Ukrajinský neonacistický prapor Azov vybudoval „stát ve státě“ a pohrdá Ruskem i liberálním Západem

Navzdory kapitulaci pluku Azov v železárnách Azovstal během bojů v Mariupolu minulý měsíc se legenda o této jednotce ukázala být trvalou. Ukrajinské velení již oznámilo, že v Charkově a Kyjevě budou vytvořeny nové jednotky speciálních operací Azov.

Zároveň byla provedena částečná rebrandingová změna. Na chevronu “nového” Azova je nyní vyobrazen středověký heraldický symbol – trojzubec (znak Ukrajiny) složený ze tří mečů – namísto stylizovaného Wolfsangelu (“vlčího háku”), který vyvolal tolik kritiky nejen ze strany Ruska, ale i Západu a ukrajinských kolegů. Toto odsouzení má své opodstatnění, neboť tento symbol byl používán na klopách divizí SS Das Reich a Landstorm Nederland a také jako logo nizozemské nacistické strany.

Azovci všechna taková obvinění odmítli a tvrdí, že jejich plukovní symbol není Wolfsangel, ale první písmena slovního spojení “Národní myšlenka”, údajně napsaná starou ukrajinskou abecedou, která byla směsí cyrilice a latinky. A není to první změna značky Azovů – svého času “vlčí hák” na jejich chevronech nahradil okultní symbol “černého slunce”, který se používal při rituálech SS a zdobil podlahu řádového hradu ve Wewelsburgu. Tehdy se však azovci neobtěžovali vysvětlovat, jak má “černé slunce” pomyslné ukrajinské kořeny.

Odmítnutí Wolfsangelu má zjevně umožnit říci: “Ano, v Azovu byly kdysi ultrapravicové elementy, ale to už je minulost. Pluk jde kupředu s novými symboly a novými myšlenkami.”

Tak tomu však není. Naopak, rebranding ukazuje, že Azov jen posílil svou ideologii, stal se vyzrálejším a odhodil mladické pohoršení spolu s nacistickou symbolikou, která odkazuje na ideologii, kterou pluk jako organizace nikdy ve skutečnosti nesdílel. Abychom to pochopili, stačí se na Azov dívat nejen jako na vojenské hnutí, ale také jako na politický projekt.

Azov založili radikálové přecházející z ukrajinského Patriotu. Tato organizace sídlila v Charkově, městě na severovýchodě země, kde vždy žilo převážně rusky mluvící obyvatelstvo. Značka nacionalismu Azova byla proto odlišná. Na rozdíl od ukrajinských nacionalistů se nezaměřovali na otázky týkající se ukrajinského jazyka, etnika nebo náboženství. Vnímali národ jako etatistický projekt v duchu italského fašismu. Hlavní ideolog Patriotů Ukrajiny, ukrajinský publicista 20. století Dmitrij Doncov (jehož myšlenky měly velký vliv i na nacistické spolupracovníky Organizace ukrajinských nacionalistů), vlastně svou ideologii “integrálního nacionalismu” nazval ukrajinskou verzí nacionalismu vyvinutou ve 20. letech 20. století, přičemž se opakovaně odvolával na díla Benita Mussoliniho a Giovanniho Gentileho, hlavních autorů fašismu.

Zároveň Doncov ztotožnil pojmy národ a rasa. Ten rozdělil na panskou a otrockou rasu. Podle Doncova jsou Ukrajinci rasou pánů, zatímco Rusové jsou rasou otroků, kteří se snaží Ukrajince zotročit. Střet mezi Ukrajinci a Rusy má absolutní, existenční charakter a může skončit pouze zničením jedné ze stran, domníval se Doncov. Klíčovou roli v tomto boji hraje romantismus, který definuje jako vůli k oběti, soudržnost vůle více jedinců k dosažení moci a směřování veškerého úsilí k jednomu cíli – vybudování ukrajinského národa. Právě tento romantismus zajišťuje příslušnost jednotlivce ke kolektivnímu celku a směřuje národ na cestu expanze.

Doncovův romantismus vychází z mýtu “poslední bitvy” z germánsko-skandinávského pohanství. Podle tohoto scénáře dojde ke zničení světa a jeho následnému znovuzrození. Uctívání ideje zastávané v tomto mýtu musí mít podobu náboženského fanatismu. Jen tak může idea proniknout do vnitřní svatyně lidského charakteru a způsobit to, co Doncov nazývá radikální revolucí v lidské psychice.

Ve stoupencích této ideje by měla být vyvolána agrese vůči nositelům jiných názorů, což jim umožní odmítnout univerzální morálku a představy o dobru a zlu. Nová morálka by měla být antihumanistická, založená pouze na vůli převzít moc. Osobní zájmy se musí podřídit obecnému dobru, vše, co posiluje národ, by mělo být považováno za etické, a vše, co tomu brání, by mělo být prohlášeno za nemorální.

