Řešení ukrajinského konfliktu na základě zbožných přání

Autor: Ini                                                                
dne 5. března 2024

Existuje mnoho nápadů mírového hnutí, politických stran i individuálních iniciativ, jak by bylo možné ukončit konflikt. Klíčovou roli přitom hrají diplomatické prozatímní kroky. Většina návrhů však trpí tím, že ignoruje realitu, která se mezitím naplnila. V centru pozornosti stojí tři otázky: kdo by měl s kým jednat, o čem by se mělo jednat a jaký je cíl jednání?

Náš kolega Harald Kolbe napsal obsáhlý text, v němž analyzuje dosavadní iniciativy a jejich obsah. Své teze předkládá v řadě průběžných shrnutí, která jsou vysvětlena v jednotlivých částech a na konci propojena ve vysvětlujících souborech .pdf.

1. Předchozí jednání a zúčastnění
Lze konstatovat, že členy NATO nelze vzhledem k jejich roli při sabotáži minských dohod a při istanbulských jednáních považovat za seriózní prostředníky; ztratili svou důvěryhodnost (snad kromě Turecka). Vyjednané řešení si evidentně nepřeje ani současná kyjevská vláda. Existuje návrh z Číny, 12bodový plán z 24. února 2023, a návrh afrických států, 10bodový plán ze srpna 2023, který byl oznámen 16. srpna. naproti Zelenskyj v Kyjevě a 17. srpna. bylo vysvětleno Putinovi v Petrohradě. (Viz příslušné dokumenty v přílohách). NATO tyto iniciativy ignorovalo. (Vysvětlení zde, překlad téhož ve vysvětlení-poznámkách [1])

2. řešení leží na bitevním poli ?
Nový realismus autorů z amerického think tanku RAND je nakonec způsoben tím, že šance na vítězství na bojišti jsou považovány za mizivé. Rozhodující je však podle nich to, že je třeba se soustředit na nadcházející válku s Čínou. Jak studie RAND jasně uvádí: “Schopnost USA soustředit se na jiné globální priority – zejména na soupeření s Čínou – zůstane omezená, dokud bude válka pohlcovat čas vedoucích politiků a americké vojenské zdroje.” Naproti tomu EU a zejména Německo se zdají být zajatci iluze, že na Ukrajině musí bránit svobodný svět: “Mohu jen obdivovat naše statečné ukrajinské přátele v tomto boji. Bojují v naší válce. Bojují náš boj,” prohlásila předsedkyně Rady von der Leyenová na konferenci o získávání finančních prostředků “Postavme se za Ukrajinu”, která se konala 9. dubna 2022 ve Varšavě. A německá ministryně zahraničí připomíná, že naši svobodu již bránili daleko od domova v Hindúkuši a nyní v rozlehlém Donbasu: “Je mi jasné, že Ukrajina brání i naši svobodu.” (Ministr zahraničí Baerbock, rozhovor pro BamS z 28. 8. 2022). Pro spolkového ministra obrany je jasné jedno: “Ukrajina musí tuto válku vyhrát”. (na Mnichovské bezpečnostní konferenci MSC, 18/02/2023).

(Vysvětlivky zde, překlad téhož ve vysvětlení-poznámkách [2]).

3. příměří ? Nereálné. Rusko chce, aby byly respektovány jeho zájmy!

V této situaci volání po okamžitém příměří znamená zmrazení fronty, zastavení pomalého, ale vytrvalého ruského postupu a snahu odvrátit předvídatelnou porážku Ukrajiny-NATO.

To, co na první pohled vypadá jako humanitární požadavek, by v blízké budoucnosti – po obnovení ukrajinské bojové síly – vedlo k novým bojovým akcím a přineslo by situaci podobnou té v předvečer 24. února 2022. Konflikt by vstoupil do nového vojenského kola.

Ke “korejskému řešení”, kterému dávají přednost USA, dojde, pokud vůbec, až po dosažení ruských cílů. Do té doby již NATO nemá zájem na tom, aby Ukrajina vyhrála a Rusko prohrálo, ale aby Ukrajina (a tedy i NATO) neprohrála. Zoufalý pohled NATO na situaci dokládá návrh Londýna vyslat expediční síly na západní břeh Dněpru, aby tam zastavily případný ruský postup.

(Vysvětlení zde, překlad téhož ve vysvětlení-poznámkách [3]).

