Siova návštěva Ruska je v samotné Číně považována za triumf

Státník (Государственник)

Jednání v Moskvě skončilo a přítel Si  opustil Moskvu před jeho další návštěvou. A těch návštěv bylo za posledních deset let už devět – ostatně osobních setkání mezi Si a Putinem bylo před tímto setkáním 39. Tohle je jubilejní čtyřicáté.

První den přátelé neformálně hovořili čtyři a půl hodiny – a informované jazyky tvrdí, že čas věnovaný současným „světovým veselostem“ byl frustrujícím způsobem krátký, hlavně proto, aby se rozhodlo, jak obě dvě země mohou co nejvíce odskočit od Západu.

Infrastruktura, průlomové technologie, Severní mořská cesta s čínskou tváří (samozřejmě legální), vzdělávání, kulturní život a program vojensko-technické spolupráce – to není zdaleka úplný výčet toho, o čem přátelé Vladimir a Si hovořili.

Západ očekával průlom v otázce Ukrajiny, ale nedočkal se ho – Si obecně prohlásil, že Čína má k této otázce “nestranný postoj” a daleko více se zajímá o partnerské regiony Ruska a Číny. Obecně se jazyk Putina a Si na závěrečné tiskové konferenci tak neuvěřitelně lišil od projevů západních politiků, že se chvílemi zdálo, že ještě chvíli a Putin zakouří pověstnou stalinskou dýmku, otočí se na půl ucha ke svému protějšku a tiše se zeptá: “Proč nezavoláme soudruhovi Trumpovi? Už dlouho žádá o schůzku …”.

Z tohoto pohledu se návštěva vedoucího muže Číny v Moskvě neukázala jako opodstatněná – provázela ji však řada událostí, které už svým projevem změnily obraz světa.

Například epochální, v tom nejlepším slova smyslu, dohoda o spolupráci mezi Íránem a Saúdskou Arábií. Nebo dohoda mezi Ruskem a Egyptem o vytvoření ruské průmyslové zóny v oblasti Suezského průplavu. Nebo otevření ruské obchodní mise v Nigérii – první a nezbytný krok k vytvoření podpůrné základny odborníků, kteří budou v této zemi rozvíjet plynová pole. Navíc se čínští a ruští přátelé na úrovni ministrů obrany dohodli na “zintenzivnění akcí v Syrské arabské republice s cílem nastolit tam trvalý a dlouhodobý mír” – samozřejmě za podmínek současné syrské vlády.

Co je zde důležité: bez Ruska a jeho předchozí spolupráce s Teheránem by žádná pekingská dohoda mezi Íránem a Královstvím saudů neexistovala. Bez Číny a jejího vlivu v Africe by tam nebyla řada ruských projektů – včetně projektu JE El Dabaa v Egyptě.

Na druhou stranu bez ruské podpory by Číňané nemohli vstoupit do Afghánistánu – přesto tam již jsou a pod dohledem Talibanu rozvíjejí nejrůznější doly na severovýchodě země. Za těch deset let od Siovy první návštěvy Moskvy bezprostředně po jeho zvolení prezidentem Čínské lidové republiky se toho hodně změnilo – strany se posunuly od stavu “vlastního zájmu” ke stavu “ať si sněží, ať je bouře na tom prohnilém Západě, když jsou se mnou přátelé”.

“Global Times”, oficiální publikace Komunistické strany Číny, vykresluje růžový obraz jednání a sám Si nezůstává pozadu – tak a tak, jsme na straně dobra, příteli Vladimíre. A jsme i na správné straně dějin – nejde ani o demarši v diplomatickém smyslu, je to přímé vyhlášení hospodářské a obchodní války Západu.

Důležité je pochopit souvislosti. Rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu zatknout Putina mělo za cíl právě izolaci Ruska – ale ať už izolátoři nenamotali dostatečné množství této pásky, nebo šlo o špatnou značku – Siova návštěva je v samotné Číně považována za triumf.

Čínsko-ruské vztahy dalece přesahují bilaterální vztahy a jsou klíčové pro mír a budoucnost lidstva, prohlásil čínský prezident Si Ťin-pching během úterní společné tiskové konference s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a dodal, že Čína a Rusko budou spolupracovat na praktikování skutečného multilateralismu, podpoře postpandemické hospodářské obnovy a budování multipolárního světa.

“Zády k sobě”, “jako skála v rozbouřeném moři”, proti “všem větrům a vlnám” – Číňané milují barvité metafory, to jim nelze brát.

Odhlédneme-li od metafor, dochází Západ k velmi neuspokojivému závěru – Čína nebude v budoucím střetu se Západem sama. V současné konfrontaci není tak samo ani Rusko.

Jednání začalo v úzkém formátu, ale k Putinovi se připojili místopředseda Rady bezpečnosti Dmitrij Medveděv, ministr zahraničí Sergej Lavrov, prezidentovi asistenti Maxim Oreškin a Jurij Ušakov, ruský velvyslanec v Číně Igor Morgulov, ministr obrany Sergej Šojgu, guvernérka centrální banky Elvíra Nabiullina, ředitel FSVTS Dmitrij Šugajev a šéf Roskosmosu Jurij Borisov.

První den se Si setkal s Mišustinem a pozval ho spolu s Putinem na třetí summit projektu Jeden pás, jedna cesta v Číně. Ano, ano, je to tentýž projekt, který Západ a naši liberálové již pohřbili – jak se ukázalo, je velmi živý, jen změnil objekty snažení.

