Ron Paul: Co děláme v Sýrii?
Ron Paul / 16.12.2024
Moje první reakce na zprávu ze začátku tohoto měsíce, že byla svržena syrská vláda, byla, jak moc jsme s tím měli co do činění; jak moc se na tom podílela CIA; a kolik to bude stát.
Stejně jako v případě Saddáma a Kaddáfího před ním víme, že Asad nebyl žádný libertariánský hrdina. Ale rozpoutat v kdysi sekulární Sýrii armádu odhodlanou založit islámský stát mi sotva připadá jako dobrý nápad.
Stejně jako v případě „splněné mise“ prezidenta George W. Bushe po svržení Saddáma se ukáže, že zbavit se Asada bude ta snadnější část. Obnova syrské společnosti po zničení země bude stát miliardy a bude pravděpodobně stejně úspěšná jako naše „osvobození“ Libye, která je i po více než deseti letech stále neúspěšným státem ovládaným teroristy.
V roce 2017 zveřejnil deník Los Angeles Times článek, který bohužel vypovídá o šílenství naší intervencionistické zahraniční politiky. „V Sýrii bojovníci vyzbrojení Pentagonem bojují proti těm, které vyzbrojila CIA,“ zněl titulek. Jak může dávat smysl, že Pentagon vede na syrském území zástupnou válku se CIA? Horší je, že americký lid je nucen tuto válku Pentagonu proti CIA zaplatit a pak je nucen znovu platit za obnovu země po všem tom zničení.
Syrský lid pocítí náklady nejen v dolarech.
Jak moc se vláda USA podílí na svržení syrské vlády? Posledních deset let USA kontrolovaly oblasti syrské produkce ropy a pšenice a kradly zdroje, na které nemáme žádný právní nárok. Kombinace krádeže zdrojů a extrémních sankcí za posledních deset let zpustošila syrskou společnost, takže když se před několika týdny z Idlíbu vyřítili teroristé, byl odpor jen malý.
Místo relativně vlídné, ale autoritářské Asadovy vlády nám nyní vládnou přímí dědicové lidí, kteří na nás zaútočili 11. září. Jsem šokován, že mainstreamová média a mnozí, ne-li většina politiků tomu jásají. Je ironií, že jedni z největších roztleskávačů převzetí Sýrie al-Káidou jsou ti samí členové Kongresu, kteří své každodenní projevy na půdě Sněmovny reprezentantů zakončili slovy „nikdy nezapomeneme na 11. září“. Asi konečně zapomněli?
Imploze Sýrie, stejně jako Spojenými státy vyvolaná imploze Libye a Iráku, nevedla k demokracii, míru a ochraně občanských svobod. V každém případě vedla k přesnému opaku. Miliony mrtvých, další miliony lidí žijí v bídě a mnozí se snaží pomstít těm, kteří zničili jejich rodiny, životní styl a země. Jsme bezpečnější, když jsme si vytvořili miliony nových nepřátel?
Zvolený prezident Donald Trump minulý týden učinil prohlášení o Sýrii, že to není náš boj a neměli bychom s ním mít nic společného. Jeho názor je správný, i když jsme s tím bohužel až do této chvíle měli až příliš mnoho společného. Doufejme, že se Donald Trump jako prezident bude tímto názorem řídit a stáhne USA – otevřenou i skrytou přítomnost – nejen ze Sýrie, ale z celého Blízkého východu. Tohle není náš boj a každá věc, kterou jsme tam za posledních zhruba 75 let udělali, situaci jen zhoršila. Je čas na zahraniční politiku America first!
Překlad Deepl
On byl Asad vcelku smířlivý člověk a dbal na to, aby byla jeho Sýrie vždy kulturní a prosperující zemí. Pamatuji, jak naši montéři jezdili do Sýrie budovat ekonomiku a stavěli tam všechno možné. Syřané Československé odborníky nosili na ramenou a vždy pěli o nich chválu. V té době byli i Syrští islamisté vstřícní lidé. Když se vrátili, vykládali o Sýrii jen chválu. V Sýrii panoval mezi muslimy a křesťany mír. Současný president Asad pokračoval v politice svého otce, který vybudovat Sýrii ostrovem prosperity v celém regionu. Ani Izrael neměl v té době proti této politice námitky, protože Sýrie Izrael nijak neohrožovala. Tolik paměť.
A co vidíme dnes? Klasickou rozvratnickou politiku USA.
Kdyz nam nejaky lapka vytahne (čórne) z tasky penezenku s par stokorunami .. kricime.
Kdyz nam amici opakovane vytahuji prostrednictvim nasi vlady z penezenek tisice .. mlcime.
A nekteri je dokonce piedestaluji.
Dnes už může nevidět to, že USA a sionističtí anglosasové jsou příčinou veškerého, zla na planetě jen opravdu slaboduchý člověk , nebo blb který si nedovede vyhodnotit roumen realné dění ve světě.
Jednoduchá krádež má jednoduché řešení a je u ní značná šance, že se i dočkáme spravedlnosti. Skutečně velké loupeže se páchají pod matoucími pojmy – prosperita, ekonomický rozvoj, volný trh, svobodné podnikání atd., samozřejmě doplněné o svobodu a lidská práva. Odliv z peněženek není zpočátku tak znatelný, není přímo adresný a spravedlnost se tudíž o něj nezajímá. Navíc pokud nemáte nabitou šrajtofli, je to vaše vina, protože nejste dostatečně schopný.
Odliv z peněžek roste a roste a nikde žádné odvolání. A svoboda lidská práva ? Kdo může říct, že něco takového má ,když je otrokem dluhové pasti a to jak na osobní, tak i státní úrovni ?
Zatím nejznámějším pojmenováním loupeže se stalo slovo PRIVATIZACE – dokonce ho zlegalizovali jako přechod státního majetku do soukromých rukou. A ještě se za to nestydí. Jsou i tací, kteří jsou na rozsah takové loupeže hrdí 🙂
Tady je vidět marnost nad marnost, on si vůbec neuvědomuje, že terorista je sám.
Ron Paul: Co děláme v Sýrii?
Jak jednoduché, kradete ropu!
bohužel se tak nestane. US jude to z hamižnosti nedovolí. Pořád jde až v první řadě o peníze a moc bez ohledu na zbídačení a haldy mrtvol.