4.  Stará evropská bezpečnostní architektura nemá budoucnost
K evropské bezpečnostní architektuře starého typu se nelze vrátit. Západní smluvní partneři nikdy nebrali vážně závazek nezlepšovat vlastní bezpečnost na úkor bezpečnosti jiných – v tomto případě Ruska. V Závěrečném aktu KBSE (Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě) je zajímal pouze takzvaný “koš 3”, tedy otázka lidských práv, protože ji považovali za způsob, jak zasahovat do vnitřních záležitostí jiných států a umožnit infiltraci takzvaných nevládních organizací. Upřímná vzájemná akceptace zájmů nikdy nebyla cílem. V tomto ohledu je třeba rozpoznat změnu mentality západní politiky, která již není o hodnotách, ale o vyvažování zájmů. Ruský ministr zahraničí uvedl příklad, pokud jde o spolupráci v rámci členských států BRICS. V rozhovoru pro ruský zpravodajský kanál NTV 26.12.23 objasnil sebepojetí Ruska s ohledem na multipolární uspořádání světa rovnoprávných států.
BRICS není organizací se strukturami, jako je sekretariát (jako NATO) nebo exekutiva (jako EU), ale představuje platformu, zastřešující organizaci, v níž země spolupracují na základě vzájemných zájmů a rovnosti, a nikoliv na základě společných hodnot, neboť členské státy nechtějí vnucovat své hodnoty ostatním národům jako hodnotový řád skupiny G7.

(Vysvětlení zde. překlad téhož ve vysvětlení-poznámkách [4]).

5.  Ukrajina je jen, a pouze o Číně…

Pokud se na ukrajinský konflikt nahlíží pouze izolovaně, zůstává analýza zúžená a zároveň neúplná a vede k falešným závěrům a nerealistickým požadavkům. Orientace Ruska na Evropu se změní a související smluvní struktury (systém OBSE) ztratí na významu.
Na významu získá euroasijský region se svým (reálně-konzistentním) komplexním systémem smluv zahrnujícím Šanghajskou organizaci pro spolupráci (SCO), Organizaci smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO), Euroasijskou hospodářskou unii (EAEU), Mezibankovní konsorcium SCO (SCO-IBC), Asijskou banku pro investice do infrastruktury (AIIB), přeshraniční mezibankovní platební systém založený na renminbi jako obdobu systému SWIFT, doplněný o systém finančních rezerv států BRICS (Contingent Reserve Arrangement), který se v současné době vytváří. Čínský infrastrukturní projekt Nová hedvábná stezka (BRI) v příštích 10 letech zásadně změní podobu euroasijského regionu od Minsku po Šanghaj.
Evropa a Německo by udělaly dobře, kdyby se připravily na spolupráci, a nikoliv na konfrontaci, jak se o to pokoušejí pomocí hloupé trojčlenky “partner, konkurent, systémový rival”, která se v praxi rovná bránění spolupráci, jinak budou patřit k budoucím poraženým dějin a odsouzeny vyměnit si role se zeměmi na které doposud nahlížejí velkopansly svrchu.

(Vysvětlení zde, překlad téhož ve vysvětlení-poznámkách [5]).

Zdroj článku:
https://frieden-mit-russland.com/2024/03/05/gegen-wunschdenken-zur-loesung-des-ukrainekon%ef%ac%82iktes/

_________________________  ____________________________  _________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________

Vysvětlení-poznámky,  k jednotlivým podkapitolám:
[1] https://frieden-mit-russland.com/wp-content/uploads/2024/03/ini_frieden_wunschdenken-1.pdf
Iniciativa Mír s Ruskem/Hanover – únor 2024 – “Proti zbožným přáním o řešení ukrajinského konfliktu”
 1. Předchozí jednání a zúčastnění
Je třeba připomenout, že v době před konfliktem s tzv. Minskem Dohody ze dne 5. a 19. září 2014 (Minsk I, Protokol) a 12. února 2015 (Minsk II), s do osvědčené diplomatické prostředky s ohledem na vzájemné zájmy Došlo k pokusu o vyjednané řešení. Obdržela UN-SR Resoluton S/RES/2202 od 17.02.2015 dokonce mezinárodně právní stav.
Ukazuje se, že jedna ze smluvních stran, Ukrajina, to nikdy neudělala mysleli na splnění svých povinností, které z toho vyplývají. Jednalo se zejména o:
 – Příměří monitorované OBSE
– Místní volby v Doněcké a Luganské oblasti
– Ústavní reforma do konce roku 2015 s autonomním statutem pro Doněckou a Luganskou oblast
– Stažení všech cizích vojsk

Minsk II byl však také důležitou strategií pro garantující mocnosti Německo a Francii, stejně jako pro NATO. 
podvodným úskokem, který měl získat čas na vyzbrojení Ukrajiny pro nové tažení proti ní. Ruskem, jak později otevřeně přiznali zúčastnění politici.
Viktor Porošenko:
“Dosáhli jsme toho, co jsme chtěli.  Putinovi jsme nevěřili a nevěříme mu ani teď. Naším cílem bylo zaprvé zastavit hrozbu nebo alespoň oddálit válku, abychom zajistili osm let obnovení hospodářského růstu a vybudování silných vojenských sil. To byl nejdůležitější úkol – a ten byl splněn.“
(Porošenko, ukrajinský prezident 2014-2019, rozhovor s Vitalijem Portnikovem z Rádia Svoboda. Lvov pro Espreso TV, 14. června 2022)

