Protiofenzíva: Co bude dál v konfliktu na Ukrajině?

Protiofenzíva: Co bude dál v konfliktu na Ukrajině?
Vzhledem k tomu, že ani jedna ze stran není ochotna zaplatit cenu za plný útok, bitvy letos v létě pravděpodobně zůstanou lokální.

Po devítiměsíční bitvě o Arťomovsk (Bachmut), který je nyní v rukou Moskvy, vstoupí nepřátelství mezi Ruskem a Ukrajinou do nové fáze. Ačkoli v současné době zažívá fronta období relativního klidu, nebude to pravděpodobně trvat dlouho, protože obě strany budou chtít využít příznivých letních podmínek. Navzdory ztrátám utrpěným v Arťomovsku si Moskva i Kyjev chtějí vydobýt rozhodující vítězství nad nepřítelem a vyhnout se prodloužení války. 

Jaký vývoj můžeme v nejbližší době očekávat na frontě?

Silné a slabé stránky 
Vzhledem k vyšší operační kapacitě ruského vojensko-průmyslového komplexu na současné úrovni produkce ve srovnání s NATO může mít prodloužený konflikt pro Rusko určité výhody. Například v roce 2022 vyráběly Spojené státy pouze 14 000 kusů 155mm nábojů měsíčně. I když USA plánují zvýšit objem výroby (na 85 000 kusů měsíčně do roku 2028), nestačí to k plnému zásobování ukrajinské armády a zároveň k zajištění potřeb americké armády. 

Rusko mezitím nadále spoléhá na svou nadřazenou palebnou sílu. Navzdory nedostatku munice, který na podzim roku 2022 postihl jednotky Lidových milicí Luganské a Doněcké lidové republiky, vyrobilo do května 2023 dostatek nábojů pro pokrytí bojových potřeb.

Na druhou stranu je ruská armáda citlivější na lidské ztráty kvůli politickým kalkulacím – například prezidenta Vladimira Putina čekají příští rok volby, pokud se rozhodne usilovat o další funkční období v Kremlu – a zjevné váhavosti ohledně uvedení země do plné válečné pohotovosti. Zatímco Ukrajina, která je ve válečném stavu, má stále velké zásoby mužů ve vojenském věku a omezuje ji pouze schopnost je vyzbrojit a vycvičit, pro Rusko jsou taková opatření vzhledem k vnitropolitické realitě nemožná.

Tyto faktory činí delší válku nežádoucí pro obě strany. V příštích několika letech západní podporovatelé Ukrajiny pravděpodobně nebudou schopni udržet současnou úroveň podpory – kvůli přirozené únavě, volebním cyklům a ekonomickým faktorům – a Moskva se snaží vyhnout druhé vlně mobilizace. V důsledku toho obě strany vkládají do letošního léta vážné naděje.

Strategie obou stran 
Akční strategií Ruska by bylo provést operaci podobnou bitvě o Arťomovsk, která by donutila Ozbrojené síly Ukrajiny (OSU) bojovat v omezeném prostoru, kde by Moskva mohla shromáždit značnou dělostřeleckou sílu. Tato taktika by umožnila neutralizovat předpokládanou početní převahu AFU, oslabit její síly a omezit její útočný potenciál.

Síla Ukrajiny spočívá v opačné strategii – použití manévrovacích skupin k úderům podél celé frontové linie s cílem vyčerpat ruské rezervy, najít slabé místo v obraně a pokusit se o průlom. V případě úspěchu by takové akce mohly donutit ruské jednotky k ústupu ze strategicky důležitých území kvůli riziku obklíčení, jak se ukázalo během bojů v Charkovské oblasti v září 2022.

Úloha letectva
Dalším důležitým faktorem je probíhající letecká válka. V uplynulé zimě se ruskému letectvu podařilo výrazně poškodit ukrajinskou protivzdušnou obranu, což donutilo NATO poskytnout Kyjevu západní systémy. Na jaře tato operace pokračovala a ruská armáda prohlásila, že zničila dva raketové systémy Patriot. Navzdory náročnosti útoku na ukrajinské systémy protivzdušné obrany a doprovodným ztrátám se ruské letectvo zasloužilo o oslabení schopnosti Ukrajiny zahájit ofenzívu bombardováním skladů i vojenské a dopravní infrastruktury. Ruské letectvo také zabránilo nasazení brigád AFU do ofenzívy a oslabilo obranu Kyjeva v Arťomovsku tím, že zasáhlo týl jeho jednotek od Slavjanska až po Dzeržinsk.

