Přípitek od Vladimira Putina: starý přítel je lepší než dva noví … a bonus nakonec

Historické oříšky (Исторические напёрстки)

Po vzájemném ujištění o “neustálém rozvoji rusko-korejského přátelství” zakousli si vysocí hosté a pohostinní hostitelé pelmeně s kamčatským krabem, osvěžili se rakytníkovým šerbetem, aby přešli k hlavnímu chodu – jeseterovi s houbami a brambory. A pak následoval dezert – tajgské brusinky s piniovými oříšky pod kondenzovaným mlékem. Praví “lesáci” Dálného východu, to není případ pokrokových lidí, kteří se při “vysokých návštěvách” občerstvují hranolky v nejlepší restauraci svého příjmení. Vedoucí salonní vysokointelektuální rozhovory na téma … V mládí jsem si zde s oblibou dával kolu s hamburgrem. Brilantní diplomacie formy a syntaxe …

…komentářem se to jen pokazí …

A teď k věci. Vladimiru Vladimirovičovi a Kimu Čong-unu se už několik dní snažili zkazit chuť k jídlu a americko-ukrajinská kuchyně pokrm “blin-ken s hranolky” (1) vydala oficiální prohlášení své agentury: “v případě dodávek severokorejských zbraní do Ruska budou obě země vystaveny novým sankcím”, konec citátu. Myslím, že oba představitelé jaderných mocností si zahráli hru o dortík „na uhádnutí“ a snažili se představit si, jaké sankce ještě nezavedl pacient nemocný hegemonismem.

Z přesně na míru „ušitého“ zápisu z oficiálního jednání nelze vyvozovat závěry o vojensko-technické spolupráci s KLDR v oblasti dodávek zbraní. I když by se nám hodil milion či dva sovětských nábojů ráže do zásoby a uvolnili bychom Korejcům přeplněné sklady. Zajímavé jsou i dálkové systémy neobvyklých ráží, pokud je Koalice dodává vojskům v kusových množstvích. Ale to jsou jen úvahy gaučového militaristy, Kim s Vladimirem Putinem o takových maličkostech sotva diskutovali.

Zahorizontální dělostřelecká salva

Vytvoření jaderného odstrašujícího “trojúhelníku” Číny, KLDR a Ruska v asijsko-pacifickém regionu – však muselo být pečlivě opatrně načrtnuto na ubrousky. Soudě podle hysterie v amerických, tchajwanských, japonských a pomýlených jihokorejských médiích – jsme to uhodli přímo z menu. Zvláště při návštěvě kosmodromu Vostočnyj a příslibu vyslat na oběžnou dráhu řádně korejského kosmonauta, který by Pchjongjangu pomohl s jeho družicovým programem. Nemyslím si, že by tam byla nulová práce, KLDR má ke skoku do klubu moderních kosmických a plnohodnotných jaderných mocností jediný problém – raketovou technologii poslední generace.

Pokud se splní strašidelný sen USA a “trojúhelník” pevně spojí Dálný východ do jednotné vojensko-politické odstrašující aliance, bude třeba urychleně přehodnotit strategii týkající se Tchaj-wanu, Japonska a dokonce i Indonésie a Indie. Stejně jako konfiguraci samotné šňůry, která je pečlivě splétána ve snaze odříznout kyslík čínským soudruhům. Proto Washington reagoval na Kimovu návštěvu tak nervózně, čas se rychle krátí a hegemon je zahlcen ve východní Evropě svou kuchařskou show pekelných várek, které mají ruskému (všežravému) medvědovi způsobit zažívací potíže. Je čas vylézt z brlohu, ale pán tajgy nás nepouští.