Angela Merkelová:
„Minská dohoda z roku 2014 byla pokusem dát Ukrajině čas… Všem nám bylo jasné, že jde o zmrazený konflikt, že problém nebyl vyřešen, ale právě to dalo Ukrajině drahocenný čas.“
(Rozhovor s Angelou Merkelovou, spolkovou kancléřkou 2005-2021, v rozhovoru pro Die Zeit, 7. prosince 2022)

Francois Hollande:
„Od roku 2014 Ukrajina posílila svůj vojenský potenciál, je úplně jiná, než byla v roce 2014.
Nyní je lépe vycvičená a vybavená. Zásluha Minské dohody spočívá v tom, že tuto možnost ukrajinské armádě poskytla.”
(François Hollande, francouzský prezident 2012-2017, v rozhovoru s Theo Prouvostem 28. prosince 2022, otištěno v The Kyiv Independent od 5. ledna 2023)

Jens Stoltenberg:
„NATO se na to připravovalo dlouho, ne že jsme si teprve 24. února uvědomili, že Rusko je nebezpečné. Realita je taková, že se na to připravujeme od roku 2014. “Takže jsme zvýšili naši vojenskou přítomnost na východě aliance a NATO začalo investovat více peněz do obrany.”
(Na tiskové konferenci u příležitosti summitu NATO v Madridu, 30. června 2022)

Jens Stoltenberg:
“NATO poskytuje Ukrajině významnou podporu moderními zbraňovými systémy, obrněnými a protivzdušnými systémy. Musíme si také uvědomit, že po anexi Krymu v roce v roce 2014 byly ze strany NATO vycvičeny desítky tisíc ukrajinských vojáků, kteří se  nyní nacházejí v první linii této války.  A jsou nyní také vybaveni technikou, která v současné doběprokazatelně velmi účinně pomáhá v boji proti ruské invazi.”
(V rozhovoru se Stephanem Detjenem, DLF 18.03.2022)

Jens Stoltenberg:
„Od ruské nezákonné anexe Krymu v roce 2014 investovaly spojenecké země miliardy dolarů do ukrajinského bezpečnostního sektoru a institucí. Podporovány dolary a vycvičeny desítky tisíc vojáků, včetně speciálních jednotek. (In Financial Times, 7. září 2022)

Jens Stoltenberg:
“Spojenci, jako jsou Spojené státy, Kanada a Velká Británie, mají v současné době vycvičili ukrajinské síly tak, že nyní, v únoru 2022, byly mnohem větší, mnohem silnější a mnohem silnější a mnohem lépe vybavené, než když Rusko v roce 2014 poprvé vtrhlo do země. NATO NATO posílilo svou vojenskou přítomnost ve východní části aliance o bojové skupiny s vysokou operační připraveností a vyššími výdaji na obranu. A my jsme to skutečně dělali. dělali od roku 2014, nás nepřekvapilo. Válka nezačala v únoru letošního roku. letošního roku, ale v roce 2014.”
(Na akci Financial Times Global Boardroom Event, 7. 12. 2022)

Generál námořní pěchoty James Bierman (USA):
“Jak jsme dosáhli takového úspěchu, jakého jsme dosáhli na Ukrajině? Z velké části proto, že jsme se po ruské agresi v letech 2014 a 2015 začali vážně připravovat na budoucí konflikt: Všichni jsme se snažili o výcvik Ukrajinců, o přípravu zásobovacích skladů, o určení míst, odkud bychom mohli zajistit zásobování a udržet operace.
Říkáme tomu “Příprava válečného pole.”
(Rozhovor generála Biermana, velitele Třetího expedičního sboru námořní pěchoty (III MEF), se Kathrin Hille, Financial Times z 8. ledna 2023)

Je zřejmé, že po katastrofální porážce ukrajinské armády v jejím prvním tažení proti separatistickému tažení proti separatistickým regionům Donbasu na konci srpna 2014 u Dorovoněcku a Ilovajsku. bylo uzavřeno jakési příměří v podobě Minských dohod, které Ukrajině díky masivní podpoře NATO umožnilo vybudovat nové ukrajinské ozbrojené síly kompatibilní se silami  NATO.  

USA se jich účastní pod názvem “Mnohonárodní společná komise” (Multinational Joint Commission – MJC), Velká Británie, Kanada, Švédsko, Polsko, Litva a Dánsko se podílejí na výcviku ukrajinských vojáků a Národní gardy. Jen Velká Británie do roku 2022 nasadí 22 000 vojáků pod názvem “Operace Orbital” vycvičeno 22 000 ukrajinských vojáků.

