Text plný bondovských spekulací. Komentář Štěpána Chába

Tento text je plný spekulací a předpokladů, nepředstavuje fakta, ale na faktech postavené dohady.

Jan Beroun, šéf Vojenského zpravodajství, bude pravděpodobně po schválení vlády odejit potom, co navštívil s ostatními šéfy českých tajných služeb a po boku premiéra Fialy ústředí CIA. Plán, aby byl odejit přišel náhle, nečekaně, přitom „to má za pár“. Na podzim mu končil mandát. Mohl tedy dosloužit a odejít bez povšimnutí. Přesto jej vláda Petra Fialy, rukou ministryně Černochové, chce zbavit funkce. Otázka, proč se voda rozčeřila týden po návštěvě ústředí CIA, je nabíledni. Píše o tom iDnes z 19. dubna pod titulkem „Končí šéf rozvědky Jan Beroun, Černochová ho odvolá před koncem smlouvy”.

Získávám pocit, že Jan Beroun se v CIA zachoval jako František Kriegel. Odmítl podepsat, nesouhlasil, nechtěl být součástí toho, co se v CIA upeklo. Vím, že takové dohady by neměly patřit do diskuse slušné společnosti, protože spojenec vždy jedná solidně, čestně a otevřeně. Ale věren pravidlu, že spojenec se většinou chová úplně opačně, tedy tak, jak jemu situace hraje do karet, prostě pochybuju. A my, jako Česká republika, vždy musíme a budeme tahat za kratší konec provazu, než za jaký tahají naši spojenci na Východě (do roku 1989), nebo naši spojenci na Západě (od roku 1989).

Uculoval jsem se nad tím, když světlo světa spatřilo video s lámanou angličtinou premiéra Fialy v oválné pracovně Bílého domu. Usmíval jsem se i nad tím, když Fiala kladl kytičku u busty Václava Havla v Bílém domě. Uculoval jsem se i u Fialovy ponížené žádosti v Kongresu USA o podporu Ukrajině. Všechno to byla oficiální pěna dní, kterou pozorujeme při jízdě rychlíkem té naší každodenní všednosti.

Ale úsměv mě přešel, když jsem četl zprávu na iDnes, že Fiala vzal všechny tři šéfy českých tajných služeb do CIA (psal o tom iDnes 15. dubna pod titulkem „Užitečné. Fiala jednal v sídle CIA, poprvé se všemi šéfy českých tajných služeb“). U čučkaře Koudelky bych s uculováním nepřestal. U toho by to znamenalo, že jen vyjel s Fialou na výlet do Disneylandu Spojených států a že si s sebou zpátky doveze nějakou pěknou medaili, kterou si pak bude doma leštit, jak už předvedl na výletě s Babišem. Ale všechny tři? Na kobereček? Pro instrukce? Na koordinaci budoucí akce, která se nutně odehraje v České republice a kterou mají české tajné služby krýt? Ano, takové dohady možná do slušné společnosti nepatří. Ale, safra porte, ono to tak vypadá. Obzvláště když byl odejit šéf vojenské rozvědky, tedy člověk, který se mohl vzepřít, protože instrukce se týkaly nejvíc jeho resortu.

U Koudelky, šéfa BIS, neočekávejme žádné svědomí. Ten si v poslední době zahrál na předvolební kejhání evropského dosahu a pomocí metody – potlačíme svobodu slova a vyjadřování, aby vyhráli ti jediní správní – spustil bez důkazů očerňovací akci nepohodlných politiků napříč Evropskou unií. Prý nahrál, kupříkladu, poslance za německou AfD Petra Bystroně, kterak přebírá úplatek od Ruskem placených agentů-novinářů z webu Voice of Europe. Pro deník Blesk pak čučkař Koudelka řekl, že jeho nejoblíbenější čtivo je agent 007, Bond, James Bond. Což o něm říká mnohé. Navíc teď vyšla kniha Spiknutí, kde Miloš Zeman ukazuje, kterak se jej vybraní senátoři společně s čučkařem Koudelkou snažili zákulisně zbavit svéprávnosti, a tedy postu hlavy státu. Koudelka je prostě prevít ideologický a zarputilý. Žádnou nestrannost u něj nelze očekávat. Z mého pohledu.

