V rukou tří poradců trpme a šetřme
Bývaly doby, kdy se poradci vedoucích politiků pohybovali spíš v přítmí politických salonů, protože panovala snaha představovat politiky jako osoby neomylné, které žádné poradce nepotřebují. Bylo tomu tak i u nás, fungovalo to, nu a protože politici mívali těch poradců třeba i víc než jen jednoho – a sbírali rozumy od všech – budovali si pověst osob mimořádně informovaných a schopných, které si zaslouží, aby ve svých funkcich pokračovaly i v dalších funkčních obdobích, resp. aby postoupily do funkcí vyšších.
Poradci však zůstávali v postavení bytostí víceméně utajených a bylo tomu tak až do doby jejich vzpoury, ke které došlo v čase poslední české prezidenstké volby v loňském roce, kdy v poradentském přítmí odmítl i nadále „trpět“ ješita a někdejší diplomat Petr Kolář, a na plná ústa republice vyzvonil, že to on, i když – pravda – první nápad na to vyšel z amerického velvyslanectví v Praze, stvořil z vojeňského důchodce Petra Pavla nového prezidenta republiky. Což nový prezident de fakto potvrdil (nevíme zda nadšen či nenadšen), a Petra Koláře ustavil svým hlavním poradcem a nazval ho“klíčovým člověkem“ a přítelem po boku“.
Čímž se lavina s poradci utrhla, poradci začali být zváni do televizních studií a už se neupejpali, přišli a mluvili, čímž se veřejnost postupně dovídala, že poradce má nejen prezident, ale i ministři důležitých ministerstev. Že třeba ministru zahraničí Lipavskému radí od roku 2023 všeobecně zkušenější ministr pro evropské záležitosti a v letech 2021 až 2023 náměstek ministra zahraničí Martin Dvořák, a že premiéru Fialovi a z povahy věci též ministryni obrany Černochové radí bezpečnostní analytik a expert na národní bezpečnost Tomáš Pojar. A že tedy vcelku zde máme nejméně tři či čtyři úřady (Hrad, ministerstvo zahraničí, ministervo obrany a úřad premiéra), které jsou vedeny nikoli už jen prezidentem, jednotlivými ministry a ministryní či premiérem, ale jakýmisi ministerskými dvojčaty, u nichž nerozeznáte, která jejich polovina tvrdí muziku a která víceméně jen klepe podpatkem do koberce a do taktu.
Což ale není tak důležité, protože otázka kardinální zní jinak: prospělo vytvoření ministerských dvojčat české politice? Obohatili či zduchovnili ji čímsi lidským k vládním funkcím nově přisátí Petr Kolář, Martin Dvořák a Tomáš Pojar?
Odpověď se nabízí bez rozmýšlení: Ne! Naopak! Např.Petr Kolář je nejdivočejším proamerickým jestřábem u nás, což prokázal,, když společně se svým synem Ondřejem a tehdy starostou Prahy 6, inspiroval v roce 2020 odstranění sochy osvoboditle Prahy maršála Koněva z pražského náměstí Interbrigády. A že jsou mu NATO a EU málo nenávistné a málo protiruské, prozradil v lednu tohoto roku, kdy řekl redakci webu CZECHCRUNCH, že by „z Prahy nejraději udělal hlavní město světových demokracií, protože NATO a EU nestačí a OSN nepracuje dobře“.
Martin Dvořák je na tom politicky podobně s tím rozdílem,že často střílí rychleji než táhne. Za což občas platí, jak vyplývá z této historky: V emirátu Kuvajt, neuznávajícího existenci Izraele, zveřejnil Martin Dvořák selfie s vlajkou Izraele a popiskem „stojím za Izraelem“ Stalo se tak v reakci na izraelsko-palestinské střety v květnu 2021. Kuvajtská diplomacie si následně Dvořáka předvolala a ten později v otevřeném dopise vyjdářil své „extrémní výčitky“ a omluvil se „všem Kuvajťanům a Palestincům“ za nedostatek respektu vůči „nevinným palestinským obětem“.Nu a na stejně choulostivou půdu – zatím bez následku – vstoupil Martin Dvořák v rozhovoru pro Seznam Zprávy, když kritizoval „špínu“, kterou provádí „Orbánův režim“ v Maďarsku.