60 000 mužů z řad Národní gardy bylo vycvičeno kanadskými a švédskými instruktory pod názvem “Operace Unifer”.
Zapojil se do ní i 1. prapor kanadského královského pluku.

USA přímo porušily Minskou dohodu (…a tím i platné mezinárodní právo) tím, že zřídily výcvikové středisko v rozporu s článkem 10, který stanovil stažení všech zahraničních jednotek,  když v roce 2017 zřídily výcvikové středisko na bývalém vojenském cvičišti v Javorově u polských hranic a umístily tam americké instruktory.
 Bojové výcvikové středisko v Javorivu provozuje 7. armádní výcvikové velitelství USA; jako výcviková jednotka zde působil 35. pěší brigádní bojový tým floridské národní gardy. Zpráva v deníku Washington Post z 10. února 2023 s názvem “Pentagon se chystá obnovit přísně tajné programy na Ukrajině” odhaluje, že od roku 2018 probíhají na Ukrajině tajné operace za účasti speciálních jednotek americké armády s cílem shromažďovat informace v reálném čase na místě. Tato skutečnost vyšla najevo jen náhodou při projednávání rozpočtu v Kongresu.

Role OSN

OSN nebyla schopna přesvědčit Německo a Francii, aby plnily svou roli garantů Minsk II a prosazovaly
dodržování rezoluce OSN č. 2202.
OSN dosud nebyla ochotna odsoudit či dokonce zaujmout stanovisko k tomuto porušování Charty OSN ze strany Ukrajiny, Německa a Francie tím, že neplní nebo nevynucují rozhodnutí SR.
Nabízí se otázka, jakou hodnotu budou mít usnesení SR v budoucnu, pokud je smluvní strany nebudou dodržovat, ale budou je od počátku vykreslovat jako podvodné, jak se nyní ukázalo.

V březnu/dubnu 2022 proběhla v Istanbulu jednání o příměří a míru, která vyústila v parafovaný návrh „Smlouvy o trvalé neutralitě a Garanti bezpečnosti pro Ukrajinu“.

Dne 9. dubna odcestoval tehdejší britský premiér Johnson do Kyjeva jménem NATO, aby nabídl ukrajinskému prezidentovi podporu NATO, pokud nebude na oplátku podepsáno příměří.
Dne 10. dubna Ukrajina přerušila jednání.
Na straně Ukrajiny existují tři překážky, které v současné době znemožňují jednání s Ruskou federací udělat: Vyhláška č. 117/2021 ze dne 24. března 2021 o reintegraci Krymu.
Dekret č. 679/2022 ze dne 30. září 2022 o zákazu jakéhokoli vyjednávání s prezidentem Putnem.
Splnění předpokladů v podobě 10bodového plánu Zelenského, který poprvé oznámil v březnu 2022 a poté na setkání G20 v listopadu 2022 v Indonésii a na WEF setkání v lednu 2024 v Davosu;
to zahrnuje:
– Územní celistvost Ukrajiny musí být plně obnovena.
– Úplné stažení všech ruských jednotek z ukrajinského území.
– Vytvoření mezinárodního válečného tribunálu pro vyšetřování ruských zločinů.
 – Rusko musí zaplatit způsobené škody.

– Ukrajina musí být začleněna do transatlantických bezpečnostních struktur NATO.

Ukrajina tím prakticky požaduje kapitulaci Ruska jako předpoklad pro mírová jednání – groteskní nepochopení reality, k níž nyní došlo.

[2]  https://frieden-mit-russland.com/wp-content/uploads/2024/03/ini_frieden_wunschdenken-2.pdf
Iniciativa Mír s Ruskem/Hanover – únor 2024 – “Proti zbožným přáním o řešení ukrajinského konfliktu”
2. řešení leží na bitevním poli ?

Poté, co Západ znemožnil vyjednávání řešení v době před konfliktem (návrh ruské smlouvy ze 17. prosince 2021 o společné bezpečnosti) a bezprostředně po zahájení vojenské operace (vyjednávání v Istanbulu), vojenská varianta ukončit válku vítězstvím nad Ruskem logicky zůstalo.
To mělo pod dojmem krátkodobých úspěchů ukrajinských ozbrojených sil v srpnu 2022 a v očekávání vojenské operace s pomocí celkem 12 nově zapojených a vybavených a vycvičených NATO a vycvičených útočných brigád plánovaných na jaro 2023, se západní válečnictví – jak vojenské tak politici – jsou pro.

“Musíme porazit Kreml na bojišti. Příští rok bude zlomový. být přelomový.” (Z projevu Zelenského v americkém Kongresu 21. prosince 2022).

“Jsem pro to, aby Německo spolu se spojenci podpořilo Ukrajinu, aby mohla tuto válku vyhrát. Může tuto válku vyhrát. Putin tuto válku na bitevním poli prohrává.” (Ministr Habeck (Zelení) pro dpa, 29.12.22, dpa-infocom 221229).