Kde se letos v létě odehrají bitvy?
Pro Rusko, které si zachovalo útočné schopnosti, bude letní kampaň pravděpodobně připomínat sérii lokálních vojenských operací. AFU bude většinou bránit své pozice a místo zavádění nových jednotek do boje se bude snažit vyčkat na vyčerpání ruských jednotek, aby mohla provést protiútok. 

Napětí se očekává v následujících oblastech: 

“stará” státní hranice 

Po ústupu ruských ozbrojených sil z Černigovské, Sumské a Charkovské oblasti byla tato území napadena dělostřeleckou palbou a sabotážními a průzkumnými skupinami (SRG). Ani jedna ze stran nemá sílu zformovat velké útočné skupiny a zahájit zde přímou ofenzívu. Tyto boje mohly být zastaveny úplně, ale Ukrajinci chtěli zasadit Rusku politický a informační úder omezenými údery na Brjanskou, Kurskou a Belgorodskou oblast, aby vytvořili obraz neúspěchů ruských vojsk (a úspěchů Ukrajiny).

Strategií Ukrajiny je oslabit ruské rezervy. Tato strategie je však chybná, protože Rusko může k obraně svých mezinárodně uznaných hranic použít svou pravidelnou brannou armádu. Branci se například podíleli na odražení nedávného ukrajinského nájezdu provedeného pod záminkou ruských kolaborantů (ve skutečnosti šlo o bandu extrémních neonacistů, kteří našli v Kyjevě, kde je jejich ideologie tolerována, zalíbení). 

Navzdory přání Ukrajiny, aby Rusko soustředilo své síly tímto směrem na úkor Donbasu a Záporožské oblasti, zůstane “stará” státní hranice pravděpodobně menší oblastí bojů. 

Svatovojtěšská fronta

Pro Rusko by bylo umístění frontové linie podél hranice řek Oskol a Severní Doněc zcela žádoucí. Navzdory výškovému rozdílu (západní břeh, kde je umístěna ukrajinská armáda, je vyšší) by si obrana této oblasti vyžádala méně sil, protože řeky působí jako přirozené překážky. Navíc by se tak zajistil důležitý silniční okruh kolem Valujki -Svatovo-Severodoněck.

V současné době probíhají boje v této oblasti severovýchodně od Kupjanska, kde ruská armáda v posledních 4 měsících ovládla několik vesnic, a v blízkosti národního parku Kremenské lesy. V březnu letošního roku odtud AFU přemístila několik jednotek do Arťomovska, čímž snížila jeho obranný potenciál. Jediným důvodem, proč se Rusko nepokusilo postoupit dále na západ směrem k Oskolu, může být neochota riskovat malý počet útočných jednotek umístěných v této oblasti.

Severská římsa

Poté, co boje o Arťomovsk skončily ruským vítězstvím, vznikla v této oblasti vrstevnatá situace. Za prvé, ukrajinské jednotky jsou rozmístěny u západní hranice města a spoléhají na svá opevnění podél linie Krasnoe-Minkovka. To brání stabilizaci fronty podél v současnosti nefunkčního kanálu Severský Doněc-Donbas. A za druhé, nad severním křídlem uskupení visí takzvaný “Severský výběžek”.

Jak ukázal ukrajinský protiútok na PMC Wagner v polovině května, toto místo může být využito k ohrožení ruských jednotek v Arťomovsku. Ruská armáda navíc potřebuje dobýt také Seversk, aby zlepšila spojení s jednotkami dále na severu.

Útočný potenciál ruských jednotek je zde v současné době omezený, protože jednotky PMC Wagner, které bojovaly v Arťomovsku, potřebují oddechový čas, aby obnovily svou plnou bojeschopnost. Ofenzíva v této oblasti může pokračovat buď po obnovení činnosti bojovníků skupiny Wagner, nebo po přesunu dalších útočných skupin do této lokality. Přítomnost značné koncentrace jednotek AFU, které přežily bitvu o Arťomovsk, hovoří ve prospěch pokračování ofenzívy na tomto směru. Pokud se Kyjevu podaří tuto frontu stabilizovat, může AFU přesunout síly do jiných oblastí.