Přistoupit k volbám v příštím roce (v USA) s nevyřešenými pozitivními dobrodružstvími v Malorossii a místo oslabení Číny přijmout – jednotnou osu spolupráce Rusko-KLDR-Čína od Aljašky po ostrov Hainan naproti Filipínám … aby dali vzteklému Trumpovi a republikánům eso v rukávu. Je to oblíbená kombinace v americkém pokeru, kde se efektivita jakékoli administrativy posuzuje podle žádoucích/nežádoucích spojenectví na světové scéně, uzavřených díky nebo navzdory úřadujícímu prezidentovi sedícímu v Oválné pracovně. I bez Pekingu vypadá aliance mezi Moskvou a Pchjongjangem jako obrovský neúspěch “placky” z kyjevského McDaku. A pokud bude tavridská kulebjaka (2) podehřívat stejným tempem i nadále? Auvej, ouvej …

To je, pokud se bavíme o geopolitické kuchyni, ale jsou tu i podstatnější otázky. Zajímavý je “doprovod”, s nímž soudruh Kim Čong-un přijel v obrněném vlaku. Klíčovými postavami v něm jsou Lee Byung-chul, místopředseda Ústředního vojenského výboru Ústředního výboru Korejské strany práce, a Pak Jong Chon, vedoucí oddělení vojenské správy Ústředního výboru Korejské strany práce. To je vše.

To znamená, že témata rozhovoru byla nastíněna kompetencemi odpovědných soudruhů – vojensko-technická výstavba a armádní záležitosti. Což potvrdily i osobnosti z doprovodu Vladimira Vladimiroviče, doprovázeli ho ministři Manturov a Šojgu (v uniformě). Jak v takových případech říkají protokolární služby: reprezentace zužuje seznam projednávaných otázek. A místo setkání na kosmodromu Vostočnyj je konkretizuje, soudruh Kim si přijel pro raketové technologie, respektive pro systematizaci těch, které už jsou v KLDR k dispozici. Objevilo se jich tolik, od experimentálních hypersonických až po klasické – sovětský a americký vývoj z dob “studené války” stojí pobledlý stranou. A pak je tu vesmír se satelity.

Chápete … vaše trysky jsou takové, ale my musíme být jako za zády soudruha Putina.

Ať už budou vyhrožovat sankcemi, nebo ne – sféra spolupráce bude zahalena hustým závojem státního tajemství, protože naši severokorejští soudruzi mají tuto formu práce velmi rádi. Jednou již zamíchali všechny karty Yankees v jihovýchodní Asii s vidinou arzenálu jaderných zbraní a přiměli je přehodnotit celou architekturu rozmístění expedičního sboru na japonských ostrovech. A pokud se raketová technologie stane nejmodernější … je těžké si představit, kam až by se Američané měli v Tichém oceánu s prostory pro umístění námořních a leteckých flotil odplazit.

Správná odpověď je západní pobřeží jejich kontinentu s obrovskými výdaji na výstavbu systémů protivzdušné obrany/ochrany. A své vycvičené pudly v asijsko-pacifickém regionu budou muset pevněji krýt, aby neznervózněli a nezaváhali. Obvyklá aritmetika: byly tu dvě jaderné mocnosti schopné dosáhnout mezikontinentálními a hypersonickými dodávkami skunků a může se objevit třetí. Ten, kdo má “politickou rozhodovací vůli”, nemá brzdy, o čemž svědčí tři Trumpovy letadlové lodě. Jak se „obuli“ do bačkor poté, co obdrželi zpravodajské informace, že soudruh Kim si s tím nebude zahrávat.

Takže využití KLDR jako “černého koně”, který táhne v nejcitlivějším indopacifickém regionu pro Yankees nikoliv rezavé halapartny a pišišvore, ale moderní „donáškové a porážkové“ prostředky, je docela dráždivé. Na tomto pozadí je zajímavé sledovat tón amerických médií, která od roku 2010 zásadně revidovala sarkastický obraz “země absurdity” (klišé pro KLDR). Dřívější arogance zmizela, Pchjongjang je (jak se ukazuje!) velmi nebezpečnou zemí a s každým dalším odpálením rakety se přibližuje k americkým břehům.

