Stropnický: Mainstream podporuje válku, jako vždycky. O profesorech nemohou říct, že jsou dezoláti. Ale strašně by chtěli…

„V mainstreamu nás nenávidí, protože mainstream válku podporuje. Jako vždycky. Díky signatářům nás ale nemůžou proválečná média spláchnout do žumpy jako dezoláty, i když strašně chtějí. Jestli jsou totiž dezoláti i univerzitní profesoři, kdo je potom vlastně ta elita, žejo?“ komentuje pro ParlamentníListy.cz Matěj Stropnický kritické ohlasy na mírovou výzvu v médiích a vysvětluje dezinformace o ní. Vyjádřil se k zvolenému prezidentovi Petru Pavlovi a k lidem kolem něj. „Obávám se, že až bude Petr Pavel pronášet ústavní slib věrnosti České republice, nebude říkat pravdu. Náš nový prezident vůbec nebude náš,“ podotýká Matěj Stropnický.

Jak přibývají podpisy na vaší mírové výzvě? Máte k ní pozitivní ohlasy?

Podpisy přibývají, máme jich pod výzvou Mír a spravedlnost po měsíci téměř 14 tisíc. Mezi nimi zatím i skoro čtyřicet univerzitních profesorů, šest opozičních poslanců a mnoho známých osobností: sociolog Jan Keller, filosof Marek Hrubec, publicisté Ivan Hoffman, Martin Hekrdla, Daniel Veselý nebo Petr Žantovský, ekonomka Ilona Švihlíková, politologové Zdeněk Zbořil a Petr Drulák, právníci profesor Václav Pavlíček nebo Klára A. Samková, lékař Jan Hnízdil, odboráři Pavel Kučera ze svazu Stavba a Alena Sobolová z Mittalu, i herečka Kateřina Macháčková. Všichni signatáři jsou odvážní a já si jejich podpisů moc vážím.

Jsou některé z nich i z Ukrajiny?

Drtivě převažují podpisy obyvatel České republiky, což je jasné, protože je výzva adresována české vládě. S odstupem následují Slováci. Výzva má pět jazykových mutací: anglickou, francouzskou, německou, ruskou a samozřejmě ukrajinskou. Podpořilo nás ukrajinské mírové hnutí a jeho mluvčí Yurii Sheliazhenko. Podpora přišla i ze Slovenska od prof. Eduarda Chmelára ze Zjednotení za mier nebo z Německa od prof. Moeglinga, který organizuje obdobnou výzvu u nich, a také z Maďarska. Dánové se na nás dokonce obrátili, jestli mohou text naší výzvy přeložit a použít pro vlastní mírovou iniciativu v Dánsku.

V mainstreamových médiích apod. ale schytáváte kritiku, někde jste označován za proruského aktivistu, na Aktualne.cz je text s titulkem, že vaše mírová výzva „je esence hnusu“, na Forum24, že jde o nechutný pamflet ve prospěch Ruska atd. Co tomu říkáte?

V mainstreamu nás nenávidí, protože mainstream válku podporuje. Jako vždycky. Díky signatářům nás ale nemůžou proválečná média spláchnout do žumpy jako dezoláty, i když strašně chtějí. Jestli jsou totiž dezoláti i univerzitní profesoři, kdo je potom vlastně ta elita, žejo?

Provládní média, jako třeba SeznamZprávy, to řeší tak, že do článku o naší iniciativě oslovili rovnou zástupce vlády (v případě SeznamZpráv Tomáše Pojara, národního bezpečnostního poradce premiéra, což je funkce vytvořená pro něj po vzoru USA), který redaktorovi pohotově řekl: Výzva je nesmyslná, Kreml by měl radost. Redaktor povyskočil radostí, že má titulek a „objektivně“ dal slovo „oběma stranám“, čili naší iniciativě a vládě, a SeznamZprávy text vydali pod titulkem: V Kremlu mají radost, sepsul Pojar českou iniciativu Mír a spravedlnost, přičemž překroutili i citace mých kolegů z výboru výzvy prof. Václava Hořejšího a exministra zahraničí Jana Kavana tak, aby to vyznělo, že vyzýváme k ukončení dodávek zbraní Ukrajině ještě před uzavřením příměří, což je lež a ani jeden by to nikdy neřekl.

