STOP FALŠOVANÝM POTRAVINÁM: ÚDAJE O PŮVODU NA ETIKETĚ

KONEC FALEŠNÝCH POTRAVIN NA ZÁKLADĚ ETIKY Cílem iniciativy je poskytnout evropským spotřebitelům přístup k transparentním informacím o potravinách, které denně nakupují v obchodech. Dovážené potraviny musí splňovat očekávání z hlediska vysokých standardů kvality a udržitelnosti. Vyzýváme k tomu, aby byl na potravinách jasně a zřetelně uveden původ všech výrobků vstupujících na společný evropský trh a aby tyto výrobky splňovaly environmentální, zdravotní a pracovní normy platné na vnitřním trhu s cílem chránit zdraví spotřebitelů a planety. Slovenská zemědělská a potravinářská komora se připojila k italské iniciativě s cílem shromáždit milion podpisů v celé Evropské unii. Úspěšnou občanskou iniciativou se pak musí zabývat Evropská komise. Přispějte svým podpisem na dobrou věc. Zdraví občanů a konkurenceschopnost tuzemských výrobců potravin nám nejsou lhostejné. Do iniciativy se může zapojit každý občan, který dosáhl věku 18 let. Klikněte na “Chci podpořit iniciativu”, na stránce Evropské občanské iniciativy klikněte v pravém horním rohu na CZ a vyberte jazyk slovenštinu, vyberte zemi, jejíž jste občanem, zadejte potřebné údaje a odešlete.

více na odkazu:

https://citizens-initiative.europa.eu/initiatives/details/2024/000009_cs

Žádáme, aby evropští spotřebitelé měli přístup k transparentním informacím o potravinách, které kupují, a aby byla respektována jejich očekávání, pokud jde o normy vysoké kvality a udržitelnosti.

Žádáme rovněž, aby byl jasně a výslovně uváděn původ všech produktů vstupujících na společný trh a aby u všech produktů vstupujících na společný trh byly dodržovány tytéž environmentální, zdravotní a pracovní normy platné na vnitřním trhu s cílem chránit zdraví spotřebitelů a planetu.

1) Revize kritéria posledního zpracování podle celního kodexu Unie (čl. 60 odst. 2 nařízení (EU) č. 952/2013) a místa provenience, jak je stanoveno v nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (čl. 2 odst. 2 písm. g) nařízení (EU) č. 1169/2011).

2) Dodržování zásady vzájemnosti, zakázat dovoz potravin zpracovaných za použití látek a metod v Evropě zakázaných (čl. 168 odst. 1 a 5, čl. 169 odst. 1, čl. 114 odst. 3 a články 216–219 SFEU).

3) Zvýšení hraničních kontrol přepravovaných potravin vstupujících na evropské a vnitrostátní hranice s cílem zastavit podvody s potravinami, které poškozují zemědělce i spotřebitele (článek 43 a násl. nařízení (EU) 2017/625).

4) Požadavek na uvedení původu by měl být rozšířen na všechny potraviny s cílem předcházet podvodům, chránit veřejné zdraví a zaručit právo spotřebitelů na informace. Musí být uveden odkaz na zemi původu nebo místo provenience, aby se zabránilo dalšímu uvádění spotřebitelů v omyl používáním obecných zeměpisných označení (EU, NON-EU nebo EU a NON-EU) (čl. 26 odst. 2 a 3 nařízení (EU) č. 1169/2011 a článek 2 nařízení (EU) 2018/775).

Konkrétně:

1) Podle čl. 60 odst. 2 nařízení (EU) č. 952/2013 (celní kodex Unie) „zboží, na jehož výrobě se podílí více než jedna země nebo jedno území, se považuje za zboží pocházející ze země nebo území, kde došlo k jeho poslednímu podstatnému hospodářsky odůvodněnému zpracování nebo opracování, které bylo provedeno v podnicích k tomu vybavených a které vyústilo v nový výrobek nebo představuje důležitý stupeň výroby“. To znamená, že „původem“ produktu, jak je uveden na etiketě, je obvykle země, v níž se nachází zpracovatelské zařízení, pokud neexistuje výslovná povinnost uvádět rovněž provenienci zemědělského produktu použitého při zpracování (jako je tomu v Itálii u mléka, sýrů, těstovin, rýže, zpracovaných rajčat a zpracovaného vepřového masa, přičemž se povinnost vztahuje na zařízení působící na území Itálie). Nejednoznačnost je zřejmá, vezmeme-li v úvahu definici „místa provenience“ (čl. 2 odst. 2 písm. g) nařízení (EU) č. 1169/2011): „místo, o němž je uvedeno, že z něj potravina pochází, a které není „zemí původu“ ve smyslu článků 23 až 26 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92“ (nahrazeno čl. 60 odst. 2 nařízení (EU) č. 952/2013). Nejasná a možná záměrně nejednoznačná označení původu umožňují výskyt takových jevů, jako je zavádějící zeměpisná identita, nepravdivá identita výrobku a zkreslování výrobků, a usnadňují padělání. Je proto nezbytné transparentně a jednoznačně stanovit, že původ potraviny odpovídá zemi provenience zemědělského produktu (kde byl vypěstovaný, chovaný nebo ulovený) a místu, kde byl zpracován, přičemž oba tyto údaje (liší-li se) musejí být uvedeny na etiketě nebo musejí být spotřebitelům poskytnuty v jiné podobě (menu, značky atd.).