A za poslední rok a půl od začátku slavných událostí v Tavridě … se náhle stala jazýčkem na vahách v konfrontaci s Ruskem. Má obrovské zásoby dělostřeleckých hlavní a munice, rozvinutý a soběstačný vojenský průmysl, některé vzorky zbraní jsou unikátní a vyrábějí se jen na bravurní pochody Čučche (3). A mnoho dalších překvapivě pravdivých věcí napsali vážení pánové z předních analytických publikací Spojených států, kteří už nepoužívají pejorativní epiteta jako “směšný koblížek” pro Kim Čong-una. A ti nejinteligentnější umějí používat zeměpisné mapy a vidí podivné a “náhodné” utváření nové “osy zla”: KLDR-Rusko-Čína-Irán.

Takže narážka na kosmodrom Vostočnyj byla pochopena správně, o kouřové cloně v podobě vypuštění správného korejského kosmonauta na oběžnou dráhu západní experti vůbec nediskutují, truchlí nad raketami. S vědomím, že Pchjongjang je půl krůčku od „škytavého“ samuraje, pokud jde o zasažení cíle „nevybíravě“ létajícími produkty.

Správně odhadují, v jakém rozpoložení se opatrná Čína a mnohovrstevnatá Indie mohou stát druhořadými faktory v dnešní ruské zahraniční politice, pokud dojde na skutečnou řežbu. Lepšího vojenského spojence na celém světě nenajdeme. Nejzajímavější je, že je natolik soběstačná, že jí nebudeme muset pomáhat, jen ji chytit za pačesy, aby nerozbila všechny soupravy v obchodě s porcelánem. Proto úvahy o dělostřelecké munici zde padají až na desátý plán, ne sem je nutno se dívat.

A když se pozorně podíváte na to, jak se Kim Čong-un chová k Rusku, zjistíte, že bezpodmínečně uznává všechny územní výdobytky naší země a kašle na jakékoli hrozby a sankce. Naplno využívá ideologickou odvahu kavaléristya dává jasně najevo: Rusové, čas vytírání se “červenými liniemi” se chýlí ke konci, přijdou nám na duši se vší vážností úmyslů. Takže si zahrajme na “hodného a zlého policajta”, když už se to rozjelo. Nebudeme za to chtít mnoho, karty jsou dost dobré i tak. Co se týče sankcí OSN, věnujme jim pozornost. Stejně jako předtím, checheche …

“Dodržujeme” do té míry, že to můžeme vidět z vesmíru. Mluvím o velkém skandálu v pomýlených korejských a japonských zpravodajských kruzích, že satelitní snímky odhalily obří staveniště v pobřežních a centrálních provinciích KLDR … Cisternové infrastruktury pro skladování pohonných hmot a maziv. Neshodují se s logistikou starobylého čínského ropovodu malého kalibru a zařízení na výrobu náhražek syntetické ropy z uhlí. Našla Země zářivého Čučche ložiska ropy?

Nejsou tam pozorována ani teoreticky. Tak prostě fungují “sankce”, říká se tomu nakládání a vykládání na moři. S vypnutými transpondéry. A aby se objemy čerpaly rychleji – včera bylo oznámeno o společném infrastrukturním projektu Ruska a Severní Koreje ve smyslu výstavby železničních a dálničních větví do přístavů KLDR. Ale ano … Čína a Rusko dodržovaly sankce, zejména po 24. únoru 2022, kdy šel celý systém mezinárodního práva do kopru. A i předtím toho hodně nosily pod prkny, stačí se podívat na zběsilou “motorizaci” Pchjongjangu. A zázračné novinky”:

“Moskva a Peking upustí od sankcí proti Severní Koreji“, prohlásil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Podle něj byly sankce “přijaty ve zcela jiném geopolitickém prostředí”. Prohlášení zaznělo po setkání severokorejského vůdce Kim Čong-una s Vladimirem Putinem, video zveřejnil na Telegramu zpravodaj kanálu Rossija.

