Proč se nenechám očkovat proti COVIDu

Mohlo by se na první pohled dle nadpisu zdát, že zcela jistě budu muset být nějaký zarputilý antivaxer a popírač vědeckého pokroku. Musím vás zklamat, nejsem ani jedno. Doma ve skříni se mi ještě někde válí mezinárodní očkovací průkaz, který jsem si kvůli svým cestám do zemí třetího světa nechal vystavit jako jakousi připomínku toho, čím a kdy jsem se nechal očkovat, případně jako potvrzení a doklad pro případ, pokud by ho na hranicích někdo vyžadoval.

Popravdě, nepamatuji se, že bych se s ním někde musel prokazovat. Rozhodně si také nepamatuji, že by mi někdo někde podmiňoval vstup do restaurace nebo návštěvu kina očkováním. Očkovací průkaz sloužil primárně pro moji potřebu a nechal jsem si ho vystavit zcela dobrovolně a ze svobodné vůle. Očkování jsem také celý svůj život bral jako ochranu vlastního zdraví, to byl z mého pohledu a stále je, ten hlavní bonus proč podstupovat vakcinaci. Bylo mi milejší nechat se očkovat proti břišnímu tyfu nebo žloutence, než riskovat vážné zdravotní komplikace v zemi s mizerným nebo mnohdy i téměř neexistujícím zdravotnickým systémem. Vždy jsem si dával na misku vah výhody a nevýhody očkování s dopadem na mé zdraví. Jestliže výhody převažovaly, s vakcinací jsem neváhal. Ostatně není to tak dávno, kdy jsem se nechával přeočkovávat proti tetanu.

To co jsem popsal, fungovalo ale ve „starém“ světě. V „novém“ světě, jakoby nic z toho neexistovalo. Najednou se očkování nebere primárně jako ochrana vlastního zdraví, najednou je na očkování nahlíženo jako na jakousi vstupenku do „normálního“ života, jako na možnost získat výhody a větší práva oproti těm, co očkováni nejsou. Z očkování se tak stává zcela viditelný nástroj segregace. Najednou je nám říkáno, že základní lidská práva a svobody, které nám vláda v rozporu se zákonem mafiánsky zcizila, nám milostivě vrátí jedině tehdy, necháme-li se očkovat a dobrovolně se vzdáme svého soukromí v podobě státní aplikace s QR kódem. Tato perverze je navíc vydávána za novou normalitu. Najednou se medicínský rozměr očkování změnil v cosi jiného. Očkování v rukou státu se tak stává nástrojem, jak si vynucovat slepou poslušnost bez otázek. Místo přesvědčování a vysvětlování vidíme nátlak, vyhrožování a podmiňováni si. Chování státu, jeho představitelů a státem placených nomenklaturních odborníků tak připomíná ve stále větší míře chování šmejdů, kteří vám pod nátlakem chtějí prodat rezavé, předražené hrnce.

To vše jsou důvody, proč se proti Covidu osobně očkovat prozatím nenechám. Ne snad, že bych měl z vakcíny jako takové strach nebo obavu. Ale z principu věci nemohu a ani nechci podporovat tyto šmejdské praktiky a rozhodně nehodlám státu posvětit zavádění aplikace, která bude ve svém výsledku začátkem nefalšovaného apartheidu a segregace v naší společnosti, ztrátou naší již tak nalomené svobody a neradostnou vyhlídkou toho, že stát si začne naši poslušnost podmiňovat ve stále více oblastech našeho života. To je z mého pohledu absolutně nepřijatelné. V tomto ohledu už nejde o zdraví, ale o nástroj kontroly a represe. Nehodlám přistupovat na falešnou hru a myšlenkový konstrukt, že očkování je jediná cesta jak se vyhnout lockdownu a omezování našeho života. Bohužel spousta lidí na tuto lež přistoupila. Rozhodně také nehodlám přistupovat na to, že nám stát bude dávat jakési propustky do „normálního“ života, podmíněné dnes očkováním, zítra třeba tím, že nebudeme smět jíst maso, pít alkohol nebo jezdit autem. Co je na takovém životě „normálního“ nevím. Nikdo tak nebude nikdy vědět, kdy se mu ve státem zřízené aplikaci rozsvítí červená, protože zrovna neprokázal státu svoji poslušnost.

O očkování proti Covidu začnu reálně uvažovat až tehdy, pokud se změní vyděračská a šmejdská rétorika, vyhrožování a podmiňování ze strany státu. Pak si znovu na misku vah dám výhody a nevýhody a jako svobodný člověk se rozhodnu. Do té doby tuto špinavou hru hrát odmítám. Klidně mne zavřete nebo mi seberte má zbývající práva, ale já se těmto šmejdským praktikám rozhodně podvolit nehodlám. I za cenu toho, že budu občanem druhé kategorie, stejně jako se jím stal můj děda tím, že nepodepsal soudruhům vstup do strany a nedostal tak rudou knížku, kterou dnes nahradí eurounijní QR kód. Musel bych se stydět sám před sebou, pokud bych prodal svůj svobodný způsob života za posezení v hospodě, návštěvu kina či letní dovolenou. To snad i ta levná kurva u silnice prodává své tělo a důstojnost o něco dráž.
Ctihodný občan https://bit.ly/3w2PknK

sdílet na