Doněcká oblast

Boje o města jako Avdějevka a Marjinka zuří od začátku konfliktu. Ukrajinská obrana se zde opírá o městskou infrastrukturu, která se za posledních osm let změnila ve válečný nástroj. Díky tomu se AFU podařilo zajistit frontu a vtáhnout jednotky doněckého sboru do vyčerpávající poziční války.

Do léta 2023 dosáhly ruské jednotky v oblasti pozitivního pokroku. Převzaly úplnou kontrolu nad několikapatrovými budovami Maryinky, dokázaly zatlačit nepřítele asi 10 kilometrů severně od Avdějevky a zaútočit na několik silnic vedoucích do města.

Nedostatek munice a nízká efektivita letectva vysvětlují problémy Ruska v tomto směru. V poslední době však jednotky 1. sboru obdržely více munice a ruské letectvo bylo vybaveno naváděnými moduly pro letecké pumy.

Odsunutí fronty od Doněcka – důležitého politického a logistického centra – je jedním z hlavních cílů ruské armády. Tím se sníží množství úderů na toto důležité město – a jejich následný politický dopad – a také se zabezpečí týlové pozice armády. 

Ugledar

Poté, co třetí útok na Ugledar selhal kvůli ukrajinským minovým polím a nesynchronizovanému útoku ruských jednotek, změnila Moskva taktiku a rozhodla se zničit několik bloků vícepodlažních budov, které AFU používala jako palebné a pozorovací body.

Ugledar je strategicky důležitý kvůli dominantní výšce, která se táhne až ke Kurachovu. Obrana Ukrajiny jihozápadně od Doněcka, včetně jižního křídla Maryinky, se opírá o Ugledar. Jeho dobytí by ruským jednotkám umožnilo zahájit ofenzívu směrem k dálnici Záporoží-Doněck a pomoci operacím v Doněcku a Melitopolu. Čtvrtý útok na Ugledar by se měl očekávat poté, co budou ukrajinské pozice v oblasti potlačeny ruským letectvem a dělostřelectvem.

Melitopol

To je obvykle považováno za prioritní směr ukrajinské ofenzívy. Průlom fronty u Tokmaka a Pology s následným postupem k Azovskému moři by byl pro Rusko katastrofální. Výsledná izolace Krymu od zbytku země by z poloostrova učinila zranitelný cíl.

Během uplynulého podzimu a zimy ruské ozbrojené síly tuto oblast posílily a vytvořily zde ešelonové formace s několika pevnostními městy. To komplikuje jakýkoli ukrajinský průlom. Navíc, i kdyby AFU soustředila dostatek sil a podařilo by se jí postoupit, čelila by útokům z boku ze strany ruských jednotek v záloze a také leteckým úderům řízenými leteckými pumami.

Hrozba pro Melitopol přesto nebyla zcela neutralizována. Rusko je stále nuceno shromažďovat v této oblasti síly, aby bylo schopno rychle reagovat na případnou ofenzivu AFU. Ukrajina však propásla příležitost nepřítele zde zcela porazit. 

Je nepravděpodobné, že by AFU zahájila riskantní ofenzívu v plném rozsahu v tomto směru. Místo toho se bude snažit dále oslabit ruské síly v oblasti, přičemž využije demonstrativních útoků a místních bojů s cílem obsadit šedou zónu.

Fronta podél řeky Dněpr v Chersonské oblasti

V současné době na tomto úseku fronty neprobíhají žádné aktivní boje. Strany se uchylují k občasné dělostřelecké palbě a vysílají přes řeku sabotážní a průzkumné skupiny. Ani jedna ze stran nedisponuje dostatečnými zdroji pro provedení větší vyloďovací operace a zásobování svých jednotek na dobytém území. Navíc i kdyby se Ukrajina se svou strategií izolovaných lokálních útoků do takové operace zapojila, Rusko zde má výhodu. 

***
Co nám z výše uvedených úvah vyplývá? Tak či onak, obě strany nebudou moci ignorovat příležitost, kterou nabízí příznivé letní počasí. Můžeme očekávat obnovenou a vážnější aktivitu v místech napětí bývalých bojů. Ani jedna ze stran však letos v létě nedosáhne rozhodujícího vítězství. Pravděpodobně si pouze zajistí výhodnější pozice pro budoucí boje. Rozhodující konec tedy není na dohled. 

Autor: Vladislav Ugolnyj, ruský novinář narozený v Doněcku

srojový překlad https://1url.cz/0uzlf

sdílet na