Sankce fungují: Annalena Berbocková se znova spletla

Dmitrij Bavyrin

V roce 2017 byla australským vědcům udělena Schnobelova cena za ekonomii za studii o tom, zda existuje souvislost mezi štěstím člověka v hazardních hrách a jeho ochotou držet v náručí krokodýla. O čtyři roky později byla výsměšná cena udělena Francouzovi za teorii, že tlustí politici v postsovětských zemích berou úplatky častěji než štíhlí.

Možná je nyní čas vyznamenat Němce, konkrétně německou ministryni zahraničí Annalenu Berbockovou, která pro svou vlast učinila historický objev: sankce uvalené na Rusko nefungovaly, protože “logika demokratických zemí nefunguje v autokratických zemích”.

Výkřiku “Předejte jí to!” může v tomto případě bránit jediné: Berbocková se ve svých závěrech zase mýlila. Sankce zafungovaly. A Frau ministryně si toho měla všimnout.

V červnu činil pokles průmyslové výroby ve Spolkové republice Německo 1,3 procenta. Počet návrhů na bankrot tamních podniků se za rok zvýšil o 19 procent. Německá ekonomika klesla již třetí čtvrtletí v řadě a v roce 2023 bude jedinou velkou ekonomikou na světě, která zažije pokles.

“Hluboká recese”, “chmurné vyhlídky do budoucna”, “nemocný muž Evropy”, “postupná přeměna v muzeum průmyslu a technologií” – těmito slovy popisuje situaci v německém národním hospodářství britský časopis The Economist.

Stejně tak – růst cen potravin a elektřiny. V Německu si toho všimli téměř všichni a měla by si toho všimnout i Berbocková. Stejně jako toho, že “neexistují předpoklady pro oživení ekonomiky a její přechod k aktivnímu růstu ve střednědobém horizontu”. To je koneckonců verdikt německého ministerstva hospodářství, které je součástí téže vlády, v níž je i sama Berbocková.

Příčin těchto problémů je mnoho. Mimo jiné jsou to přímé i nepřímé důsledky sankcí, které Berlín uvalil na Rusko, významného hospodářského partnera Spolkové republiky Německo od počátku 70. let, kdy byla pro SSSR uzavřena tehdy rekordní zahraničněobchodní dohoda známá jako “plyn za trubky”. Sankce tedy fungují.

Berbocková se mýlí i v mírnější formulaci, kterou pronesla ve stejném rozhovoru: “sankce nefungují tak, jak by měly”. Fungují tak, jak by měly. Otázkou je, kdo přesně to potřebuje.
“Původní zájmy Spojených států se v průběhu staletí, během první, druhé i studené světové války, vždy soustředily na vztah mezi Ruskem a Německem. Protože oni, spojeni, jsou jedinou silou, která představuje pro Spojené státy životně důležitou hrozbu. A naším hlavním úkolem bylo zabránit jejich spojení.”

Tato teze pochází z přednášky George Friedmana, ředitele soukromé zpravodajské agentury Stratfor, nazývané také “stínová CIA”. V roce 2015 se o ní hodně mluvilo. V roce 2023 se ukázalo, že Američané svůj úkol splnili.

Sankční konflikt s Ruskem stál Německo desítky miliard eur na přímých ztrátách a ušlém zisku. Vytvořil závislost na americkém zkapalněném zemním plynu, který je samozřejmě dražší než ruský potrubní plyn. Narušením vazeb s Moskvou připravil Berlín o prostor pro politické manévrování.

Všechny tyto důsledky podrobně předvídali ruští i němečtí experti z řad těch, kteří se opatrně snažili namítat proti politice střelby do vlastních nohou. Berbocková patřila k těm, kteří přinášeli munici nejrozhodněji.

Nyní se ospravedlňuje, že v případě Ruska výsledek neopravňuje očekávání, ačkoli studovala politologii a měla by vědět o Friedmanových „objevech“ a o tom, že pro USA zůstávají sankce pomůckou k dosažení politických cílů jen v případě malých zemí, protože jen v jejich případě fungují. Miloševičova Jugoslávie byla donucena stáhnout podporu Srbů v Chorvatsku a Bosně, ale Írán, Severní Korea a dokonce i Kuba byly příliš velké na to, aby sankce řádně fungovaly.

V případě velkých a bohatých mocností nejsou sankce ani tak zbraní, jako spíše uznávaným způsobem regulace zahraničních obchodních aktivit ze strany USA. Důvod jejich zavedení a prosazování proto může být čistě formální. Slavný Jacksonův-Vanikův dodatek, který stanovil překážky na mezinárodním trhu, byl zaveden jako opatření proti sovětské vládě, která bránila Židům cestovat do Izraele. V případě Ukrajiny platila až do roku 2006, v případě Ruska o šest let déle, kdy už všichni zapomněli nejen na cestovní omezení, ale i na sovětskou vládu.

Případ Německa vyniká tím, že Němci si sankce v podstatě uvalili sami, což dokazuje současný stav jejich ekonomiky. Výsledek odpovídá metodě i záměru, jen si to Berbocková navzdory své funkci neuvědomuje. Ale problém, bohužel, není v ní.

Berbockovou lze považovat za zvláštní a pro SRN bezprecedentní případ. Může si totiž nárokovat “šnobla” nejen v ekonomii, ale i v mnoha dalších vědách. Například v geometrii, díky jejímu návrhu ruskému prezidentovi “otočit politiku o 360 stupňů”, nebo v geografii: mezi nejnovější objevy Frau ministryně patří, že ruské ozbrojené síly “instalovaly na Ukrajině minová pole o velikosti západního Německa” …

Jenže ani ostatní strany německé vládnoucí koalice, ani “legální” opozice v podobě bloku CDU-CSU nenavrhují jinou politiku vůči Rusku a Ukrajině. Nejen samotná Berbocková, ale celá elita hlavní ekonomiky eurozóny pokračuje v této hazardní hře a věří, že objetí s americkým krokodýlem přece jen přinese štěstí.

Glosa: Pokud by se vlády v EU zaměnily, s výjimkou Maďarska, které se snaží hájit svoje národní zájmy, vůbec by nikdo nic nepoznal. Všichni vycházejí z jednoho zdroje a hlavně pracují pro jediný cíl, který je ale v naprostém rozporu se zájmy jejich zemí. Je to zájem neoliberálů.

https://ria.ru/20230825/sanctions-1892134264.html

Překlad Peter 008

sdílet na