“Tuto válku lze ukončit pouze na bitevním poli”. (náměstek ministra zahraničí Andrij Melnyk v rozhovoru pro ARD, 13.2.23).
“Rusko tuto válku již nemůže vyhrát a nevyhraje ji na bitevním poli.” (Kancléř Scholz (SPD), Berlínská bezpečnostní konference BSC, 30. 11. 2022)

Kvůli neúspěšné ukrajinské letní ofenzívě se rozšířila deziluze. O vítězství na bitevním poli se už nemluví. Zdá se však, že výzva ke „zmrazení“ války nachází ve Washingtonu podporu. Společnost RAND Corporation, která pracuje pro Pentagon, zveřejnila v lednu 2023 studii s názvem „Vyhnout se dlouhé válce.“. (“Avoiding a Long War “.) a krátká verze „Nevyhratelná válka“  -(„ An Unwinnable War“) byla zveřejněna v zahraničněpolitickém časopise „Foreign Affairs“ v červnu 2023.
 Tam je původní válečný cíl změny režimu opuštěn, jak to vyjádřil prezident Biden 26. března 2022 ve Varšavě: „Proboha, tento muž nemůže zůstat u moci.“

Změna režimu je výslovně odmítána: “Existuje jen málo historických důkazů, které by naznačovaly, že změna režimu v Rusku by byla nutným důsledkem neúspěchů na bojišti. neúspěchy na bojišti. (…)
Navíc neexistuje žádná záruka, že by nový ruský vůdce byl jakkoli více nakloněn míru s Ukrajinou než Putin.”
Obnovení územní celistvosti Ukrajiny rovněž odmítá: “Kontrola nad územím, ačkoli je pro Ukrajinu velmi důležitá, není pro Spojené státy nejdůležitějším rozměrem budoucí války.”

Foreign Affairs popisuje možné řešení konfliktu takto: „Vzhledem k tomu, že rozhovory budou nutné, ale dohoda nepřipadá v úvahu, je nejpravděpodobnějším výsledkem dohoda o příměří. Nejlepším příkladem je korejské příměří z roku 1953, které se týkalo zachování příměří a všechny politické otázky nebyly na stole. …Konečná hra založená na příměří by ponechala Ukrajinu – alespoň dočasně – bez celého jejího území. Ale země by měla příležitost se ekonomicky zotavit.“

[3]  https://frieden-mit-russland.com/wp-content/uploads/2024/03/ini_frieden_wunschdenken-3.pdf

Iniciativa Mír s Ruskem/Hanover – únor 2024 – “Proti zbožným přáním o řešení ukrajinského konfliktu”
3. Příměří? Nereálné. Rusko chce, aby jeho zájmy byly brány v úvahu

První tažení Ukrajiny proti dvěma separatistickým regionům Donbasu v srpnu 2014 skončilo porážkou u Dorovonecka a Ilovajska. Země NATO pak v letech 2014 až 2021 vyzbrojily Ukrajinu pro druhý útok proti Doněcké a Luganské republice na jaře 2022. Útok začal 17. února pětidenní dělostřeleckou přípravou (zdokumentovanou v Denních zprávách OBSE), dokud jej Rusko nezabránilo svým útokem 24. února. Celé ukrajinské letectvo a velké části jeho tankových jednotek byly zničeny. Po dobytí některých oblastí kolem Chersonu a Charkova v létě 2022 byly vojenské zdroje Ukrajiny vyčerpány. Ukrajinské jednotky byly přezbrojeny NATO na jarní ofenzívu v roce 2023; celkem 8 brigád (cca 35 000 vojáků); Kromě toho byly k dispozici 4 další záložní brigády. Na jihu měl dojít k průlomu přes Tokmak do Melitopolu s cílem odříznout a následně dobýt Krym.

To osudově připomíná historickou událost z roku 1942, kdy byla fašistická německá 6. armáda vybavena s cílem postupovat přes Charkov na Stalingrad a odříznout Sověty od Kavkazu. Bojová síla této úderné armády (spolu se 4. tankovou armádou) odpovídala síle dvou normálních armád. Výsledek je dobře znám.

Průlom ukrajinských útočných brigád, vybavených, vycvičených a vedených podle standardů NATO, byl katastrofou na celé čáře.

Velká část techniky byla ztracena (včetně německé zázračné zbraně Leopard-2) a přibližně 150 000 mužů bylo zabito nebo zraněno. V důsledku toho NATO od roku 2014 dvakrát vybavilo a přezbrojilo ukrajinskou armádu, přičemž spotřebovalo veškeré vlastní rezervy, aniž by bylo schopno zvrátit průběh války ve prospěch Ukrajiny.