2) Podle článků 168, 169 a 114 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) činnost Unie, která doplňuje vnitrostátní politiky, zahrnuje sledování vážných přeshraničních zdravotních hrozeb, včasné varování před nimi a boj proti nim. Aby bylo zaručeno veřejné zdraví a ochrana spotřebitele, je nezbytné uplatňovat zásadu vzájemnosti v obchodních vztazích se třetími zeměmi, zajistit, aby všechny produkty vstupující do Unie splňovaly environmentální, zdravotní a pracovní normy platné na vnitřním trhu, a zakázat dovoz potravin zpracovaných za použití látek a metod v Evropě zakázaných. Tento zákaz musí být rovněž znovu potvrzen v mezinárodních dohodách EU uzavřených podle článků 216–219 SFEU. 

3) EU je jednou z největších oblastí volného obchodu na světě s přibližně půl miliardou uživatelů/spotřebitelů. Pravidelné úřední kontroly zásilek zboží, na něž se nevztahují posílená opatření, se organizují na základě posouzení rizik v souladu s čl. 43 a násl. odst. 3 nařízení (EU) 2017/625. Aby se v oblasti potravin omezily podvody, které poškozují zemědělce i spotřebitele, je třeba zvýšit četnost a důkladnost kontrol dovážených potravin a krmiv. Tyto kontroly musejí účinně předcházet rizikům pro veřejné zdraví, chránit zájmy spotřebitelů a zajišťovat spravedlivost obchodních transakcí.

4) Článek 26 odst. 2 nařízení (EU) č. 1169/2011 stanoví obecnou zásadu transparentnosti v tom smyslu, že uvedení země původu nebo místa provenience je povinné, pokud by opomenutí tohoto údaje mohlo spotřebitele uvést v omyl ohledně skutečné země původu nebo místa provenience potraviny, pokud by z informací přiložených k potravině nebo etikety jako celku jinak vyplývalo, že potravina má jinou zemi původu nebo místo provenience. V praxi se však označení původu použije pouze tehdy, stanoví-li tak zvláštní odvětvová pravidla; Čl. 26 odst. 3, který stanoví povinnost uvádět původ primární složky, pokud se liší od uvedeného původu potraviny, byl rovněž oslaben výjimkami a nadměrnou pravomocí udělenou odvětví podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/775. V zájmu předcházení podvodům, ochrany veřejného zdraví a garance práva spotřebitelů na informace proto musí být nařízení (EU) č. 1169/2011 pozměněno, aby zahrnovalo povinnost uvádět původ všech potravinářských výrobků, ať již balených nebo podávaných v zařízeních společného stravování, tj. ve školních jídelnách, podnicích, nemocnicích a restauracích.

• Ettore PRANDINI – ice@stopfakefood.it
  Země bydliště: Itálie

• Paolo DI STEFANO – paolo.distefano@coldiretti.it

• Stipe TOKIC
• Maximilien FONTANA
• Leszek Bogumił KOLASA
• Eliomaria Felice NARDUCCI
• Celia VILARDELL PEREZ

Země	Prohlášení o podpoře	Minimální pocet signatáru	Procentní podíl
Belgie	121	14 805	0,82 %
Bulharsko	43	11 985	0,36 %
Czechia	24	14 805	0,16 %
Dánsko	39	9 870	0,40 %
Estonsko	4	4 935	0,08 %
Finsko	75	9 870	0,76 %
Francie	457	55 695	0,82 %
Chorvatsko	51	8 460	0,60 %
Irsko	40	9 165	0,44 %
Itálie	236 761	53 580	441,88 %
Kypr	32	4 230	0,76 %
Litva	16	7 755	0,21 %
Lotyšsko	8	5 640	0,14 %
Lucembursko	23	4 230	0,54 %
Maďarsko	68	14 805	0,46 %
Malta	5	4 230	0,12 %
Německo	431	67 680	0,64 %
Nizozemsko	109	20 445	0,53 %
Polsko	111	36 660	0,30 %
Portugalsko	66	14 805	0,45 %
Rakousko	93	13 395	0,69 %
Rumunsko	126	23 265	0,54 %
Řecko	99	14 805	0,67 %
Slovensko	1 333	9 870	13,51 %
Slovinsko	45	5 640	0,80 %
Španělsko	239	41 595	0,57 %
Švédsko	77	14 805	0,52 %
Celkový počet podpisů	240 496

sdílet na