A jak je to tedy ve vaší výzvě?

Ve výzvě k této věci stojí doslova, že vyzýváme českou vládu, aby „podnikla veškeré kroky vedoucí k dosažení urychleného příměří, jehož součástí bude i přerušení dodávek zbraní“. Chápete? „Jehož součástí…“, ne tedy předem. SeznamZprávy publikovaly o naší výzvě naprosté dezinformace. Navíc: čtete dobře: „sepsul“. Pojar sepsul. Umíte si představit, že by na SeznamZprávy vyšel první článek o iniciativě Milion chvilek pod titulkem: Babiš řekl, že Milion chvilek je pitomost – třeba? Že prostě tzv. ochránci občanské společnosti a demokracie nechají vládního poradce vyhejtovat občanskou aktivitu hned v titulku prvního textu o té iniciativě?

Říkám to tak podrobně pro ilustraci, takových případů byla celá řada a je to naprostá nehoráznost. Také jsem se proti článku jménem iniciativy písemně ohradil k redakční radě SeznamZpráv, kterou vede Jindřich Šídlo. Po měsíci to smetli ze stolu s tím, že je článek v pořádku a že děkují za podnět k titulkům. Oni vědí, co dělají; vědí, že spousta lidí si přečte jen titulek a „má jasno“. Chtěli nás hned v zárodku udusit, ale to se jim nepovedlo a nepovede.

Zelení, jichž jste byl kdysi předsedou, se od vašich „mírových aktivit“, jak to nazvali, před pár dny na sjezdu distancovali, co na to říkáte?

Přijali velmi hloupé usnesení, jímž se bezvýhradně přihlásili k válečné politice Fialovy vlády a distancovali se ode mne a hlavně od úsilí o mír. Zelení kdysi vznikli jako součást mírového hnutí, dnes se od úsilí o mír distancují, dávají ho posměšně do uvozovek a stojí na válečné straně. Mrzí mě to, ale nepřekvapuje. Naše cesty se rozešly už před časem. Tím jsem nepřestal hájit zájmy ochrany přírody, to v žádném případě. Čeští zelení v tomto svém postoji nejsou jediní, obzvlášť neuvěřitelné kadence to má v osobě německé ministryně zahraničí za zelené Annaleny Baerbockové. Kam se na ni hrabe Condoleezza Rice.

Jenomže Baerbocková samozřejmě ví, co říká a dělá: voliči zelených v Německu jsou v průměru lidé s nejvyššími příjmy ze všech politických stran. Těm válka nevadí, těm nevadí zabíjení, ti mají profity za všech okolností a za všech okolností u toho mluví o lidských právech. Správně to zhodnotil jeden ze signatářů naší výzvy profesor Václav Pavlíček, který před rokem 1989 vedl právní sekci Československého helsinského výboru, což byla protirežimní lidskoprávní organizace: Největším nepřítelem lidských práv je válka.

Obáváte se eskalace konfliktu na Ukrajině a velké války. Proč?

Samozřejmě, je to hlavní důvod, proč jsme iniciativu Mír a spravedlnost založili. Obě strany konfliktu, tedy Rusko na jedné straně, a Ukrajina spolu se Západem na druhé, prohlašují za své válečné cíle zcela nerealistické požadavky. Rusko chce jednat o příměří teprve pokud Ukrajina uzná „novou územní realitu“, tedy fakt, že přišla válkou o čtyři velké regiony. Něco takového požadovat jako předpoklad pro to, aby byly vůbec zahájeny rozhovory, je velmi tvrdé a není možné to akceptovat. Sjednávání příměří nikdy nezahrnuje uznání územních anexí; otázka území je vždy předmětem teprve jednání o míru samotném.