Ukrajina není schopna vojensky jednat – kromě symbolických teroristických útoků drony nebo raketami v ruském vnitrozemí – ani není životaschopná jako stát, protože ekonomická struktura již není funkční a státní finance jsou podporovány pouze transfery ze států NATO a EU.
Ruská vojska jsou od podzimu 2022 v tzv. defenzivní ofenzivě a v podstatě určují operace na frontách ve svůj prospěch.
Rusko opakovaně zdůraznilo, že z této situace bude důsledně sledovat cíle své “speciální operace”:
•   Demilitarizace Ukrajiny, která pravděpodobně znamená snížení vojenského potenciálu, jak bylo
     dohodnuto na istanbulských jednáních. Zničením nepřátelského letectva, tankových formací a vojenské
      infrastruktury se zdá, že se k tomuto cíli blíží.
•   Zajistit autonomní status Doněcké a Luganské republiky a jejich územní jednotu. Uznáním republik a
      jejich začleněním do Ruské federace bylo dosaženo prvního dílčího cíle; Původní území podél bývalých
      hranic oblasti byla téměř dosažena pro Lugansk, zatímco v Doněcku stále chybí dobrá třetina. Totéž
      platí pro Záporožské a Chersonské oblasti zahrnuté do Ruské federace; Současná území odpovídají
      pouze dobré polovině bývalých hranic oblasti.

•  Neutralita Ukrajiny bude muset být vynucena jednáním, možná i ústupkem v podobě členství v EU,
    ačkoli není jasné, zda se v EU najde většina, která by vstup podpořila, vzhledem k nevyčíslitelným
     nákladům, které to bude znamenat.

•    Nejvíce nejasné je, jak bude dosaženo denacifikace Ukrajiny a co se tím myslí, protože zničení velkých
       fašistických vojenských jednotek, jako je pluk Azov v bojích o Mariupol a Bachmut, nebude stačit.

Rusko opakovaně zdůraznilo, že mezi tyto cíle nepatří dobytí Ukrajiny. Putin to výslovně zdůraznil ve svém projevu k národu 24. února 2022:

“Cílem je ochránit lidi, s nimiž kyjevský režim osm let špatně zacházel a vraždil je. A za tímto účelem budeme usilovat o demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny. Zároveň naše plány nepočítají s okupací ukrajinských území.”

A mluvčí ministerstva zahraničí Zacharovová to zopakovala i na tiskové konferenci 17. března 2022:
“Chtěla bych ještě jednou zdůraznit, že cílem speciální operace není obsazení území země, ani zničení její státnosti, či svržení současného prezidenta.”

[4]  https://frieden-mit-russland.com/wp-content/uploads/2024/03/ini_frieden_wunschdenken-4.pdf

Iniciativa Mír s Ruskem/Hanover – únor 2024 – “Proti zbožným přáním o řešení ukrajinského konfliktu”
4. politika détente a smluvní systém OBSE – historické odvolání

Mnoho mírových aktivistů chce stavět na politice zmírňování napětí ze 70. let a obhajovat novou evropskou bezpečnostní architekturu, částečně čerpající z myšlenek Gorbačova a Putina o společném evropském domě.
V Putinově velmi sledovaném projevu k Bundestagu 25. září 2001 bylo řečeno:
„Donedávna se zdálo, že na kontinentu brzy vznikne skutečný společný dům, v němž se Evropané nebudou dělit na východní a západní, severní a jižní. Takové dělicí čáry však zůstávají, protože jsme se ještě zcela neoprostili od mnoha stereotypů a ideologických klišé studené války. Dnes musíme pevně a definitivně prohlásit: Studená válka skončila.”

Tento postoj je zvláště výrazný v částech Kasselské mírové rady nebo interní iniciativy SPD „Vytváření míru beze zbraní! Příměří a společná bezpečnost hned!“, ale také v iniciativách, jako je „Manifest za mír“ od Schwarzer/Wagenknecht nebo celostátní velikonoční pochodové výzvy. Všechny mají společné orientace na legendární větu Willyho Brandta: „Mír není všechno, ale bez míru je všechno ničím.“ (Willy Brandt, Peace Desire and Peace Politics, projev 3. listopadu 1981).

Historicky se evropský bezpečnostní a smluvní systém rozvinul poté, co byl v 60. letech 20. století prolomen americký monopol na jaderné zbraně jadernou mocností Sovětský svaz a nastal jaderný pat, který donutil USA a NATO přijmout politiku mírového soužití.

Spolu s Helsinským závěrečným aktem (1975), Pařížskou chartou (1990), Evropskou bezpečnostní chartou (1999) a deklarací summitu v Astaně (2010) tvoří základ systému politických závazků a komplexního přístupu k bezpečnosti. Pojem bezpečnost zahrnuje politicko-vojenské, ekonomické, ekologické a humanitární aspekty. Tyto dohody byly doplněny Kodexem chování KBSE (1994) a Zakládajícím aktem NATO-Rusko (1997).