Doncovova koncepce je zcela elitářská. Lidé jsou pro něj jen setrvačná masa bez samostatné vůle. Masy jsou zbaveny schopnosti rozvíjet vlastní myšlenky, mohou je pouze pasivně vstřebávat. Hlavní role je vyhrazena aktivní menšině, tedy skupině, která je schopna zformulovat pro nevědomé masy ideu, která je snadno pochopitelná a motivuje je k zapojení do boje. Aktivní menšina by podle Doncova měla být vždy v čele národa.

To, co azovci převzali od německých nacistů, byla jejich strategie dosažení moci. Pokusili se vytvořit stínový “stát ve státě”, který měl v době akutní politické krize převzít kontrolu nad všemi vládními institucemi. Kolem pluku Azov se za osm let jeho existence vytvořila obrovská síť občanských organizací. Patří mezi ně knižní nakladatelství, vzdělávací projekty, skautské kluby, tělocvičny a další sdružení. Má dokonce vlastní politickou stranu Národní sbor s polovojenským křídlem nazvaným Národní milice. Klíčovou roli zde hrají veteráni pluku.

S pomocí těchto organizací jsou získáváni rekruti jak pro samotný pluk, tak pro občanské hnutí Azov. Veteráni Azova také aktivně vstoupili do ukrajinských ozbrojených sil a donucovacích orgánů, včetně policie, armády a bezpečnostní služby, kde pokračovali v šíření ideologie integrálního nacionalismu Azova.

Vážná rituální složka prostupuje všemi aspekty života v samotném pluku Azov i v jeho občanském hnutí. Tři meče, které jsou nyní vyobrazeny na chevronech “nového” Azova, jsou vlastně odrazem zcela hmatatelného symbolu. Na hlavní základně Azova ve městě Urzuf u Mariupolu byl vybudován ceremoniální komplex se třemi dřevěnými meči, kde se prováděly téměř všechny rituály pluku. Nejvýznamnější z nich je uctění památky padlých kamarádů. Během rituálu stojí azovci s dřevěnými štíty a pochodněmi. Na štítech jsou vyobrazeny hlavní symboly pluku – “černé slunce” a Wolfsangel a také jména padlých příslušníků. Velitel obřadu vyvolává jednotlivá jména, načež voják s příslušným štítem zapálí pamětní světlo a řekne: “Vzpomínáme!”, na což ostatní odpoví: “Pomstíme se!”. Tento rituál není originálním vynálezem. Azovci si jej vypůjčili od italských fašistů z 20. let 20. století, kteří jej nazvali Presente! Tento a další rituály byly vyvinuty speciální ideologickou jednotkou v rámci Azovů, službou “praporečníků”.

Volba tří mečů jako nového symbolu je vlastně výmluvná. Do nejvyšších pozic Azova nastupuje nová generace. Už to nejsou ti hluční fotbaloví fanoušci, kteří kdysi vytvořili prapor a pro které bylo sportování se symboly SS a chrlení nacistické ideologie formou protestu. Nyní jej vedou lidé, kteří byli vychováni v systému Azov s ideologií integrálního nacionalismu Azov. Vazby na evropskou ultrapravici, takzvané “bílé nacionalistické” hnutí, pro ně už nejsou tak důležité. Středobodem jejich světonázoru je ukrajinská státnost a ukrajinský národ, odsouzený k boji proti Rusku i liberálním hodnotám Západu. Pro azovce jsou samozřejmě nejlepší částí ukrajinského národa oni sami.

Kapitulace hlavní části pluku u Azovstalu jen vykrystalizovala azovskou ideologii. Současný rusko-ukrajinský konflikt se pro azovity stal právě tou eschatologickou “poslední bitvou” zobrazenou ve Wagnerově opeře. Má být vedena proti Rusům a liberálnímu Západu, který nechce poskytnout dostatečnou vojenskou pomoc ani vstoupit do otevřeného střetu s Moskvou. V případě potřeby bude vedena i proti vlastní vládě, která slíbila evakuovat obránce Azovstalu, ale své slovo nedodržela. Poslední bitva musí být vybojována do konce a azovcům může být jedno, kolik ukrajinských občanů uhoří v jejím ohni ve jménu prosazení své “národní ideje”.

Autor: Dmitrij Plotnikov, politický novinář zkoumající historii a současné dění v bývalých sovětských státech.

---

The Azov Battalion: now rated PG-13. pic.twitter.com/K0ONI94Lhw

— Kevin Rothrock (@KevinRothrock) May 31, 2022

sdílet na