Ideologicky stejně pevné postoje zaujímá k dnešním domácím i světovým problémům i Tomáš Pojar. V těchto dnech např. tím, jak usilovně a při každé vhodnější příležitosti připomíná Čechům, aby na podpoře Ukrajiny nešetřili. Protože čím dříve Ukrajina Rusko porazí, tím lacinější to pro Čechy bude. Takže když dnes dáme na zbrojení nejen dvě procenta HDP, jak od nás coby povinnost NATO žádá, ale hned třeba procenta čtyři, budou nám za to naše kapsy v budoucnu vděčny.
Takže poradcům našich politiků věřme, spořme i tímto nezvyklým způsobem a dobře nám bude na zemi.
Lubomír Man
.
…trpme a šetřme… A to jako z čeho?
Aby ti to inflace sežrala.
Stát prostě nefunguje. Když nefunguje policie, vláda a justice, tak je stát v rozvalinách. Stát funguje pouze ve vybírání daní a neumí zabránit vzrůstající šedé ekonomice. A pak ještě fungují lidé ve státní sféře, kteří sosají dotace. Začala fungovat dotační kriminalita. Jinak v podstatě nefunguje nic. Takže pak nemůže fungovat ani demokracie, natož právní systém. Jsme v rozvalinách. Každý to cítí v reálu na vlastní kůži. Z tohoto úhlu pohledu máme štěstí, protože nemůže fungovat ani armáda a tím pádem nepomůžeme Ukrajinským nacistům v Kyjevě. No i kdyby, těch několik umělců neudrží ani samopal 🙂 Je to škoda. Kdyby naši hrdinové z kavárny mašírovali na Stalingrad, mohli by si tu bitvu Rusové zopakovat. I ten výsledek. Mrtvol vymaštených nácků není nikdy dost 🙂
Smutné je, že i ti, kteří chrání ty parchanty, dopadnou jako my i s dětmi. Jo, vážení policajti, chráníte dosazené bastardy cizákama a platí vás národ, kterému skáčete po krku za roušku. Jen tak dál. Já bych za žádné peníze nedokázal chránit ani jednoho ze 108 a vlády, charakter by mi to nedovolil. Vaše děti vám jednou poděkují.
Film z doby Jihoafrického apartheidu s názvem Síla muže, který vřele doporučuji ke shlédnutí, neboť je to skvělý snímek ukazuje příběh anglického chlapce vyrůstajícího v prostředí krutého apartheidu prováděného bílými Němci a Nizozemci, kteří si říkali Afrikánci právě v době zahájení 2 světové války v Evropě. Co s těmi černými lidmi ( kafry) tato zvířata prováděla se nedá popsat a vidíte i tito utlačovaní a těžce trýznění lidé se dokázali sjednotit a proti tomuto systému bojovat. A ten mladý a dospívající anglický kluk bojoval po boku těch černých utlačovaných přátel a toužil změnit tu zemi k lepšímu pro všechny. Název filmu je opravdu trefný, totiž co dokáže udělat síla muže, když ji má ten správný chlap v rukou. Kdo se na ten film podívá, zjistí, že opravdu vše se dá změnit i ve zdánlivě bezvýchodné situaci.
Já osobně jsem pro válku. Pak pozabíjet pár demobolševických rodin nespadá do trestního práva. Vzhledem k debilně smýšlejícímu národu mě za to čeká medaile Prezidenta republiky,jako ta verbež Mašínů
Demobolševik je kdo? Disidenti nebo kdo? Kdo je Vondra, Benda, Kolář a další a další postavičky těch 34 roků? To je jaká sorta, klasifikujte.
To jsou swině.
Kdo je demobolševik sice nevím, ale zato vím, že jaroslavem je vůl až bučí i skrz displej.