Pařížská charta z roku 1990
Souvislosti: Charta představuje další vývoj Závěrečného aktu KBSE z roku 1975, neboť základní konflikt mezi Východem a Západem již neexistuje. Jejím cílem bylo stanovit přechod od studené války konfrontace ke spolupráci, přičemž 10 zásad KBSE zůstalo v platnosti. V preambuli se uvádí: “Nyní, když se rozdělení Evropy blíží ke konci, budeme usilovat o novou kvalitu našich bezpečnostních vztahů s plným vzájemným respektem ke svobodě volby. Bezpečnost je nedělitelná a bezpečnost každého zúčastněného státu je neoddělitelná od bezpečnosti všech ostatních.“

Odstavec 3 Kodexu chování KBSE o politicko-vojenských aspektech bezpečnosti z roku 1994 uvádí: “Zúčastněné státy jsou i nadále přesvědčeny, že bezpečnost je nedělitelná a že bezpečnost každého z nich je neoddělitelná od bezpečnosti všech ostatních.
Nebudou posilovat svou bezpečnost na úkor bezpečnosti ostatních států.”
A v odstavci 10: “Při respektování legitimních bezpečnostních zájmů ostatních států si každý zúčastněný stát může svobodně určit své vlastní bezpečnostní zájmy na základě svrchované rovnosti.”

Zakládací akt NATO-Rusko z roku 1997

Souvislosti: Po rozpuštění Varšavské smlouvy v roce 1991 bylo v roce 1994 založeno “Partnerství pro mír” jako spojovací článek pro vojenskou spolupráci mezi NATO a 20 evropskými a asijskými zeměmi, které nebyly členy NATO. V roce 1997 byl uzavřen Zakládající akt jako jeho doplněk ve snaze dosáhnout rovnováhy mezi bezpečnostněpolitickými zájmy Evropy, USA a Ruska. Z preambule:

“NATO a Rusko se navzájem nepovažují za protivníky. Sdílejí cíl odstranit stopy minulé konfrontace a soupeření a posílit vzájemnou důvěru a spolupráci. Obě strany hodlají rozvíjet silné, stabilní a trvalé partnerství založené na vzájemném zájmu, reciprocitě a transparentnosti. … V souladu s tím NATO drasticky snížilo své konvenční a jaderné síly a pokračuje v jejich úpravě. … Rusko provedlo hluboké škrty ve svých ozbrojených silách, bezprecedentním způsobem stáhlo vojáky ze zemí střední a východní Evropy a pobaltských států a vrátilo všechny své jaderné zbraně na vlastní území. Rusko je odhodláno dále snižovat své konvenční a jaderné síly.”

Z: Kapitola IV Politicko-vojenské záležitosti:

 “NATO opakuje, že v současném a předvídatelném bezpečnostním prostředí je nutné, aby se Aliance bude v současném a předvídatelném bezpečnostním prostředí vykonávat svou kolektivní obranu. obranu a další úkoly tím, že zajistí nezbytnou interoperabilitu, integraci a interoperability, integrace a posilování schopností, než trvalým nasazením dodatečných trvale umístěných. … Rusko bude při rozmísťování konvenčních sil v Evropě zdrženlivé. sil v Evropě.”

[5] https://frieden-mit-russland.com/wp-content/uploads/2024/03/ini_frieden_wunschdenken-1.pdf
Iniciativa Mír s Ruskem/Hanover – únor 2024 – “Proti zbožným přáním o řešení ukrajinského konfliktu”

Ukrajina je jen, a pouze o Číně…
RAND Corporation, nejznámější think tank Pentagonu, představil v roce 2016 studii o čínské strategii USA. Nese název „Válka s Čínou – myšlení přes nemyslitelné“ a popisuje různé válečné scénáře s časovým horizontem do roku 2025. Základní myšlenka sahá až k doyenovi americké geopolitiky Z. Brzezinskému, který v roce 1997 uznal Ukrajinu za klíč k ovládnutí nejen Ruska, ale celého eurasijského regionu:
„Eurasie je šachovnicí, na které se bude v budoucnu odehrávat boj o globální nadvládu. …Ukrajina, nový a důležitý prostor na euroasijské šachovnici, je geopolitickým středem, protože samotná její existence jako nezávislého státu přispívá k transformaci Ruska. Bez Ukrajiny už Rusko není euroasijskou říší.
… Za současných okolností bude expanze NATO na východ možná dokonce rozšířena na Ukrajinu.“ (Brzezinski, The Only World Power, Weinheim 1997, s. 16, 74, 142).

Brzezinski sám není autorem základní geopolitické strategie, ale převzal myšlenky Halforda Mackindera z roku 1919 a aplikoval je na současnou situaci.