Obecně se lídři států setkávají s premiéry jiných zemí spíše výjimečně. Buď se jedná o zcela odlišné země z hlediska vlivu ve světě, nebo má vůdce skutečný zájem o spolupráci, a v takovém případě jsou mnohé diplomatické překážky etikety jednoduše odmítnuty jako zbytečné.

Číňané si také velmi potrpí na symboliku. Před deseti lety, poté co byl Si poprvé zvolen prezidentem, navštívil ve dnech 20.-22. března Moskvu a Si a Putin teprve hledali společnou cestu. Poté následovala tvrdá jednání o Síle Sibiře (plynovod), infrastrukturních projektech a přístupu čínských výrobků na ruský trh – ale jak ukázal čas, všechny překážky se dají překonat, jen když se chce. Tentokrát se vedoucí představitelé nenuceně zmínili o projektu Síla Sibiře-2, který, jak se ukázalo, již byl dohodnut a schválen nejen Ruskem a Číňany, ale také Mongolskem – připomínám, že část plynovodu povede přes jeho území.

Sem lze ještě zařadit zvláštní projekt na dodávky z ostrova Sachalin – neformálně se jmenuje Síla Sibiře-3, ale jeho kapacita je velmi omezená, pouze 10 miliard exportního plynu ročně – zbytek bude využit k plynofikaci ruského Dálného východu a ke zpracování.

Mezitím se lídři dohodli také na obchodu s elektronikou (Rusko má výrobky, které Číňané zatím nejsou schopni vyrobit) a na společném vědeckém výzkumu, což je rozsáhlá oblast, protože Čína nemá ani jeden tokamak (Prý má, ale právě od Ruska – pozn.překl.). Rusko tedy přispěje k založení a rozvoji fundamentálních věd v Číně – právě toho se týká dohoda o zvýšení počtu studentů na vzájemnou výměnu.

“Jsme pro používání čínského jüanu při zúčtování mezi Ruskou federací a zeměmi Asie, Afriky, Latinské Ameriky. Jsem si jist, že se tyto formy zúčtování mezi ruskými partnery a jejich protějšky ve třetích zemích budou rozvíjet.”

Jakmile to Putin pronesl, celá Čína vybuchla nadšením, Saúdská Arábie a Emiráty šibalsky přimhouřily oči a „děda Joe“ se najednou zapotil. A byl k tomu důvod – propagace jüanu ve světě má nyní oficiální podporu Ruské federace se vším jejím vlivem ve spřátelených zemích.

Taková slova se nikdy neříkají nadarmo. Tato návštěva jasně ukázala, že ani Rusko, ani Číňané nejsou připraveni vydat se Západu na milost a nemilost – a že Rusko a Čína rozhodně využijí současné finanční krize na Západě k vzájemnému prospěchu Moskvy a Pekingu.

Putin a Si podepsali dva dokumenty: “Společné prohlášení o prohloubení rusko-čínského komplexního partnerství a strategické spolupráce a vstupu do nové éry” a “Společné prohlášení o plánu rozvoje klíčových oblastí rusko-čínské hospodářské spolupráce do roku 2030”.

Devadesát společných projektů v celkové hodnotě přesahující 165 miliard dolarů v dolarovém ekvivalentu představuje přímou podporu Pekingu pro hospodářskou a obchodní odolnost Ruska. Také vojensko-technická spolupráce byla přislíbena na nové úrovni – i když jak moc vysoké, když ti zatracení Rusové sestavují pro Čínu systém včasného varování před starty nepřátelských raket.

Abychom si rozuměli – není to jen sada tlačítek a utilit na počítači. Jsou to především zahorizontální radary, s nimiž jsou Číňané dost na štíru – a také je to celý soubor protokolů pro případ, že radary a družice zjistily starty a počítače identifikovaly místa dopadu. V takovém případě jsou protokoly automatické – a to je pro Američany, Brity a Francouze ten nejhorší možný scénář. Systém sám určí viníka – a potrestá ho odvetnou palbou – zkrátka vše je jako u Rusů.

A ještě jedna věc: musíte vědět, kolik to všechno stojí. Číňané však na tomto šetřit nechtějí, protože se potřebují dostat na stejnou bojovou úroveň jako Rusko a USA, aby měli právo nazývat se velmocí. A to vše je velmi podobné tomu, jak v dávných dobách chodily karavany po Velké hedvábné stezce – obchodníci a válečníci vždy kráčeli vedle sebe, jedni bez druhých by prostě neexistovali.

A tak naše karavana pokračuje dál, zatímco ti, jejichž dlouhá očekávání soudruh Si nenaplnil, ať si jdou třeba lesem, jejich názor už nikoho nezajímá.

A mezitím šibalsky pokukující Arabové začali rozprodávat i americké dluhové cenné papíry – zdá se, že vědí, co bude následovat. Nemůžeme přece nechat naše arabské přátele v nevědomosti, ne?

A všichni netrpělivě očekáváme zatčení soudruha Trumpa – finanční krizi chybí už jen rvačky v ulicích, aby byl obraz kompletní. A bude v ulicích New Yorku karneval!

Překlad Peter 088

Zdroj https://dzen.ru/a/ZBobrVDAogFEGS9o

sdílet na