Podíváme se a zkontrolujeme. Protože není možné dál diplomaticky vykrucovat a předstírat, že KLDR na geografické a politické mapě světa neexistuje. Peking se musí soustředit na Tchajwanský průliv a jižní hranice své země a spolehlivě krýt severovýchodní Čínu před vojenskou hrozbou Japonců a Američanů. Těžko si lze představit lepší ochranu hranic tváří v tvář Severní Koreji a je načase, aby Rusko zavedlo jednotné námořní a protiraketové bezpečnostní protokoly s Pchjongjangem. Přinejmenším “zrcadlové” protokoly úměrné vojenské spolupráci mezi Tokiem a Washingtonem.

Nezapomínat na věčně zablokované systémové problémy Dálného východu, který nutně potřebuje příliv kvalifikované a levné pracovní síly. Cožpak nevíme, že země čučche disponuje armádou čítající téměř milion pracovníků s rozumnou znalostí ruštiny a že tamní komunistická ideologie již dávno formulovala doktrínu “strategických spojenců a sousedů” schopných zaručit Severní Koreji suverenitu? Nečteme programové dokumenty sjezdů Strany práce, kde se místo náznaků již dávno přímo hovoří o připravenosti Pchjongjangu aktivně se podílet na jakýchkoli infrastrukturních projektech Ruska a Číny v těžko přístupných a málo rozvinutých regionech pro lepší soudržnost “trojúhelníku prosperity a míru”.

Bude velmi zbytečné, pokud nebudeme číst. Na mladá léta soudruha Kima se není třeba dívat, ten má to správné historické a politické vzdělání tak dobře – může dávat lekce našim zahraničněpolitickým zubrům. Jak nenápadně a téměř výsměšně klade Kim Čong-un řečnické otázky o podivné Smlouvě o přátelství, spolupráci a dobrém sousedství mezi našimi zeměmi, kde není ani slovo o vojenských aspektech kolektivní bezpečnosti. Jak jasně artikuluje skutečné hrozby, které v posledním desetiletí nabyly podoby agresivního útočného spojenectví USA, Japonska a Jižní Koreje. A v srpnu letošního roku po otevřeném prohlášení těchto zemí na summitu v Camp Davidu jakékoli mazané manévry samy odpadly. Bude existovat vojenský blok, tečka. Kim to předpovídal už dávno.

Pokud je prohlášení Sergeje Viktoroviče o “změně geopolitické situace” pravdivé a dostane obsah – pak náš ministr zahraničí pouze opakuje narativ “propagandy severokorejské darebácké země”. Připomínáme: Druhá světová válka neskončila, zanechala mnoho nevyřešených problémů, zejména v Asii. A trhá se to vždy tam, kde je to nejslabší. Proto Američané tak tvrdě vyčistili vnitropolitická pole Japonska a Jižní Koreje a vynesli k moci “válečné strany” reprezentované Kišidou a Yun Seok-yeolem  (likvidace jakékoli skutečně vlastenecké opozice!). Jak skončily jakékoli řeči o “dialogu” ve sporech mezi zeměmi.

Pouze přímé hrozby, nekompromisní prohlášení, budování vojenského potenciálu a vojensko-technická spolupráce s Američany na takové úrovni – něco takového evropští vazalové od osmdesátých let minulého století nepamatují. A proti komu se tato machinace odehrává? Určitě ne proto, aby se změnil režim Kim Čong-una. Mladý vůdce si to uvědomuje a otevřeně říká Číně a Rusku: může se stát … Začněme se připravovat na nevyhnutelný střet. Nikoliv jazyky v neužitečné OSN, ale na plážích a na předsunutých námořních hranicích. Někdy je užitečné naslouchat “propagandě”, která je ve skutečnosti důsledkem logického myšlení založeného na zjevných faktech.

A bonus na závěr: Kočky v Severní Koreji

Mýty a realita. Přečtěte si o životě vrnících mazlíčků v KLDR

Korejská lidově demokratická republika je nejvíce mytologizovanou a pomlouvanou zemí naší doby. I kočky žijící v této socialistické zemi trpěly perem zdrogovaných novinářů (toto je autorova hypotéza o důvodech „kvality“ jejich práce), především z Jižní Koreje. Co jen o nich nenapsali a nepíší!