Podle toho byla v roce 2018 upravena i vojenská strategie USA (National Defence Strategy /NDS 2018):
“Mezistátní strategická soutěž, nikoli terorismus, je nyní hlavním zájmem národní bezpečnosti USA. … Dlouhodobé strategické soupeření s Čínou a Ruskem je hlavní prioritou ministerstva”. (“Interstate strategic competition, not terrorism, is now the primary concern in U.S. national security. … Long-term strategic competitions with China and Russia are principal priorities for the Department of Defence.”).

Třetí expediční síly námořní pěchoty (III MEF) umístěné na Okinawě pod vedením generála Biermana v současné době vypracovávají plán boje (US: “válečné pole”) proti Číně:
Jakmile se přesuneme do útočné pozice proti čínskému protivníkovi, který bude signalizovat zahájení a který má schopnost potenciálně zahájit nepřátelské akce … můžeme určit klíčové oblasti, které je třeba držet, zabezpečit, bránit a využít. … Tomu říkáme “příprava válečného pole”.
A my připravujeme válčiště v Japonsku, na Filipínách a na dalších místech.”
(Rozhovor Financial Times v. 08.01.2023).

Rusko – zajištění pro Čínu

Stejně jako je východní Evropa bojištěm operací proti Rusku, je Indopacifik bojištěm operací proti Číně.
Na tomto geopolitickém území se v současné době odehrávají všechny konflikty a zapadá do něj i konflikt na Ukrajině. NATO je vojenským nástrojem proti Rusku; proti Číně se v současné době vytváří indicko-tichomořské NATO – AUKUS a QUAD (AUKUS: Austrálie, Velká Británie (Spojené království), USA; QUAD (Quadrilateral Security Dialogue): USA, Austrálie, Indie, Japonsko).

To, co je pro USA strategicky Ukrajina vůči Rusku, je Tchaj-wan vůči Číně.
Naproti tomu se formuje euroasijský blok, jehož středobodem je Rusko-Čína.

Zatím by USA mohly Čínu napadnout nebo blokovat pouze z moře přes Čínské moře – ale taková v podstatě obojživelná operace je i v kombinaci s raketami středního doletu z Filipín nebo Jižní Koreje odsouzena k neúspěchu. Na pozemní straně selhal počáteční pokus o vytvoření možné zóny nasazení na jihovýchodním křídle Číny v Afghánistánu; Rusko kontroluje sibiřský pozemní koridor. Dokonce i uzavření Čínského moře by mohlo být zrušeno pozemními dopravními trasami Nové hedvábné stezky. V tomto ohledu je existence Ruské federace pro Čínu strategickou jistotou.

Předválečné střety – příprava
Ke geopolitickým aspektům americko-čínského konfliktu patří i události, které s ním na první pohled zdánlivě nemají nic společného.
Odsouzení bývalého pákistánského premiéra Chána, který je nakloněn Číně a Rusku, má za cíl vyloučit ho ze znovuzvolení a dosadit místo něj vládu, která bude hájit zájmyUSA.
Vyplývá to z interní depeše ze 7. března 2022 – zápisu ze schůzky mezi ministrem zahraničí pro Asii Donaldem Lu a pákistánským velvyslancem v USA Asadem Majeedem Chánem, kterou Chán zveřejnil a za kterou byl nyní odsouzen za velezradu.
USA si tímto způsobem chtěly zajistit svůj vliv v Pákistánu, který je v současnosti součástí BRI: přístav Gwadar je nejen pronajat Číně na 40 let, ale je také geograficky spojen s čínským Kašgarem prostřednictvím Karakoramské dálnice a obchází úzké hrdlo Malackého průlivu.

Etnické nepokoje s Rohingy v myanmarské provincii Rakhine podporují USA – údajně z humanitárních důvodů -, protože hlubokomořský přístav Kjaukpju, který je v současné době rozšiřován a napojen na modernizovanou železniční síť z Číny do Rangúnu a na ropovod do Kunmingu v rámci Čínsko-myanmarského hospodářského koridoru (CMEC), rovněž obchází Malackou úžinu. S tím souvisí i nově se rozhořívající etnicky motivované konflikty v Balúčistánu v pohraniční oblasti mezi Íránem a Pákistánem u Indického oceánu, neboť nový íránský přístav Čabahár se nachází u Indického oceánu, a nikoliv již u Perského zálivu, kde Hormuzský průliv představuje pro Írán podobné úzké hrdlo jako Malacký průliv pro Čínu.
Přístav bude napojen jak na dopravní trasu do Afghánistánu, tak na vznikající železniční trať severojižního dopravního koridoru z Ruska přes Ázerbájdžán (Baku) do Íránu a spolu s Gwadarem, Kjaukpjuem, Hambantotou (Srí Lanka) a Mombasou bude tvořit indicko-pacifickou námořní trasu BRI mimo pacifickou oblast čínských námořních obchodních tras kontrolovaných USA.

Překlad: GeHa

sdílet na