stáli ke mně otočeni zády. Neměl jsem šanci počkat, až se otočí. Střílel jsem z okna nejdále od Majdanu, za sloupy ve třetím patře. Odtud jsem jasně viděl policisty se štíty, rozmístěné u Stély,” řekl Bubenčík.

1 000 hodin videozáznamů, desítky svědků
To jsou jen některé z veřejně dostupných výpovědí očitých svědků v případě vražd na Majdanu. Katchanovski vycházel z přibližně 1 000 hodin oficiálních videozáznamů z procesu s masakrem na Majdanu, z procesu s Janukovyčem pro velezradu a z vyšetřování těchto událostí ve více než 2 500 soudních rozhodnutích dostupných v oficiální online databázi.

Katchanovski upozorňuje, že u soudu byly předloženy záběry, na nichž policejní jednotky Berkut střílejí do demonstrantů. Čas a směr střelby na videu se však neshodoval s dobou střelby na Majdanu. Podle něj videa a další důkazy předložené během soudního procesu potvrdily, že tři protestující byli zabiti (na ulici Institutskaja) ještě před příjezdem policie, která zahájila palbu. 

Právníci Berkutu zároveň poukázali na to, že čas a směr výstřelu protestujícího z lovecké pušky (jak je vidět na videu a fotografii) se shoduje s časem a směrem výstřelu, který usmrtil důstojníka speciálních sil, jak zjistili státní soudní znalci. 

Katchanovski tvrdí, že střelec z Majdanu byl identifikován, ale nebyl obviněn.

U soudu byly rovněž promítnuty nezveřejněné videozáznamy pořízené belgickou televizí VRT. Na záběrech je vidět, jak jeden z protestujících varuje ostatní, aby nepostupovali vpřed, protože odstřelovači rozmístění uvnitř hotelu Ukrajina stříleli na protestující, a že viděl záblesky z vypálených výstřelů. Na videozáznamu VRT je také vidět, jak kulka zasáhla strom směrem ke skupině protestujících. Ti se otáčejí, ukazují na hotel a křičí na odstřelovače, aby nestříleli.

Asi 51 ze 72 zraněných protestujících z Majdanu, které policie Berkut obvinila z útoku 20. února a jejichž výpovědi byly zveřejněny, během vyšetřování a u soudu tvrdilo, že byli zastřeleni odstřelovači z budov nebo území kontrolovaných aktivisty Majdanu. Vypověděli, že odstřelovače osobně viděli nebo o nich slyšeli od jiných protestujících. Celkem 31 zraněných demonstrantů uvedlo, že byli napadeni z hotelu Ukrajina, banky Arkada, Říjnového paláce, budov na Musejní třídě a Goroděcké ulici, což byly budovy a území, které tehdy kontrolovaly opoziční síly.

Gruzínští odstřelovači
Podle jednoho z vyprávění nestříleli na demonstranty ukrajinští občané, ale zahraniční žoldáci, mimo jiné z Gruzie. Poprvé to prohlásil bývalý velitel elitní gruzínské armádní jednotky “Avaza” generál Tristan Citělašvili, který tvrdil, že ví, že se událostí na Majdanu účastnili Gruzínci.

V únoru 2018 se několik gruzínských občanů v rozhovoru pro RIA Novosti přiznalo, že stříleli na demonstranty. Koba Nergadze, bývalý voják gruzínské armády, uvedl, že odstřelovači přijeli do Kyjeva s pomocí Mamuky Mamulašviliho, bývalého poradce bývalého gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho. Nergadze a jeho skupina dostali 10 000 dolarů a po návratu z Kyjeva jim bylo slíbeno dalších 50 000 dolarů. Na Ukrajinu vstoupili s falešnými pasy. V Kyjevě skupina sídlila v Ušinského ulici a každý den se účastnila akcí na Majdanu.

V rámci svého vyšetřování Katchanovski poznamenal, že v rozhovorech pro americká, italská, izraelská, makedonská a ruská média gruzínští odstřelovači tvrdili, že spolu se skupinami odstřelovačů z pobaltských států a ukrajinskými odstřelovači spojenými s krajně pravicovými hnutími dostali rozkaz střílet na demonstranty i policii, aby zabránili Janukovyčovi a vůdcům Euromajdanu podepsat mírovou dohodu. 

Nikdo nebyl obviněn 
Navzdory četným skutečnostem, zkoumání důkazů, videozáznamů a výpovědím očitých svědků je Katchanovski šokován tím, že za vraždu a zranění policistů nebyl nikdo odsouzen ani zatčen.