V 90. letech, během takzvaného tvrdého pochodu, kdy se KLDR potýkala s problémem hladu, se v médiích často mluvilo o masovém vyvražďování koček na příkaz samotného Kim Čong-ila. Ve skutečnosti tato „kachna“, stejně jako desítky tisíc dalších, nebyla ničím potvrzena a cestovatelé, kteří navštívili KLDR koncem 90. let a začátkem 20. století, viděli stovky koček, jak se klidně procházejí po Pchjongjangu a dalších korejských městech.

Během epidemie koronaviru došlo k novému nárůstu publikací odhalujících „strašnou pravdu“ o „smutném“ osudu ocasatých a chlupatých zvířátek v „totalitním státě“. Jak známo, KLDR byla první zemí, která na konci prosince 2019 zcela izolovala své území. Kvůli tomu a také díky úspěšným akcím korejských lékařů se podle WHO, což se shoduje s oficiálními prohlášeními vlády KLDR, až do poloviny loňského roku v zemi nevyskytla žádná ohniska nákazy.

Zdálo by se, že renomované nakladatelství Express zveřejnilo článek, ve kterém bylo s odvoláním na autoritativní, ale anonymní zdroje uvedeno, že na osobní příkaz Kim Čong-una Korejci, aby zabránili vypuknutí epidemie střílet ptáky přilétající z Číny (autor bohužel neupřesnil, zda byla použita protiletadlová děla a ZSU). Navíc údajně speciální vojenské jednotky zabavovaly Korejcům psy a domácí kočky, aby je zničily jako přenašeče nemoci. Nakladatelství „převyprávělo“ srdceryvný příběh o tom, jak se jistá rodina z provincie Yangan pokusila ukrýt svou kočku před represálií, za což byli na dvacet dní uvězněni. Pokud jde o armádu, stříleli ze služebních zbraní psy a kočky.

Různá média také zmínila osobní příkazy Kim Čong-una střílet kočky a holuby v pohraničních provinciích Yangan a Sinozhu kvůli skutečnosti, že byli údajně uznáni za přenašeče koronaviru. Musím říkat, že nebyl veřejnosti předložen jediný dokument nebo oficiální prohlášení? Vše se omezovalo pouze na „důkazy očitých svědků“, z nichž pravděpodobně všechny nesly jméno Voldemort.

Ano, všichni informátoři, kteří mluví o hrůzách života koček v KLDR, jsou strašně utajovaní. I když jsou to přeběhlíci, kteří už dlouhou dobu žijí v „demokratické“ Jižní Koreji. Jistý přeběhlík vystupující pod pseudonymem Joshua Kim, který podle oficiální verze uprchl z KLDR v roce 2019, tak poskytl několik rozhovorů (například Daily Starr), kde řekl, že jeho specializací je zloděj koček. Údajně kvůli hladu žijí v KLDR zvláštní lidé, kteří loví divoké psy a kočky, aby prodali jejich maso. Ale Joshua často chytal a zabíjel domácí kočky:

„Důvodem je, že lidé budou chytat a jíst zvířata nebo je prodávat za účelem zisku, bez ohledu na to, zda zvířata někomu patří. Dobře si pamatuji, jak jsem prodával kočky, které jsem chytil na ulici.“

Tímto způsobem Joshua vysvětlil absenci psů a koček v ulicích Pchjongjangu. K tomu se ale vrátíme později.