Na druhé straně, ukrajinský prezident navrhl „mírový plán“, podle nějž by se územní rozsah jeho státu měl vrátit do stavu před obsazením Krymu, tedy do stavu před rokem 2014. Nic takového také není možné a nic takového není ani „mírový plán“ v pravém smyslu toho sousloví: jde o válečný cíl. Nezapomínejme navíc, že v této válce nejde pouze o území. Oběma zemím, tj. Rusku i Ukrajině, jde samozřejmě o mnohem víc. Bude Ukrajina členem EU, NATO, nebo obou těchto organizací? Bude mít v takovém případě na svém území základny aliance, například? Co se stane s ruskojazyčnými většinami na Donbasu, jaká budou mít „lidská práva“ v případě, že se Donbas stane znovu ukrajinským, například? Může Rusko strpět v rámci vlastní bezpečnostmi, že se hranice Severoatlantické aliance posunou „na dostřel“ od Moskvy? Strpěly by to Spojené státy? Ostatně strpěly to 1962 na Kubě, třeba? Zdá se tedy, že ani jedna strana nemá důvod ustoupit a že obě strany chtějí ve válce pokračovat – a to je velmi nebezpečné.

Evropa na právě probíhající mnichovské konferenci naprosto kapitulovala před Washingtonem a souhlasí teď už se vším. Pryč jsou Macronovy telefonáty. Teroristický útok, který zničil plynovod Nord Stream (americký novinář, nositel Pulitzerovy ceny za válečné zpravodajství o válce ve Vietnamu, Seymour Hersh, tvrdí, že ho vyhodily do povětří Spojené státy) umlčel i německého kancléře Scholze. A tak prezident Zelenskyj žádá výkonnější tanky, poslat jich víc. Tanky ještě na Ukrajinu nedorazily a Zelenskyj už požaduje stíhačky, a než přiletí stíhačky, bude chtít jadernou bombu. A budeme tam, kde jsme fakt být nechtěli: úplně v loji.

Jak do toho zapadá zvolení generála Petra Pavla prezidentem České republiky?

To je velmi vážná otázka, proto podrobněji. Zaprvé: Petr Pavel není žádným „zvoleným prezidentem“. Podle Ústavy ČR se prezidentem stává až složením slibu věrnosti České republice a do té doby je pouhým vítězem voleb. Titulováním „zvoleným prezidentem“ (po americkém způsobu: „president–elect“) papouškují česká média Pavlův PR tým a vytvářejí dojem, že už jsou jeho politické kroky politicky legitimní. Nejsou. Má se připravovat a začít by měl pečlivějším čtením ústavy. Pro jistotu dodávám – té české.

Zadruhé. Krátce po zvolení jsem Petra Pavla nazval prezidentem Eskalátorem. Smršť jeho těžko uvěřitelných výroků k ukrajinskému konfliktu dala beze zbytku za pravdu Babišovým protiválečným billboardům během 48 hodin od Pavlova zvolení. Petr Pavel, „světový diplomat“, ještě nesložil slib, a už stihl naštvat Čínu telefonátem s tchajwanskou prezidentkou. Vzápětí v BBC oznámil, že Ukrajina patří do NATO, pokračoval tím, že pro něj nejsou tabu ani dodávky stíhaček (přitom to den před tím odmítl i prezident Biden), a uzavřel, že vlastně pro zbrojní dodávky z jeho pohledu neexistují „téměř žádné limity“. V dalších rozhovorech pokračoval třeba tím, že Ukrajině je třeba poskytnout všechno kromě jaderných zbraní. A po návratu z týdenní dovolené navázal, kde přestal, a sdělil, že si není jistý tím, že Rusko nechce napadnout NATO. To všechno jsou velmi silná a nevhodná vyjádření i ve volební kampani, po zvolení jsou skandální a vysvětlit je lze jedině tak, že Petr Pavel je tady proto, aby válku pomáhal eskalovat. Samozřejmě to nedokáže sám. Je to další hlas k fanatickému, válečnému Polsku. „Nová Evropa“, jak země bývalého východního bloku kdysi označil prezident Bush ml., přebírá iniciativu a jejím motorem je páchnoucí resentiment vůči Rusku: Polsko se chce mstít za celé své dějiny a Češi za osmašedesátý.

