Totalitni země s fašistycku vladu

Seděl sem v baru na břehu řeky, kera dala tomu městu jmeno. Pry podle užovek, kerych tu kdysik bylo mnoho. Upil sem z hrnku dobre, brazilske kavy, když mi zavrčel tydlifon. Saša. Dluho mi nevolal.

“Zdar Ladik. Posluchej, už to trochu přehaňaš. Uraža mě, když furt pišeš o fašistycke vladě. Čemu to robiš? Vždyť přece mame demokraciju. Mame svobodne volby. U nas přece neni žadna totalita, ani fašistycka vlada.”

Napil sem se koňaku a sledoval nadherne baby, kere chodily po nabřeži.

“Slyšiš mě? Čemu nic neřikaš?” ozvalo se z tydlifona.

“Sorry, Sašo, nerozuměl sem ti, je tady hluk.”

“Řikal sem, že už to trochu přehaňaš. Uraža mě, když furt pišeš o fašistycke vladě. Čemu to robiš? Vždyť přece mame demokraciju. Mame svobodne volby. U nas přece neni žadna totalita, ani fašistycka vlada.”

“Vubec ti nerozumim, co řikaš, Sašo,” odpověděl sem klidně do tydlifona. “Položim ti par otazek, Sašo. Možeš si dat kafe v kavarně? Možeš si dat pivko v pivnici? Možeš volně vychazat z bytu? Možeš si z Ostravy vyjet na Lysu horu? Možeš si zakuřit v baru? Možeš svobodně podnikat?”

Na druhe straně tydlifona bylo ticho.

“Mimochodem, možeš si svobodně nakupit u živnostnika, nebo tě přinutili jit nakupovat do korporace? A mimochodem, kolik ti učtuje korporace za tvoje data? Možeš se pořidit simku s neomezenyma datama za 240 kaček na měsic, anebo si otrokem korporace a platiš několikanasobně vic? Zastupuje vlada tebe jako občana, nebo dava přednost korporacim? Už nepamatuješ, co ti slibovali? Vydržme to měsic. Pak dva tydny. Dejte nam eště štrnact dnu. Copak ti synku nedochaza, že neskonči dřiv, dokud z lidi nedostanu všecky jejich uspory? Dokud nenapichaju, nezlomi a nenastrkaju klacky do nosa všeckym? Co z vas zbude? Stado zlomenych otroku, keři se třepu, aby zaplatili lizačku a lichvařsku hypoteku. Ještě budeš tleskat, až ti odpusti dluhy a nabidnu nepodminěny přijem, vyměnu za vzdani se majetku. Nevidiš, že zavřenim školek a škol debilizuju tvoje děcka a tlači tě do kuta dluhove pasti?”

“No to ale přece neni fašizmus, vole! Oni to robi pro naše dobro, bo epidemyje!” hlesnul Saša.

“Viš co, Sašo? Jdi do prdele.”

Ladislav Větvička, dopisovatel Mlade Fronty fčil v exilu.
https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=766464

Nesu všecky vlady tak pitome jak ta naša…

Měsic a pul v teple. U mořa. V zemi, kde se mistni jazyk naučite za tyden, pokud nejste naprosti idyjoti. Krasne baby, dobre piti, poctive žradlo. Vstřicny imigračni system. Za šest tacu na měsic pronajaty apartman.

Věřte mi, dluho sem se rozmyšlal, jestli se vratit, anebo zustat. Prodluženi pobytu o pul roku vyjde na 800 Kč. Nikdo neprudi. Nikdo se nepta, co tam budete robit. Čim se budete živit. Nikoho to nezajima. Zaplať osum set a rob si co chceš. Uď klobasky, chytej ryby nebo peč housky pro německe turisty. Chlastej rum v hajcke čtvrti nebo seď u mořa a čum na zapad slunka. Vysmivej se kurvam, kere se v době kovidove marně snaži zehnat zakaznika v baru don Pepe, před zaviračku jim kup piňu a zazpivej si s nima gvantanameru.

To všecko se na Hispaňole odehravalo a odehrava dnes a denně.

Zpravy z domova se den po dňu zhoršovaly. Věděl sem, že to pude do hajzlu. Nakonec zme se rozhodli, že opustime raj. Že se vratime. O par hodin později zme vystupili na ztemnělem, mrtvem letišťu, nazvanem po mrtvem prezidentovi.

Byli zme doma.

Doma.

Doma?

Ladik Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Hispaňola

A pamatujte – Dead men tell no tales…
https://bit.ly/3bRwLui

sdílet na