Kromě hubení koček v důsledku epidemií a hladomoru „existuje“ i hubení koček na „statusovém principu“. V loňském roce s odkazem na určitý výnos Kim Čong-una, který stejně jako stovky dalších nebyl ukázán (a vznikl nejspíš podivnou shodou okolností „někde“ v Jižní Koreji), média začala šířit fámy, že kočky a psy v Pchjongjangu začali vyhlazovat jako „buržoazní exces“. Jihokorejský list Chosun Ilbo uvedl, že země zahájila kampaň za zabavení domácích psů a koček s cílem jejich eutanazie. Důvod je následující: „Obyčejní lidé chovají na svých pozemcích prasata a dobytek, ale vysoce postavení úředníci a bohatí lidé vlastní psí mazlíčky, což v nižších třídách vyvolává určitou nelibost.“

Nyní se přesuneme z říše „kachen“ a „padělků“ do reality. Je třeba poznamenat, že v KLDR nejsou kočky milovány o nic méně než v jakékoli jiné zemi na světě. Žije zde mnoho plemen různých barev. Pokud jde o to, proč v ulicích Pchjongjangu neuvidíte divoké kočky, vysvětlení je velmi jednoduché: veřejné služby severokorejských měst jsou jedny z nejaktivnějších a nejefektivnějších. Divoké kočky a psy odchytávají speciální služby. Země má také síť útulků.

Pokud jde o nejoblíbenější domácí mazlíčky v severokorejských městech, jedná se o kočky, psy a opice. Kočky lze nalézt ve vojenských jednotkách, v mateřských školách a ve vzdělávacích institucích. Existují dokonce cirkusová čísla s kočkami, i když podle názoru autora je příliš brzy mluvit o vzniku škol podobných Kuklačevově škole v KLDR.

Kočky jsou v KLDR milovány a respektovány, stejně jako ostatní domácí zvířata. Žijí a nevědí o hrůzách ve kterých mají žít, které o nich píší úplně hloupí a nepoctiví novináři v jiných zemích.

Text: Gleb Targonsky

1. poštovní známka KLDR. Série “Kočky”. 1983

2. Kočka na ulici Pchjongjangu. 2016 Foto z cestovatelsko-trampského webu

3. Vstup do zoologické zahrady v Pchjongjangu. Foto 2019 

(1) Blin-ken –  Rusky blin znamená – palačinka, omeleta, lívanec na jedné straně, na druhé se to používá jako asi naše – sakra, k čertu, fííha, ku.va. Foneticky Blin-ken naráží na uvedené významy a také na „parťáka“ Barbie Kena – tudíž vzhledem ke všemu to ironicky označuje Blinkena, druhého nejmocnějšího člověka vlády USA, jako cca „Omeleťáka“. No, co udělá „pouhá“ pomlčka …

(2) Kulebjaka je jedním z druhů masového, rybího nebo houbového uzavřeného pirohu. Tradiční ruské jídlo.

(3)  Čučche (korejsky 주체, někdy ču-čche či v anglické transkripci juche, doslova „hlavní část“, překládáno také volně jako „absolutní soběstačnost“ a mnoha dalšími způsoby) je oficiální státní ekonomická doktrína a ideologie Severní Koreje. Jejím hlavním principem je dle severokorejských zdrojů teze „člověk vše vede a vše rozhoduje“.

Autorem termínu je Kim Ir-sen, poprvé ho použil v projevu ze 28. prosince 1955, nazvaném „O odstranění dogmatismu a formalismu a zavedení čučche v ideologické práci“. Jedná se o kombinaci myšlenek neokonfucianismu, stalinismu a maoismu, v této podobě má tři hlavní principy: (byly formulovány v Kim Ir-Senově projevu „O socialistickém budování a jihokorejské revoluci v Korejské lidově demokratické republice“ ze dne 14. srpna 1965)

    čadžu, tj. nezávislá politika

    čarip, tj. ekonomická soběstačnost

    čawi, tj. sebeobrana ve vojenské politice.

    – nezávislost lidu v myšlení i politice, soběstačnost v ekonomice i vojenství

    – politika musí plnit přání mas a užívat je plně v budování a revoluci

    – metody budování a revoluce musí být adekvátní reálné situaci v zemi

                                                                                                                (wikipedie)

https://dzen.ru/a/ZQKSfzWWPSLKvZAZ

https://vk.com/dighistory

Překlad Peter 008

sdílet na