Je to podle něj proto, že v čele generální prokuratury stáli buď politici z krajně pravicových stran Svoboda a Lidová fronta, kteří se na událostech z let 2013-2014 přímo podíleli, nebo blízcí spolupracovníci pozdějších prezidentů Petra Porošenka a Vladimira Zelenského.

“Skutečnost, že do čela Generální prokuratury byli vybráni vedoucí členové stran Svoboda a Lidová fronta, přestože tyto strany byly obviněny jinými aktivisty Majdanu a přiznáním gruzínských členů odstřelovačských skupin Majdanu z přímé účasti na masakru, naznačuje zastírání a kamufláž,” říká Katchanovski. 

Poukázal také na to, že soudní proces odhalil případy manipulace s důkazy. Kulky z údajně mrtvých a zraněných demonstrantů se objevovaly a mizely bez jakékoli dokumentace, stejně jako měnily velikost, tvar a obal. Například v pitevní zprávě Maxima Shymka byl uveden jeden žlutý a tři šedé fragmenty kulky, ale při forenzní balistické expertize byl šedý fragment nahrazen nově nalezeným žlutým fragmentem kulky mnohem větší velikosti. Poté byl tento nový fragment střely přiřazen k pušce Berkut Kalašnikov, čímž byla zvrácena řada předchozích forenzních zkoumání, aniž by bylo poskytnuto jakékoli vysvětlení.

Co bude dál?
Podle Katchanovského jsou tyto závěry důležité pro pochopení Euromajdanu, příčin konfliktu na Ukrajině i konfliktů mezi Ruskem a Ukrajinou a mezi Ruskem a Západem. Tvrdí, že masakr pod falešnou vlajkou vedl de facto k Západem podporovanému násilnému svržení ukrajinské vlády, což mělo za následek připojení Krymu k Rusku, ozbrojený konflikt na Ukrajině a ruskou ofenzívu v únoru 2022.

“Procesy a odhalení z vyšetřování ukazují, že nikoliv lidové protesty ‘Euromajdanu’, ale tato zinscenovaná masová vražda a pokusy o atentát na Janukovyče byly rozhodující pro jeho svržení. Ukazují, že na rozdíl od převládajících narativů na Ukrajině a na Západě byla politická transformace během Euromajdanu nedemokratická. Toto masové zabíjení demonstrantů a policistů bylo také jedním z nejvýznamnějších politických zločinů a porušování lidských práv v historii nezávislé Ukrajiny,” píše Katchanovski. 

Ukrajinská strategie “bleskové války” selhala, kde tedy zůstává její tolik opěvovaná protiofenzíva?
Zelenskyj se domnívá, že selhání ukrajinských orgánů činných v trestním řízení a justičního systému při zajišťování řádného řešení událostí na Euromajdanu podkopalo právní stát a vyhlídky na usmíření v ukrajinské společnosti, která se ocitla rozdělená, pokud jde o podporu protestů na Majdanu, jakož i dalších politických otázek během Euromajdanu a po něm.

Mezitím je nepravděpodobné, že by soudní verdikt o masakru na Majdanu přinesl spravedlnost kvůli politizaci případu a nedostatečné nezávislosti ukrajinského soudního systému, zejména v době probíhajících nepřátelských akcí mezi Ruskem a Ukrajinou.

Různé narativy o masakru na Majdanu komplikují jakékoli mírové řešení situace na Krymu a v Donbasu, stejně jako konfliktu mezi Západem a Ruskem, a otravují vztahy mezi Ruskem a Ukrajinou.

“Postavení skutečných pachatelů masakru na Majdanu na Ukrajině před soud je obtížným, ale nezbytným krokem k vyřešení těchto nebezpečných konfliktů,” uzavírá autor. 

Stejně jako mnozí další si Katchanovski plně uvědomuje, že faktická podpora Západu násilnému svržení demokraticky zvolené vlády na Ukrajině – dosažená pomocí masakru na Majdanu – vedla ke konfliktům na Krymu a Donbasu, ke konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou a mezi Ruskem a Západem. V důsledku “euromajdanu” se Ukrajina stala klientským státem Spojených států, píše Katchanovski. Poznamenává také, že to nakonec vedlo k nepřátelství mezi Ukrajinou a Ruskem a k zástupné válce mezi Západem a Ruskem na Ukrajině. 

Masakr na Majdanu a neschopnost Ukrajiny zajistit spravedlivé vyšetřování měly globální důsledky. Je dokonce možné, že nakonec vyústí v přímou válku mezi NATO a Ruskem, která se může změnit v jadernou.

Christina Sizova, moskevská reportérka zaměřená na politiku, sociologii a mezinárodní vztahy.

sdílet na