A za třetí: jak popsaly Parlamentní Listy.cz, Petr Pavel je obklopen lidmi napojenými na Washington. To je třeba říct zcela otevřeně. Připomeňme, že Radko Hokovský, s nímž Petr Pavel založil spolek Pro bezpečnou budoucnost, je někdejším ředitelem spolku „Evropské hodnoty“. Ten byl podle své výroční zprávy za rok 2021 financován šesti a půl miliony z rozpočtu ministerstva zahraničních věcí USA, což byl zdaleka největší zdroj jeho příjmů, a mezi jeho další sponzory patří i americké či britské velvyslanectví. Mezi zakládajícími členy Pavlova spolku byl i jeho dnes nejbližší poradce, někdejší velvyslanec ČR ve Spojených státech Petr Kolář, placený americký lobbista.

To vše je velmi vážné. Petr Pavel má prostě svou „hidden agenda“, skrytou misi, kterou vyjevuje teprve postupně a jejím jádrem je, podle mne, posilování amerického vlivu v EU a ve střední Evropě zvláště. Pokud je pravda, že USA za svého hlavního soupeře a nepřítele ve světě považují nikoli Rusko, ale Čínu, a chystají se na nějakou formu střetu s ní, potřebují USA, aby Evropa byla v takovém případném konfliktu o světovou hegemonii k USA zcela loajální. Na tom se pracuje právě teď, a tak jako přestaly být Francie a Británie světovými velmocemi po druhé světové válce, přestává být během této války samostatnou velmocí i EU. K energetické závislosti se přidává absolutní podřízenost politická. Zvolení Petra Pavla je toho malou, bezvýznamnou, ale přesto užitečnou součástí.

Kéž bych se ve všem výše uvedeném mýlil; bohužel mnohé nasvědčuje tomu, že zhruba tak si stojíme. Obávám se, že až bude Petr Pavel pronášet ústavní slib věrnosti České republice, nebude říkat pravdu. Náš nový prezident vůbec nebude náš.

Jaký si představujete ideální scénář kolem této války a jak ho naplnit, co je třeba pro něj udělat?

Tuto válku je třeba brzdit a postupně zastavit obrovským veřejným tlakem na potřebu vyjednávat o příměří, jeho sjednání, zastavení bojů i zbrojních dodávek a zahájit jednání o mírové smlouvě. Jednat třeba deset let, i to je lepší, než pokračovat v zabíjení. Naše mírová iniciativa Mír a spravedlnost k tomu samozřejmě může přinejlepším trochu přispět, musí se ale stát součástí ostatních mírových snah po Evropě, podílet se na vytvoření evropského mírového hnutí, a to se musí pokusit zastavit tuhle evropskou kapitulaci před válkou.

Bez spolupráce s ostatními iniciativami po Evropě nedokážeme reálného nic, ale zároveň bez podpisů českých obyvatel nebudeme bráni vážně v Evropě. Proto je potřeba, aby naši výzvu podepsalo co nejvíce lidí, což je možné zde: https://miraspravedlnost.cz/chci-podepsat.

Německou mírovou výzvu podepsalo za týden půl milionu lidí. Je to jako s důchodovou reformou: Macron chtěl ve Francii zvýšit věk odchodu do důchodu, jak to chce i Fialova vláda. Jenomže protesty v ulicích Francie byly vzápětí statisícové, takže reforma tam půjde opět k ledu. Bez odporu si prostě udělají, co budou chtít.

Co by měla v této věci prosazovat česká vláda?

Vládu ČR žádáme, aby přestala potlačovat názory kritizující válku a aby přestala šířit nenávist, jak to dělá ministryně Černochová v tričku Fuck Putin nebo ministr Rakušan s Putinem v pytli na budově ministerstva. Žádáme, aby vláda začala urychleně jednat o příměří, jehož součástí bude i přerušení dodávek zbraní na Ukrajinu, a následně o míru. Chceme také, aby byla vyhodnocena účinnost sankcí; domníváme se totiž, že poškozují víc Evropu než Rusko. Do doby, než toto vyhodnocení proběhne, žádáme, aby vláda další sankce nepodpořila.

A konečně, chceme, aby se vláda ČR věnovala pořádně krizím v Česku a aby pomáhala českým obyvatelům a firmám je zvládnout. Zatím dopady krizí Fialova vláda spíš zvětšuje, ale to už by bylo na samostatný rozhovor.

Parlamentní listy

sdílet na