Výroční zprávy BIS o tom vlastně mluvily jasně. Vzpomeňme na výroční zprávu, kde naši čučkaři sice pod čarou, ale důrazně doporučovali, aby se přestalo učit o národním obrození tak, jak se o něm učí, protože je to „ruský narativ“. Pravda, v té době ještě slovo „narativ“ nebylo tak populární jako teď, čučkaři výuku o národním obrození nazvali proruským pohledem na věc, ale co na tom, vyznění stejné. Na druhou stranu, Vojenské zpravodajství vydávalo také výroční zprávy. Jenže výroční zprávy, které dávaly smysl, které mluvily o faktických hrozbách pro ČR a nějakým dějepisem se skutečně nezabývaly.

Bude Jan Beroun odejit, protože nesouhlasil s tím, co dostali od CIA befelem? Je to svým způsobem děsivé, ale nevěřím naší tajné službě, vedené Koudelkou. Vím, že je to nebezpečně politicky jednostranný člověk, který je schopný jít přes mrtvoly za ideologií, která je mu vlastní. Když si ho představím jako nějakou historickou osobu, okamžitě mi na mysli vyvstane Lavrentij Pavlovič Berija, šéf sovětské tajné služby NKVD, který se zasloužil o to, aby bolševický režim byl obzvláště krutý a odporný. A sám se na té krutosti u vybraných jedinců i rád osobně angažoval. Po Stalinově smrti ho samotné politbyro nechalo zastřelit, protože se sápal po jeho místě. Koudelka ve mně vyvolává takový pocit.

Nevím o případu, kdy by premiér či prezident nějaké země vyvezl do USA všechny hlavy svých tajných služeb a odvedl je na kobereček do ústředí tajných služeb sice spojenecké, ale mocnosti, která má své zájmy a kterým my se musíme podřídit. Je to asi takový pěkný zvyk jen české politiky.

Mám pocit, že Jan Beroun prostě nechtěl podepsat, nesouhlasil. Jako ve své době František Kriegel, když po něm v Moskvě tvrdě vyžadovali, aby podepsal, že souhlasí s „osvobozením“ Prahy v srpnu 1968. Nepodepsal. Teď jde o to, co nechtěl podepsat Beroun. Jen dohady, ale budí to ve mně jisté obavy z budoucnosti.

Všechno je to nesmysl? Jen bujná fantazie a předpisová nedůvěra v BIS? Může být. Ale podívejme se na realitu války na Ukrajině. V posledních dvou měsících se vyrojily zprávy, že Ukrajina je na konci s dechem. Ustupuje, nemá vojáky, zbraně, munici, prohrává. USA sice schválily pro Ukrajinu další pomoc (která z větší části přiteče americkým zbrojařům), ale naděje na to, že Rusko dá Ukrajině oddechový čas na další mobilizaci, na nahánění těch téměř 700 000 mužů, kteří před válkou utekli do EU, a na to, než američtí zbrojaři dokáží vyprodukovat dost zbraní a munice, je lichá.

A co není rozhodně v zájmu USA? Aby Rusko vyhrálo a Ukrajina padla. O mírových jednáních se nemluví. Nejsou ani náznaky, že by se ta nesmyslná řež ukončila. Z toho plyne, že válka musí někam gradovat. Někam se posunout. Někam, kde USA pocítí velké zadostiučinění. Putina oběsit jako Saddáma Husajna v Iráku? Hezky na divoko, s ponižováním? Nebo Putina uvláčet ulicemi, jako Kaddáfího v Libyi? To je cíl. Jenže u Ruska trochu problematický. Ale přesto po něm USA pasou. A mám obavu, že jsou schopni pro to obětovat klidně Evropu. Dobře, ne celou, ale východní Evropu by mohli. Stejně tam žijou hlavně Slované a to je jeden jak druhý, Rus vedle Rusa. A když se to vybije, jedině dobře. Nespustí se nějaká podpůrná akce na mobilizaci i u nás? Taková, která by mohla dobře vypadat v médiích a zvedla by vlnu nenávisti a zahltila mobilizační centra dobrovolníky? Však u covidových center jsme to zvládli za pár dní. Mobilizační centra, my rutinéři, zvládneme také.

Zopakuji upozornění z úvodu – tento text je plný spekulací a předpokladů, nepředstavuje fakta, ale na faktech postavené dohady.

Ve všem se mohu mýlit, a dá-li pánbu, mýlím se. Třeba už Jana Berouna práce nebavila, zjistil, že má odpracováno a radši doma pomůže s nádobím a vnoučaty. Bylo by to daleko hezčí vysvětlení.
https://www.krajskelisty.cz

Zdroje: Novinky, iDnes, Seznam Zprávy, Blesk, Wikipedie

sdílet na